Aghatte komentáře u knih

Jedna z nejpovedenějších. K neuvěření dokonalá zápletka. Šla jsem do kina i na nové zpracování, TV starší podobu jsem viděla několikrát, a měli to opravdu úžasně udělané. Kniha je má oblíbená léta, jako všechna Aghaty.

37 31.08.2019

Kniha se mi líbila.
Schizoidní autorka bestsellerů a její všivý manžel se nastěhují do nového domu, který on koupí za její prachy a zapomene se jí o tom zmínit. Problém je v tom, kde dům stojí…
Už tehdy mi Dan pil krev a jeho smrt mě vůbec nemrzela. Jen jsem držela palce Lucy, aby to nebyla ona, kdo ho majznul po hlavě.
Pokud máte tajemství, nesmíte pít, zamilovat se, nikomu důvěřovat a hlavně nesmíte být slavní. Bulvár vás semele. Chcete-li lhát, jste v celoživotní pasti a bojíte-li se vězení, stejně se do něj uzavřete sami.
Všichni žehrají na konec-nekonec, ale tak to prostě je, ne vždy víme, co se stalo. A pozorný čtenář zaslechne větu, kde sama Eliza chlácholí Lucy.
Gradace linky s Danem byla trochu slabší, ale byl to vypočítavý proradný blb, tak si zasloužil totálně přiblbý konec.

36 03.08.2024

(SPOILER) Tak nám to ta úžasná skvělá a nejlepší policistka a mentorka pěkně pos :-&
Neumím si představit, že bych knihu ještě někdy vzala do ruky. Jsem ráda, že je to za mnou. Asi jako zubař.
Zápletka zamotaná tak, že sama autorka se v ní ztratí a vykouzlí prvotřídní škvár.
Předpokládám že vysoká hodnocení si vyslouží od mladších čtenářek, my staré kozy odkojeny poctivou klasickou detektivkou se jen ušklíbneme. Není snadné napsat dobrou kriminálku.
To už jsou mi milejší obyčejné české případy / např. Jindřišky Ptáčkové /, které si na nic nehrají a pěkně se čtou.

36 07.04.2024

(SPOILER) Je téměř povinnosti, aby hlavní vyšetřovatel byl psychicky narušený jedinec. Detektivové nám chlastají, hulí, fetují, mají různé poruchy osobností. Zde se setkáme s promiskuitní náčelnicí, která je - jak je nám neustále podsouváno - špička ve svém oboru. Dosud jsem myslela, že je to Tara od Černucké, ale Laura je hned v závěsu. Nesmrtelná ( přežije let na dva metry s nárazem na spánkovou kost, jen to křupne, za minutu už opět sviští po oddělení ), nejí, nespí, tedy spí, ale s půlkou okresu, a je dokonalá. Neustále má “ nějaký pocit “, zatemnělý mozek, a na každé třetí stránce přestává vnímat okolí. Její kolega, tedy pejsek, co za ní hopsá, je neurvalé hovado, chudáci podezřelí, na které vytasí svůj šrapnel. Nešlo nevidět podobu s Cimermanem / něco na způsob: víte, kdo vy jste? Sprostý vrah! Nebo aspoň sprostý podezřelý / . Což zde působí doslova trapně.
Pokud se najde aktovka s věcmi do školy, nejde zjistit totožnost? Učebnice nejsou podepsané. A co sešity? Penál? Děvčata všude malují svá jména. Neví se, na jakou školu chodí? Nelze to zjistit podle učebnic? V Holicích zas tolik škol nebude. A měla- li učebnice pro gymnázia
Kniha je plná podobných nesmyslů, nevím, proč všichni chtějí psát detektivky, když neznají ani základní pravidla. Policisté se zde opakovaně přestávají ovládat, slovně i fyzicky napadají vyslýchané. To celkový dojem o profesionalitě sráží ještě víc.
Nevím, proč většina českých detektivek působí tak trapně, v knihách i ve filmu.
Že je Laura nejlepší se dozvídáme v každé kapitole. Ovšem odkojena detektivkama vím, že se nejprve prověří nejbližší, aby se mohli vyloučit. Tedy dna, otisky, charaktery případných poranění, vozidla, a že při 10 prohlídkách bytu nikdo nevleze do piána, a že hledá údaje o minulosti pod současným jménem a ne rodným, ta skvělá vyšetřovatelka, to byla chyba více než začátečnická.
No, nepřesvědčilo mě to.
A ten sloh, jak ve škole, milion přídavných jmen, každá věc i osoba musí mít své adjektivum.
Knihu bych si nekoupila, vracím do knihovny a další dílka přečtu jen, abych mohla porovnat či zdrbnout.
Těšila jsem se, až bude konec, žádný požitek z četby, jen mě to rozčilovalo.

