Zpěv drozda

30.01.2015

Představte si svět, kde knihy, čtení, čtenář, psaní jsou jen neznámá slova, ozvěny z daleké minulosti, které pamatuje jen hrstka lidí. Lidstvo v 25. století přežívá jen díky všudypřítomné marjánce, "narkokapslím", robotům-debilům /to je přesný výraz z knihy/ a robotům vyspělejší generace, kteří řídí svět. Zákony Soukromí a Individuality a motto "Neptej se a pusť to z hlavy" jsou do lidí cpány horem dolem od raného dětství. (A žádné děti už se stejně nerodí...) Co se stane, když všechno to dosud normální a přirozené chování vědomě poruší muž, který se sám od sebe naučí číst a psát a žena, která do sebe přestane cpát drogy proti plodnosti? --- Pro mě jeden z nejlepších sci-fi příběhů za hodně dlouhou dobu.

04.01.2015

Tohle by se asi mělo číst...

Vždy, když vzpomínám na hodiny literatury na střední škole, přemýšlím, kdo je tou autoritou, která jednu knihu vyzdvihne na seznam povinné literatury a druhou zatratí do šedé zóny zapomnění. Doufám, že to není nějaký robot 9. generace.

29.11.2014

Socha Soukromí v New Yorku. Neptej se a pusť to z hlavy. Výuka čtení je zločin. Se souložením je třeba se moc nepárat. Jestli Walter Tevis odhadl vývoj z hlediska vědeckotechnického je mi jedno, z hlediska společenského má ale jeho dílo spoustu tref do černého. Ani se nedivím, že tu knihu u nás vydali ještě za komančů, protože jisté pasáže Tevisovy kritiky se jim ideologicky hodily, ačkoli bych rozhodně netvrdil, že je Zpěv drozda nějaké socialistické dílo, to určitě ne. Deníkové vyprávění se mi líbilo. Div je, že Zpěv drozda nemá filmovou adaptaci, o kvalitní futuristické sci-fi je mezi diváky vždy zájem. Jen tohle by asi nebylo moc akční.

19.10.2014

Skvelá kniha, ani niet čo dodať, treba si prečítať. Pred ňou som čítal 1984 od Orwela ale táto je omnoho lepšia (pre mňa), prirodzenejšia, vyrovnanejšia aj keď tiež trošku ukecaná. Autor v nej predostiera veľmi „triezvi“ pohľad na možnú budúcnosť, rovnako tak na účinok drog (aspoň na určité aspekty pri dlhodobom užívaní), a takisto na ženské pokolenie:). Chybičky vidím najmä logické a to hlavne keď sa v jednej kapitole postava vyjadrí že niekoho nemiluje a v ďalšej zistíte že vlastne nevie čo je to láska… Najviac vyzdvihujem bizardnosť Tevisovho sveta! Prečo? Pretože takým by sa kľudne mohol stať, svetom v ktorom sú ľudia iba atrapy a pred robotmi sa môžu povyšovať jedine tak pohlavnými orgánmi, lebo svojim životom sa dostali doslova pod úroveň týchto dokonalo mysliacich výtvorov niekdajšej ľudskej spoločnosti. Docela by sa mi páčilo filmové spracovanie. Ale vlastne chvála bohu že viem čítať.

vyborna knizka. najskor som sa bala ze to bude zas rovnake ako fahrenheit albeo 1984 ale nakonec sa to rozvinulo v pekny pribeh. moja najoblubenejsia pasaz - tovaren na vyrobu toastovacov :)

08.07.2014

Pro mě bohužel docela zklamání. Námět bezesporu velmi zajímavý, ale kniha mě od druhé poloviny nebavila a měla jsem problém ji dočíst. Možná jí dám v budoucnu ještě šanci.

25.05.2014

Představa budoucnosti? Ne, pomalu, ale jistě tam spějeme. Už nyní jsme oblbováni a místo tužky používáme tlačítka.
Takový pocit jsem měla po přečtení knížky. Je v ní obsaženo mnoho myšlenkových úvah, nejen o budoucnosti, jak bude vypadat a fungovat náš svět, ale také o budoucnosti lidstva samotného.
My nechceme umřít, ale musíme. Ale co Bob, námi vytvořený robot? Chce umřít, ale nemůže. Jaká ironie...
Chcete si popovídat? Nastupte do ideobusu. Ten jediný Vám odpoví. Rušit soukromí druhé osoby je totiž zakázáno!
Kniha Vás sama donutí zamyslet se. Jednou ji přečtete a budete se k ní chtít vrátit.

20.01.2014

Nádhera,patří zatím k mým nejoblíbenějším. Příběh,vize,postavy,ruzné odkazy,nadčasové uvahy,všechno skvěle promícháno. Výsledek drží čtenářovu pozornost a nepustí do poslední stránky :-)

Jedna z mých oblíbených knih, které jsem četla poprvé před 15 lety na škole a od té doby jsem se k ní vrátila a opět si ji se zájmem přečetla (ikdyž už tento krát poněkud bez napětí, jak to skončí, protože paměť ještě více-méně zapracovala). Nezklamala ani po těch letech a už jsem ji párkrát doporučila ostatním. Manžela také nezklamala a to na čtení až tak moc není. Tevis popisuje tzv. "postapokaliptickou" budoucnost velice poutavě a příběh vás určitě vtáhne do děje. Koho nadchne ZPĚV DROZDA od Waltera Tevise, tak toho určitě nezklame ani MALEVIL od Roberta Merleho a bude mít stejně poutavý zážitek při čtení... Vyzkoušejte. Nedá se to tak úplně srovnávat, ale obě patří mezi mé TOP oblíbené, k nimž jsem se po letech ráda vrátila.

