AgnesDee komentáře u knih

Nesmrtelná klasika, která je prostě neuvěřitelná. Ať už stylem vyprávění příběhu, nebo příběhem jako takovým. I když si nemůžu pomoct a v hlavě při čtení vidím film přímo před očima, vůbec ničemu to neškodí a naopak to pomáhá pochopit jak genialitu díla, tak genialitu jeho filmového zpracování.

18 17.02.2024

Na mé poměry jsem knihu dokázala přelouskat za zhruba dva dny. Příběhu už jsem dříve dávala šanci, ale délka první kapitoly mě vždy spolehlivě odradila. Nyní mám takovou "tolkienovskou" mánii, takže když chci přečíst Pána prstenů, musím přeci přečíst i Hobita. A rozhodně je to za mě jedna z nejlepších knih, jaké jsem kdy četla. Škoda, že jsem si k tomuto příběhu pro děti našla cestu tak pozdě, ale jsem ráda, že vůbec někdy. Nebude to určitě příběh pro každého - rozhodně ne pro toho, kdo nemá rád fantasy, ale je to v celku krásný příběh o dobrodružství, dobru, zlu, chamtivosti, důvěře a navíc se odehrává v jedním z nejlépe propracovaných fantasy světů, který byl kdy vytvořen.

18 19.09.2023

Řekla bych, že je to jedna z nejlepších knih, jaké jsem kdy četla. Jeden z nejdůležitějších románů posledního století, možná i vůbec, do jehož pochopení se musí dorůst. Proto jsem taky tento román četla tak pozdě. A rozhodně nejsem zklamaná. Nadčasové dílo, které do nejen dnešní, válkou na Ukrajině obdařené, doby, ale celkově i do systému, který jsme si vytvořili a ve kterém setrváváme, sedne jako prdel na hrnec. Reálně jsem měla chuť při čtení některých kapitol a hlavně výroků O´Briana pochybovat o všem, co se v dnešní době, a nejen v dnešní době, děje a prezentuje jako realita. Protože realita je strašně snadno ohybatelná a dnes hlavně sociální sítě s námi můžou manipulovat, jak se jim zachce. Ale to zahýbám moc do konspiračních teorií, kterým sama nechci věřit.
Tohle dílo by si měl za život přečíst asi každý, nejen ti co se zajímají o politiku či literaturu.

17 25.08.2022

Velmi poutavě, vtipně a dojemně napsaná autobiografie, která mě utvrzuje v mém názoru na dětské herce, a jak je pro ně těžké žít normálním životem poté, co okusí stéblo slávy. Obzvláště, pokud žijí v Americe, kterou po dočtení této knihy nesnáším ještě víc, než předtím. A že tuto zemi nesnáším dost dlouho. Felton umí opravdu dobře psát a krásně kombinuje ty vtipné a veselé vzpomínky a historky s těmi, které jsou pro něj těžké a připomínají mu temné období jeho minulosti. Líbí se mi taky, že i když to zprvu vypadá, že stále žije ve stínu Potter série, jeho život a kariéra šly dál a nezastavil se pouze u tohoto jediného projektu, ze kterého by dozajista mohl těžit pozbytek života. A teď nemyslím finančně. Vzhedem k tomu, že jsem zároveň s touto knihou četla i poslední díl Harryho Pottera, je to krásná tečka za celým tímhle příběhem, který změnil život spoustě lidí, nejen herců, kteří hráli v jeho filmové verzi.