36 24.02.2024

V listopadu 2020, kdy u nás probíhala první vlna covidová, a všichni za pochodu se učili, co dělat a jak žít s pandemií v zádech, jsem na Prima ZOOM viděla dokument BBC o Španělské chřipce. Končil větou, jaké by to asi bylo, kdyby v dnešním globalizovaném světě vypukla epidemie. Myslím, že byl natočen 2019.

Kniha je děsivá, opravdu jsem se těšila, až se konečně dostanu utrpení na konec. Procházíme 6 let života Pii, a nejhorší horor by se nemusel stydět.
Jediné, co vytýkám, stejně jako u předchozí knihy, je donekonečna opakování stejných frází- chtělo se jí zvracet, nechtělo se ji dotýkat, podlomila se jí kolena, kousala se do tváří, cítila tep ve spáncích
Na každé stránce několikrát.
Rodina Hudsonových působila až kýčovitě kladně, ale Pia si zasloužila protipól utrpení, špíny, hladu a všudypřítomné smrti.
A jak jde o děti, vždycky vyměknu, takže budu kritizovat jen málo.
Paradoxní bylo, jak říkali Dětské odděleni nebo Dětský pokoj, jakoby ostatní, odrostlí plenkám, přestali být dětmi.

36 28.10.2023

To bylo trapné a úmorné.
Kterak 6 pitomců do lesa se vydalo a co si cestou koupili k jídlu :-)
Prvních 53 stran o ničem, jen banda protivných lidí. Dalších 50 stran o jejich cestě autem.
Na každé druhé stránce si někdo založí ruce křížem. Všichni se kritizují a pomlouvají, nicméně jedou spolu na dovču.

Pak pokus o tajemno.
Cesty, co nikam nevedou, tajemný Třiprsťák, co prodá starou mapu a gps - to bylo obzvláště
postavené na hlavu-, hodiny přetočené pozpátku, samy se fotící fotky, bloudící postavy, tajemné telefonáty, bezvědomí a potoky krve.
Chápu, o co se to pokoušelo, ale vyznělo to naprázdno.
Rozuzlení a otevřený konec tomu nepomohlo.
Stopy hrůzy počesku, jako rodokaps by to šlo, jako kniha, nic, co bych ještě někdy četla.

36 14.10.2023

Nic podobného jsem nečetla - zajímavé, snové, neskutečné, morální, citlivé, něžné, brutální, obnažené, nemocné.... jako my všichni. Ale každý nejde s kůží na trh a nebojuje za Dobro.
Plno úžasných myšlenek a neotřelých slovních spojení. Lahůdka pro čtenáře.

