Alena_S komentáře u knih

Na minimalistu je to poměrně ukecané. Neříkám, že nemá pravdu, nebo že by kniha nepřinesla nic nového, ale moc omáčky se opakuje už od anotace.
Jsou konkrétní programy a postupy, jak se digitálním rozptýlením vyhnout nebo je umenšit, aby jejich uživatel minimalismu dosáhl. Například Babautovo Soustředění je přímo zmiňuje. Klasiku "kup si tlačítkový mobil a běž do lesa" asi není potřeba omlít třicetkrát jinak.

Jů, že děkuji. Chtěla jsem hezkou a napínavou pohádku, co mě slupne a vyplivne až na konci, a tohle bylo přesně ono. Myslím si i, že jistá neohrabanost knihy se zlepší - s dalšími díly, kterých už se nemůžu dočkat. Paralelní vesmíry? Kde to mám podepsat?! :D

2 14.12.2019

Knížku jsem si ohromně užila, veselé i vážné části. Celou dobu jsem se buď smála nebo přikyvovala. Anotace sice říká, že ty "vzpomínky nejsou vaše", ale uvidíte, že trochu kecá! :-) Hlavně pokud jste taky autorčini vrstevníci. Nejde o popis devadesátek, jsou to subjektivní vzpomínky, ale psané s láskou.

4 14.12.2019

Asi jsem zrovna měla tu správnou náladu, ale příběhy Terezy a jejího norského prince jsem si užila. Že je to místy slaďák, mi překvapivě nevadilo, jiné chvíle to zase vyvážily, protože někdy je holt život pes i v Norsku (Ale klidně bych se jela na čas přesvědčit na vlastní oči  ). Jako celek to vyzařuje naději a útěchu, že prostě vždycky nějak bude. Těším se, až se podívám i na autorčin blog a uvidím to i s obrázky.

2 12.12.2019

Bohužel většinou musím souhlasit tady s Atlantisem, ale má to pár silných momentů a hezké ilustrace. Nejvíc mě pobavilo, když použila čtečku jako záložku :)

4 10.12.2019

Líbila se mi víc než předchozí. Zase jednou kniha, z které mám dojem, že by si ji měl přečíst každý, ať už se zájmem o uměleckou tvorbu, nebo bez. Čte se sama a jsou v ní myšlenky, které jsou vám jasné, ale nikdy není na škodu si je připomenout.

1 09.12.2019

Bylo to zábavné a příjemné ohlédnutí. Zajímavé byly příspěvky různých dalších lidí, co dobu zažili každý jinak a po svém. Jen u samotné autorky jsem měla dojem, že se od těch časů distancuje, nebo to předstírá: Esmeralda, šusťáky a cukr, ale to už dnes přece neděláme, že ne? - Naštěstí se tenhle dojem časem ztratil. Protože co je na tom :-) Spíš je mi líto, že jako svišť jsem z toho tenkrát neměla víc rozum.

4 07.12.2019

Knize by jistě slušela korektura překlepů, nových informací bude možné méně, než jste čekali (ale jsou tam); přináší ovšem naprosto unikátní , v knihách o KLDR nevídaný úhel pohledu – Autorka zemi líčí s výrazem užaslého obdivu, až máte chvílemi dojem, že kráčí skvělým místem k žití (aspoň než opustí hlavní město). Snad díky svému přístupu nám může ukázat i všední život v zemi, která si málokoho pustí k tělu mimo turistické trasy. Jenže časem zjistí, že místní pravidla platí i pro ni, a dostane přes prsty. Zjistíme tak, proč je v knize relativně málo fotek. Ale jak píše kaffa, jak přesně to dopadlo, už radši neuvádí.

V půlce mě napadlo to, co psal DredPitt: "Jů, Palahniuk jede do Finska?" Ale něco tomu chybí, asi nějaký drajv do té lidské ubohosti. A něco přebývá: půlka knížky jako by se odehrála jen od pasu dolů, a do toho taková medvědínská pachuť...

Měl-li to být humoristický román, tak nezabral. Nejsem náročný čtenář, ale tohle tak 2,5.
Jednak v dule nevidím žádnou logiku - udělat ji vypravěčkou, budiž, ale že by u nich sedm let bydlela, jak v gotickém románu šílená ex na půdě??
A hlavně mě to bolelo za Mojmíra, co ten chudák zkusil...

3 02.12.2019

U každé autorovy knihy si říkám, kéž je pravda nejvýš třetina z toho, co se v ní píše! Protože jinak je zázrak, že ještě máme civilizaci. Ale ty návody, o kterých píše ke konci..! ;-)
(Hvězdičky nestrhávám za pesimistický obsah, ale za podezřelá deja vu, že čtu stejná slova na více místech v knize, a není to poprvé.)
V tomto případě je zázrak, že ještě nejsme uvázané zpátky na řetězu u plotny. Co generací žen bojovalo za to, abychom nebyly považovány za nesvéprávná a hloupá stvoření, která je potřeba držet u huby! A když toho dosáhly – co předvádí některé zástupkyně něžného pohlaví dnes? Škoda, že ty, kterých se to týká, si ji nejspíš nepřečtou, protože v ní uvidí další útok šovinismu na svou božskou podstatu.

