Zpěv drozda
Walter Tevis
https://www.databazeknih.cz/img/books/53_/533544/bmid_zpev-drozda-65e5dff002e53.jpg
5
810
810
Když si s něčím nevíš rady, pusť to z hlavy. Ale budeš pak druhému ještě bližním? A máme tu 25. století, přesně jak jsme ho chtěli. V důsledku bezduché robotizace druh Homo sapiens degeneroval do stadia, kdy už nezvládá samostatně myslet, natož aby se množil. Nechce se mu – a už se tím ani netrápí. Pustí prostě problém z hlavy, zobne si narkokapsli jako někdejší příslušníci „krásného nového světa“ Aldouse Huxleyho a zařadí se zpět mezi otupělé ovce, jelikož dohled Orwellova Velkého bratra už není zapotřebí. Zmůže s tím něco newyorský odvážlivec Bentley, jenž jako jediný z přeživší hrstky mátoh umí číst – jelikož si pracně osvojil dovednost tříbící slovní zásobu, paměť, vědomí souvislostí i představu o kráse studiem svazků, které jsou tu zapovězeny jako ve sci-fi hororech Raye Bradburyho? Pokud ano, musí se nejdřív dostat z područí maniakálního robota deváté třídy Spoffortha. Superschopnosti tohoto androida však už vyspěly do té míry, že se mu stal sokem nejen v bojové strategii, ale i na poli milostném Dystopie autora Muže, který spadl na Zemi a Dámského gambitu se dočkala nominace na cenu Nebula 1980. Silou sžíravé tragikomedie dokládá, jak je důležité mít filipa a vroucně uhájit planetární přežitek zvaný lidskost.... celý text
Literatura světová Romány Sci-fi
Vydáno:
2023
,
OneHotBook
Originální název:
Mockingbird, 1980
Interpreti: Martin Písařík , Tomáš Pavelka , Kateřina Winterová
více info...
Přidat komentář
Docela smutná kniha moje mamka mi řekla že bych si ji mohla přečíst, takže na doporučení a myslím že se dala. Tohle není zrovna můj typ knížek, které čtu ale tak dobrý na zpestření tohohle obzoru.
Ztělesněný smutek, tak by se dala tahle kniha shrnout. Tak trochu jiná dystopie, ale velmi sugestivní. Určitě neztratila nic ze svého lesku z doby vydání. Super.
Kniha, o kterou bych nejspíš nezakopla, kdybych na ni nenarazila jako na audio v atraktivním kabátku. A jsem velmi ráda, že se tak stalo, je to pozoruhodná záležitost. Velmi znepokojivá - a bohužel v některých ohledech i nepříjemně představitelná dystopie. V mnoha parametrech jako by se autorova smutná vize bohužel potvrzovala. Množství zajímavých úvah i názorů. Lidství demonstrované na naprosto odlidštěné platformě. Jen přiznám se, mi to přeci jen místo přišlo už dlouhé a mylím by tomu prospělo zkrácení (leč to už autor nemůže). Sem tam mi ledacos přišlo už přežité, přeci jen je to kniha stará 40let.
Možná aktuálnější teď než v době vzniku! Příběh nebo spíše svět tohoto příběhu má sice často nelogické trhliny, ale to autorovi s lehkým srdcem odpouštím, protože to není pro vyznění knihy podstatné. Každopádně mě zaujalo spousta myšlenek, některé obzvlášť jako paralela s dneškem:
- Je to strašný pocit. Být zamilován, to je opravdu strašný pocit.
- Bob zná skoro všechno, ale kdy a proč přestali lidé číst, neví. "Lidé jsou většinou hrozně líní." řekl mi. "Touží jenom po rozptýlení a po zábavách."
- Mladí lidé, s nimiž pracuji - pornohvězdy, vitální mladí režiséři soutěžních pořadů, specialisté přes zábavu, manipulátoři lidskými city, tvůrci reklam -, nemají tušení, co čtení je, a vůbec je to nezajímá.
- Současná demografie vykládá snížení počtu obyvatel planety mnoha různými, často zcela protichůdnými teoriemi. Nejpřesvědčivější obvykle uvádějí jeden nebo více z těchto faktorů:
1. obava z přelidnění
2. zdokonalování sterilizačních procedur
3. vymizení rodiny
4. stoupající zájem o "vnitřní" prožitky
5. ztráta zájmu o děti
6. všeobecná nechuť k převzetí jakékoli zodpovědnosti
Musím říct, že mě by vymizení většiny lidstva a neustálý rauš a nerušené soukromí teda ale vůbec nevadilo, ono to tak nakonec stejně asi dopadne, ale ty "čtecí negativa" mě rmoutí.