36 15.12.2020

Vím, že není fér srovnávat jablka a hrušky, ale po té, co jsem včera dočetla Harasimovou s dalším jejím prvoplánovaným škvárem, působí tato kniha jako osvícení.
To je literatura!
Není třeba to více pitvat, 231 komentářů přede mnou už asi řeklo vše.
Nečtu povídky, nemám je ráda, obecně, plošně, jsou krátké a protivné. Popadla jsem v knihovně knihu jen podle autorky, schválně nečetla ani anotaci ani komentáře, a otevřela večer před spaním.
Zjišťuji, že je 2:20, dočteno, a já utírám slzy.
Děkuji za nevšední čtenářský zážitek.
Nevěřila bych, co ještě je možno vykřesat z jazyka českého. Některá slovní spojeni, věty, pojmenovávání jsem si opakovaně vychutnávala, nikdy by mě nenapadlo takto poskládat slova. Úplně se koupu v textu. Tedy spíš asi blaženě rochním. Děkuji!

35 17.08.2023

Národ sobě :-/

34 31.08.2024

Moc mě to baví a tentokrát odpustím i dvě časové roviny.

Pokud lidé něčemu nerozumí, bojí se toho.
A jaký je vlastně rozdíl mezi duchem a vzpomínkou?

34 07.03.2024

Syn je nadšen, já sice nekreslím, ale kniha je to úchvatná už na pohled. Byl to dárek pro něj, a opravdu radost udělal.
Mate-li doma vášnivě malující dítě či dorostence, doporučuji.

34 05.03.2024

Kniha mi sedla, romantika z časů šlechty, plesů, zimních a letních sídel, kdy majetek a postavení určují hodnotu člověka.
Přečteno za večer,
neustálá nedorozuměni a hádky, to bylo o nervy, člověk pořád čeká, když už konečně se dají dokupy
A dočkáte se :-)
Michael byl prostě miláček a Tereza chudá, leč čistotná a zbytečně hrdá a prchlivá. Ale všechno dobře dopadne a na konci slzu uroníte.

34 14.01.2024

Krásné.
Miluji Fern, Wallyho i Willow a moc jim fandím. Líbil se mi jejich svět.
Probdělá noc v jejich společnosti byla úžasný čtenářský zážitek.

34 15.09.2023

Nikdy jsem neměla ráda povídky, ale pracuji na sobě, tudíž jsem se rozhodla pro výběr zvučných jmen české literatury, aby mi pomohl to zvrátit.
Objevila jsem edici od vydavatelství Listen úplně náhodou a zjistila, že vyšla celá řada dílů. Neznala jsem ji. Naše skvělá knihovna má, a já dnes v noci mohla otevřít jednu z nich.
( Líbí se mi i graficky )

Povídky mě překvapily svou syrovostí a úplně mě rozsekaly.
Absurdity doby, která je stále v živé paměti, působí leckdy komicky, ale mnohem více tragicky. Všechny povídky jsou smutné, beznadějné, depresivní a pravdivé.
Ano, přesně to se dělo, a tak to bylo.
Snad jen povídka s leukemií dopadla dobře, ale popis socialistického zdravotnictví byl až mrazivě autentický.
Jakobych se ocitla v přeplněné čekárně
na “děckým , a nešlo si nevzpomenout na nemocnici, kde se děti přehazovaly přes dřevěnou zábranu, která stála ve dveřích, aby neutíkaly. Návštěvy byly zakázané.
Poprvé v životě jsem přečetla něco od Ondřeje Neffa, jeho povídka mě vážně bavila, nasmála jsem se, ovšem až ke kruté pointě, to mi smích zamrzl hluboko v hrdle.
Jediná, která mě neoslovila, byla povídka od Michaely Klevisové.
Ostatním tleskám a smekám.
Mrzí mě jen, že spousta lidí rychle zapomíná a někdo dokonce řekne, že za komoušů bylo líp. I dnes, 35 let po revoluci. Ordinovala bych tuto knížečku jako lék na zapomnětlivost.

