To by se zvěrolékaři stát nemělo (1. a 2. díl)
James Herriot (p)
https://www.databazeknih.cz/img/books/45_/450432/bmid_to-by-se-zverolekari-stat-nemelo-zSf-450432.jpg
5
283
283
Zvěrolékař série
< 2. díl >
Tato knížka je vydáním prvních dvou dílů oblíbené veterinářské série – Kéž by uměli mluvit (vyšlo také pod názvem Zvěrolékař na blatech) a To by se zvěrolékaři stát nemělo. Nahlédněte do kouzelného a nezapomenutelného světa Jamese Herriota, nejoblíbenějšího veterináře na světě, a jeho zvěřince vtipných, hřejivých, ale někdy i smutných zvířecích pacientů. Už přes čtyřicet let se mohou celé generace čtenářů ponořit do Herriotových úžasných příběhů plných lásky k životu a skvělého vyprávění. Jako veterinář Herriot projížděl odlehlými kouty anglického Yorkshiru, léčil malé i velké pacienty a prožíval různá dobrodružství.V knížce To by se zvěrolékaři stát nemělo potkáváme mladého Herriota, který zjišťuje, že realita povolání veterináře v rurálním Yorkshiru je úplně jiná než sterilní prostředí veterinární školy. Vesnická idyla pro veterináře totiž není tak úplně idyla. Některé návštěvy pacientů jsou srdcervoucí, jako třeba péče o velmi nemocného, starého psa, jehož pán už nikoho jiného na světě nemá, ale jiné zase legrační, jako Herriotovy pravidelné návštěvy překrmeného pekingského palácového psíka, který má vlastní večírky.Herriot se jako čerstvý absolvent musí naučit pečovat o své pacienty uprostřed zimy na těch nejodlehlejších farmách, jednat s tvrdohlavými majiteli, zmatenými kolegy a starat se o kriticky nemocná zvířata a postupně objevuje úžasnou rozmanitost a nikdy nekončící výzvy veterinární praxe se sobě vlastním humorem, soucitem a láskou ke zvířatům.... celý text
Literatura světová Romány Příroda, zvířata
Vydáno: 2020 , JotaOriginální název:
If Only They Could Talk / It Shouldn’t Happen to a Vet, 1970
více info...
Přidat komentář
Přijemná oddychovka. Na mě místy to bylo moc dlouhé, ale jak říkám - velmi příjemné na mnoha místech jsem se s chutí zasmála.
Je to pár minut co jsem dočetla tenhle skvost a stále mám pocit že se vznáším někde nad anglickým venkovem.
Kniha je plná laskavého a milého humoru,který mi dost připomíná mou oblíbenou Betty MacDonald.
Tohle bylo mé první setkání s autorem a musím říct,že to je láska na první začtení.
Nemůžu si pomoct,ale přijde mi že lidi dřív žili tak nějak víc a opravdověji,zatím co teď se jen tak matně pinožíme po světě.
Pokud by nějaká kniha měla být synonymem čaje s mlékem, máslových sušenek a tiše praskajícího ohně v krbu, pak by to byla právě tahle. Herriotovo poklidné vyprávění o životě veterináře má své osobité kouzlo. Ba co víc, překypuje lidskostí a teplem domova.
Ráda jsem se probírala jeho vzpomínkami na zvířecí pacienty, krásy venkova i životní osudy a dobrosrdečnost obyčejných farmářů. Bylo to jednoduše takové milé a úsměvné povídání. Typicky britské, plné mírných yorkshirských kopečků, klikatících silniček, líně přežvykujících ovcí a propršených dnů dělajících čest anglickému venkovu.
Mňa táto kniha veľmi nebavila. Vybrala som si ju kvôli čitateľskej výzve. Dlho som ju čítala a to znamená, že ma až tak nepriťahovala ako väčšinu komentujúcich.
Báječná kniha - laskavá, vtipná, dobře přeložená, neztrácející půvab ani po letech. Práce veterináře se od těch dob v mnohém změnila, ale proč se nedozvědět, jak to bylo dříve. Jedna z knih, které pozvednou náladu, přestože jsou v ní i smutnější okamžiky.
Něha, radost, moudrost, soucit, nadhled, humor _ atributy vsech knih autora. Vše jsem již napsala k dalším dílům. Asi bych je chtěla s sebou na pustý ostrov.