Milé setkání po letech, tentokrát ve formě audioknihy. V době dospívání mě "Zpěv drozda" úplně dostal a pamatuji, jak mě mrzelo, když mé nadšení nesdílela maminka. Nebyla čtenářkou sci-fi a Tevisův majstrštyk jí přišel náročný, vrátila mi ho nedočtený. Jsem teď zhruba v jejím tehdejším věku, okouzlení z dystopického světa už není tak silné, přesto román i po více než 40-ti letech od vydání stále má aktuální myšlenky a znovu mě oslovil. Musela jsem přimhouřit oči nad několika nelogičnostmi a celkovou naivitou, díky níž "Zpěv drozda" působí jako ještě starší dílo, proto ubírám hvězdu, rozhodně jsem si však Bentleyho cestu za lidstvím příjemně smutně užila.
Pre mňa bola ta základná premisa úplne mimo, najskôr som si pomyslel že to bude strašná nuda, ale ten príbeh mal niečo do seba a postupne odkryl viacero zaujímavých bodov života závislého na AI. Prišlo mi že to miestami rozvíja Huxleyho Koniec civilizácie a dáva tomu trochu iný rozmer. Vlastne som pointu ani nečakal, oto viac ma príjemne prekvapila.
Prostě si to přečtěte. Vážně to stojí za to. Strašná škoda, že tento autor zemřel tak brzy, mohl toho ještě hodně říct.
Málo, která kniha ode mě dostane všechny hvězdičky, ale tahle opravdu za to stálo. Ve zkratce nacházíme se v roce okolo 2300 lidstvo zdegenerovalo na přihlouplé trosky, který se oddávají jen požitkům z drog. Děti už se dávno nerodí a generace stárne. Hlavní hrdina je profesor na univerzitě, který se naučil číst a přijíždí překládat filmy do knihovny New yourku. Časem potká Mary Lou, která taky přestala brát drogy a naučí jí číst. Mezitím hlavní hrdina prožívá různé dobrodružství, kdy ho vždycky udrží nad hladinou a ukážou mu cestu knihy. Moc milý čtivý příběh. Opravdu jsem si tuto knihu užil.
Audiokniha
Sci-fi nečtu moc často, na tuto knihu jsem narazila náhodou a strašně se mi líbila. Přitom, když jsem někomu říkala, co zrovna čtu, tak to zní tak nudně...odehrává se to v budoucnosti, na světě je už jenom hrstka lidi a více méně vše řídí roboti...zní to jako 100x použité téma. Přesto to bylo skvělé. Robot, který pomalu zabíjí lidstvo, protože chce sám zemřít a nemůže dokud je na světě jediný člověk je super nápad. Postavy se mi moc líbily. Ale hlavně to nutí člověka přemýšlet, jak se takový vymyšlený románový svět liší od toho současného a z těch podobností mi bylo smutno. Lidi užívající "narkokapsle" nebo marihuanu, aby jim bylo dobře a nemuseli nic cítit. Nebo lidi, kteří se sice vzdají robotů a jejich pravidel, ale vytvoří si svoje náboženství a modly a řídí se pochybnou morálkou vycházející z pokroucené víry. Lidi, kteří nekomunikují, ale zapnou si televizi, počítač... a nechají se pohltit. Nutí vás to přemýšlet co je pravda a co lež, co se jak jeví. Je to opravdu úsměvná fantasmagorie o tom, co by bylo, kdyby lidstvo ovládali roboti nebo už ovládaní jsme?
Předně, kniha poprvé vyšla v roce 1980 a skvěle popisuje odosobnění, které teď vidíme kolem sebe. Každý má svůj pokoj, svůj šuplík, svůj osobní prostor, do kterého se uzavírá nyní s pohledem na display mobilu. Ten tedy Tevis nepředpověděl.
Svět, který popsal má jistě své mouchy, ale kniha se mi moc líbila i vyprávění tří hrdinů. Doporučuji.
