1alena1 komentáře u knih
Dobrá kniha ze života - tak na dovolenou - žádné hluboké myšlenky, ale čtivé.
Knížku jsem si koupila náhodně v levných knihách, protože byla tenká a levná, tak do autobusu či do čekárny. Příjemně mě překvapila. Není to úžasné literární dílo, ale moc mě to bavilo a hned jsem si koupila ještě tři jako dárek kamarádkám místo bonbónů. Když si člověk potřebuje u čtení odpočinout a vyplnit volnou chvíli nenáročnou četbou, tak je to ideální volba.
Napsáno krásným jazykem s velkým množstvím nadčasových myšlenek, obdivuji překladatele. Můj dojem je, že tuto knihu ocení pouze lidé, kteří už mají mnohé odžito. Ale třeba se mýlím.
Zřejmě nejsem cílová skupina pro tuto literaturu. Jako horor mi to nepřišlo dost "hororové" a jako příběh už vůbec ne, děj žádný. Určitě si kniha najde své čtenáře, ale mě to opravdu nezaujalo.
Nádherná kniha pro oko, osobní návštěvu výstavy díla Bohuslava Reynka to věru nenahradí, ale i toto zpracování je moc příjemné.
Kniha krásná, smutná, ale plná naděje, inspirativní a našla by se opravdu obrovská spousta přívlastků, která knihu vystihuje. Kdo prožil v životě nějaké složité období, určitě lépe pochopí. Protože život není to co chceme, ale to, co máme. Je štěstí umět se radovat z běžných maličkostí a přeji všem, aby se uměli radovat.
Několik různě propletených milostných historek - někdy romantických, jindy pošetilých. Chaos, kdy se jednotlivé postavy různě setkávají - mísí, přesně jako ve filmu Láska nebeská, "ukraden" nápad, pouze přeneseno do českých poměrů.
Kniha Sběratel motýlů se mi líbila o maličko více, ale i Letní děti je kniha, která vás nechce pustit ze svých spárů, protože se nemůžete dočkat jak to dopadne. Ale je pravda, že po dvou knihách od Dot Hutchinson si musím přečíst zase něco z jiného soudku, aby si člověk trochu odpočinul od "ošklivostí světa", kdy se ubližuje dětem a mladým dívkám. K přečtení doporučuji - na prázdniny moc fajn čtení.
Přečetla jsem v letadle cestou z dovolené a cesta mi uběhla dobře. Jinak je to ale taková červená knihovna dnešní doby.
Knížce nelze upřít čtivost, ale je to tentokrát od Kláry Janečkové červená knihovna se vším všudy. Ale nemyslím to hanlivě, člověk si někdy rád přečte i takovou knihu, určitě si tento ženský román najde své příznivce.
Dobře se čte, ale je to červená knihovna současnosti. Určitě si knížka své čtenáře najde.
Fejetony o škole, věčné a vděčné téma .... Některé zdařilejší, některé méně, ale ti co mají co do činění se školstvím si rádi přečtou výpověď kolegyně o svých zkušenostech.
Červená knihovna současnosti, jedna asi z nejslabších knížek autorky, ale pro chvíle dovolené či jízdě dopravním prostředkem se hodí - je tenká a přemýšlet se u toho opravdu nemusí.
Červená knihovna jako hrom, ale své čtenáře si kniha asi najde?!?!
Kniha je velmi čtivá, má spád - žádné zdlouhavé popisování čehokoli, což mi v dnešní uspěchané době vyhovuje. Přečteno za 2 dny. Přiznám se, že mi nevadí, jestli je Brašová či Brašovová, vadí mi jiné hrubky, které se dnes občas v knihách vyskytují. Souhlasím, že je opravdu blbost vyzradit děj na přebalu knihy - naštěstí přebal před přečtením vždy sundám a dám si knihu do svého krycího obalu a dopředu jsem tento nečetla - za což jsem ráda.
Smutné téma, ale dobře a zase trochu jinak napsané. Bavilo mě střídání kapitol, kde je jednou popisována minulost očima matky, jindy současnost očima dcery a očima otce - s prolínáním úryvků z "deníku na rozloučenou" včetně receptů důležitých pro rodinu v dané době. Četlo se dobře, ale možná nejsem úplně objektivní, protože popisovaná nemoc provází moji rodinu a vždy jsem vděčná, když se mohu o takovém problému dozvědět z jiného úhlu pohledu. Postavy nejsou propracovány do hloubky, ale je to spisovatelčina prvotina, takže dobré.
Graficky - hezká knížka na pohled.
Ano tak to tady chodí, závist vládne mezilidskými vztahy, škoda, život není tak dlouhý, a lidé si svůj krátký čas na světě krátí sžíráním se závistí a vymýšlením intrik. Je to k politování. Je tolik důvodů k radosti. Pěknou češtinou povyprávění několika zkušeností ze života spisovatelky, zajímavé počtení nutí k zamyšlení, jestli jsem také někdy nepodlehla závisti, ale ne, já úspěšným lidem moc přeji.
Po přečtení nádherné knížky Hlas pro vraha od Oliny Táborské jsem očekávala úžasné čtení, takže jsem byla trochu zklamaná, ale jako takové čtení na dovolenou to není špatné. City a emoce jsou tak složitá záležitost .......
Čtivé, ale ..... žádný zázrak, asi jedna z těch méně povedených od Magdy Váňové.
Takový deníček postarší ženy, nejslabší, co jsem kdy od Marcely Mlynářové četla. Nechci psát negativně, ale pozitivního jsem moc na tomto čtení, bohužel, nenašla.