10 07.01.2024

Sice mi trvalo asi tři měsíce tuto knihu přelouskat, ale hlavně to bylo kvůli tomu, že na podobné příběhy musí mít člověk náladu. Ale jakmile jsem náladu měla, mohla jsem přelouskat klidně i dvě stě stránek za den, zatímco můj denní průměr může být tak kolem padesáti. Filmová adaptace této knihy je hodnocená jako jedna z těch nejhorších. A je pravda, že jako dítě jsem Ohnivý pohár vůbec nechápala. Nedocházely mi souvislosti mezi jednotlivými událostmi ani motivace postav (i když to taky mohlo být tím, že jsem úplně blbá :) ). A popravdě přesně tohle mám na Harry Potter sérii asi nejradši. Knihy jsou dost nabušené informacemi o backgroundech vedlejších postav a často i vedlejšími (na první pohled ne až tak důležitými) příběhy těchto postav, ale právě tyto příběhy jsou pro jejich charakteristiku to nejdůležitější. Do filmu se tím pádem nemůže vejít všechno, a tak příběh osekají na to nejdůležitější, takže v podstatě z knihy nepřijdete o to nejpodstatnější info. Ale jakmile se začtete do knihy, tak se dozvídáte spoustu nových informací, které vám dění ve filmu o něco rozšíří, a zároveň je to neuvěřitelná zábava, která stále přitahuje čtenáře z celého světa. Chápu, že si teď spousta lidí, co četla knihy hned po jejich vydání, budou posměšně říkat, že jsem objevila Ameriku, ale já myslím, že je to jeden z důvodů, proč Harry Potter série a celý jeho svět stále ještě žije a fascinuje čím dál tím víc nových lidí. Miluju, když se můžu podívat na film, a následně si přečíst jeho knižní předlohu, která mi rozšíří vědomosti o zajímavé osudy, ale ZÁROVEŇ se jedná o dvě plně funkční samostatná díla.

7 27.03.2023

Lobotomie je operativní neurochirurgický zákrok, kterým se léčili pacienti s depresemi nebo úzkostmi. Některé pacienty tento zákrok vyléčil, jiní začali být apatičtí a ztratili svou tzv. "životní jiskru". A přesně takhle jsem se během čtení a po přečtení téhle "knihy" cítila já. Autorka očividně chtěla napsat knihu, ve které by otevřeně a neskrývavě psala o sexu, což je na polku evidentně dost odvážný krok. Nicméně to neznamená, že by se jí povedlo napsat něco duchaplného, nebo dokonce dobrého. Z některých pasáží mi bylo až fyzicky zle, z autorčina pojetí lásky mi zůstává rozum stát, a postavy se chovají tak nelogicky a iracionálně, že je mi za jejich jednoduché smýšlení nad vztahy a nad sebou samými smutno. Kniha spíše působí, jakoby se autorka jednou podívala na Kmotra a hned poté se podívala, nebo si přečetla, Padesát odstínů šedi, a řekla si, že by nebyl špatný nápad spojit násilný a manipulativní vztah s prostředím sicilské mafie (o kterém autorka ví asi tolik jako o těch vztazích). Nevím, kde se vzala ta potřeba a touha žen blížící se střednímu věku, dostat se do násilného vztahu, kde jim týpek pomalu musí dovolit se bavit s vlastní rodinou. Jestli tohle některým holkám přijde sexy, tak prosím, ale pak si nemají co stěžovat, když si najednou uvědomí, že jsou ve vztahu, ve kterém jsou spíš z donucení a vězněny, než se své svobodné vůle. Holky, násilí není romantický, a chlap, co se k vám tak chová, se nikdy nezmění. Utečte z takového vztahu, dokud můžete, a rozhodně si ho neidealizujte! Pro svoje vlastní dobro.

Všichni, kdo v mém okolí tuto knihu četli, mi říkali, že se celou dobu řezali smíchy. Že nikdy nečetli vtipnější knihu, jako je tato. No... asi jsem moc vybíravá, nebo nemám smysl pro humor, ale já se za celou dobu zasmála od srdce možná tak dvakrát. Spoustě vtipům stojících na sprostých slovech jsem se nesmála už z principu, charaktery mi přišly sice zábavné, ale ne tak, abych se z nich lámala v pase, a ke konci knihy mě dokonce začínali srát. Hlavně pan hrabě, kterej mě svým židáctvím vytáčel skoro do nepříčetnosti. Velmi se mi líbila forma i pohled mladé holky pocházející z jiné kultury, jak se střetává s naší kulturou. Ale že bych si z toho sedla na prdel, se říct opravdu nedá.