(SPOILER)
Knihu jsem si přečetla díky knižní štafetě. Asi bych po ní nesáhla, protože byla poprvé vydaná v roce 1980. Vloni vyšla znovu a NAŠTĚSTÍ se dostala až ke mně. Je nadčasová. Zhruba je o tom, jak čtení zachrání svět.
SPOILER
Lidé v 25. století už jen sedí u TV, berou drogy, aby je nic z klidu nerušilo a slouží jim roboti - debilové. Co to je kniha neví, neumí číst, nepotřebují to. Pomalu vymírají, protože je v drogách přidaný prášek na sterilitu žen. Už 30 let se nenarodilo žádné dítě. Vše se rozbíjí, vypíná, lidé nemají pro co žít, páchají sebevraždy a svět pomalu spěje ke svému konci.... jenže se najednou objeví člověk, který náhodou najde schovanou krabici se slabikářem a videem, jak se naučit číst a psát :-) a zjistí kdo stojí za zkázou světa.
(SPOILER)
"Z lesa sem zaznívá zpěv drozda. Já jsem ta cesta, pravda i život. Můj život křehce čeká na van smrti, jenž sfoukne ho jak pírko z hřbetu ruky."
Vyprávění ze tří pohledů mě bavilo, u každé z postav jsme viděli různé myšlenkové pochody a taky jejich osobní posun vlivem i té nejmenší události. Kdyby se rozdávali ceny za největší charakteristický posun v literární tvorbě, Walter Tevis by ho určitě vyhrál za Bentleyho. Jeho fráze: "Bože můj, svět umí být někdy překrásný." ve mně jaksi rezonovala a i po dočtení knihy ve mně tahle postava zanechala zvláštní pocit.
Nejvíc mě snad mrzelo, že svět automatizovaný roboty, kdy lidstvo pomalu upadá do záhuby, protože se spoléhá na technologii, kterou sami stvořili - nepřipadal mi kompletní a ráda bych se dočetla o takové dystopii něco víc. Ještě tomu něco chybělo.
Myšlenka děje určitě zajímavá, aktuální...? To vidím víc na 1984 než na Zpěv drozda.
Už to tu bylo opakovaně řečeno: mnozí obdobnou problematiku popsali lépe a čtivěji.
Přesto hodnotím pozitivně a to především proto, že čtyřicet let, které uplynuly od prvního vydání knihy, přesvědčivě ověřily autorovu schopnost vidět do budoucnosti. A i když je samozřejmě mnoho věcí jinak (koneckonců jsme teprve ve 21. století), tak nejedna myšlenka či její směřování, resp. celá filozofie příběhu, umožňují bez uzardění vyseknout Tevisovově vizionářství poklonu.
A o to jde v těchto knihách především.
Ray Bradbury by z toho udělal mistrnou povídku. Román si ale vyžaduje funkčně propracovaný svět, a tenhle je těžko uvěřitelný. (Mnohem líp podobný svět popsal Huxley, Lem, Zamjatin, Ballard anebo právě Bradbury ve "Farenheitovi". Odtud taky asi pramení ten pocit, o kterém tu tu a tam někdo píše, že "tohle už jsem někde četl".) Fakt zajímavé to začne být až od poloviny, ale pasáže s Bentleyem jsem i tak četl napřeskáčku, ubíjející. Nejspíš proto, že autorovi jde především o atmosféru, ale Bentleyho osud je nutně dějový, a tak taky neuvěřitelně otravně popisný. Závěrečný obraz je ale rozhodně monumentální. (Skvělý koment Ence a kralika.)
Podruhé bych možná dala jen 4 hvězdičky, ale už to, že po knize sahám opakovaně, svědčí o tom, že si zaslouží 5.
Pro mě srdcovka, s odstupem možná trochu naivní, ale pořád má co říct. Trochu nostalgie po staré dobré sci-fi.
Tentokrát mě už bavil míň Bentley. Ale Bob mě ani napodruhé bavit nepřestal.
Jen mi to připadalo nějaké kratší než tehdy napoprvé.
Tahle kniha mě ohromila už když jsem jí četla poprvé a musím říct že pokaždé když si chci odpočinout se k ní vracím. Pokaždé když jí čtu tak mi čím dál více připadá že se k tomuto způsobu života blížíme čím dál víc. Drogy, nezávazný sex, neochota vychovávat dítě, zahledění se sám do sebe, nesnažit se pochopit nové věci... Tuhle knihu bych doporučila lidem kteří normálně sci-fi nečtou neboť mi nepřijde že tahle kniha je o nereálné budoucností i když nebude úplně stejná.
