1271 komentáře u knih
Tenhle román se poněkud vymyká ostatním dílům od Austenové. Máme zde hrdinku, která byla na tehdejší poměry už naprosto stará panna, zažila lásku a také zklamání v ní a od života už zřejmě mnoho nečeká. Přesto k ní nakonec přichází štěstí. Na tomhle románu je znát, že ho Austenová psala na sklonku života, kdy se možná ohlížela za svým vlastním zklamáním v lásce a představovala si, jak vše mohlo dopadnout jinak. Pro mě kvůli tomuto trochu depresivní, přesto mám však Annin příběh ráda.
Kniha má pomalý začátek, který mě vůbec nebavil a dokonce jsem přemýšlela, že snad knihu odložím. Avšak kousla jsem se a pokračovala dál, za což jsem ráda, protože se mi nakonec líbila. Občas mě sice otravovaly sáhodlouhé popisy přírody a vesnice (někdy jsem to i přeskakovala), ale samotný příběh a postavy mě bavily. Ema je naivní, marnivá a znuděná žena, která kvůli své přehnaně romantické představě o lásce a vášni v manželství zničila nejen sebe, ale celou svou rodinu. Zpočátku jsem k ní chovala sympatie, ale ke konci už jsem s ní soucítit nedokázala a spíše jsem litovala Charlese a malou Bertu.
Tak nevím, jestli je to tím, že už jsem na Young adult fantasy čtenářsky vyspělá nebo je to samotnou knihou, ale nejsem z ní tak nadšená, jako většina. Je plná klišé, stereotypů a příběh je průměrný. Snad žádnou z postav jsem si neoblíbila a Lia mě asi od půlky knihy začala vyloženě štvát. Skoro jsem v duchu prosila Kadena, až ji zabije. Ale abych nebyla jen negativní: kniha se četla hezky, svět, do kterého je příběh zasazen, je určitě originální a bylo tam pár vtipných momentů. 3*
Asi tady půjdu proti proudu, ale mne se tahle kniha nelíbila. Hlavní hrdinka mi už po pár stránkách lezla na nervy, milostná zápletka byla ukázkovým klišém - které samozřejmě jde napsat dobře, ale tady se to nepovedlo - no nakonec, magie tady nedává smysl, protože autorka není schopna dodržovat ani svoje vlastní zákony (respektive jsou nesmyslné a nefungují).
Tragikomické, téměř až absurdní drama, které postrádá jasnou dějovou linku, ale zato nechává více vyniknout charakterům postav. Celá hra je protknuta jakýmsi mottem: musíme žít, ale vlastně nevíme jak. Viděla jsem tuto hru v podání slovenského komorního divadla Martin a byl to skvělý zážitek. Hra o nešťastných lidech, prázdnotě, osamělosti a hledání smyslu života.
Velice milá, vtipná oddechovka, která se ideálně hodí na dlouhé zimní večery. Hlavní hrdinka je sympatická a každý si najde cestu i k nějakým vedlejším postavám, které mají úžasně vykreslené charaktery - včetně zakázaných koček! Najdete tu všechno; lásku, přátelství, akci, napětí a také vtip. Doporučuju všem čtenářům i těm starším.
Kniha se četla hezky, ale z historického hlediska je tam bohužel spoustu nepřesností. Vím, že se jedná pouze o fikci, nečekala jsem od knihy záplavu historických faktů, ale nelíbilo si mi to, jak si autorka pohrála s obyčejnými domněnkami a vydávala je za pravdu (romantický vztah Richarda a Alžběty, Princové z Toweru...). A nelíbilo se mi ani jak vykreslila vztah Jindřicha a Bětky. Je dost pravděpodobné, že se ti dva skutečně velmi milovali, ale v této knížce to vypadá, jako by Alžběta manželství s ním jen protrpěla a pořád myslela na svého strýce.
Když jsem četla tuhle knihu, bylo to, jako bych šla do kina na film, ale přede mnou byla obrovská skleněná stěna, takže by ke mně nedoléhaly žádné zvuky a obraz bych viděla špatně. Přesně takhle jsem se cítila při čtení. Neoblíbila jsem si ani jednu postavu, což se mi většinou nestává a příběh, svět, ve kterém se odehrává a dialogy se mě nijak nedotýkaly. Celé mi to přišlo takové velmi vágní. Možná jsem od toho čekala příliš. Nenároční čtenáři budou určitě spokojeni.
Co na tuto "knihu" vůbec říct? Vlastně nevím. Trochu to vypadá, jako by ji psaly dvě žačky osmého ročníky základní školy, které právě v maminčině knihovně objevily erotické romány a rozhodly se je napodobit. S panem Darcym nebo Jamiem s Cizinky to nemá nic společného, ačkoliv jsou zmínění v recenzi od Chicago Tribune na přebalu knihy. Možná je to také zčásti dané překladem - některé věty prostě svým slovosledem nedávají smysl a vypadá to spíš, jako by je překladatelka vložila do google překladače. Ale abych nebyla jen negativní, docela jsem se u knížky nasmála - právě tomu, jak byla napsána. Některé erotické scény opravdu byly k popukání. Zatím jsem si projela asi pět konců - nejvíc mě bavila Benedictova linka, naopak lord Craven byl totální cringe a psycho (hlavně tedy uhlazený, pohledný farář).
Austenová napsala ani ne půlku této knihy, ale přesto se mi moc líbila. Mary Dobbs se dopsání zhostila skvěle. Šlo tak trochu poznat, že má jiný styl, ale zachovala v knize klasické austenovské prvky a hlavní hrdinka své štěstí nachází po mnoha peripetiích až na úplně posledních stránkách knihy, takže jsem spokojena a doporučuju všem milovníkům Jane Austenové. A možná i těm, kterým dosud úplně nesedla, protože mi přijde, že Mary Dobbs nepoužívá tolik popisů
Kniha mě nijak nenadchla a nejvíc nerozumím překladu názvu. Reluctant Queen znamená spíše něco jako neochotná nebo zdráhavá královna. V tomto příběhu Anna Nevillova rozhodně nebyla vzdorující královnou, ale stala se jí spíše z donucení, nechtěla jí být. Takže velká překladatelská chyba.
Nenadchne, neurazí. Knihu jsem měla přečtenou za jedno odpoledne a musím říct, že to byl příjemně strávený čas, ale to je tak všechno. Věřím však, že mladší čtenářky by příběh mohl nadchnout.
Popis bitvy u St. Albans mě nesmírně bavil. Nikdy jsem si neuvědomila, že se opravdu bojovalo přímo v ulicích města, přes barikády a jak byla bitva krvavá. Stále mi však trochu chybí nahlédnutí do života obyčejných lidí nebo do situace na královském dvoru. Přesto však nemůžu jinak, než dát 5 hvězdiček.
Jelikož miluju období Války růží, tak jsem si zamilovala i tuhle knihu. Líbí se mi, že Iggulden nám poskytuje pohled na obě strany barikády. Nedělá z Jindřicha toho nejlepšího krále a z Richarda Gloucestera největšího padoucha. Jeho postavy nejsou černobílé, ale mají své sny, čest a pohnutky, které jsou často vedené s dobrým úmyslem, ikdyž si to zbytek země nemyslí. Jediné, co mě trochu unavovalo byl častý popis bitev - samozřejmě, je to válka růží, ale bavilo by mě víc nahlédnout do soukromého života jednotlivých postav. Třeba v dalším díle.