5 08.11.2024

Na tuto knihu jsem narazila náhodou, a protože jsem sama bývala pokojská, chtěla jsem si přečíst jiný druh příběhu s tímto povoláním v hlavní roli. A jsem lehce zklamaná. Příběh jako takový je, dle mého, už otřepaný. Nepřijde mi nijak originální, ani zajímavý. Na to, že je to thriller, jsem očekávala dramatický děj s lehce drastickým koncem. Celá zápletka je velmi snadno dešifrovatelná už od prvopočátku - ne přímo všechny okolnosti nebo aktivity, které jisté postavy provozují, ale jakmile se nějaká postava objeví na scéně, hned víte, jestli je kladná, nebo záporná. Není tam žádný nádech tajemna, ani nemusíte provádět vlastní detektivní práci, abyste pochopili, že je ta daná postava prostě špatná, nebo dobrá. Skoro všechny postavy mají ve svých charakterech lehce zakódovanou morální šedost, ale jediná čistě morálně šedá postava je hlavní hrdinka. Ostatní postavy mají spíše chameleonský charakter (což nepovažuji za morálně šedý, ale ohýbání si postavy autorkou, jak se to zrovna v určité části příběhu hodí). Celkově knihu asi nemůžu úplně doporučit. Spíš než thriller navozuje kniha pocit, že čtete velmi odfláknutou detektivku s přeslazeným koncem, který je možná chvíli uspokojující, ale ve výsledku knize spíše uškodil.

5 22.06.2024

Líbí se mi, jak Julia Quinn vezme v podstatě průměrnou až podprůměrnou klasickou romantickou zápletku a dokáže z ní vytěžit za pomoci dialogů a chemie postav něco, co je velká radost číst. Na rozdíl od jiných autorek, které svými plytkými a nesympatickými knihami vydělávají po celé planetě miliony, jsou její knihy poutavé, zábavné, nezapadnou do patosu a ani u nich nemáte pocit, že jsou hlavní hrdinové nekompetentní či otravní. Hlavní hrdinka je velmi aktivní, sympatická, drzá a dokáže se o sebe postarat. Není fňukna, kterou by musel někdo nutně zachraňovat z jakékoli situace (když nepočítáme zlomený kotník). Hlavní hrdina možná není ze začátku tolik výrazný, ale díky pohledu do jeho hlavy s ním dokážu soucítit, má důvod chovat se tak, jak se chová, a rozhodně se nechová toxicky, manipulativně nebo majetnicky. Ve výsledku, i když by se to nemuselo na první pohled zdát, mají mezi sebou velmi zdravý vztah založený na vzájemném pochopení, důvěře a respektu. Což je vlastně ta nejvíc sexy věc, kterou mohli ve svém vztahu nalézt.

4 05.08.2024

Ač to říkám nerada, a poněkud mi to láme srdce, poslední díl této epické ságy je pro mně asi tím nejhorším. Ukazuje nepromyšlenost a zoufalost Rowlingové, které jsou při čtení patrné snad z každé kapitoly. Nevyřešitelné situace řeší až absurdní deus ex machiny, které bolí, když je čtete, některé informace jsou doslova vycucány z prstu, jako by si je Rowlingová vymyslela na poslední chvíli, a nejhorší je za mně celá ta věc s bezovou hůlkou. Její historie jako taková je zajímavá a na jejím osudu byl Brumbál do jisté míry polidštěn. Voldemortova posedlost je však naprosto iracionální a v kontextu všech zločinů, kterých se za celou sérii dopustil, a zdánlivých motivací, které nám byly v průběhu sedmi knih představeny, naprosto ztrácí smysl. Popis situací a často měnícího se prostoru je narůstající kvantitou otravnější a často jsem ztrácela pozornost, nebo mě to prostě přestalo bavit. Navíc, když se jedná většinou o popisy událostí, které se opakovaly pořád a pořád dokola, takže je stačilo jen mírně naznačit a neprodlužovat tím uměle rozsah knihy. Celkově se kniha, v porovnání s jejími předchůdci, nemůže zařadit mezi špičku

