WEIL
diskuze u autorů
Divadelní, literární a hudební kritik uplatňující zásady preromantismu.
Lyrický básník, autor sentimentálních textů, libretista k českým operám.
Jeden ze zakladatelů moderní české estetiky a teorie umění.
Zabýval se také krásnou literaturou v studiích i kritikách; s dobovými literárními problémy nejtěsněji souvisely jeho úvahy o uměleckém realismu.
Hlavní body z jeho života
- nedokončil studium gymnázia, prošel několika zaměstnáními.
- založil vlastní list r. 1903 - Kramerius, do nichž sám psal hlavně fejetony
- hodně cestoval po Evropě
- protimasarykovský
- po válce se soustředil na psaní svých pamětí a žil až do své smrti v ústraní společenského života
Ilona Borská měla za svého života dost čtenářů, rád jezdila na besedy, a myslím, že i nyní je zájem o její knihy dostatečně velký.
Psala optimisticky i o vážných věcech.
Nebudu tvrdit, že bych její dílo moc znal, to ne, ale na besedy se zajímavými lidmi chodím rád.
Má něco společného s Klevisem, písmákem? Tipl bych si, že je to jeho dcera.
První novočeská básnická škola, spolu s Puchmajerem je Hněvkovský jejím výrazným představitelem.
Dožil se pouze 24. let, jako třeba Jiří Wolker, zemřel podobně jako on na tuberkulózu.
Dramatik a kritik; na přelomu 19. a 20. století jeden z hlavních představitelů úsilí o moderní dramatický výraz, opírající se o příklad Ibsenův a o podněty symbolického ideového dramatu.
Napsal dvaadvacet divadelní her velmi rozdílné hodnoty umělecké i ideové.
Zajímal se - jako romanopisec - především o život na Slovácké vesnici 18. až 19. století.
Zajímavý autor, prý si žil ve vyhnanství dobře, to tvrdí jedni, jiní zase, že si žil ve vyhnanství špatně. Zůstalo po něm ale zajímavé dílo, hlavně epigramy a básně.
Vyvolal senzaci...A velkou diskusi...Měl smysl pro národní cítění, ale i pro legraci a byl jeden z prvních překladatelů z ruštiny...Dostal řadu cen, zvláště z carského Ruska.
Na začátku ovlivněný, stejně jako řada jeho vrstevníků - anarchismem. Pokoušel se poezii sladit s běžným životem, obohacovat ho. Dobrý kreslíř i karikaturista.
Především výrazná osobnost revolučních událostí r. 1848.
Po porážce revolučních snah uprchl před zatčením do Vídně, kde si změnil identitu, když pod ním i tam hořel koudel, tak pobýval v Záhřebu, pochopitelně že zase pod jinou identitou.
Po amnestii v r. 1854 se zase vrátil k literární a organizační práci pro zviditelnění českých zemí v rámci mocnářství. a přece se base nevyhnul, ani deportaci do Sedmihradska, r. 1858, a jen dostal povolení opustit rakouské hranice, už jezdil po Evropě křížem krážem (Londýn, Paříž, Berlín atd.).
1879 dostal povolení pobývat v Praze, kde taky zemřel 14.10. 1890.
Slovenský básník, pro mě příjemný protože nepoužívá žádný literární candrbál, který je tak populární u současných autorů. Nehraje si na literáta, a to je to co mi imponuje.
Když si někdo poangličtí jméno, tak mi to přijde dosti kuriózní v našich poměrech...Dříve byl trend z německých příjmení si dávat česká.
Jisté je, že jméno není důležité, ale práce jo.
Člověk, který prošel v životě ledačíms. A vždy se dokázal vrátit zpátky do pohody a své zkušenosti vepsal přes své postavy i do svých knih.
