Zvláštní smutek citronového koláče
Aimee Bender
Představte si, že je vám devět a těšíte se na narozeninový citronový piškot s čokoládou, ale místo citronů z něj najednou cítíte zoufalou samotu své maminky. Že je vám dvanáct a z chuti maminčiny večeře poznáte, že je tatínkovi nevěrná. Že je vám dvacet a z vlastnoručně připravené večeře cítíte továrnu... Pro mladičkou Rose se její neobyčejné nadání ochutnávat emoce těch, kteří jídlo připravili, stane utrpením, s nímž se musí naučit žít. Stejně jako s poznáním, že nikdo v její rodině není takový, jak se navenek jeví. Americká autorka napsala půvabný rodinný román o podivuhodné dívce a její zvláštní rodině, prodchnutý dojemně melancholickou atmosférou.... celý text
Literatura světová Romány
Vydáno: 2013 , ArgoOriginální název:
The Particular Sadness of Lemon Cake, 2010
více info...
Přidat komentář
Poprvé jsem se o této knížce dočetla spolu s komentářem, že jde o Murakamiho v sukních. A bylo vymalováno - tu knihu jsem si musela přečíst. I přes takto vysoké nadhodnocení jsem nebyla ani zdaleka zklamaná. Velmi se mi líbil způsob vypravování - byl neotřelý, jazykově zajímavý a plný nečekaných detailů. A při tom všem ani přinejmenším nudný a zdlouhavý. Náladu vytvořil perfektní!
Drobným nedostatkem bylo opomenutí vývoje hlavní postavy. Přišlo mi, že devítiletá Rose je skoro stejná jako dospělá Rose. Chápu, že schopnost cítil lidi z jídla na věku hodně přidá, ale už zpočátku se Rose chovala o hodně dospěleji a nějak mi to nesedělo. Na druhou stranu mě to s ohledem k celkové náladě knihy příliš netrápilo.
Nedořešený konec do této knihy patří a mě stačil. Nedovedu si představit lepší.
Zajímavý námět to bezesporu byl, ale mě si nezískal. Spousta nedořešených věcí (nejen konec), spousta otázek a nikde odpovědi. Postavy i příběh sám měly potenciál udělat z toho opravdu velmi dobrou knihu, ale pro mě se jim to nepovedlo.
Za sebe tedy knihu doporučuji spíše těm, kteří mají rádi nedořešené prvky, melancholický nádech příběhů a „nemasné neslané“ postavy.
Moc se mi líbil nápad, že malá holka "vidí do lidí". A moc mě zajímalo, jak je to těžké být jiná. Ale mám pocit, jako by autorka honila víc zajíců najednou /postava bratra) a nevyužila svůj základní nápad. Bylo to takové vágní. Ale přesto nelituji, že jsem knížku přečetla, protože je velmi zvláštní. A určitě o ní budu ještě dlouho přemýšet.
Z knihy jsem dost rozpačitá. Zajímavé téma, ale podle mě dost nevyužité a obsah pro mě vyznívá dost naprázdno.
Výstižná obálka, příjemný font písma, zajímavý nápad... takže chápu, proč tato kniha získala literární ceny.
Nedotažené myšlenky, nezvyklá absence interpunkce, pointa vyšumělá do ztracena... tedy do druhého čtení se nutit nebudu.
A shrnutí... kdybych si knihu nepřečetla, nic moc by se nestalo.
Velmi zvláštní knížka, buď se vám líbí nebo ne. U mě vítězí první varianta, i když pár výhrad bych měla.
Bylo to fajn, ale... Začátek si mi hodně líbil, i když byl trošku zvláštní. Pěkná myšlenka s mizením bratra, ale v celkovém kontextu to vyznělo tak nějak do prázdna. Četlo se to dobře, ale znám i lepší knihy, očekávala jsem víc.
Originální, zajímavý hlavní motiv, zpracování mě ale zklamalo - povrchní, místy až nudné. Oceňuji, jak nenásilně autorka zakomponovala do děje nadpřirozené schopnosti, ale jejich rozvoje (a někdy ani objasnění) se nedočkáme.
Jak píší všichni ostatní... nalákalo mě to na něco jiného. První část byla dosti slibná a pak to jen sláblo. Bylo to ale napsáno velmi citelně a čtivě.
Občas máme tendenci lidem s talentem či nadáním závidět. Protože být něčím výjimečný je přeci super. Musí být úžasné, vymanit se z šedi průměrnosti. Citronový koláč je příběh o tom, že ne každý své nadání vítá a ne každý talent je bezpečný a schopný zapracování do běžného života.
Rose dokáže z jídla vycítit nejen jeho ingredience, odkud pochází, ale dokonce i to kdo je sklízel a jaký to byl člověk. Vycítí hlavně to, jakou měl kdo náladu, pocit, ba i povahu, když jídlo připravoval. Rčení - jídlo připravované s láskou - dostává naprosto jiný význam. Její život se v devíti letech dostává do takových obrátek, že hrozí, že to neustojí. Já bych to nezvládla určitě. Bohužel, není jediná, kdo má v rodině nečekané schopnosti. Odlišný je i její bratr Joseph a ve finále asi i její otec. Zvláštní to rodinka, která jen velmi těžko nachází svůj happyend, pokud vůbec.
Zvláštní je i forma textu knihy, téměř ignorace interpunkce, uvozovek přímé řeči. Zprvu rušivé, pak si zvyknete. Ne úplně dotažené psychologické popisy postav, začínáme v Rosiných devíti letech a končíme zhruba v jejích dvaceti lety a forma jejího uvažování je v podstatě pořád stejná. Buď je to příliš na devítiletou a nebo na dvacetiletou moc málo. Přesto stojí za tu si tuto knížku přečíst.
Zvláštní a zajímavá kniha, čtivá a překvapivá, jen konec na mě působil trochu useknutý.
Kniha má zajímavý název i anotaci.. nicméně po jejím přečtení jsem docela rozčarovaná... Dokonce mám pocit, že to pro mě byla spíše ztráta času..
Z téhle knížky jsem lehce rozporuplná. První část, zvaná "Jídlo", se mi velmi líbila. Ovšem zbytek knihy už mi přišel takový prazvláštní. I když konec se mi, svým způsobem, opět líbil. Vysvětlení mizení bratra Josepha je sice lehce přitažené za vlasy - ale to poznání pocitů z jídla také, takže co. Celkový dojem není tak úplně špatný, i když jsem čekala něco trochu jiného.
Jak už sám titul napovídá, jde o "zvláštní" knihu. Nejdřív jsem nevěděla, co si o ní myslet, ale nakonec jsem dospěla k závěru, že jde o jednu z nejkouzelnějších knih, které jsem kdy četla.
Štítky knihy
americká literatura rodina tajemství rodinné vztahy mezilidské vztahy dětský hrdina rodinná tajemství
Hodně zvláštní kniha.. čte se dobře, jen tak nějak nevím, co si o ní myslet :))