4 30.12.2023

Film je mým nejoblíbenějším dílem z celé série, a tak nastal čas, abych si konečně přečetla i knihu. Nechápu, proč jsem se knihám tak dlouho vyhýbala. Nejen, že jsem se konečně dozvěděla účel chroptící chýše, který ve filmu není vůbec vysvětlen, ale zároveň jsem se dočkala origin story pánů Náměsíčníka, Červíčka, Tichošlápka a Dvanácteráka, který je naprosto luxusní. Je to ale bohužel nejzajímavější část celé knihy. Ne že by příběh nebyl celý zajímavý - to, jak je celá linie se Siriusem Blackem propracovaná, celou dobu získáváte střípky a na konci se dozvíte celé propojení, je naprosto úžasné pracování s napětím čtenáře. Bohužel jsme ale dostávali neustále nějaké pasáže ze školy, hlavně z vyučování, které mě vůbec nebavily. Strašně dlouho jsem se dokázala seknout na jednom úseku a nechtělo se mi v tom pokračovat. Na polovinu knihy jsem čekala jako na smilování, a začala jsem se pořádně bavit, až když přišlo na třetí dějství. Svědomí mi nedovolí dát čtyři hvězdy, už kvůli konci a filmu, ale kdyby byla prostřední pasáž trochu zkrácená, vůbec bych se nezlobila, ba naopak.

4 18.11.2022

O příběhu Berena a Lúthien jsem v minulosti slyšela jen jedinou věc - že se jedná o možná nejlepší romantický příběh vůbec. Proto, když jsem na tuto knihu narazila v knihkupectví, nečekala jsem ani vteřinu a knihu si koupila, abych se o tomto příběhu mohla dozvědět víc. Příběh jako takový je úžasný a má snad všechno - lásku na první pohled, úkol pro hlavního hrdinu, odvahu, odhodlání a neohrožené hrdiny. Beren je pro lásku Lúthien ochoten jít doslova na smrt a stát se otrokem a vězněm, a Lúthien není žádná křehká květinka, kterou by musel Beren každou chvíli zachraňovat. Aktivně se zapojuje do děje, stará se o něj v nemoci i ve zdraví a obětuje pro jeho lásku doslova celý svůj život. Překvapilo mě, že Tolkien napsal rovnou dvě verze jejich příběhu, přičemž jedna je ve formě prózy, a druhá je lyrická. A tam pro mě nastává problém, kvůli kterému dávám této knize "pouze" čtyři hvězdy. Strašně špatně se mi ta báseň četla. Byla příliš dlouhá, místy jsem se ztrácela a nedokázala jsem se orientovat. Navíc zde vystupovalo strašně moc postav, že jsem se v nich ztrácela a občas vůbec nevěděla, kdo je kdo. Vím, že ke všem postavám jsme dostali informace před jejich objevením v ději, ale to mi nezabránilo se v tom množství a jménech, která často znějí dost podobně, ztrácet. Ale rozhodně je to úžasné obohacení Tolkienova světa Středozemě, které má určitou návaznost na budoucí děj jeho dalších knih. Pro fanouška Tolkienova díla je toto prostě nutnost!

3 17.08.2024

Čtení tohoto dílu jsem si asi ze tří předchozích v této sérii užila nejvíc. Bavilo mě prostředí, slovní přestřelky, jejich charaktery a vývoj vztahu. Na rozdíl od jiných děl s podobnou zápletkou spolu postavy skutečně mluví, únos má hlubší význam a je zde reálně důvod, aby se do sebe zamilovali. Co mi trochu vadí, a tady mě to trklo asi nejvíc, je absence vedlejších postav a vyšumění vedlejších zápletek do prázdna. Podobný problém měla už Falešná manželka, ale tady mi to vadilo asi víc. Vedlejší postavy nemají vlastně žádnou konkrétní úlohu, která by měla smysl ve vztahu k ději, a Andrew se jen tak na poslední chvíli rozmyslí, že už nebude dělat svou práci. Ale chápu, je to pohádka, tak asi nemůžu čekat nic propracovanějšího. Svůj účel však kniha splnila a já jsem celkově více než spokojená.

