adel_21 komentáře u knih
Dočteno s husí kůží.
Často pro mě bylo hodně těžké pokračovat ve čtení. Ubíjela mě nespravedlnost a skutečnost, že nikdo nic neřekl! Proč?
Shodou okolností jsem před touto knihou četla Houbařku od Viktorie Hanišové, jejíž příběh se tomuto velice podobá. Z obou knih jsem měla po dočtení stejný pocit. Pocit bezmoci, pocit nespravedlnosti, chuť teleportovat se do knihy a všem říct, jak to bylo!
(SPOILER) Kniha, která pohltí. Během čtení se ve mně tlouklo spoustu pocitů. Často jsem cítila až úzkost - z nespravedlnosti. Nedokázala jsem pochopit jednání matky - jasně, chápu, chtěla si udržet manželství, které jí umožňovalo nepracovat a být "bezstarostnou" ženou v domácnosti. Chtěla si udržet svého naoko dokonalého manžela ... ale obětovat pro tohle svou jedinou dceru? Udělat z ní přede všemi blázna? Stálo jí to za to? Sáry mi po celý příběh bylo neskutečně líto. Po dočtení mám spoustu otázek, jejichž odpověď si můžu jen domýšlet. Řekla to Sára někdy někomu dalšímu nahlas? Své psychiatričce, Milanovi, komukoli? Proč se nechala vinit ze smrti svých rodičů? Proč ji chování Evžena nedonutilo říct mu, jak to tenkrát bylo, aby se k ní konečně choval tak, jak si zaslouží? Proč jí matka ani před smrtí nenapsala dopis, ve kterém by se jí třeba omluvila, vysvětlila svoje chování a uznala svou chybu?
No...Silný těžký příběh, který ve mně ještě nějakou chvíli bude rezonovat.
Tak tohle mi fakt sedlo!
Od chvíle, co jsem se dostala do děje, jsem se nemohla odtrhnout.
Propracované, překvapující...wow.
Knížku jsem začala číst s velkým očekáváním, ale jednotlivé pasáže se vyvíjely pomalu a unavující byly i nekonečné popisy - francouzských měst, ekonomiky a zemědělství,... ke všemu jsem pořád nedokázala pochopit, kam příběh směřuje a co si z něho mám vzít. Po dočtení jsem si říkala, proč jsem to vlastně četla? Každou další stránku jsem se přemlouvala, abych četla dál a nepřišla tedy o pointu, která snad na konci přijde - NEPŘIŠLA.
Bavilo mě to, ačkoli Veroniky mi bylo líto - myslím, že její největší výhrou byl trpělivý a milující Michal. Klidně bych brala pár stránek navíc, abych zjistila, jak všechno nakonec dopadlo :-)
Chyběly mi přímé řeči v uvozovkách. Občas jsem se ztrácela v tom, kdo komu co říká, nebo jestli jde jen o myšlenky.
(SPOILER) Knížku jsem si vybrala z police v knihovně úplně náhodou. Přečetla jsem anotaci a řekla si, že to bude asi něco podobného jako Houbařka či Les v domě. Téma zneužívání... Autorku jsem vůbec neznala, jen jsem si přečetla, že pochází z jihočeského kraje (stejně jako já). A tak jsem začala číst. Ze začátku mi nic zvláštní nepřišlo, ale jak jsem četla dál a dál, popisované městečko mi začalo být pomalu povědomé (a vlastně i všechny okolnosti - Mirek, divadelní kroužek,...) ...a najednou mi to všechno docvaklo a já věděla, že příběh, který právě čtu, opravdu odráží skutečné události, které se navíc staly ve městečku, vedle kterého žiji (3km) a které dobře znám. Do té chvíle to byla "jen" knížka, "jen" nějaký další příběh...najednou se mi ale vše četlo mnohem hůř, protože jsem věděla, že vše, co se dočtu, se opravdu stalo. Najednou jsem měla možnost nakouknout, jak to tenkrát opravdu bylo...a husí kůži mám ještě teď. Dlouho to ve mě ještě bude rezonovat.
Nevím, jak bych knížku hodnotila, kdyby se nejednalo o kauzu z mého okolí. Nedokážu být v tomto ohledu úplně objektivní...
Neskutečně mě to bavilo! A nemohla jsem uvěřit, že Evelyn je opravdu fiktivní postava.