26.11.2013

obsah knihy jednou větou - nikdo už neumí číst a jeden týpek se to naučí, ale prakticky nikoho to nezajímá páč jsou všichni zfetovaný kkti

hl. postavy - Bentley (týpek co umí číst), Mary Lou (žena ze zoo), Bob (robot 9. úrovně)

kdy a kde se děj odehrává - 25. století, New York a pak i částečně jinde

jo je to docela dost dobrý, i když snad k něčemu takovýmu nesměřujem, to mi nikdo nenamluví ;-)

23.07.2013

Jedna z mých nejoblíběnějších knih. Představa budoucnosti v této knize mě naprosto nadchla (jestli se to o takto pesimistické představě budoucnosti dá říct) hlavně proto, že mi přijde až děsivě reálná. Četla jsem ji už téměř před rokem a ještě teď si na ni občas vzpomenu (asi proto, že ji doporučuji prakticky na potkání:)). Občas když se porozhlédnu kolem sebe, tak mě napadne, že už se nám tato budoucnost pomalu blíží. Člověk si po přečtení této knihy uvědomí hodnotu knih a umění číst a psát, které dnes bereme jako samozřejmost. Knížka dává plno nápadů k zamyšlení a úvahám a co se mě týče, tak také chuť číst víc a víc knížek klidně i jen proto, abychom takovouto budoucnost co nejvíce oddálili:)

19.07.2013

Melancholická, postkatastrofická sci-fi, která těží především ze skvěle vykreslené atmosféry upadající společnosti 25. století. Jde vlastně o dost komorní drama dvou lidí a jednoho melancholického robota. Příběh je poměrně jednoduchý a přímočarý, takže se dobře čte a i přes množství filosofujících pasáží kniha nepostrádá napětí. Hlavní postavy často přemýšlí o smyslu života v marasmu, který je okolo nich, ale psychologie hlavních i vedlejších postav je až na robota Spoffortha poměrně dost prvoplánová. Příběh, jako by vzdáleně kopíroval děj nějakého hollywoodského němého filmu (které postava Bentleyho často cituje), se vší tou až přílišnou dějovou předvídatelností, se kterou se všechno nakonec krásně vysvětlí a uzavře. Ale i tak se jedná o špičkové sci-fi a o to nejlepší v rámci subžánru dystopií.


PS -pro ty co knihu již dočetli - Kniha začíná být vlastně nejzajímavější až v samotném závěru, v momentě, kdy se nabízí otázka, jak lidstvo naloží se svou znovunabytou "svobodou".

28.03.2013

Začal jsem číst a... byl jsem vyděšen. Vyděšen, že pomalounku polehounku do takovéto situace směřujeme.
A to žiju jako optimista.

11.03.2013

Když nám tuto knihu za komoušů při jedné besedě doporučil Ondřej Neff, očekával jsem klasické sci-fi. Což ani zdaleka není, jedná se o román a i když je téma podobné, jako jiné knihy, či filmy, tenhle je jiný a velmi silný. Ani jeden ze tří protagonistů není vyslovený hrdina, spíše naopak, v určitých částech knihy nám můžou připadat až nesympatičtí. Mění se i úhel vyprávění a všechno spěje až do velmi "lidského" finále. Stejně jako u Kroků slunce se dá číst víckrát a zcela určitě si ho budete pamatovat.

31.01.2013

Tevisova vize budoucnosti je velmi originální - lidstvo je neustále zdrogováno, zdegenerovalo v bezduché trosky ploužící se vymírajícím světem. Nad upadajícími zbytky civilizace bdí jen Robert - robot deváté generace, který je rektorem na pochybné New Yorské univerzitě.
Přece jen ale celé lidstvo není na cestě k záhubě. Objeví se totiž člověk, který umí číst...
Robot toužící po smrti, muž, který umí po staletích analfabetismu číst a poslední těhotná žena na světě tvoří hlavní postavy tohoto kvalitního románu. Popisy budoucnosti vyvolají u čtenáře až nevěřícné překvapení, poetičností popisu se blíží až Bradburymu.

16.02.2012

Kniha, v ktorej Tevis domýšľa do konca, čo by sa stalo, ak by sa mal naplniť sen celej západnej civilizácie o ľahšom, pohodlnejšom a bezstarostnejšom živote.
A všetky povinnosti prenecháme Tým druhým...


Jsme prázdní lidé
Jsme vycpaní lidé
Skláníme k sobě hlavy plné slámy.
Hrůza!
A seschlý šepot jenž se z nás dere
je dutý jak vítr čeřící spálenou trávu ...

27.12.2010

První dvě třetiny, kdy sis mohl jen domýšlet, co se stalo jsou výtečný. Ke konci spousta humanistických po lopatě podaných řečí, který trochu nudily... i když pokec s ideobusem a poslední dvě stránky jsou v top momentů celý knížky...

30.11.-0001

Říkám si, nejen proto, že pracuji v knihovně, zda skutečně nespějem k tomu, že lidé přestanou umět číst a psát. Zda skutečně klesáme na drogové dno a až někde pod vrstvou bahna si uvědomíme ... Některé pasáže mi nepřipadaly pět set let vzdálené ... velmi dobře napsáno.