3 08.08.2024

Jako dítě jsem měla neuvěřitelnou fobii z filmové Regan, respektive z její tváře, která často figurovala jako velmi působivý a efektivní jump-scare v určitých hrách na internetu. Je to jeden z důvodů, proč se na ten film v životě nepodívám. Nebo, aspoň myslím... Kdo ví?
Ale příběh jako takový mě fascinoval, a jelikož se i ve svých skoro třiceti letech bojím podívat na film, neexistuje jednodušší způsob, jak příběh prožít, než si přečíst knihu. A že to teda byla jízda. Četlo se to velmi snadno, příběh byl strhující a neustále překvapivý. Způsob uvažování některých postav mi přišel neuvěřitelně fascinující, hlavně teda jezuitských kněží. Bylo osvěžující číst o kněžích, kteří nehledali odpověď jen a pouze v bibli a ve víře, ale uvažovali taky logicky a náboženský rituál pro ně byl ta nejkrajnější možnost. Možná, kdyby neexistoval film, kladla bych si více otázek, jako jestli skutečně byla posedlá, nebo ne. Což, mám pocit, byla hlavní pointa celé knihy - opravdu existuje ďábel, který tu malou holku posedl jen proto, aby se utkal se svým dávným sokem, nebo to byla autosugesce a opravdu se snažila takto šíleným způsobem upoutat pozornost? Je pravda, že čtenář dostane asi přímočařejší odpověď než postavy, které vlastně vůbec neví, co se skutečně stalo a neznají rozhřešení. Ale vzhledem k tomu, že nevěřím na existenci telekineze, telepatie, a podobné věci, je pro mě odpověď na onu otázku naprosto jasná. A i pro filmového diváka, který dostal jasnou vizuální odpověď, která se ani nedá jinak interpretovat.
Kniha mě dokázala vtáhnout na několik úžasných hodin, kdy jsem se snad poprvé při čtení "bála" a potřebovala jsem se po určitých náročných pasážích uklidnit. Nemůžu jinak, než všem, kteří mají rádi horor, tuto knihu doporučit. Strach z toho, že ztratíme kontrolu sami nad sebou, že se změníme v úplně jinou bytost, je přeci jen jeden z těch nejsilnějších. A myslím si, že v dnešní době je mnohem relevantnější, než jindy.

2 27.10.2024

Kniha je výplodem své doby. Je strašidelná, ale ne tolik, abych se bála sprchy. Bylo vtipné, jak na konci autor nezapomněl opomenout případ, který ho k napsání knihy vůbec inspiroval. A pokud případ Eda Geina znáte, tak tam spoustu podobností najdete. Jen nejsou tak brutální. Myšlenka ale zůstává stejná - vychází ze strachu z lidské povahy, z toho, že i lidé, kteří se zdají být "normální", můžou v útrobách své mysli skrývat monstrum. A taky připomíná pradávné moudro, že karma je svině.

2 13.10.2024

Obvykle tento typ zápletky nemám ráda - lhaní v takové míře hned na začátku vztahu, ze kterého má pak být vztah na celý život... připadá mi to příliš, obzvlášť na romantickou knihu. Navíc, když ve většině případů vlastně ani hlavní hrdinka nemá důvod to svému protějšku okamžitě neříct - její výmluva většinou zní: "Nevěděla jsem, jak ti to říct..." Tady ale konečně máme motivaci, která je pochopitelná a uvěřitelná. To, že se mu to zdráhala říct, je pochopitelné, asi bych se taky zdráhala. Ale to, že s tou lží vůbec začala, dává smysl ve vztahu k ději, k její hlavní motivaci vůbec do Ameriky doplout a pokračovat v ní, protože jako žena kapitána z hraběcí rodiny má větší možnosti, než jako neprovdaná sestra jednoho z pohřešovaných důstojníků. Byla bych asi ale ještě o něco spokojenější, kdyby mu o její motivaci řekla narovinu. Alespoň by to pak nevypadalo jako prosté zneužití jeho titulu a majetku. Možná, že by pak ta romance byla o něco žhavější.