Knížku jsem si vzala na dovolenou s tím, že je dost tlustá, takže mi to hezky vystačí...pěkně jsem se spletla - přečetla jsem jedním dechem a zbytek dovolené neměla co číst :-D
(SPOILER) No, jsem plná pocitů a otázek - a to mám po dočtení knížky nejradši. Když to ve mně něco zanechá a nutí přemýšlet... Skvěle napsáno! :-)
Chápu, že žili v nelehké době a vzhledem k tomu, že nebyli ve straně, se neměli úplně nejlíp...ale Alena (máma Pavlíny a Jany) mi byla neskutečně protivná. Celou dobu jsem si říkala, proč vůbec měla děti, když jí na jejích dcerách vůbec nezáleželo - nezajímala se o ně, akorát jim všechno vyčítala, ve všem viděla problém. A co mě štvalo nejvíc, že se za ně nikdy nepostavila, když jim táta nadával a mluvil o nich sprostě. Jediný, koho se zastávala, byl právě věčně opilý táta - a pro něj jsem taky pochopení nenašla. Holek mi bylo strašně líto. A když nakonec Pavlína sebrala odvahu a všechno jim vpálila, hodně jsem jí fandila! A říkala jsem si, jo, řekni jim to všechno, ať se chytnou za hlavu a uvědomí si, jak jsou sobečtí a zlí.
(SPOILER) Pár stránek mi trvalo, než jsem se v jednotlivých postavách zorientovala. Dějová linka s Mártym a Víťou mi přišla trošku navíc, anebo jsem ji dostatečně nepochopila a nedokázala prolnout do osudu rozebíraných rodin. Kapitoly s jejich příběhem mě otravovaly - měla jsem pocit, že přicházím o chvíle, které jsem mohla "strávit" na chatě s rodinami a trochu víc prokouknout jejich příběhy (a tajemství).
Obecně nejsem příznivcem otevřených konců, které si člověk musí domyslet sám a tady jich bohužel bylo ažaž. Nicméně jak název knížky napovídá, nic jiného než tajemství nakonec vlastně ani přijít nemohlo :-)
Až na výše zmíněné to bylo celkem pohodové čtení :-)
Styl vyprávéní mi neskutečně “sedl”. Přečetla jsem jedním dechem a často mé čtení doprovázel i hlasitý smích. Hlavně tedy u kapitol Barbory. Celkově je to taková šik, vtipná, místy k zamyšlení, ale oddychová knížka. Určitě sáhnu po dalších knihách autorky!
Narozdíl od Evelyn Hugo, která mě naprosto pohltila, Carrie Soto už pro mě taková paráda nebyla.
První třetina mě nijak zásadně neoslovila, ale bylo mi líto knihu odložit, tak jsem jí dala šanci…a nakonec to nebylo špatné, příběh se hezky uzavřel, ale jak říkám - po Evelyn jsem měla větší očekávání. Nebo mi možná nesedlo téma - tenis mě nikdy nijak extra nezajímal a některé termíny z tenisového světa pro mě byly cizí.
Hodně mi ještě vadily fráze ve španělštině, kterým jsem absolutně nerozuměla. Jo, někdy se překlad dal odvodit, ale ty delší věty jsem mohla jen hádat (překládat jsem byla líná).
Úplně něco jiného, než na co jsem od Markéty byla zvyklá. Ale jo! Bavilo mě to.
Zpočátku mě kniha lehce nudila, nakonec byl ale příběh vcelku fajn a dobře se četl. Takové obyčejné čtení - nemyslím to negativně, jen prostě nic extra, ale vlastně vůbec ne špatné :-)
(SPOILER) Tohle bylo tak opravdové, autorce jsem věřila každé slovo. Bylo to smutné ((pra)babičky mi často bylo tak líto - jak se trápí minulostí, jak by úplně všechno na světě dala Magdičce s Karolínkou, ačkoli by jí to stálo poslední peníze a sama by měla být třeba i hlady, jak se pořád snaží udělat všem radost a nikomu nebýt na obtíž), zároveň mi to ale přišlo tak milé, tak plné lásky...
Tak moc předvídatelné (a místy opravdu kýčovité), i přesto jsem si ale čtení užila. Od knížek paní Caplinové asi nelze čekat nic hlubokého a těžkého, jsou to prostě jen milé romantické oddechovky.
(SPOILER) Ještě za půlkou knihy jsem nevěděla, co si myslet, což se mi nestává tak často. A vlastně ani po dočtení úplně nevím "co tím chtěl básník říci". Ano, čtení je to milé, ale příběh by se dle mého dal trošku prohloubit, aby to nebylo tak ploché. Přijde mi to jen jako nějaký náčrt - první verze příběhu, která se bude dál zdokonalovat... Celkově mi to přišlo i nereálné. Náctiletá dívka se nastěhuje ke staříkovi, kterého párkrát potkala a sotva ho zná. Nakonec se k němu nastěhuje i sousedka, ke které on občas zajde na návštěvu... no nevím.
Rozhodně mě překvapilo, jak vysoké hodnocení zde tato kniha má.
Asi to jednoduše nebyl můj šálek kávy a pořád jsem při čtení čekala na víc.
Fajn oddychová knížka, která řeší i vážné téma. Daniela mi od začátku knihy byla sympatická a moc jsem jí přála, aby se rozhoupala, sebrala veškeré své síly a svou hrdost a od manžela odešla. Žádná žena si nezaslouží, aby se k ní její manžel choval tak jako Radek k Daniele.