Ailee komentáře u knih
Tuto knihu jsem četla dva roky. První díl byl skvělý. Druhý... ani nevím. Takový neúplný, neuspokojivý. Na třetí jsem si tehdy musela počkat. Pročetla jsem se půlkou a knihu odložila, jak moc mě nebavila. Už ani nevím proč. Když jsem se k ní nyní vrátila, rozčilovalo mě zdlouhavé popisování a opakování. A Eliasovy pasáže. Hlavní problém ale asi byl v množství postav, v nichž se člověk ztrácel a nedokázal si tak ke všem udělat vztah. A přesto mě posledních sto stran natolik uchvátilo, že bych nejraději okamžitě popadla další díl. Ano, tento díl musí čtenář přetrpět, ale tuším, že to bude stát za to.
Klasická Mercy. Skvělý začátek, ucházející střed a strašně rychlý a odbitý konec:-( Ach ty konce mě na celé sérii tak strašně mrzí. Přesto se to čte strašně dobře a jakmile začnete, nemůžete skončit, dokud se nedostanete na poslední stránku a klidně tomu obětuje i spánek.
Paolini moc konce neumí. Jako překombinoval konec Odkazu dračích jezdců, přeplácal i tohle. Rozhodně to bylo akčnější než první díl, to zas jo, jeden únik a jedna vééélkááá dloooouuuuhááá bitva. Ok, to by nebyl problém. Ale ten přeslazený konec, z kterého mě bolí zuby ještě teď?
Jsem ráda, že jsem knihu přečetla, ale jednou stačilo, takový průměr. Dobrý příběh, pár vtipných pasáží, ale nic extra bez čeho by se nedalo žít.
Originální, nápadité a vtipné. Alespoň tam, kde se o to autorky nesnažily. Jakkoliv si to právě teď odporuje. Ano příběh byl vtipný, ale bylo tam hodně okamžiků, kdy se autorky snažily vyšponovat humor ještě víc a jediné, čeho tím dosáhly, bylo, že jste si řekli: "Bože, to je konina." Trn příběh miluju i nenávidím. Nemohla jsem se odtrhnout a přesto jsem ho chtěla několikrát odložit a modlila se za brzký konec. Přesně takový ten příběh je. Plný protikladů. Například skvělý námět s edianskou magií. Super! Ale... proč jsou nakonec Ediané prakticky skoro všichni?
Nebylo to špatné, i když trochu nevýrazné. Začátek rozhodně zajímavý a rychlý, žádné zdržovačky, a přesto skvělý úvod do děje a světa, což oceňuji. Uvítala bych více akce a méně sebeobviňování, ale bylo to zajímavé a čtivé.
Nakonec mne to kupodivu bavilo, ač mě začátek málem odradil. Taková pohádka, málo přímé řeči, což trochu zabraňovalo sžít se s postavami, ale ke konci se mi podařilo i to. Vyprávěno vypravěčem.
Druhý díl mne rozhodně bavil více. Lockwood mi byl mnohem sympatičtější a George také. Kdyby vyšlo pokračování v češtině, v sérii bych pokračovala. Na druhou stranu mi zas ani moc nevadí, že nevyšlo. Sice se nám odhalilo pár záhad, které by se měly vyjasnit až v dalších dílech, ale i tak by se dala knihy považovat za uzavřenou.
Knihu jsem nedoposlouchala, přesto si ji dám do přečtených, ač to většinou v takovém případě nedělám. Ale dostala jsem se k ní v rámci zdejší knižní výzvy, tak bych ji tam zařadit měla.
Rozhodně to není kniha pro někoho, kdo má historii sice rád, ale zajímá se o ni pouze vlažné. Děj kniha prakticky neměla. Jen souhrn událostí mnoha postav, které se více či méně dotkly života Karla IV.. Méně bývá někdy více. Za mne bohužel ne. Ale nebudu hodnotit, když jsem se přes poslední třetinu neprokousala.
Příjemné poslouchání jako vždy. Jedničce se to nevyrovná, akce byla taková nemastná neslaná, ale vše se hezky uzavřelo.
Tato série mě něčím přitahuje, i když sama nevím přesně čím. Styl psaní i příběh je jaksi syrový, takový bez emocí, ale přesto a možná právě kvůli tomu skutečnější. Líbí se mi vývoj postav, jak se mění pod tlakem okolností a rostou. Přesto mě tam pár věcí štvalo, například, když se odehrála jistá událost, ale její završení, pokud vůbec bylo, přišlo značně později a jaksi ochuzeně. Na druhou stranu by tak kniha byla ještě delší a vzhledem k tomu, že se ve druhém díle zas tolik nedělo, by to bylo možná spíše ke škodě. Jdu rovnou na závěrečný díl.