2 05.08.2024

Nevýhoda těchto typů příběhů je v tom, že se strašně snadno a rychle čtou. Knížku jsem měla přečtenou snad za tři čtyři dny a nemohla jsem se odtrhnout. Na druhou stranu za to může jednoduchost a zábavnost celého příběhu. Bohužel se z toho v posledních ani ne sto stránkách stává strašnej patos plný klišé a růžových vyznání lásky, ze kterých mi bylo trochu zle a měla jsem chuť se na to vykašlat a nedočíst. Celkově je příběh klasická hra typu After, postavy spolu neumí komunikovat, nejstále se hádají a manipulují sebou a já se stále divím, že tohle ještě někdo v dnešní době považuje za atraktivní.

2 08.07.2023

Tahle knížka mě totálně pohltila. Pořád jsem čekala, kdy se to posere, a ono to nepřišlo. Postavy mají jasné motivace, jejich činy jsou, i když s nimi nebudete vždy souhlasit, pochopitelné, a opravdu to působí tak, že si autorka ke svému vlastnímu světu sedla a propracovala ho tak, aby v budoucnu fungoval a nezhroutil se jako domeček z karet. Nemá potřebu představovat další potvory a vysvětlovat mytologii magie, pokud to není nezbytně nutné pro děj. Nejsilnější na téhle knížce je ale vztah mezi dvěma hlavními postavami, který je pochopitelný, pracují na něm a vyvíjí se ve velmi přirozeném a nenásilném duchu. Autorka netlačí na pilu, dala oběma pozitivní i negativní vlastnosti, které dost vynikají, a hlavně pochopila, že být sexy není nejdůležitější vlastností, kterou musí něčí partner mít. Nejdůležitější je vzájemný respekt a úcta, pochopení a sounáležitost. Důvěra a pouto lásky, které je díky těmto aspektům skutečně nezlomné.

(SPOILER) Už jsem pár podobných příběhů četla - slátaniny bez děje, které spíš působí jako fanfikce od nadržených puberťaček, než klasické romantické příběhy. Nechci však všechny házet do jednoho pytle - občas se v té snůšce blbostí najde jedna fakt dobrá věc, která stojí za přečtení. Láska z Éroplánu však NENÍ ten případ. Na tomto případu jsou nejvíce zarážející a do očí bijící dvě věci, které u oficiálně vydaných knih prostě nemůžu přehlížet:
1) způsob vyprávění - začátek vypadá celkem slibně. Hrdinka popisuje své typické ráno, svůj normální život, předtím, než ho změní osudový okamžik. Od té doby jde ale všechno z kopce.
Místo dialogů, ve kterých bychom se dozvěděli užitečné informace, tu máme i na stránku dlouhé monology, kdy jedna postava vysvětluje, nebo převypravuje, dalším postavám určitou situaci. A ne jednou. Stejným způsobem často postavy zodpovídají otázky, ale navíc přidají i řadu nepodstatných informací, na které se nikdo neptal a doslova nejsou pro danou situaci důležité. Autorka úplně ignoruje snad nejdůležitější pravidlo při každém psaní - show, don´t tell.
Postavy mluví příšernou spisovnou češtinou, která snad není běžná ani v Praze. Neříkejte mi, že dnešní děcka nepoužívají hovorovou češtinu a v každý druhý větě není sprostý slovo. Tady všechny postavy mluví naprosto stejným způsobem - není zde jazyková ani kulturní rozmanitost.
Všechny zajímavý situace se zde buď nevyskytují, nebo se ztratí v letmém popisu událostí. Důležité okamžiky se řeší před skupinou minimálně pěti dalších lidí. Neexistuje, aby si postavy vyříkávaly věci v soukromí - obvzlášť, když potřebují řešit něco soukromého nebo tajného.
2) příběh - nemám nic proti tropu "zakázaná láska". Přijde mi to jako velmi zajímavý příběhový oblouk, se kterým se může dobře pracovat. Hlavně se s ním dá pracovat v kontextu vztahu mezi postavami a jejich vývojem. O což se, pravděpodobně, snažila i sama autorka. Co je ale naprosto, alespoň pro mě nepochopitelné, je téma oné zakázané lásky. Pár dní předtím, než jsem začala tuto knihu číst, jsem poslouchala podcast o klukovi, kterého v pubertě několik let sexuálně zneužíval učitel, kterého považoval za přítele. A když jsem si uvědomila, o čem tento příběh vlastně má být (protože jsem nečetla synopsi), chtělo se mi začít zvracet. Nejde o to, jaký je mezi nimi věkový rozdíl, a že to vlastně není pedofilie (jak nám několik postav taky řekne), ale že učitel chce píchat svou neplnoletou studentku. Když si určité situace představíte v opačném kontextu, je to automaticky naprosto nepřípustné a minimálně by ho měli na hodinu vyhodit. Ale ne - je to oboustranné, takže je to v pořádku. Chtělo se mi křičet a zvracet zároveň, vyškrabat si oči a stáhnout z kůže. Tak odporný to pro mě je. Postavy se navíc k dané situaci staví velmi laxně a vlastně to podporují. Jakoby to bylo něco normálního. NE, NENÍ TO NORMÁLNÍ!
Navíc je zde spousta vedlejších linek, které na celkový děj nemají vůbec žádný vliv, anebo vyšumí do prázdna, viz. Erikův muzikál. Když už tam nějaký konflikt chci dát, tak ho využiju do mrtě, a ne, že se párkrát zmíním o tom, jak to bude těžký, a pak neukážu, jak to ta postava má opravdu těžký.
Na blogu paní autorky jsem se dočetla, že chystá druhý díl. Je možné, že až ta kniha vyjde, tak dostanu nějaký zkrat a přečtu si ji. Ale pokud to bude psáno stejným stylem a bude to opět o hovně, tak to asi ani nemá cenu.
Tato kniha mě frustrovala takovým způsobem, že jsem se při čtení určitých pasáží smála ze zoufalství. A to se mi nestalo ani u čtení 365 dní.

