Aileena komentáře u knih
Knihu jsem původně ani neplánovala číst. Vezla jsem ji v MHD s pár dalšími do knihobudky a náhodou ji otevřela. Povídka na kterou jsem někde uprostřed narazila mě zaujala, takže knížka místo o dům dál putovala zpět domů.
Z prvních pěti povídek jsem byla nadšená, a říkala si, jak si mě knížka našla. Za pátou se ale něco zlomilo. Šestá byla krátká, předvídatelná a nenadchla, ani neurazila. Sedmá, z doslovu autora bych mohla říct, téměř hlavní povídka, na mě působila tak nějak zvláštně, jako by jedna z miliónů fanynek jakékoliv celebrity na světě hodila na papír své zbožné, nepravděpodobné a nereálné přání s dobrým koncem. A samý závěr? Tam mi zcela unikla pointa i smysl. Prostě jsem ji vůbec nepochopila.
Bohužel mi tyto tři závěrečné povídky, zejména závěrečná, zcela zkazily celkový dojem a ubraly minimálně hvězdu a půl z celkového hodnocení.
Škoda, že v dobách mého dospívání nebyly takovéhle knížky k mání, hned by mě ten dějepis bavil víc... Další z řady důkazů, že i historii lze pojmout záživně a s vtipem, stokrát lépe než před lety nám podávaná strohá data a letopočty.
Sice už všude naplno neocením humor, který spolehlivě rozesměje děti, ale i tak mě dodatečně pobaví.
Posloucháno jako audio, Karika po delší době nezklamal, ani výrazně nepřekvapil - taková jeho klasika držící si poměrně vysoký standard. Nejvíce zaujal Hlad a Hmlisko, nejslabší za mě Výlet.
Tak jak již ostatní psali - zrovna nejlépe se to nečte. Teď nemyslím styl psaní, ale obsah. Pevně doufám, že až tak zlé to s námi většinou není. Pokud by knížku měli číst cizinci - asi bych se styděla, že jsem Čech...
První díl mi přišel zajímavější, druhý se mi zdál v podstatě jako lehce pozměněná jednička, v zásadě nic závratně nového.
Stále mám ten samý problém, zejména v naprosto zbytečném opakování jmen dvacetkrát na straně. Autor nezná zájmena? Když se baví dvě osoby, tak přeci nemusím ob řádek připomínat, kdo mluví? Při čtení nahlas mi to nešlo ani přes pusu a úspěšně jsem jméno vynechávala - nic se nestalo a znělo to lépe.
Jedenáctileté dceři se prý stále líbilo, ale na trojku dle jejích slov nemá teď náladu - takže taková bomba to asi také nebyla. Ovšem v záplavě literatury pro děti (trochu odrostlejší), mnohdy pochybné kvality je příběh pravděpodobně stále jeden z lepších kousků.
Každopádně zajímavá kniha, možná záleží na tom, co hledáte. Mně nešlo o nic konkrétního, spíše jsem se chtěla lépe seznámit s keltskými šamany - druidy a poznat více z historie našich pradávných předků. Dostalo se mi uspokojivých odpovědí i pár zajímavostí navíc. Pro obecný přehled přístupu k životu dřívějších léčitelů, toho, co využívali a významných dnů mohu rozhodně doporučit.
Oproti dvěma předchozím dílům možná trochu pomalejší spád, ale stále velmi čtivé s napínavým závěrem. Nechybí akce ani vtip, pan Cornwell je mistrem svého řemesla. Těším se na další díl.
Mě to nikdy neomrzí... Pan Cornwell je mistrem svého řemesla.
Tři a půl. Dějově velmi slušné i když některé informace se zbytečně opakují, ale knížka je určena mladým čtenářům, takže budiž. Co mě vadilo podstatně více jsou místy ukrutně dlouhá souvětí a používání různých pomlček, středníků a jim podobných hajzlíků... Myslím, že je srozumitelnější rozdělit tři informace do dvou tří vět, než je vecpat přes sebe do souvětí na pět řádků.
Zábavné a milé. Desetileté dítko nadšené a při čtení jsem se pobavila i já. Příjemné osvěžení v hromadě neslaných nemastných dětských knížek.
V jednom bodě lepší, než předchozí dvě. Konečně trocha akce a napětí. Hlavní výtky k nevyužitému potenciálu humoru a neustálé opakování slov stejné jako u prvních dvou dílů. Dcera je však stále nadšená, takže ani čtvrtý díl nás nemine... ;-)
Docela pěkně napsané, ale kdo se kdy o "čarodějnice" alespoň trochu zajímal, nedozví se pravděpodobně nic moc nového.
Absurdity církve (nezabiješ - jen toho, koho se nám hodí, nepokradeš - jen tam, kde to vhodně zakryjeme, stále ta samá věc je jednou zázrak boží a podruhé dílo ďáblovo atd... ), rozsah manipulace s lidmi a nebetyčná hloupost mne však pokaždé a znovu udivuje.
