Zpěv drozda

06.09.2019

Jak by řekl Bender: Vyhubit lidstvo...
Hodně dlouho jsem nečetl takhle dobrou Sci-Fi.

02.09.2019

Viděl jsem v tom trochu Orwella. Pěkná vize ...

06.08.2019

Knížka vyšla v roce 1980 a Tevisova vize, jak by mohla naše společnost vypadat, je datovaná rokem 2467. Ještě stojí Empire State Building, ale zmizeli jsme my v té kvalitě, kterou máme v současné době. Sci-fi příběh odeznívá v našich hlavách a nabízí prostor pro zpětnou vazbu, protože budoucnost tvoříme už teď - v přítomnosti : Jak si uchovat a hýčkat ten dar, který nám byl dán : mozek a používat ho. Jak se odstřihnout od závislostí, které podvracejí naši vůli. Jak neprotežovat poživačnost, aby se nestala jediným smyslem života.
Walter Tevis by měl určitě radost, že Zpěv drozda oslovil tolik čtenářů.

03.08.2019

Tato kniha mě velmi zaujala a čtu ji stále dokola a dokola, vždy po roce. Zajímavý příběh o budoucnosti.

27.06.2019

Jedna z mála sci-fi které jsem četla, a i když tento druh literatury nevyhledávám, kniha se mi líbila.

24.04.2019

Jedna z mých nej. Příběh, kde doslova platí rčení, že cesta do pekel je dlážděna dobrými úmysly.

08.04.2019

Zaujalo mě, jak by lidstvo zhlouplo bez znalosti čtení. To si vůbec neuvědomujeme.

28.03.2019

Super kniha

16.03.2019

Pokud bych si měla vybrat knížky, které bych si s sebou vezla na pustý ostrov, tohle by byla bezpochyby jedna z nich. Zřejmě bych se cítila osamělá, stejně jako Paul a zřejmě by mi knihy pomáhaly hledat odpovědi, stejně jako jemu... Tahle nenápadná knížka mě prostě dostala. Vyprávění plyne v takovém starosvětském tónu, místy připomíná Bradburyho, místy Orwella... Inspiraci v jejich dílech autor nezapře, přesto dokázal poskládat osobitou mozaiku, do které zahrnul kritiku konzumní společnosti, krizi rodiny a sociálních vztahů i kritiku náboženských dogmat... Z každé stránky na čtenáře dýchá láska ke knihám a zároveň k základním lidským hodnotám...
"Cítím se volný a silný. Kdybych se nestal čtenářem knih, nikdy bych tento pocit nepoznal. Ať už mě v budoucnu potká cokoli, díky bohu za to, že umím číst, že tak mohu vpavdě vstupovat do myslí jiných lidí."

12.03.2019

Čekala jsem sci-fi a dostalo se mi něco trochu jiného, leč vůbec nejsem zklamaná. Skvěle pojatý postapokalyptický svět se vším jeho "fungováním". Až z toho člověka trochu mrazí.

20.02.2019

Životní heslo "Neptej se - pusť to z hlavy!", narkokapsle jako řešením všech nepříjemností a Soukromí jako nejdůležitější hodnota
přivedou lidstvo na pokraj vyhynutí. Aneb kam může vést touha po bezstarostném životě říznutá velkou dávkou sociálního inženýrství.

Kniha mi hodně připomínala Konec Civilizace od Huxleye. Motiv důležitosti knih pak 451° Fahrenheita.

27.12.2018

Přicházející události vrhají před sebou stíny. Tak třeba ochrana soukromí... :-/
Vynikající, kdo nečetl, má jen část základního čtnenářského vzdělání.

22.12.2018

Zajimava vize budoucnosti..zdrogovane,line lidstvo necha moc a kontrolu robotum..proc ne,vlastne to autor vykresluje velmi realne a jeden by az uveril,ze takhle lidstvo opravdu dopadne..presto mi v teto knize neco chybelo a nemuzu se zbavit pocitu,ze vsechno uz nekde bylo..a ty marihuanove cigarety me bavily nejvic :)

05.12.2018

Knížka, která mě hodně bavila. Při čtení mi naskakovaly tituly jako Čapkův R.U.R., 451 stupňů Fahrenheita od Bradburyho, McCarthyho Cesta a My od Zamjatina. Nemám co vytknout, všechno mi sedlo tak jak bylo, i ten konec se povedl.
Zkusím ještě Kroky slunce, kdo ví, třeba to od Tevise nebyla výjimka.