Ačkoli byl román vydaný již v 80. letech 20. století, autorovy vize byly možná hmatatelnější, než si sám dovedl připustit. V dnešní moderní a technologicky velmi vyspělé době, v době chatbotů, kteří zanedlouho nahradí průměrně inteligentní lidi, je toto dílo velmi nadčasové.
Kladení důrazu na jednotlivce, izolace, neplodnost, narkotika, rychlosex... Nepřiblížili jsme se té daleké budoucnosti nějak brzy?
Už třetí přečtená kniha od Waltera Tevise a opět jsem nadmíru spokojená. Tenhle sci-fi román jsem měla vyhlídnutý velmi dlouho, vlastně ještě před boomem ohledně Dámského gambitu, ale určitě sami víte, jak se ten seznam knih k přečtení prodlužuje a jak se plány odkládají a tak Nakonec to vážně až Gambit rozsekl a po Muži, který spadl na Zemi se konečně dostalo i na Zpěv drozda.
Celý příběh, v němž roboti co do počtu (a někdy i co do schopností) převládají nad lidmi, kteří postupně stárnou, protože se nerodí žádné děti, se odehrává ve 25. století. Já sama mám sice vážné pochybnosti o tom, že se lidstvo vůbec do takové daleké budoucnosti s nynějším přístupem ke své planetě doškrábe, ale tady to ještě zvládla. Vlastní pohodlností a vštěpovaným důrazem na individualismus a soukromí se ovšem společnost dostala do bodu, kdy pod vlivem marihuany a narkotik jen pasivně dožívá. Cítíš se nepříjemně? Vezmi si narkokapsli. Nemůžeš spát? Pomůže narkokapsle Když už nemůžeš dál, zabiješ se. Na budoucnost se nemyslí a inteligence či jakýkoli seberozvoj (v tom smyslu, jak je vnímáme dnes) je dávnou minulostí. Je to depresivní, ale naštěstí je tu Paul Bentley, který snad jako jediný vládne dávno ztracenou schopností umí číst. Když pak potká Mary Lou, přeci jen se v tom temném světě možná něco pohne.
Ačkoli mám pár výhrad, které směřují vůči drobným nelogičnostem ve fungování onoho fiktivního budoucího světa, naprosto jsem si to užívala. Pozdě večer mi sice padala víčka, ale touha vědět, jak to bude dál, většinou vyhrála. Takže román vám vřele doporučuji k přečtení, a to i těm, kteří sci-fi běžně nečtou. Není to nijak přetechnizované a v důsledku jde hlavně o lidský příběh. A taky je tam Bif a kočky vždycky dokáží příběh prosvětlit. =)
Štítky knihy
antiutopie, dystopie, kakotopie roboti New York americká literatura budoucnost postapokalyptická sci-fiAutorovy další knížky
| 1986 |  Zpěv drozda |
| 2021 | Dámský gambit |
| 2021 | Muž, který spadl na Zemi |
| 1993 |  Kroky slunce |
| 1988 | Planéta exilu |
Tak to byla síla. A ačkoliv je to dystopie, docela bych věřila tomu, že lidi jsou schopni si tohle udělat. Nechat všechnu práci na robotech? Zakázat si číst? V podstatě zakázat myslet? Věnovat se vnitřnímu světu čili být na drogách? Naštěstí se jako vždy našel jeden, který myslel. A k tomu potkal další a ta byla rebelka. A pak ještě robot deváté generace, co se nemohl zabít, protože to tak měl naprogramováno. A naštěstí se to tak nějak sešlo, že se potkali v pravý čas a i když to tak na první dobrou nevypadá, tak si vzájemně dost pomohli. Celá kniha je prodchnuta různými pocity. Paul objevuje radost z toho, co všechno dokázal sám. Mary Lou je hodně chytrá a zvědavá a velmi rychle se učí. Hádejte co. A robot Bob je smutný. Dlouhý život bez konce ho naplňuje melancholií. Mezitím svět dál hnije a zevnitř se rozpadá. Vlastně se o nějakou spásu a naději ani nezajímá. A já pevně věřím, že tvor zvaný čtenář bude vždycky existovat. Stejně jako věc zvaná kniha.