Zrcadlový muž
Lars Kepler
https://www.databazeknih.cz/img/books/45_/456104/bmid_zrcadlovy-muz-clC-456104.png
4
2180
2180
Detektiv Joona Linna / Joona Linna série
< 8. díl >
Brutální čin a jediný svědek, jehož chorá paměť odmítá vydat pravdu. Návrat hypnotizéra v osmém případu komisaře Joony Linny. Šestnáctiletá Jenny zmizí cestou ze školy. O pět let později se její tělo objeví na hřišti v centru Stockholmu. Pachatel dívku oběsil obzvlášť krutým způsobem — na ocelovém laně ji vytáhl na dětskou prolézačku. Kdo může něco takového udělat? Joona Linna se s vervou pouští do vyšetřování. Tuší, že Jenny nemusí být jediná. Díky bezpečnostním kamerám se policii podaří najít očitého svědka, jenže se ukáže, že jde o psychicky nemocného muže. Z toho, co viděl, si vůbec nic nepamatuje. Joona se proto znovu spojí s hypnotizérem Erikem Mariou Barkem. Pomůže mu odhalit pravdu?... celý text
Literatura světová Detektivky, krimi
Vydáno:
2020
,
Host
Originální název:
Spegelmannen, 2020
více info...
Přidat komentář
První půlka téměř bez přítomnosti Joony je celkem dlouhá a nezáživná a příběh jako takový jen těžko uvěřitelný. Standardem u Keplera je napětí a nečekané odhalení, ale tentokrát mi šokující odhalení nepřišlo ani trochu reálné a bylo spíše zklamáním.
Písečný muž pro mě jednoznačně vede
(SPOILER) Tak tomuto som nejako neprišiel na chuť. Príliš komplikované rodinné vzťahy (ak sa to vôbec vzťahom dá nazvať) a traumy, z ktorých sa postupom času vyvinula psychická porucha sériového vraha. No a ten záver bol natoľko akčný, že som sa chvíľkami strácal. Ešte jeden detail neušiel mojej pozornosti, manžel šéfky Národného operatívneho oddelenia sa volá Johanna... asi to majú nariadené dostať túto agendu do povedomia verejnosti, inak by ten román nevydali. Asi začnem čítať starých klasikov, ktorí písali, keď bol svet ešte normálny.
No hurá :-D
Musím říct, že po Lazarovi se mi do dalšího dílu moc nechtělo, byla jsem zklamaná tím koncem... Ale! Tohle byla další pecka! Napínavé od začátku do konce a já mám ráda takové drsné knihy. Za mě dobrá kniha a chuť do dalšího dílu. Doporučuji.
Audiokniha
Typická keplerovka, opět až přehnaně drsné, nadsazené, nepravděpodobné... Snad jen že tentokrát Jurek nevstal z mrtvých :-)
Když opomeneme, že děj je opravdu trochu přitažený za vlasy a docela brutální, tak je kniha čtivá a napínavá. Za mě Kepler nezklamal :).
Opět monstrózní postavy, opět mnohde absurdní děj. I bez Jurka se zase dočkáme ztělesněného zla, které unáší, zotročuje, znásilňuje a zabíjí děvčata. Možná zfilmováno by to nepůsobilo tak plytce a nesmyslně, protože napínavých scén je zde dost a dost. Profese autorů je znát, obsahově asi určeno lidem, kteří mají rádi pohádky zejména tu o perníkové chaloupce.
To bude trochu oříšek tuto knihu ohodnotit. Celkově příběh, ve kterém figuruje psychicky narušený jedinec, je asi vždy jistotou nějakých zvratů. Tady mne to dokázalo i překvapit, v co se to nakonec vyklubalo. Takže kostra příběhu, zvraty a napínavý závěr, to se dle mého povedlo. Co mě tady ale trochu štvalo, byl Joona, který je snad nesmrtelný a ze spousty zranění se dokáže vysekat jakoby nic. A bohužel nevím, jestli to je překladem, ale moc mi nesedl styl, jakým je kniha psaná. Přišlo mi to takové kostrbaté a bohužel díky tomu jsem měla zkažený celý zážitek z knihy. Jedinou výhodou jsou krátké kapitoly.
Kniha je to poměrně napínavá a čtivá ale zbytečně dlouhá. Dost krve, násilí i brutality, trocha sexu ale já jsem bohužel ten kdo v knize hledá i trochu logiky a tady fakt není skoro žádná. Ne že by se mi to úplně nelíbilo ale čeho je moc toho je příliš. Dost mě to odradilo od čtení dalších knih této dvojice.
"Maminky přihlížejí, jak si děti hrají." věta, která mi stále rezonuje v hlavě. Pohlcující od prvních do posledních stran knihy. Moje první od Larse Keplera a určitě ne poslední. Výborně zpracované charaktery psychicky nemocných osob. Při čtení jsem musela ,,oklepavat" husí kůži . Vyhovují mi krátké usečné kapitoly, tudíž se mi kniha četla plynule, rychle a dobře jsem se orientovala. Za mě parádní zážitek.
Opět velmi napínavý příběh a to rozuzlení, to bylo něco... Podezírala jsem tedy jiného, ale ze stejného důvodu...
