Zvláštní smutek citronového koláče
Aimee Bender
https://www.databazeknih.cz/img/books/16_/166935/bmid_zvlastni-smutek-citronoveho-kolace-ZRN-166935.jpg
3
405
405
Představte si, že je vám devět a těšíte se na narozeninový citronový piškot s čokoládou, ale místo citronů z něj najednou cítíte zoufalou samotu své maminky. Že je vám dvanáct a z chuti maminčiny večeře poznáte, že je tatínkovi nevěrná. Že je vám dvacet a z vlastnoručně připravené večeře cítíte továrnu... Pro mladičkou Rose se její neobyčejné nadání ochutnávat emoce těch, kteří jídlo připravili, stane utrpením, s nímž se musí naučit žít. Stejně jako s poznáním, že nikdo v její rodině není takový, jak se navenek jeví. Americká autorka napsala půvabný rodinný román o podivuhodné dívce a její zvláštní rodině, prodchnutý dojemně melancholickou atmosférou.... celý text
Literatura světová Romány
Vydáno: 2013 , ArgoOriginální název:
The Particular Sadness of Lemon Cake, 2010
více info...
Přidat komentář
Hrozně podivná knížka, žádný extra vývoj, žádná extra zápletka. Pořád jsem čekala, že konečně přijde nějaký zlom, ale nepřišel. Krom toho - otřesné zpracování textu, kde není přímá řeč vložena do uvozovek. To kdo vymyslel?
Tady mi trvalo než přišel ten moment, kdy začnu, ale pak jsem byla ráda, že jsem knihu přečetla. Moc zajímavé. Jen trochu smutné na konci.
Několik měsíců jsem přemýšlela, co o této knize napsat a výsledek je, že stále nevím. Možná je to tím, že jsem ji četla v angličtině, možná je to stylem psaní, ale opravdu jsem se u čtení trápila.
Příběh je ozvláštněn o mysteriozní prvek (skoro až o kouzla) a přesto ho kouzelným rozhodně neshledávám.
Jedná se o příběh jedné rodiny, ve které nejsou její členové šťastní a kde se rodiče místo snahy vybudování spokojeného domova pro sebe a své děti snaží ani nevím o co - hledat svoji osobnost (možná), najít nějaké vlastní naplnění, ale mimo rodinu a svých dětí si vlastně nevšímají, jsou podle mě slabí s sobečtí (trochu tvrdé hodnocení, ale já jsem prostě taková) a tak ve mně nevzbuzují sebemenší zájem.
V knize se nic moc zajímavého a uvěřitelného neděje. Hlavní hrdince trvá věky se od rodiny osvobodit a naučit se vyjít se svými "kouzelnými" dovednostmi, vlastně si nejsem jistá, že to zvládne za celou knihu. Většinu textu považuji spíše za vatovou vycpávku, než za zajímavý příběh.
Nikdy se mi nestalo, že bych knížku tohoto rozsahu přečetla během jednoho jediného dne - takže myslím, že můžu říct, že je fakt čtivá :-D Téma ochutnávání emocí prostřednictvím jídla mi přišlo od začátku fascinující, ale časem ustoupilo jinému tématu, transcendentnímu, pro mě ne úplně pochopitelnému/uchopitelnému. Nicméně mě popis mizení Josepha úplně pohltil, chtěla jsem na to přijít, vyvolávalo to ve mně pocity stejného tísnivého znepokojení jako v Rose. A právě kvůli skvělé atmosféře musím dát pět hvězd!
Zpočátku se mi líbila - četlo se lehce, ale postupně mě kniha přestávala bavit...ke konci jsem se již do čtení nutila. Zajímavý nápad, ale postupně už toho mystična na mě bylo moc.
Četlo se to dobře, ale příběh nic moc. Nápad dobrý, ale bohužel v tomhle podání se ztrácí. Hlavní hrdinka mohla se svou schopností lépe pracovat. Byl to pouze popis její rodiny se zápletkou přitaženou pořádně za pačesy (co se vyklubalo s jejího bratra). Na knihu jsem se těšila, dokonce jsem zaplatila za rezervaci v knihovně, ale nestálo to za to. Zklamala mě. Uvidíme jestli si něco od této autorky ještě přečtu, ale v blízké době jí určitě vynechám. Úplná blbost to nebyla, ale pro mě je to těžký průměr.
Magický realismus beze stopy melancholie, ale živoucí a zábavný, s lehkým nádechem rodinné psychologické sondy. Chutná jednohubka na víkend!
Tento příběh je pro mě fascinující svou myšlenkou, úplně novým nápadem. Pro mnoho lidí asi nebude mít ten spád, který čekali, ovšem mně se to líbilo.
Celé je to o jedné velmi zvláštní rodině. Neptejte se, co je na ní zvláštní, spíše se ptejte, co není. Některé postavy mi ze začátku pěkně lezly na nervy, ale když jim člověk porozumí, jsou mu sympatickými společníky až do konce.
Hlavně nečtěte knihu s prázdným žaludkem, protože se hned ozve. A ještě jedna věc: po tomhle si člověk vážně vychutná každé sousto jídla víc než obvykle.
Jsem poměrně zklamaná. Nápad byl dobrý, ale dál už se s ním nic nedělo. Nutila jsem se knihu vůbec dočíst. Část o bratrovi mi přišla úplně na hlavu a vytáčela mě forma, ve které je celá kniha psaná (žádné uvozovky, skákání od jednoho k druhému a dětský způsob vyprávění i v částech, kde je hlavní hrdince 20). Naopak se mi líbilo, jak z knihy "sálala" pochmurná až depresivní atmosféra, skrytá mezi řádky.
