Zvlčení
Antonín Bajaja
Próza Zvlčení nahlíží do života dvou rodin: lidské a vlčí. Tu vlčí vyhnali lovci a pastevci ze Slovenska do moravských Karpat, kde se postupně zabydluje.
Přidat komentář
Tuto knihu jsem přečetla díky čtenářské výzvě a jsem ráda, že jsem se s ní setkala. Je to příjemné, poetické čtení, které ale vyvolává spoustu otázek a zvláštních vzpomínek
Velice zajímavé čtení. Člověk si sice chvilku musí zvykat na autorův styl, ale pak mě to natolik pohltilo, že mě konec silně zasáhl. Dodnes nad příběhem přemýšlím, hledám..
Nevšední zážitek, magie přírody, magie hudby, monumentální síla přírody a tušení starých legend.
mamadli téma velmi dobře vystihl.
Ještě bych dodala: velmi zvláštní jazyk, skoro kondenzované výpovědi, kdy příběh uhání vpřed. Jasná linka sdělení jde někdy po podmětu zvýrazněném v samostatné větě, v přísudcích opět vytčených zvlášť, jindy básnické obrazy - jen tak nabrat dech a rozběhnout se dál. Všudypřítomná paralela lidského / vlčího jednání a cítění je odpočátku mezi řádky, nakonec se prolne a ... ?
A kdo je nakonec člověk a kdo je vlk? Stejný způsob lovu, stejná obrazotvornost, stejné sny, stejné příběhy vyprávěné před spaním. A kulka ublíží všem stejně.
Je to sice dávno, co jsem tuhle knihu četl, tuším, že to bylo někdy v roce 2005, a to na doporučení mé tehdejší třídní učitelky. Nejprve sem si myslel, že to bude pěkná blbina, ale jak jsem četl dál a dál, tak se můj názor razantně změnil. Často jsem se rozesmál a malinko jsem nevěřil tomu co čtu. Některé scény jsou vylíčeny dost barvitě (kdo četl pochopí), což umocňuje radost z knihy. 5*
Autorovy další knížky
2003 | Zvlčení |
2009 | Na krásné modré Dřevnici |
2005 | Nevěry II |
1988 | Duely |
1982 | Mluviti stříbro |
Přečteno v rámci výzvy a bohužel mě kniha příliš nezaujala. Autor skáče od jedné dějové linky ke druhé, třetí, vrací se, něco nakousne a zase jde dál. Pro mě je to hodně roztěkané a má to smutný konec : (