33 11.08.2024

Naštěstí mám dnes volno a nic důležitého na práci, a tak jsem veškerý čas věnovala této úžasné knize ( vyjma jedné přestávky se žehlicím prknem u zlaté olympijské pro ČR ).
Miluji univerzitní prostředí, děj mě rychle pohltil.
Prostě jsem musela tu cestu ujít spolu s Hannou. Brzy jsem přestala závodit s autorkou, jak rychle uhodnu vraha, a příběh si užívala na každé stránce.
Doporučuji všem, bylo to skvělé a uvažuji, že si knihu koupím.

( Pouze mě zarazila jedna nesrovnalost. Matka April byla vylíčena jako “ urostlá žena “, a o kousek dál, měla Hanna obavy, “ jak to ta křehká žena zvládne “. Tak nevím, urostlé jsou např. oštěpařky, křehké baletky, do jedné osoby bych to asi nemíchala… ale to jen poznámka pod čarou )

33 10.08.2024

"Otče náš, jenž jsi na nebesích, co tam pořád v tom nebi děláš, slez už konečně a buď tady se mnou dole."

Marné však bylo jejich volání.

Wow, jsem v šoku a před autorkou smekám a klaním se. Dočetla jsem a nemůžu to celé pojmout. Úžasný zážitek,
Teo, Hyn, Salám, Vochcan, Mesiáš, Ocet a Macanda, Lucinka a čarozmrdi, masokombinát a.....panoptikum nikoli hrůzy, ale všedního dne.

Dostalo toto dílo nějakou cenu?
Pokud ne, tak by rozhodně mělo.

33 11.08.2023

Pan Štifter mě dostal na kolena Sběratelem sněhu, tato knížečka pointou, a pak kdo je tady kurva…

33 06.12.2022

Kniha byla samé překvapení. Od bezduchého plácání znuděných paniček k hluboké sondě do nitra společnosti. Mě si autorka získala a přesvědčila mě, že za zdánlivou lehkostí psaní je několik rovin volající svou závažností, někdy až alarmující přímočarostí, o pozornost čtenáře.
To, co se zdá být příběh školy z předměstí, je nakonec obraz celé naší současné konzumní společnosti.
A co je hlavní otázka této knihy - Opravdu, pokud nebude až tak hezká a hubená, tedy bude nehezká a baculatá (tlustá), snižuje to její hodnotu jako člověka??? Bude o to méně člověkem hodným normálního života, pozornosti, přátelství, štěstí, lásky.... Nebo to je jen pro vyvolené? Většina z nich je krásná a hubená, ale za jakou cenu? Raději mrtvé, než deko navíc.
Domácí násilí, psychicky vyšinuté děti, dobročinnost jako léčba vlastních psychických problému, hledání svého nitra jógou, zrnem a meditací, až vypadám jako nějaký gurúpošuk, děti jako prostředek narušené komunikace mezi rodiči....
Já knihu neodložila a naopak, kouknu po dalších titulech autorky.

33 28.06.2019

Pro mě naprostá klasika, "povinná literatura" všech aspoň trochu vzdělaných lidí, kt. je ale skvělá. Poprvé jsem ji četla někdy ve věku 12,13 let, a už tehdy jsem byla šokována otevřenou sondou do maloměstské společnosti. Výborná psychologie postav i znalost prostředí. Na základě této knihy jsem přečetla všechny ostatní od pana Havlíčka a přišel mi velmi pokrokový a moderní na dobu, ve kt. tvořil.
Četla jsem ji opakovaně a tvoří přirozenou součást mé knihovny už od puberty - pořídila jsem si ji ze zrušené (tehdy závodní) knihovny, takže za kačku :-)

33 21.06.2019

Nedostala jsem se přes nudný začátek, tudíž jsem se mrtvoly a vyšetřování ani nedožila.
Nehodnotím, odloženo.
Ty trapné ohrané vtipy, alá tlustá matrona s květákem na hlavě…, mám pocit, že je příliš tlačeno na pilu, jen aby to bylo vtipné, a tím pádem není.
Chybí tomu lehkost a nadhled.