Hodně stránek, ale co se ve finále za celou tu dobu stihlo odehrát? Skoro nic. Nejvíc mne bavil samotný boj v kruhu růží, ale ani tam mi nepřišlo, že by mi na postavách záleželo. Nevím, co jim chybí, že se s nimi nedokáži sžít. Možná emoce? A konec? Jako fakt? Starý přítel? Bylo to tak plánované od začátku, nebo to autorku napadlo na poslední chvíli a prostě to střelila od boku? Do dalšího dílu se mi ani moc nechce a představa, že to třetím dílem nekončí, mě od toho odrazuje ještě víc. Zajímá mě to i odpuzuje zároveň. Chci vědět, jak to skončí, ale zároveň mi na tom nezáleží. Možná je to tím, že to poslouchám jako audioknihu, ale většinou mě spíš audioknihy baví i tam, kde by mě normální kniha nechytla.
O něco slabší než první díl, co se děje týče. Hádám, že je to taková ta výplň mezi prvním a třetím. Ale Lukáš je zkrátka postava, kterou si zamilujete, takže zvládne zastínit i hlušší místa v ději. Jeho chytrost a vynalézavost mu opět pomohou z nejedné nesnáze.
Tuhle knihu jsem četla hodně dlouho. Částečně za to mohl můj čtenářský blok, takže doufám, že knihu kvůli tomu nebudu hodnotit moc přísně, ale přišlo mi, že místo důležitých věcí se řeší prkotiny a jen se všichni v jednom kuse nesmyslně popichují, což asi mělo působit vtipně, ale místo toho to působilo otravně. Navíc se tam naráz objevila strašná spousta postav, které v tom udělaly pouze chaos. Konec byl nakonec celkem dobrý, ale musel se k němu člověk prokousat.
Nápadité a přiměřeně originální, i když romantická linka mezi jistými dvěma postavami mi přišla příliš vykonstruovaná, jen aby prostě zapadla do děje. Líbilo se mi však, jak postavy postupně začaly přemýšlet nad tím, co se vlastně stane, když udělají to, co mají v plánu, a zda je dobrý nápad to skutečně udělat. Jejich původní představy byly jasně černobílé, ale jak začali zjišťovat potenciál toho, co by se stalo, začali váhat, zda dělají dobře. Teď jen váhám, zda číst dál, nebo skončit, dokud to jde, když ještě nevyšel poslední díl ani v originále.
Třetí díl byl bohužel zklamáním. První případ byl nudný a ten "druhý" zase uspěchaný a vyumělkovaný, aby byl ještě "napínavější" a "drsnější" než ty z předchozích dílů. Díky tomu to bohužel působilo nerealisticky a křečovitě. Vtip absurdních situací, do kterých se Prévit většinou dostával, zda výrazně chybí.
Zábavné a čtivé. Doteď jsem prakticky detektivky nečetla/neposlouchala, ale Niedlův styl si mě získal. Pořád mě trochu mrzí, že "případy" jsou takové nedořešené a vlastně se tak nějak jedná jen hromadu podivných, ač vtipných, událostí.
Když už jsem si oblíbila autorův styl v Platnéřovi, zkusila jsem i tuto sérii a musím říct, že jsem spokojená. I když to byl trochu chaos a ne vše se vyřešilo, jako kdyby na to autor skoro zapomněl, ale ve finále to nevadilo. I u této série se hodlám vrhnout na pokračování.
Tohle mě velmi bavilo. Hlavní postava mi skvěle sedla svou povahou i nezdolností navzdory osudu. Rozhodně se pustím do dalších dílů.
Naposloucháno v audioverzi, moc dobře namluvené.
První poloviny byla velmi dobrá. Ale pak se to zlomilo a celé mi to přišlo jako "honem honem to dopsat, ať už to mám z krku". Taková škoda skvěle rozjetého vlaku:-(
Čtivé, originální i vtipné. Příběh má svou atmosféru, která vás pohltí, a pokud budete číst v noci, rozhodně se párkrát ohlédnete po stínech okolo. Jen mě rozčilovalo, jak Lockwood často něco nakousl, ale už to nevysvětlil, a tak čtenář nemohl odhalovat případ spolu s ním, ale musel si počkat až na konec.