Zulejka otevírá oči
Guzel Jachina
https://www.databazeknih.cz/img/books/53_/533969/bmid_zulejka-otevira-oci-65ec30bba6145.jpg
4
620
620
Debut mladé tatarské spisovatelky je napsán ve stylu klasických ruských románů, ve kterých se podrobně zkoumá úděl člověka na pozadí velkých dějinných událostí. Děj se odehrává v Sovětském svazu v období let 1930–1946 a začíná v zimě roku 1930 v zapadlé tatarské vesničce, ve které žije obyčejným životem třicetiletá tatarská žena Zulejka. Její svět tvoří její hrubiánský muž a starost o hospodářství, jiný život nezná, a tak ho považuje za dobrý, zvykla si na něj. Proto když dochází k rozkulačení a její muž Murtaza je při potyčce s rudým komisařem zastřelen a ona s dalšími kulaky poslána na Sibiř, stýská se jí po minulém těžkém, ale srozumitelném životě.... celý text
Literatura světová Romány
Vydáno: 2020 , ProstorOriginální název:
Зулейха открывает глаза, 2015
více info...
Přidat komentář
Silný a poutavý příběh mladé ženy v ruském gulagu. Jen nevím, zda mne utkví v paměti a přečtu si další příběh od Guzel. Zcela se ztotožňuji s komentářem paris131 :o)
Na knize mě ze začátku nejvíce upoutala její přední strana. Ta se vážně povedla... Evokuje přesně ten mrazivý chlad, trýzeň, nekonečnou - zasmušilou bezbřehost a osamělost, kterou si Zulejka v první polovině knihy prošla - prožila.
Druhá polovina už je prostě jiná - "zamilovaná..." Tím rozhodně neubírá celkovému dojmu, který z příběhu mám. Byla to prostě taková doba..., místa..., víra... a především odvaha..., která ve finále mnoho věcí rozhodla.
Velice pěkná kniha to byla, která mi za přečtení stála.
Co mě nejdříve zaujalo na knize byl styl autorky, který mě hned vtáhl do příběhu, takže jsem se rozhodla číst dál, ač jsem původně chtěla jen nakouknout. První polovina knihy je skvělá, ta mě hodně bavila, ale asi budu jedna z mála, kterou hlavní hrdinka iritovala. Já se ani nedivím, že jí Čardějnice týrala - protože hrdinka jako by neměla žádnou duši, byla jako hadrová paneka, kterou kam jste posadili, tam jste jí ráno našli. A měla jsem takový pocit, že právě ta ohavná tchýně se snažila tu její duši probudit a já se jí při čtení knihy vůbec nedivila, protože mě hrdinka neskutečně iritovala svou jednoduchostí a poslušností. I já jsem měla chuť jí profackovat, jen abych zjistila, jestli uvnitř vůbec něco je. Druhá poloviny knihy byla horší, jako by autorce docházel dech a vlastně bych řekla, že lágr byl pro Zulejku vysvobozením, protože tam měla život mnohem jednodušší než po boku čarodějnice a svého hrubiánského muže.
Autorka psát umí, ale celý příběh mi neskutečně kazila hlavní hrdinka. Opravdu jsem čekala nějakou proměnu v silnou ženu, ale ona se naučila jen dobře střílet a přestala se modlit, jinak to byla pořád prostoduchá žena, která bude na slovo poslouchat každého muže, který jí přijde do cesty. Docela se divím, že si jí velitel vybral, protože i on projevoval víc emocí a inteligence, než Zulejka.
Asi to úplně nedokážu vysvětlit, ale hlavní hrdinka byla opravdu primitivní a jednoduchá až běda, sotva si dokáži představit, že by se s ní Ignatov povídal o něčem smysluplném. No, asi proto tam nebyly snad žádné kapitoly, kde by si ti dva jen tak povídali. :))
Jinak souhlasím s těmi, kteří píši, že druhá polovina knihy je spíše červená knihovna, než realita minulých hrůz. I tak se mi kniha četla dobře, takže ty tři hvězdy si zaslouží.
