Komentáře: Odhaleno 1. téma Čtenářský výzvy 2022 (110)
Přidat komentář
Téma se mi moc líbí - proč nečíst dětské knihy? A proč se k nim nevracet - s odstupem let je člověk vnímá úplně jinak. Navíc z nich zpětně může do sebe nasát to "pozitivní", co ze sebe vyzařují. Znám to z vlastní zkušenosti, v rámci své práce jsem se specializovala na literaturu pro děti, napsala jsem o ní i odborný článek a nic špatného v tom nevidím, naopak jsem si ještě víc rozšířilo obzory. Navíc - kdo jiný píše knihy pro děti, než dospělý? A takový autor to má o dost těžší, neboť potřebuje extra velkou dávku fantazie i odvahy, aby se dětem co nejvíce přiblížil. Nejlepší je, když se sám tak trochu cítí jako dítě a do jejich duší se tak vžívá daleko lépe :-)
Vyrůstala jsem s partou kluků, takže mě silně ovlivnily Mayovky, nejvíc asi Vinnetou. Dali jsme si patřičné přezdívky a hrdě jsme vedli šiškové války o nejbližší skálu v lese. V rámci zálesáctví Dvou divochů od Setona jsme stavěli různá přístřeší a vyráběli si munici, zapálit se nám naštěstí nikdy nic nepovedlo :-)
Dojal mě příběh Londonova Bílého Tesáka, cestovala jsem s Batličkovým Mužem v podpalubí spolu s jeho Kavalíry odvahy. Pod vlivem Foglarovem jsem poctivě lovila bobříky a v jakémsi poblouznění prožívala Dobrodružství v temných uličkách. Nezapomenu na chvíle, kdy jsem svému mladšímu bráškovi "přehrávala" s množstvím figurek jakési improvizované divadlo ve stylu Verneovek a Kiplingových Knih džunglí.
Každopádně nesmím zapomenout na to nejdůležitější, co mě ke čtení přivedlo - tedy pohádky klasických autorů. Pamatuji si, že když jsme se ve škole učili číst, občas mě štvalo, že mnozí čtou pomaleji než já - a tak jsem v řádcích "ujížděla" daleko dopředu, abych se dozvěděla, jak to bude dál. Bylo pak hodně vtipné, když mě paní učitelka vyvolala - a já věčně nevěděla, kde jsme posledně skončili :-) Takhle jsme přelouskali Slabikář, Martínkovu čítanku, Malého Bobeše od Plevy a následně i jeho převyprávění Robinsona Crusoa.
Vybavuje se mi ta nepopsatelná radost, když jsem sama poprvé přelouskala Hrubínův Špalíček nebo knihu o Maxipsu Fíkovi.
Časem jsme se dostali ke Starým pověstem českým, z úplně jiného soudku zase byly Petiškovy Staré řecké báje a pověsti. To už jsem literatuře zcela propadla, takže Heidi, děvčátko z hor nebo Luisa a Lotka byly samozřejmostí :-)
Následovaly Štorchovy příhody lidí z pravěku - a nakonec jsem mohla prožívat osudy dětí, které ve svých knížkách brilantně vykreslila paní Lindgrenová. Mé dětství končí někdy v době louskání Káji Maříka a Gabry a Málinky, v té době jsem navíc hltala i veškeré dostupné Rodokapsy a literaturu podobného žánru - nesmí tedy chybět Jezdec z neznáma od Schaeffera, a další. Zároveň jsem prožívala nespočet příběhů o zvířatech, fandila jsem Belle a Sebastianovi a nemohl u toho chybět ani Pes druhé roty... Těch knížek je spousta - a jsem ráda, že moje vášeň pro ně zůstala a že jich většinu z nich mám doma :-)
Akimbo: Já půjdu přesně touhle cestou, protože dětské knížky, a ještě znovu, číst nehodlám. Zvolila jsem si Rowlingovou a navíc koketuju s myšlenkou přečíst něco, co napsala pod pseudonymem Robert Galbraith...
Taky to tak vnímám, že si můžu přečíst, co mám nepřečteného od autora dětských knih. A to dětskou nebo dospěláckou knihu. Téma se mi moc líbí a rozhodně ho nevnímám jako stejné z roku dva šestnáct.
Ad Lenka.Vílka: Je.
Tím, jak je téma formulováno, daly by se číst i "dospělácké" knihy od autorů, kteří psali i pro děti. Na první dobrou mě napadají Exupery, Čapek, Waltari, Tolstoj, Seifert, Nepil, Ota Pavel, ...
Je dítě ještě v jedenácti? Já jako děcko vážně nečetla. A i kdybych doma vysomrovala, co mi nutili, výzva nevýzva, proč jako dospělí číst pohádky?
Chápu, že jednou témata dojdou, ale tohle skoro opakování něčeho, co už bylo :( snad se to s dalším tématem zlepší ;)
My lepší čtenáři jsme si v páté třídě mohli číst to, co jsme si přinesli z domova. Měli jsme bezva učitele. Takže u mě to byl Bílý Tesák od Jacka Londona. Samozřejmě jsem už dříve četla hodně dětských knížek a pohádek od různých autorů, ale tato mi utkvěla v paměti, protože to bylo dovoleno ve škole a to bylo fajn.
Super téma a myslím, že si jich přečtu více. Je fakt z čeho vybírat a vrátit se do těch sladkých let dětství bude hezké. Ferda Mravenec, Hoši od Bobří řeky, Dobrodružství v zemi Nikoho, Rychlonohý Džar, Krásné léto v Orlím srubu, Neználek, Jezdec z Neznáma, V údolí krásných žab, atd. atd. atd. Je toho prostě moooooc. A určitě nejsem sama, kdo má vzpomínky na spousty knih svého dětství, které rád četl ani neví kolikrát.
Na první knížku, která mi zůstala v paměti je Domeček plný koleček, pak kniha Hrajeme si celý den a první obsahově delší Heidi, děvčátko z hor a pak následovala kniha Babička, kterou jsem přečetla několikrát, tyto knihy z dětství byly moje nejoblíbenější.
Tak za mě Ondřej Sekora, přečetla jsem snad všechny jeho knížky a ty o Ferdovi Mravencovi každou snad 10x, minimálně, nekecám :)
V dětství jsem neměl vyloženě nejoblíbenějšího autora. Přečtu si proto něco od Jana Suchla, protože napsal moji nejoblíbenější knihu z dětství - Modré jezírko.
Tak co me vrati do detstvi? Ferda mravenec nebo Duch Llana Estacada? Myslim, ze dam prednost Karlovi M.
Mě napadl nejprve Josef Lada a jeho kocour Mikeš a další zvířátka z Hrusic, pak Ondřej Neff a moje nejoblíbenější knížka v dětství (krom jmenovaného kocoura) Holky se perou jinak. Taktéž jsem si v dětství ráda četla starořecké báje a pověsti (Eduard Petiška) i Jiráskovy Staré pověsti české.
Ty jo, Správná pětka, děkuji za připomenutí!! Mě napadla Paní Láryfáry, Honzíkova cesta nebo Kopyto a Mňouk, Heidi, Bratři Lví srdce, Děti z Bullerbynu
Děkuji za typ na Chatu v Jezerní kotlině. Kdysi dávno mi jí dala babička a já jí zhltla za jediný den. Určitě si jí ráda znovu přečtu, takže první téma výzvy je super!
Já si znovu přečtu Záhada hlavolamu od Foglara :)