Matematicka diskuze u autorů

Hana Bořkovcová byla především autorkou knih pro děti a mládež. Její "Zakázané holky" byly jediným dívčím románem, který se mi v dospívání líbil.
Opravdovým "zjevením" pro mě ale byly její deníky z let 1941-1946, vydané pod názvem "Píšu a sešit mi leží na kolenou" až po její smrti.
Tyto deníky dospívající dívky před cestou do Terezína, v Terezíně a po Osvětimi (při pobytu v Osvětimi samozřejmě jejich psaní přerušila) jsou opravdovým svědectvím o její zralosti, víře a naději. Srdečně doporučuji. Určitě jedno z nejzajímavějších svědectví o holocaustu, které jsem četla.

Naše děti ho milují. "Babička drsňačka" je úžasná a přes veškerou nadsázku obsahuje i pěkné myšlenky. Podobně i "Půlnoční gang" a "Ledová obluda". Ale čtením více Walliamsových knih jsme zjistili, že pro nás "není Walliams jako Walliams". Takže pro mě některé knihy velice povedené, které dokážou přitáhnout ke knize i děti, které normálně moc nečtou, a některé knihy až podprůměrné... ale třeba si i ty najdou své čtenáře.

Poezie sestry JoHanky mě oslovila. Píše výbornou křesťanskou poezii. Umí v několika verších vyjádřit mnohé, hledání, nalézání i ztrácení... Fandím jí v její další tvorbě.

Viktor Fischl je mým "srdečním autorem" z mladých let. Dokonce jsem ho ještě viděla osobně na veletrhu Svět knihy. Četla jsem možná polovinu jeho knih. Nedávno jsem se znovu vrátila (cca po 15 letech) ke knihám, které už jsem od něj četla. A opět to byl nezapomenutelný zážitek, tentokrát už samozřejmě jiný. Už jsem nebyla překvapená dějem, ale o to víc jsem si užívala poetické pasáže a rozjímání o životě, o dobru a zlu, o lásce a odpuštění a o dalších veledůležitých věcech.
Mou nejoblíbenější knihou stále zůstává "Zátiší s houpacím koněm" a jsem ráda, že se mi po letech podařilo tuto knihu získat i do mé knihovny.
Podle mého neprávem opomíjený český a židovský autor, jehož jemné a poetické knihy mají stále co říct i v dnešní době. Nezapomenutelná beletrie.

"Co by se stalo,
kdybych na ulici potkal Daisy Mrázkovou?
Zrudnul bych a schoval se za roh.
Pak bych se osmělil a pozdravil ji.
Možná bych jí s něčím pomohl, s taškou nebo tak.
Šli bychom kousek spolu.
Řekl bych jí, že mám všechny její knihy?
Snad bych to dokázal..."
Petr Borkovec

S výše uvedeným názorem Petra Borkovce se nemůžu úplně ztotožnit. Zatím nemáme doma všechny knihy Daisy Mrázkové. Zatím jsme také s holkama přečetli pouze jednu její knihu. Ale... hravá fantazie i zvláštní ilustrace této dámy mě oslovují.

Silně rozporuplný autor. Skrývají se pod ním ty největší klenoty dávné minulosti, kdy autorství nebylo považováno za důležitou informaci, přes velká kolektivní díla, až po nadprodukci knih (nejen) pro děti poslední doby, pod která se autor asi ani neodvažuje podepsat... Souhlasím s tím, že především v poslední kategorii tu tomuto autorovi může knih (bohužel) hodně přibývat...

Autorka píše zcela osobně a osobitě o svém životě maminky. Své děti neporodila, ale "našly si ji", nebo je dostala jako dar. Záleží na úhlu pohledu. Její knihy mohou být v mnohém inspirací a povzbuzením pro maminky - biologické i ty "náhradní".