Nebavila mě tak jak jsem čekala. Často děj jen plynul a nic se v knize nedělo. Takže za mě nic moc. kniha měla potenciál, který si myslím, že nebyl úplně využitý. škoda.
Určitě velmi překvapivě napsaná kniha. Autorka psala s lehkostí a poetikou o strastech mladé a pozdějí čím dál starší dívky. Mnoho věcí z příběhu ovšem nebylo dořečeno. Přislo mi to, že příběh plynul jako řeka a někdy čtenář plující po řece nestihl zahlédnout vše. Nejspíš si ji budu muset přečíst za nějaký čas znovu.
Naprosto fascinující a neotřelý příběh, u nějž čtenář nedovede vůbec předpokládat, jak se bude dějově vyvíjet. Schopnost malé Rose zachytit nejjemnější nuance svého okolí nejen chutí, ale také popisem, je dokonalá. Postupně se ukazuje, že věci nejsou takové, jaké se mohou jevit a přibližně od půlky jsem už knihu nedokázala odložit. Kdybych ji měla přirovnat k filmu, tak bych si asi vybrala film Donnie Darko. Na některé věci se prostě nemůžete ptát, musíte je brát tak, jak jsou. Za krásný čtenářský zážitek nabuzený loňskou Knižní šifrou, kdy jsem na tento zajímavý název knihy narazila, dávám plný počet. :)
Vůči této knize mám rozporuplné pocity. Líbil se mi styl jakým je napsaná, dokázalo mě to vtáhnout a odsýpalo to, ale záleží jak příjmete děj, buď to je pro vás vrchol literatury a nebo naprostá kravina, kvůli konci, já se přikláním spíš k té první variantě
Kniha je milá, čtivá, zvláštní. Námět je zajímavý, originální, chybí tomu ale propracovanost a smysluplnost vedlejší linie. Hlavní postava zjevně neví, co se sebou i svou schopnosti delat.
Kniha se dá nejlépe vystihnou slovem obsaženým v názvu - zvláštní. A taková skutečně byla. Popravdě jsem i podle názvu a obálky čekala něco jiného, lepšího. A podle obsahu též. Řekla bych, že toto je typický příklad toho, kdy obsah knize odpovídá jen z části. Mám z té knihy podobnou pachuť, jako mívá Rose z jídla.
Bavilo mě to číst (a četlo se to fakt dobře), jen mi připadalo, že Rose moc neví, jak s tím naložit, co od toho očekávat.... Mám pocit, že kniha mohla mít trochu hlubší rozměr, nevím, jako by tam chyběl nějaký rámec, vysvětlení.... Josephova linka mi připadá, že tam vůbec nezapadá ______________ spoiler _________________________________________ vůbec nechápu, co se tomu Josephovi stalo .... Prostě nevím, nerozumím tomu....
Ukázka:
To, že byla vzhůru, pravděpodobně znamenalo, že se ve dvě ráno probudila a už neusnula a že tak kolem páté začala z čiré nudy péct. Linka byla plná mis, lžic a posypaná moukou.
Nebo lupínky? Řekla jsem já.
Zkouším recept, co teď byl v novinách, vysvětlila. Koláč s broskvemi a borůvkami. Tak co, kočko? Ochutnáš ho se mnou?
S borůvkami? Ty jsou modré, ne?
No tak s brusinkami, mávla rukou. S broskvemi a brusinkami.
Rozzářeně mě táhla ke stolu. To se jí nepodobalo, takováhle nepřesnost. To ráno vydávalo varovné signály od samého začátku.
Moje matka v poslední době vůbec víc pekla, ale koláče většinou nosila do nábytkářského studia, protože její šéf byl naštěstí na sladké. Ten tvarohový koláč mu strašně chutnal, hlásila například rozzářeně. Snědl všechny ovesné sušenky. Nějaká kouzelná kombinace truhlařiny, kolegů ve studiu a chvíle, kdy jí její syn vytahoval z rukou třísky, způsobila, že se do Silver Lake vracela i poté, co jako obvykle narazila na své hranice a já jsem v duchu děkovala jejímu šéfovi za to, že jedl, co já jsem nemohla. Ale dnes ráno tu nebyl nikdo než já, a byl víkend, v truhlárně se nepracovalo, a celý dům voněl americkým domovem, sady v Atlantě a brusinkovými keříky v Oregonu, anglickou pekařskou tradicí, kterou si puritáni přivezli na lodi Mayflower.
Fakt byla tolik zvláštní....celá kniha, celý děj...celá rodina :-) A přesně jak tu bylo již psáno, přesto se to četlo nějak samo dál a dál...
Šílené, divné a milé :-)
Zvláštní smutek jako by sálal z celé knihy. Když jsem četla delší dobu v kuse, dostala jsem regulérní depku a nebylo snadné se jí zbavit. Netradiční schopnost má nejspíš právě i ta knížka..., dokáže osamělost postav přenést na čtenáře. Styl vyprávění mi připomínal Jako zabít ptáčka (možná kvůli tomu "dětskému" pohledu na svět), a ačkoliv chybí významnější linka napětí...motiv, který by čtenáře nutil číst dál..., tak prostě čtete, protože přese všechnu tu zvláštnost a smutek se to čte fajn :)
Štítky knihy
americká literatura rodina tajemství rodinné vztahy mezilidské vztahy dětský hrdina rodinná tajemstvíAutorovy další knížky
| 2013 |  Zvláštní smutek citronového koláče |
| 2017 | Tvrdohlavá stvoření |
Rozečteno, odloženo. Vráceno k četbě, odloženo...a pak dočteno s mohutným přeskakováním (nesnáším nedat příběhům šanci). Nápad mi přijde bezva, ale provedení neskutečná, opravdová, nefalšovaná nuda. Ale třeba je to tím, že jsem se nikdy opravdu nezačetla.