ssyyllvvaa diskuze u autorů

Všechny knihy úžasné, Loď komediantů jedna z mých oblíbených už od dětství - čtivá, vtipná s úžasně životnými postavami, nádherným popisem života na řece Missisipi. Myslím, že byla i zfilmována a byl podle ní napsán muzikál.

Upozorňuji jen, že v případě knih "Jak veliký?"a "Život pro tebe" se jedná o tutéž knihu, jen v jiném překladu a zřejmě pro vylepšení i s novým názvem neodpovídajícím originálu "So big".

John Brookes a jeho knihy o zahradní architektuře výrazně ovlivnily mé vnímání zahradního prostoru. Dokázal zjednodušeně podat základní principy tvorby zahrad jak z historického hlediska tak z pohledu účelu, ke kterému má sloužit a spojit teorii s praktickými radami a nadchnul mne pro zahradní design. I po seznámení se s řadou jiných knih na toto téma od řady jiných autorů por mne zůstal jednoznačnou jedničkou

Jako první jsem z knih Oty Pavla přečetla soubor povídek Fialový poustevník, který vyšel v roce 1977 a výrazně se odlišil od tehdejší literatury, přečetla jsem knihu jedním dechem a další den koupila další tři výtisky, které jsem rozdala a rozpůjčovala přátelům a pak jsem si přečetla postupně vše, co mu vyšlo , a to i z doby předcházející. Filmové zpracování jeho knih mne nezklamalo, protože dokázalo zachovat zvláštní poetiku i jemný humor a celkový půvab jeho příběhů. Ke komentáři přispěvatele ber-tram je dodávám, že by mělo jít vždy spíš o kvalitu než kvantitu a autobigrafické prvky lze najít v díle mnoha světově uznávaných spisovatelů, takže jsem opravdu obsah jeho výhrad nepochopila.

Přidávám se k níže uvedeným pochvalným komentářům a souhlasím, že kapitán Exner je jen jeden, že se všechny detektivky s ním dají číst znovu a znovu ( a taky to tak dělám, protože je mám v knihovně všechny). Kromě toho jsem se dříve (tedy v době jejich prvních vydání) bavila i tím, že jsem odhadovala, kterého ze svých přátel v některé z okrajových postav pan Exner popsal. Jen namátkou doktor Bouček (spisovatel Ludvík Souček) v Denáru v dívčí dlani, či někteří herci v Pastvině zmizelých. Dalším mým oblíbencem je Hynce Ptáček z Pirkštejna z Pamětí českého krále Jiříka z Poděbrad a obdivuji, jakým literárním způsobem zvládl Václav Erben zpracovat výsledky archeologického výzkumu hradu Sion a jak popsal zákulisní politické hry .