Vysvětlí mi konečně někdo, jak je možné, že přes všechna ta zvěrstva páchaná napříč historií tu instituci jako takovou ještě nezakázali?! Nemám nic proti víře, ať si každý věří, čemu chce, ale s těmi oficiálními zástupci je to jde stále od děsu k běsu a nemění se to... Kniha za mne 3 - 4 hvězdy.
Jako dětská kniha asi dobré, devítileté dceři se líbila. Mě iritovaly stylistické nedostatky, zejména časté a zcela zbytečné opakování vlastních jmen. Jinak stejné výtky jako k prvnímu dílu. Potenciál to má, ale chtělo by to přitlačit na nějaké dějové zvraty či napětí, samozřejmě s přihlédnutím k věkové kategorii. Určitě se nabízely i více či méně nevyužité vtipné situace. Autorka zdaleka není začátečnice, ale přesto na mě působí určitou "nevypsaností" nedokáži to lépe vyjádřit.
Za mne nevyužitý potenciál dobrého nápadu. Rozčilovalo mne opakování stejných slov v jedné nebo dvou po sobě jdoucích větách a trochu více humoru by také neuškodilo.
Za mne slabší, než první díl. Dlouho se nic neděje, celou knihu se opakují poznatky z prvního dílu (vcelku zbytečně, nevěřím, že někdo jedničku přeskočí a začne dvojkou...). Ani (dle očekávání) akcí nabitá závěrečná kapitola už mne k dalšímu dílu nepřesvědčí, zvláště když čtu v recenzích, že je ze všech tří nejslabší...
Dost slabé tři hvězdy.
Malý zásobníček nápadů (většinou jednoduchých), jak zabavit své děti (spíše mladší) jinak než elektronickými hračkami. Činnosti jsou i na doma i ven. Většinu člověk zná, ale tady je máte sepsané v malém formátu pěkně pohromadě.
Audio kniha díky paní Bebarové a panu Táborskému docela šla, kdybych měla číst sama, přes některé pasáže bych se prokousávala asi docela těžko. Díky poslechu silnější tři.
Tak tohle rozvláčné čtení nebyl můj šálek kávy. Zkrátila bych to tak o 200 stran, vynechala hromadu vaty a zbytečných popisů a bylo by to možná lepší. Kdyby Joonu nakonec neosvítil duch svatý a místo zázraku, kterým se dovtípil, co Flora viděla a že šlo o stejného pachatele, by se k tomu dobral jinak a logičtěji, přidala bych hvězdu. Úvod a závěr mi nějak unikl a přišel mi zhola zbytečný. Možná, kdybych s Joonou Linnou četla více knih, pochopila bych. To ale po této pravděpodoně nehrozí... Dost slabé tři.
Možná, že mě nenaplněná očekávání přiměla ubrat v hodnocení ještě jednu hvězdu, ale tato kniha mě prostě zklamala.
1) Nějak jsem si nedokázala vytvořit vztah k bandě uchlastaných (a nadržených) policajtů. I když zdůrazňuji, že věřím, že to tak tehdy opravdu fungovalo, přišlo mi zcela zbytečné upozorňovat na pití stále dokola znova a znova v každé kapitole... (pro ukázku doporučuji prostřední odstavec str.294, ale ať otevřete kdekoli, plus, mínus pět stran na pití určo narazíte).
2) V dnešní době seriálů, jako jsou Sběratelé kostí, udělat největší zajímavost z určení doby vraždy podle vývojových fází hmyzu, je prostě o ničem. Opět chápu, že po revoluci to znamenalo "objevit Ameriku", ale dnes tím, lidově řečeno, na prdel nikoho neposadíte. A vysvětlovat odbornosti v samém závěru knihy na cca osmi stranách tomu také nikterak nepřidá.
3) Příběh se odehrává po revoluci a když vás do té doby pocitově konečně dostane, přeruší z ničeho nic autor děj poznámkou typu: "ale takhle to tenkrát doopravdy bylo". Na mě tyto občasné vstupy působily jako pěst na oko, zhola zbytečné a vytrhujcí z plynulosti děje.
4) Ve finále se dozvíme, že "překvapivě" jde o dva nesouvisející zločiny a zločince, při čemž nám autor oznámi, že ten druhý, v podstatě i horší případ je už jiný příběh, takže zůstane nevyřešen... Co to má proboha být?! Reklama na další, ještě nenapsanou knihu?! Pardon, ale takhle tedy ne!
Mohla bych psát dál, ale to už by bylo zbytečné rýpání. Za mě tato knížka prostě neprošla a nebýt faktu, že byla poslední do splnění výzvy, odložila bych ji. Přesto dám autorovi ještě jednu šanci. Tentokrát už žádnou bombu očekávat nebudu, takže to třeba dopadne lépe. Možná i pochopím, z čeho jsou ostatní čtenáři tak nadšeni, protože zatím mi důvod uniká... ;-)
Kdyby autor snížil počet povídek o pět a zbylým deseti věnoval ušetřený čas, mohlo by jít o skvělou četbu. Takhle už jsem se s tím druhé polovině trošku prala a poslední povídka mě bohužel v závěru totálně zklamala. Celkově čisté tři hvězdy. Pět povídek opravdu opravdu zaujalo a k přečtení bych doporučila.