Velmi milá čtivá knížka s nenásilným humorem, který napsal sám život. Radosti i starosti s kapkou nadhledu, sympatický hlavní hrdina i jeho přátelé. To vše obohacuje krásné prostředí anglického venkova a mnoho zajímavostí z historie veterinární péče. Knížku jsem zařadil mezi své oblíbené.
Velice jsem po této knize toužila, protože jsem jsem byla přesvědčená, že je "top" v humoristické literatuře. Zřejmě nemám ten správný smysl pro humor, protože jsem se u knížky nudila, a proto ji četla tak strašně dlouho. Neměla jsem záchvaty smíchu při popisování různých neduhů prasat, krav či koní. Dělalo se mi špatně - viděla jsem ty kopy hnoje, hnisu i krve, cítila jsem i ten zápach.
Sice nemám ráda psy, ale v této knížce byly příběhy o nich ty nejmilejší. Milé a dojemné.
Kniha se dobře četla. Líbily se mi popisy lidských charakterů. Byly výstižné a někdy mile vtipně podané. Pestrost veterinářských zákroků, tomu taky dává jiný zajimavý rozměr. Celkově je to kniha, která čtenáře pohladí po duši, což v této době velmi potřebujeme. Doporučuji celým svým čtenářským srdcem.
Je skvěle napsána, je milá, vtipná, lidská, potěší a hlavně je o životě a lidech, takový jaký je. Ukazuje různorodost povach a chování. Vnímáte, že nemáte dát na první pohled. Je citlivá k lidským chybám. To vše je díky autorovi, který je pracovitý, dobrosdrečný a vidí to dobré v nás. Má rád nejen zvířata, ale i lidi.
Tak to bylo moc hezké počteníčko o zvířátkách,ikdyž někdy i trochu smutné. Moc hezky se tento příběh četl,u některých pasáží jsem se bavila.Za mě 100%.
Klasika, která se dá číst pořád...vracím se k ní po letech, nejen díky Výzvě. Úsměvné příhody a popis yorkshirské přírody- balzám pro duši, doporučuji ( zvláště v této době).
Pro hlasitý a upřímný smích a téměř nekončící úsměv je toto docela sázka na jistotu :-) Naprosto dokonalé dvojdílo a to teprve s tímto autorem začínám :-) Jeho láska ke zvířatům je více než jasná a tak také jeho text vypadá. Je to opravdu pohlazení. Všem mohu jedině doporučit.
Bavilo mě to zrovna tak jako poprvé. Nádherné příběhy.Moc ráda jsem si znovu knihu přečetla a užila.
Po letech jsem se opět vrátila k této knize a nelituji.
Laskavé a pohodové čtení.
Skvěle sepsané humorné a laskavé životní příběhy. Už je to dávno, co jsem je četl a pravděpodobně se brzy k nim vrátím.
Nádherně pohodová kniha, ke které se moc ráda vracím, takové krásné pohlazení po duši.
Miluju zvířata a jakákoli kniha o nich mě zajímá. Tak jak mám ráda pohodové čtení od Durella, tak i Herriot je pohodovka, milé čtení. Člověk se dozví něco o zvířatech, jak se kdysi léčily nemoci dobytka, něco o společnosti britského venkova, je v tom i lehký humor a lidskost. Všechny Herriotovy knihy stojí za pozornost.
Četla jsem jako mladá a teď znovu jako o něco míň mladá a tolik se mi líbila! Nejenom pro úžasně rozverné, veselé, zábavné a hravé příběhy, ale i pro ty vážnější, při kterých se srdce zachvěje. Líbí se mi na celé knize snad právě to nejvíce, že je humoristická, opravdu se při ní od srdce směju, a zároveň v ní je dost moudrosti a něčeho, co lze poněkud křečovitě nazývat mravním poselstvím. Takový splínový vyprošťovák.
První kniha, kterou jsem od Herriota četla. Tak moc se mi jeho styl psaní líbí, že už nezbývá moc dílů, které bych neznala. Příběhy se dají číst pořád dokola
Autorovy další knížky
| 1981 |  Když se zvěrolékař ožení |
| 1991 | Zvěrolékař mezi nebem a zemí |
| 1993 | To by se zvěrolékaři stát nemělo. Díl 1. (Zvěrolékař na blatech) |
| 1995 | Zvěrolékař a psí historky |
| 1995 | Zvěrolékař a kočičí historky |
Někdy to bylo jen na jedno brdo ale jinak to bylo příjemné (a někdy i zábavné) počteníčko.