Asi je jedno, že kniha je opravdu hodně brutální a některé zločiny jsou fakt hodně drsné, protože s tím čtenář u Keplera musí počítat. Asi ani nevadí, že pachatel trpí psychickou poruchou, kterou má asi tak sto lidí na světě, protože se pořád pohybujeme v rámci nějakého vytvořeného univerza, které se rozhodně nesnaží o to být co nejrealističtější. Jestli mě osobně něco na Keplerových dílech vadí, je to jakási snaha o filmové psaní, protože z každé stránky je znát, že převést knihu do scénáře by nemělo být tak těžké, protože Joona Lina, jakkoli je charismatický a má dobrou dedukci, splňuje všechny definice thrillerového hrdiny - všechny přestřelky přežije, je to skoro nadčlověk a nedělá moc chyb. U filmu to tolik nevadí, protože tam diváka v lepším případě strhnou atmosféra a akce, u knihy je to ale trochu horší, protože čtenář přece jen pracuje s určitou představivostí a představovat si akci není tak úplně jednoduché, navíc když je popsána hodně stroze. Jinak ale vlastně není co vytknout, protože hutná atmosféra funguje, psáno je to čtivě a strhujícím způsobem, jen je tu zkrátka asi až moc klišé a celá zápletka (včetně samotného pachatele) je vskutku až moc za vlasy přitažená a tak nějak si nedokážu představit, že by vše probíhalo tak, že by si toho nejbližší nevšimli. Zrcadlový muž je nicméně ve výsledku solidní keplerovkou, která nemůže nikoho překvapit, svůj účel splní, ale nelze se ubránit dojmu, že už je přece jen až moc prvoplánově spotřební (a to včetně závěrečného cliffhangeru, který směřuje tam, kam všichni znalci série, tuší...). 70 %
Nechci nic prozrazovat, ale troufám si říct, že příběh knihy bude asi strašákem pro všechny ženy a zřejmě se jich (nás) to dotkne mnohem více, než našich drahých poloviček opačného pohlaví. Kniha se četla jedním dechem a opět za sebou zanechala úžasný čtenářský zážitek a husinu až na zadku.
Joonu jsem nechala dlouho u ledu, ale když jsem v knihovně viděla Zrcadloveho muže, neváhala jsem. A byla to pecka. Žádná plytká omáčka, zbytečné dějové linky, příběh prostě frčí. I když jedno malinké minus bych udělila za trochu prebytecnou závěrečnou honičku.
Osmá kniha série, osmá neskutečná čtenářská jízda. Styl psaní autorů mi velmi vyhovuje, čte se to rychle, samo a nemůžete přestat, styl krátkých kapitol dodává na napětí, styl vyprávění jako by vás přenesl do filmu ... a to má podle mého kniha ve čtenáři vyvolávat ... zfilmování příběhu ... Jen tento byl tedy krutý a zažít bych ho ve skutečnosti nechtěla a nepřála nikomu. Chvilku jsem měla hororové myšlenky a říkala si, že autoři přitvrdili :-).
děkuji a pustím se brzo do dalšího příběhu ...
Mám od posledního přečteného dílu série dost dlouhý odstup a tak jsem si opět musela trochu zvyknout na styl, který mi chvílemi přišel jako scénář. (př. Pamela si klekne vedle něho a položí mu ruku na tvář). Ale jak jsem se začetla, už to jelo. Jen v rámci svých pěti vnuček jsem měla trochu děsivé sny.
Jsem ráda, že první knihou, kterou jsem přečetla v roce 2023 byla právě tahle pecka!
Napínavé od začátku do konce, čtivé čím dal víc s každou stránkou. Už si začínám myslet, že píšu pořád jen samou chválu, ale mě to opravdu bavilo a přečetla sem ji jedním dechem. Tentokrát jsem vůbec padoucha neodhadla do poslední chvíle. V moment, kdy secvaknou všechny dílky skládačky mi to všechno došlo! Super!
Tak tento díl se mi velmi líbil. Děj krásně plynul hned od začátku, žádná hluchá místa a konečně zase supermozek Joona úřadoval tak, jak jsem zvyklá. Skvělé vykreslení postav a to rozuzlení bylo nečekané. Nutilo mě to přemýšlet a vzpomínat na každou událost nebo větu, která byla v knize pronesena. Celou dobu jsem si myslela, že vrah je někdo jiný, ale od určité chvíle to do sebe začalo zapadat a i když mě násilí páchané na ženách vytáčí - a tady že ho bylo požehnaně - musela jsem nakonec s pachatelem maličko soucítit, protože trauma, které všechno rozjelo mu vlastně svým způsobem způsobila a živila v něm žena.
Štítky knihy
vraždy thrillery znásilnění severská krimi únosy švédské detektivky
Trochu asi se svým hodnocením vybočím z řady, ale tohle bylo na mě fakt už moc. Přehnané, místy až nechutné, zbytečné. I předchozí Lazar mi přišel přitažený za vlasy, ale tam jsem to brala jako nadsázku, a celkem mě bavil. Tady mi přišlo, jako by se autoři snažili zaujmout či snad šokovat za každou cenu. Občas mám pocit, že se někteří autoři tohoto žánru předvádí, kdo napíše větší "úchylárnu". A dovětek o novodobém otroctví tomu punc nepřidal, určitě se na dané téma dalo vykřesat něco hodnotnějšího. No, Linna je stále furt sympaťák, tak uvidím, zda se vůbec někdy pustím do Pavouka...