Zvěrolékař opět v jednom kole
James Herriot (p)
Zvěrolékař série
< 7. díl >
Jamese Herriota jistě není třeba čtenářům představovat - jeho knihy plné optimismu, laskavého humoru a lásky k lidem i zvířatům si získaly srdce miliónů čtenářů po celém světě. Mnozí si také oblíbili Jamesova bývalého zaměstnavatele, přítele a nyní společníka Siegfrieda Farnona, jeho mladšího bratra - neodolatelného Tristana, Jamesovu manželku Helenu a temperamentního synka Jimmyho, ke kterému brzy přibude sestřička Rosie. Druhá světová válka skončila a James se pomalu začíná vpravovat do strastí i slastí každodenního života, navrací se zpět do svého působiště v Darrowby, ke své rodině a přátelům, a samozřejmě k veterinární praxi - tolik namáhavé, tolik potřebné a zároveň vykonávané s nesmírnou láskou a péčí o vše živé a „čtyřnohé", o všechny ty velké a malé tvory i tvorečky, kteří nám lidem pomáhají, jsou nám k užitku, jsou našimi ochránci i našimi oblíbenci a přáteli. K naprosté dokonalosti už schází jen překrásná krajina anglického Yorkshiru - se svými zelenými pláněmi, klikatými cestami a průsmyky, kopci a údolími, ve kterých žijí a tvrdě pracují drsní a dobrosrdeční lidé, právě takoví, jako je kraj, v němž se narodili.... celý text
Literatura světová Romány Příroda, zvířata
Vydáno: 2013 , BaronetOriginální název:
The Lord God Made Them All, 1982
více info...
Přidat komentář
Moje první seznámení s autorem cca před pěti lety a všechny příběhy o zvířatech se mi moc líbily. Mám je ráda dodneška:-)
Opět další skvělá várka příběhů.
Tentorkát prokládaná cestou do Ruska. Zvěrolékař se totiž účastnil plavby lodí s nákladem oveček :). Na konci cesty jich asi pětina kašlala :), měl nějaké drobné nedorozumění s východními psy a zažil krapet nepochopení i od tamních obyvatel. Ale jen počáteční.
Po dlouhé době jsem opět otevřela jeden z dílů zvěrolékaře - nezklamal.
Příjemné, pohodové, místy úsměvné čtení. Nic náročného.
Kniha se mi líbila a baví mě číst něco o zvěrolékařích. Moc se mi líbí krajina ve které se to odehrává.
Klasické příhody veterináře doplněné zápisy z deníku pana Herriota z jeho cest do Ruska a Istanbulu. Pro mne klasika oddechového humoru.
Vrcholně uspokojivé.
Mám ráda všechny knihy Jamese Herriota. Jsou příjemné a čtivé, je v nich neskutečná lidskost, láska, radost ze života i spousta humoru, ale i smutné příběhy.
Nádherné příběhy o zvířatech a jejich lidech, které překračují dobu. Herriot stále baví a bavit bude.
Zvěrolékař opět v jednom kole je další fajnové počtení, kterým si můžete zpříjemnit den. Jediné, co mi vadilo, jsou historky z lodi a letadla. Povídání o lodi mi přišlo doopravdy nudné a moc mi do celkového rámce knihy nezapadalo. Historky z letadla byly o trochu lepší, ale zamrazilo mě u konce těchto historek.
Miluju celou sérii knih od tohoto autora. Příběhy jsou čtivé, vtipné, jednoduché. Kdo má rád zvířátka, přijde si na své.
Opět příjemné oddechové čtení. Tentokrát, neb nejsem milovníkem popisů toho, jak někdo strká ruku do krávy či prasnice, mi chybělo větší zastoupení psích příběhů.
Na druhou stranu je kniha ozvláštněná autorovou plavbou do Ruska a Polska, následně pak krátkým, byť ne úplně podle jeho představ, pobytem v tureckém Istanbulu.
P.S. Čtivé. Pro milovníky zvířat, i autora, skoro povinnost (navíc v tomto dílu se dozvíme něco víc o Herriotových dětech).
Super oddechová kniha! Musím říct,že pro mě jako milovníka zvířat to udělalo obrovský dojem... Zachraňovat životy zvířatům a brát na sebe veškerou zodpovědnost všeho co to sebou přináší je jasným ukazatelem,že ten člověk je prostě anděl!
Zábava, ale i realistické vykreslení anglického venkova a jeho obyvatel. Dávám 5 hvězdiček, jaké jiné hodnocení by si zasloužila kniha, která mne nutí vrátit se k ní již poněkolikáté?
Čtivé a hezké příhody ze života zvěrolékaře. Navíc doplněné sem tam úžasným humorem autora. :) Čtení mě bavilo a to je hlavní.
Jedna z mých nejoblíbenějších knih. Zvláště kvůli jeho výpravě do Ruska. Některé je příhody jsou skvělé, vtipné a člověk má pocit, že se doopravdy staly. U jiných se ukazuje, že zvěrolékaři nemají lehký život, rozhodně ne ti, co vyjíždějí na farmy, protože občas sice vidí zázaky, častěji však vidí smutek páníčků i zvířat, když zvíře umírá.
Autorovy další knížky
1981 | Když se zvěrolékař ožení |
1991 | Zvěrolékař mezi nebem a zemí |
1993 | To by se zvěrolékaři stát nemělo. Díl 1. (Zvěrolékař na blatech) |
1995 | Zvěrolékař a psí historky |
1995 | Zvěrolékař a kočičí historky |
Čtení na podzimní večery. Některé příběhy jsou dojemné, jiné veselé.. stejně jako v životě. V každém případě je to pohlazení po duši, zvlášť v této době.