1 02.12.2019

Výborná kniha pro všechny nepořádníky, kteří tu jsou utřídění do kategorií, aby se každý hned poznal a viděl, co mu sedne, a všechny druhy domácností: Někdo hlídá několik dětí, někdo žije v minibytě s malým potomkem a velkým psem a někde prostě vedle sebe žijí lidé, co jsou každý jiný.
Takže sláva, konečně něco ze života! - Ne jen další óda na minimalismus od někoho, kdo žije v prázdném bytě sám a těmi ódami si vydělává na donášku jídla...
Ano, kniha je zbytečně natahovaná. A vůbec, proč knihy na tahle témata nejsou celkově menší? :)
Ale zase, co stránka, to světlo na konci tunelu. Že to půjde. Stačí sebrat odvahu, zkusit a hrdý Budžes vytrval. ;-)

1 02.12.2019

Velkému útěku jsem fandila, ale rodičové mě nepřesvědčili. Vydavatel a autorka si měli ujasnit, co to bude. Dokument radostí i strastí, které odvážný počin přinesl šestičlenné rodině? Nebo stísněný thriller, kdy hádáte, kdo udeří první? (Divočina, cizinci, otec, matka, její záda?) Tak to na mě chvílemi působilo.
A pak si holt tu krásnou přírodu a klid, dýchající vůni březového dřeva z vyprávění i fotek, tolik neužiju… Pár příkladů (s trochou nadsázky):
Syn: Mami, já chci elektřinu.
Matka: Ne, broučku, víš, že tatínkovi přeskočí, když není po jeho.
Syn: Není můj tatínek.
2.syn: Tati, můžu chodit do školy?
Otec: Snad jsme rodina, ne??
Dospívající dcera: Mami, můžu se jít s těmi cizími chlapy projít do lesa?
Matka: Jistě, zlatíčko, bav se… Táto, zavolej tchyni, že došly prachy! Jo a musí bydlet koza zrovna na záhoně?
Otec: Ty jsi tak strašně negativní, nedá se s tebou žít! Jau! Hřebík. Sakra, to byl náš poslední.
Ned Stark: Zima se blíží.

Málokdy mě kniha zaujme tak... vzestupně. :-) Nejdřív mi textíky připadaly jako takové plkání, vážně příliš mnoho vět začíná "Takový ten pocit", ani na FB jich tolik není. Ale nejdřív mě rozřehtaly kouzelné hlášky jejích dětí, pak mi přirostla k srdci i autorka (a kocouři! :3 ) a nakonec mi bylo líto, že už je konec.

1 15.11.2019

Bobovi moc fandím, a vůbec kočky obecně do mě můžou cpát moudrost do aleluja. Nové příhody Boba a jeho pána přinesly mnoho krásných myšlenek (viz HoneyBunny níže).
Jenže pak přijde velká hromada patlanin na způsob "Bob mávl ocasem, a vy se taky naučte radovat z /něco doplňte/". A to je hrozná škoda.
Takže mě mrzí, že tyhle nápady nenechal autor ještě trochu uzrát a pak je dát do většího příběhu, jako bylo třeba natáčení toho filmu. Který si myslím, že se taky moc povedl, a je v něm i opravdový Bob :-)

Projev krásný, ale stačila by možná brožurka, a ty milé, ale přebujelé obrázky zmenšit. A pozor, slovo představivost v názvu se víc váže k empatii vůči druhým. Jen pro info. Celkově je to takové Není nutno: Nemít úspěch, nevadí! Nemít srdce, vadí! (Pravda to je, ale ať už to prosím přestanou říkat milionáři.)

Nejironičtější věta, co jsem kdy četla: "Jsou i takoví, kteří vám řeknou, že všechno děláte špatně..." Ano, například autor skoro v každé kapitole! V první knize se s takovým kouzlem snažil ukázat svůj zvláštní svět nám, kteří si ho sami představit nedokážeme. Tahle mi přijde prostě ukřivděná, mrzí mě to, ale nemůžu si pomoct.

Líbilo se. Téma jaderné katastrofy zase z jiného úhlu (a hotelové prostředí mám v příbězích celkem ráda), není to teda úplný zázrak, ale nepřijde mi ani jako další prototyp téhle zápletky a, jak psala i Agatha2, přiměla mě k zamyšlení víc, než jsem čekala.

2 31.10.2019

Proto, že je to manga, ještě nemusí být všechno černobílé, odpusťte dvojsmysl :-)
Ve Městě světel to platí obzvlášť. Nic tu není ani jasné, ani jisté (nebo je? je vůbec něco?), ani postavy (hodný nebo zlý? jde o úhel pohledu!) ani jejich existence.
Podivno těchto příběhů je ale pořád na čtenářsky přívětivé straně absurdna, nutí pokračovat ve čtení, a vůbec je to krásný, i když pořádně smutný počin.
Kéž k nám zabloudí víc takové mangy.

4 21.10.2019

Na začátku mi hodně věcí nesedělo, např. Duong tvrdí, že byla vychovaná k poslušnosti a že Vietnamci jsou houževnatí, to by čtenář i čekal. Přitom není ani poslušná, ani vedená k velké zodpovědnosti. Naopak první půlku knihy se jeví jako sympatické, ale labilní telátko, co se při každém neúspěchu zhroutí (A to doslova, tu část skoro bolí i číst, i když si třeba klepete na čelo, jak si ještě ve svém věku mohla myslet, že jí všechno půjde ze dne na den).
Ale časem jako by přišla na to, za jaký konec svůj příběh vzít, abychom ji a její zázemí a původ lépe chápali, a zbytek knihy tak lépe splnil svůj účel.
Z Jakuba mám dojem, že se v knize i v její hlavě vsugeroval do role zachránce. Ale ke konci taky trochu zmoudří.
Celkově mohli ty kapitoly trochu uceleněji seřadit, a byl by z toho i skvělý film.

2 16.10.2019