08.11.2018

Poezii vůbec nečtu, ale lyrika v próze mi kupodivu nevadí. Naopak se mi sci-fi s poetickou rovinou líbí. Je v tom cosi lidsky sentimentálního. V žánru knihy by tak mohla být i poezie. Opravdu to není něco akčního.
Hodnotit Zpěv drozda jako běžnou beletrii nemá smysl. Je to spíš ponor do nitra člověka, který nachází sám sebe. Nic dobrodružného nebo napínavého. Spíš než napínavé to bylo intenzivní.
Sci-fi je to jen tím, že se příběh odehrává v budoucnosti. Je zajímavé, že autor se ohledně budoucnosti trefil mnohem lépe než populační alarmisti. Po dosáhnutí určité ekonomické úrovně klesá porodnost. To nyní vidíme v celé Evropě, ale třeba i v Turecku. Jenže kam až to může klesat?
Nejslabší rovinou knihy je tak věrohodnost a promyšlenost. Je nutné dát knize šanci. Hlavně na začátku. Poměrně dlouho mě to nebavilo. Ze samotného příběhu příliš nepochopíme a co se děje neví ani hlavní postavy.
Není to ani kritika vývoje společnosti nebo přílišné robotizace světa. Vědecká rovina v knize je minimální. Je to spíš o naději, že touha smysluplně žít se stále bude objevovat. A o tom kam až může vést snaha vyrobit robota podobného člověku. 85%

06.11.2018

Mám ji doma, je to skvělá kniha. Originální, chytrá, skvěle napsaná. Doporučuji všem, kdo se nespokojí s povrchností ;).

04.11.2018

Myslím, že toto sci-fi není až tak zase jen další dystopie o tom jak nás ovládnou roboti a technika obecně, ale spíš kniha o tom, kam nás až múže zavést naše "lidství". Víte, rád bych se o tom trošku rozepsal, ale nemám čas a jsem z toho přemýšlení unavený. Musím se ještě dívat na svou telestěnu a vzít si pár práškú abych se v klidu vyspal. Zítra jdu na přesčas. Musím si vydělat nějaké peníze abych si mohl časem koupit takové to auto co za vás samo řídí, jelikož za ostatní lidi už jejich auto přinejmenším umí zaparkovat. A rád bych to stihnul ještě než mě tuhle práci sebere robot nebo ukrajinec. Jsem z toho ve stresu, a taky z toho, že se vám tu svěřuji a lezete mi do soukromí! A ještě něco…, ale nic, neptejte se, pusťte to z hlavy.

"Všechny ty knihy, i ty nejnudnější nebo téměř nesrozumitelné, mě naučily jasněji chápat, co to znamená být člověkem. A pocit užaslého rozechvění, který se mě někdy zmocní při dotyku s myslí nějaké jiné, už dávno mrtvé osoby, mi pomohl plně si uvědomit, že na této zemi nejsem sám. Že tu se mnou jsou jiní, kteří cítí totéž co já, a někdy se jim podaří vyslovit nevyslovitelné. "Z lesa sem zaznívá jenom zpěv drozda.""

29.10.2018

Tato kniha mě donutila začít se zabývat současnou nastupující Průmyslovou revolucí 4.0. Robotizace, digitalizace, automatizace výrobních procesů, chytré továrny, které budou využívat kyberneticko-fyzikální systémy. Ty převezmou opakující se a jednoduché činnosti, které do té doby vykonávali lidé. (Tady by zřejmě stačili roboti-debilové.) To bude provázet změna pracovního trhu, kdy by mohla být ohrožena zaměstnanost osob. Počítače s novými řídícími a rozhodovacími systémy či těmito systémy řízené robotické systémy mohou nahradit lidskou sílu a často i lidskou mysl a rozhodování. (Tady bude už nutno použít roboty vyšších generací.) Není tohle přesně ten směr, který uvedl společnost do situace, o které vypráví Tevisova kniha? Trošku se obávám, že ano. A co tedy budou dělat ti lidé? Asi je potřeba jim vymyslet nějakou zábavu. A to už tu taky máme. Sebezdokonalování, posilování individuality, a to už je jen kousek k pěstování „Uzavřenosti, potřeby Soukromí, Sebeuspokojení, Rozkoše“. Uklidňující tablety, prášky na spaní a drogy už bychom také měli, velkoplošné televizory, které nám už teď cpou do hlav to, co je zrovna potřeba, jsou tu také, takže myslím, že máme našlápnuto. A když se pokusím představit si, zda za 500 let budou lidé ještě umět číst, nebo spolu mluvit, obávám se, že ne. Proč taky? Takže bych chtěla věřit, že po nás nezůstanou jen ty „motivační knihy“ a že se lidé dál budou umět radovat ze všedních věcí, zpěvu ptáků, lesa, květin, písniček, básniček, dobrých filmů a knih.

14.10.2018

Mistrovské dílo science fiction - souhlasím.
Rozsahem malá kniha, zato s velkým filozofickým nábojem. Memento mori: po smrti intelektuální zvídavosti, která se zdá být tak lákavá - vždyť je příjemnější mozek naplnit slastmi chemicky vyvolanými, než ho zatížit myšlením - přijde zákonitě smrt opravdová, smrt celého lidstva. Viník? Lidé sami. Ve Zpěvu drozda možná mají ještě naději, ale musí znovu objevovat dávno objevené. My možná máme také ještě naději - dávno objevené zachovat, přemýšlet a ČÍST.
Vracím se ke své první větě a upřesňuji: mistrovské dílo.