Kniha se dobře čte, to beze sporu. Má to příběh a spád. Řekla bych, že se příběh přímo nabízí na zfilmování, jazykovým výrazem a textovou vizualitou mi připadalo, že se to velmi blíží filmovému scénáři. Celkově mi to ale přišlo jako pohádka, i přes tu snahu zachytit nelehkou dobu a realitu první poloviny minulého století bývalého Sovětského svazu.
I když pár pasáží, které mě zaujaly, by se našlo. Například tato: "...Ignatov nechápal, jak je možné milovat ženu. Milovat lze veliké věci: revoluci, stranu, rodnou zemi. Ale ženu? Jak je vůbec možné jedním a tím samým slovem vyjadřovat svůj vztah k tak rozdílným hodnotám - klást na dvě misky vah nějakou ženskou a Revoluci? To je pěkná hloupost! ..."
Docela drsný způsob prozření a sebeuvědomění ženské hrdinky tvoří melancholickokrásný až poetický příběh vycházející z tradic ruské literatury.
Velice silný příběh. Někdy až neskutečné osudy lidí. A člověk jen zírá, co někteří museli přetrpět. Přesto dokázali přežít a někteří najít i lásku. Skvěle načtená audiokniha paní Danou Černou.
Autobiografický román o mladé tatarské ženě jejíž život ve víře v Alláha s mnohem starším mužem a jeho zlou matkou je jenom slabým odvarem toho, co jí ještě řízením osudu a politické situace v životě potká. Zulejka se ocitne v mašinérii spojené s odpornou politikou Sovětského Svazu pod vládou monster jako byl Stalin, kde platí, jsi-li nepohodlný a nejdeš s námi, patříš do gulagu na Sibiř a postarej se o sebe sám, jak umíš, člověku navozuje pocit úzkosti a zoufalství, ale zároveň i obdivu a naděje . Velice silné dílo, které sahá až na dno lidské duše, srdce, odvahy a odhodlání přežít. Vždy, když čtu podobné počiny, zamýšlím se nad tím, jak je dnešní člověk rozhýčkaný a řeší úplné blbosti, které v porovnání s opravdovými strastmi a bojem o holý život, nejsou vůbec podstatné, ba naopak se jeví směšně.
Vydařená prvotina mladé Tatarky, která nám z jiného úhlu přináší pohled na ruské gulagy i informaci o tom, kolik národností a náboženských vyznání budování socialismu i velkého Sovětského svazu postihlo.
Při čtení jejího příběhu, i obdobných z jiných koutů světa, mi neustále hlavou probleskuje otázka: "Kde jsou v těchto těžkých životech dnes tak běžné sebevraždy a psychické problémy?" Jakoby lidé tehdy pro samé utrpení neměli čas trpět a raději žili.
V posledních letech se mezi autory rozmáhá takový nešvar, a to zavalit čtenáře co nejvíce šokujícím utrpením, násilím a beznadějí, jako by toho všeho kolem nás bylo málo. To naštěstí neplatí pro Guzel Jachinu, protože i přes opravdu těžké a bezútěšné téma vidíte záchvěvy naděje, a to já mám ráda.
Trocha historie, trocha lásky, trocha krutosti, trocha napětí, krásné postavy a trochu naivní příběh . Krásně přečteno pí. Danou Černou. Sečteno a podtrženo hezký román.
V doslovu se píše...."nelze než souhlasit s patrně nejznámější současnou ruskou spisovatelkou Ljudmilou Ulickou, která se o románu vyjádřila slovy: „Zůstane pro mě záhadou, jak se mladé autorce podařilo napsat tak silné dílo oslavující lásku a něhu v pekle“
Ano.Je to tak.Strhující kniha se silným příběhem.
