1259 komentáře u knih
Celý příběh byl pro mě a mé čtení takový neobvyklí, ale hodně se mi líbil. Jediný co bych vytkla je, že přeskakování mezi jednotlivými postavami není nijak označeno a chvílemi mi trvalo, než se přišla na to, která postava je právě na řadě.
Tak poslední kniha ze světa hraničářů přečtená a jako vždy naprosto super. Jen škoda, že už to mám všechno za sebou, ale i tak se k příběhu budu ráda vracet.
Trochu mě štvalo to, jak od začátku až do konce tam hlavní postava furt opakuje, jak musí zachránit svou sestru, že si nezaslouží tohle a tamto. Jen kvůli tomu, tak jednu hvězdičku musím dát pryč, ale jinak příběh není vůbec, ale vůbec špatný a ten závěr na konci? Upřímně řečeno, čekala sem nějakou levárnu, ale tohle bylo fajne. No, jsem zvědavá, jestli to bude mít i pokračování.
Jako vždy je Maasová nepřekonatelná a ani teď to není jinak. Příběh o Nestě a Cassianovi byl naprosto dokonalý. Plný zloby, nenávisti, odpuštění, přátelství, oddanosti a především lásky. Prostě něco takového může napsat jen Bůh, a Sarah Maasová se za mě, řadí mezi ty největší spisovatelské Bohy, co svět spatřil.
Přesně po měsíci jsem se vrátila opět do světa Hraničářů a i když mi kniha trvala přečíst fakt dlouho, protože s čerstvým miminkem si číst jde fakt blbě, tak jsem jí konečně zdolala. Tady ten příběh o tom, co bylo za doby, co Halt a ostatní byli v podstatě mladíci je fakt super a už se těším na poslední díl, co mi chybí do kompletního dokončení série Hraničářův učeň a Bratrstvo.
Po období, kdy sem měla za den knížku přečtenou přišlo období menší lenosti, ale tak kvůli nadcházejícímu rodičovství, co mě čeká je to i omluvitelné. Nic méně kniha, naprosto super příběh, do poslední chvíle sem fakt nic netušila, ( což u většiny knížek se hlavní postavy nějak prokecnou téměř nahned) a navíc jako celý ten závěr? No prostě naprosto boží a těším se na to, jestli vyjde druhý díl. A doufám, že to bude ještě větší pecka, než byl tento.
Tak závěrečný díl Bratrstva Volavek dočten a rozhodně neměl chybu. Děj byl plný drama, boje a spolupráce a to přesně je celé Bratrstvo. Takže rozhodně hodně super.
Rodinné vztahy nikdy nebyli a ani nebudou jednoduchý, jak ve skutečném životě, tak v tom knižním, ale myslím si, že se to dá vždycky nějak zvládnout a překonat, i když to nedopadne na výbornou.
Konečně, když se někomu povede poznat tu pravou lásku, tak o ní během jednoho okamžiku přijde. Celkem sem si u toho i probrečela, protože díky těhotenství mám posunutý hormony a dokáže mě rozbrečet i to, že mi dojde mlíko na kakao. Ale tak doufám, že se našemu námořníkovi povede znovu najít takovou lásku, jako našel ve své divožence.
Další dobrodružství a opět úspěšné. Není k tomu co dodat. Snad jen to, že konec byl, jako vždy, plný humoru až se člověk u toho opravdu musí smát nahlas.
PS: Teď mě chytla myšlenka, že kdybych si tohle četla tenkrát při hodinách ve škole, tak na mě všichni koukají jako na naprostýho debila a říkají si ,,Čemu se tak gebím,,. :D
Po měsíční éře jménem Zaklínač, jsem se opět vrátila k éře Bratrstva a hned při prvních pár stránkách jsem se začala smát, jak praštěná. Celkový děj o pronásledování odpadlíků je zajímavý, ale nejlepší je hned začátek, než odrazí od břehu a Erak je vztekem bez sebe. Rozhodně to stojí za přečtení.
Tak celý ten dlouhý příběh byl záživný, výživný, divný, nesourodý, chvílemi úplně matoucí, ale ve finále až příliš lásky plný. Jako když se tam celou dobu jedná jen o válce, zradě a prolévání krve a najednou to dopadne takhle trochu prapodivně, tak se nad tím člověk opravdu musí pozastavit a říct si, jestli se pan spisovatel Sapkowski u toho psaní trochu nezhulil nebo si nedal o jednoho frťana navíc, než je jeho denní limit. Ale zase na druhou stranu je příběh totální bomba, která se jen tak nepřekoná.
No sem zvědavá, jak se celý příběh bude nadále vyvíjet. Je to stále víc a víc napínavý a trochu i zamotaný a to co se tam všechno děje se jen tak nedá pobrat najednou. Člověk si to potřebuje postupně vstřebat do sebe, aby všechno pochopil tak, jak by měl. Takže to vidím následovně. Jeden den klidu a pak se vrhnout na díl Paní jezera.
Musím říct, že po seznámení se sprostým papouškem se i o něm bude i zdát a asi si časem pořídím svýho, sprostýho papouška. Jinak děj s Ciri mě vyloženě vytáčí. To jak se najednou chová a tak, se mi prostě nelíbí a jednu bych jí nejradši střihla. Ale za to to, co prožívá Geralt a jeho společnost je dosti zajímavé a smutné zároveň. Uvidíme, co přinese další díl za dobrodružství.
No to co prožívá Ciri, Yennefer a Geralt je chvílemi až zarážející, když si člověk představí, proti čemu a proti komu stojí, s čím vším se musejí potýkat a řešit a ve finále to je téměř marný boj se zlem.
PS: Když už jsem se dopracovala až ke čtvrtému dílu tak moc nechápu, jak je to v seriálu. Proč tam z 50% děj z knih není ani slůvkem zmíněn a proč je z 50% děj úplně pozměněn? Jako vím, že tvůrci říkali, že to nebude přesně podle knih a že si něco poupraví, ale upravovali to podle mě hodně špatným směrem.
Já vím, že by seriál byl asi moc nudný, kdyby se měl pořádně podobat knížce, ale vždyť ta kniha za to stojí, aby byla pořádně zfilmovaná. Tolik věcí, co se tam odehraje se v novým seriálu ani nedozvíme. Ne prostě kniha je opět mnohem lepší.
Tak první přečtená kniha v roce 2022 a myslím, že sem si nemohla vybrat líp. Na Vládu Vlků sem se těšila jako malý dítě a rozhodně sem se těšila oprávněně. Celý děj byl hrozně napínavý a pro mě jen tak nevyluštitelný a celkový závěr knihy byl opravdová bomba.
Tak konečně to pro posádku Volavky dopadlo dobře a nepřišli jako vždy s křížkem po funuse. Teď akorát Bratrstvo na nějakou dobu opustím, protože na vánoce Ježíšek přinesl spoustu novinek, ale rozhodně se do příběhu Volavek vrátím, co nevidět.
No je vidět, že v Bratrstvu se dostáváme do úplně jiný sféry, než jsme zažívali u hraničářův a rozhodně to není na škodu.
Být zpátky ve světě Johna Flanagana je super pocit. U knížky sem se hodně nasmála, páč má chvílemi uzasny hlášky, který si asi začnu i zapisovat. Hurá na další díl.