Takový příběh by se dal napsat opravdu jenom v Polsku. Vysoce nesympatický hlavní hrdina, který využívá hlavní hrdinku v podstatě jen na sex a na zplození násedníka, a myslí si, že je to láska. Zakazuje vlastní ženě vídat dokonce vlastní rodinu, když to neprospěje jeho obchodu a drahými dárky si kupuje jejich lásku. Hlavní hrdinka je na tom však ještě hůř. Plete si chtíč s láskou, vždy, když se objeví nějaký problém a naštve se, nakonec dá stejně za pravdu svému únosci, a nechala se rozmazlit do takové úrovně, že i problémy za ni řeší někdo jiný. Ale to jsou pouze problémy hlavních postav, a zdaleka nejsou všechny. Kniha má skoro 400 stran a za celou tu dobu se náznak děje objeví na začátku asi na padesáti stranách a pak na posledních sto stranách. V knize se vůbec nic neděje. Je složená pouze z popisu toho, jak je Massimo krásný, toho, co má Laura na sobě, co si chystá k jídlu - protože když otěhotníte, máte hlad jako Obelix, a v neposlední řadě nesmím opomenout sexuální scény, které se většinou objevují na každých asi pěti stranách. Sexuální scény jsou kapitola sama o sobě. Když postavy zrovna nemají sex, tak na něj myslí a v podstatě je to jediný způsob, jak spolu můžou být, protože pouze před ním nebo hned po něm spolu mají nějakou smysluplnou konverzaci. Popis těchto scén je vždy velmi detailní a po pěti scénách je pořád stejný, takže když je přeskočíte, ušetříte si čas. Což je dost smutný, vzhledem k žánru této knihy. Tento skvost je protikladem pro všechno, o co se jiné ženy v moderní společnosti pokoušejí - vrací ženu zpět do stereotypu ženušky, která je majetkem svého muže, je dobrá maximálně tak na sex a plození dětí a nedej bože, aby chtěla být nezávislá, měla vlastní hlavu a vlastní sny. A to nejhorší - aby se rozhodla sama za sebe, co chce dělat a s kým chce žít. A to ani nemluvím o práci. Tento mindset je neodpustitelný. Romantizuje násilí na ženách, manipulaci a prezentuje chtíč jako pravou lásku s tím, že jakmile je chlap hot a vy jste z něj vzrušená, můžete mu všechno odpustit. Dělá se mi z této knihy zle a je mi líto, že jsme museli v erotické literatuře takto klesnout.