Posloucháno jako audiokniha na ČRO. Příběh byl hezky zpracovaný, posluchač si mohl vytvořit ucelenou představu o vysidlování tatarských kulaků na Sibiř včetně vykreslených praktik komunistického režimu, který postupně likvidoval i své lidi. Asi nejvíc mě zaujala část s popisem života kulaků na vesnicích, jejich rodinné prostředí a náboženské mýty. Zajímavá byla i cesta vlakem, kde se sešli kulaci s vojáky a s inteligencí. Konec se mi zdál příliš bláhový.
Posloucháno jako audiokniha na Českém rozhlasu. Skvělé načtení. To téma úplně nevyhledávám, je v něm tolik bezmoci a bezútěšnosti. Ale knížka byla velmi čtivá a přes hrůzy té doby se to dalo číst aniž by mě to psychicky vysálo. Vlastně si říkám, jestli si někdo nebude číst v budoucnu o této době a nebude ji pokládat za bezútěšnou. Kde v sobě lidi v těchto kritických dobách berou sílu bojovat o přežití a ještě nacházet i štěstí?! O kolik se máme líp! A neumíme to ocenit. Příběh o Zulejce určitě stojí za přečtení.
Vyslechla jsem jako četbu na pokračování, moc dobře načteno (Dana Černá). Určitě půjčím v knihovně a přečtu znovu. Nutí to k přemýšlení, krutá doba, tolik bezmoci, nenávisti...a bylo to skutečné! I v těchto hrůzách žít a najít smysl je obdivuhodné (podobně jako Viktor E. Frankl)
[Četba ČRo]
Nechtěla jsem to číst ani poslouchat. Mám doma od sametu Souostroví Gulag a asi na něj nikdy nesáhnu!
Jelitovna píše, že jde o červenou knihovnu a autorka povrchností zlehčuje závažnost doby. Taky soupik 2012 by si přála, aby v závěru psala o něčem jiném. Babo si myslí, že zafungovala autocenzura.
Za sebe jsem byla ráda, že knihu mi četla Dana Černá. Krásně se hodila hlasem k poetickému stylu Guzel Jachiny.
Příběh jako celek je mrazivý a syrový, ale přesto skrze Zulejku a Jusufa směřuje ke světlu, životu a naději. Jistě, že styl příběhu hrůzy doby a režimu zlehčuje, ale je to román, nikoli dokument. A kdyby trochu nezlehčil a nebyla tu poetika - nebudu to už číst! Ve zralejším věku už drásavosti opomíjím!
Výborné byly úryvky s Ikonikovem a Jusufem.
4/5
Se Zulejkou jsem strávila nejeden srpnový večer a říkala jsem si, že jsem si ji měla nechat na zimu - je to pro mě vyloženě zimní román. Ale báječný, čtivý, oči otevírající, i když v konečným důsledku snad trochu pohádkový.
Novodobá červená knihovna. Děj románu je umístěn do období deportací a likvidace několika milionů rolníků a na mě to působí, že autorka závažnost té doby povrchností knihy zlehčuje.
Poslechnuto jako audiokniha.
Přesto, že kniha popisuje těžkou dobu a neveselý osud hlavní hrdinky násilně přesunuté z domova do pracovního tábora na Sibiř, poslouchala se mi kniha dobře. Jestli bych stejně snadno vydržela u knihy v její tištěné podobě, si nejsem úplně jistá...
Štítky knihy
gulagy stalinismus Rusko ruská literatura Sibiř Sovětský svaz pracovní tábory muslimské ženy boj o život historické romány
Autorovy další knížky
| 2017 |  Zulejka otevírá oči |
| 2020 | Děti Volhy |
| 2022 | Vlak do Samarkandu |
Tady snad ani není třeba psát komentář. Krásná kniha, zajímavá svým tématem, které autorka dokázala zpracovat novým způsobem. Literárně skvělé, moc chválím překlad, to už se dnes tak často nevidí, aby byl tak precizní. Četlo se to krásně a zároveň těžce. Jasných 5*.