Alena_S komentáře u knih

Tak jsem zase zaplakala (smíchy), tenhle díl se povedl ;-)

4 17.04.2019

Nevím, měla jsem z toho pocit, že čtenář Anais zastihne už v době, kdy jí drogy už značně poškodily mozek. Jinak viz komentář od Tonysojka. Kterému děkuji, pomohl mi přijít na to, co je tam vlastně za problém.

Začátek skvělý. Autor se odpovědně noří do ožehavého a dosud podceňovaného tématu EMP a ukazuje, že civilizace je i dnes velmi křehká věc. Většinou je i uvěřitelný, a je dobře, že takové knihy jsou. Teda až na přehnanou koncentraci uvědomělých vojáků, géniů a dalších superlidí, ale asi to tak pro příběh muselo být. Jinak se snaží být spíš realistou než mistrem napětí, ccož je dobře. Dramat nevyhnutelných je tam i tak víc než dost. A prý nás ještě šetřil. Ve třetině jsem se šla podívat na konec druhého dílu, jestli jim ten proud zprovozní, až tak jsem z toho byla na nervy.
To je první varování, je to o nervy - druhé patří lidem, co nemají rádi, když se nějaká dráze omílá v knize stokrát. Vážně, brzy zjistíte, která to je. Viděli jste Posla budoucnosti? Tak to si ještě třikrát vynásobte. :-)
Ke konci už mi tam ale drhne jedna věc: To kouzelné slovo vážně stačí, aby si všichni (!?) na povel sedli a s dovolením tak zůstali, dokud neumřou hlady, děkuji? Asi jiná kultura...

Není úplně lehké se do knihy dostat, mimo jiné proto, že ze začátku (záměrně) není z místních názvů do češtiny přeložen ani Krakonoš.
Časem ale opadá německé působení, objeví se názvy míst, jak je známe dnes, popisovaná minulost už není tak dávná a hlavně postavy přirostou k srdci. Ráda jsem s nimi prošla městečkem až do konce.

Kniha je návodem asi zejména pro velké firmy, které pracují s mnoha soubory a ještě nemají zavedený systém evidence. Ostatním, zvlášť těm, kdo už před přečtením měli aktivní snahu nemít v PC bordel, může leda připomenout, co ještě za možnosti pro usnadnění práce mají.
Pokud emaily jsou právě pro Vaši práci alfou, omegou i zbytkem té abecedy, většina knihy - plné rad na téma "vypněte si email, ať vás nic neruší" - Vám k užitku nebude, ale aspoň se u ní pobavíte, když si budete říkat: Jak by tady bylo krásně... :-)

Jsem v polovině, ale zatím si sem odložím komentář, abych nezapomněla :-) Jako dobré čtení pro dnešní ženu tam vidím povídku Kuráž.
Jinak doporučím spíš čtenářkám, které s paní Nesvadbovou začínají - psané je to hezky, ale nám, co ji čteme déle, už pohádka "Byla jednou Karla a spala s ženatým" nic nového nepřinese...

Dvojku jsem si nechala nakonec... a opět dokonalé. Každému čtenáři dá aspoň místy, ne-li všude, pocit, že v tom není sám, zatímco se smíchy ohýbá v pase. :-)

3 10.04.2019

Říkám si, jestli jsem to neměla číst odzadu. Do půlky mi u čtení bylo fakt ouzko, jenže časem mi špatňák a autor začali splývat v jednoho cynika, který se snaží udělat hezký příběh s ponaučením, ale nejde mu to, jelikož je cynikem. Ale čte se to samo a napínavé to je, to se musí nechat, autora jistě zkusím znovu.

Knížka je vizuálně krásná a mile napsaná, i když je to spíš vzpomínkové album. V tomto směru může sloužit jako skvělá inspirace dalším rodinám. Je to pastva pro oči a místy i pobaví.
Bohužel čtenář, který se těší hlavně na avizovaný příval "devadesátkových" vzpomínek, bude možná zklamaný. Příběhy příbuzných se odehrávají ještě před tou dobou, a nezažít ji sama, budu si z knihy pamatovat snad jen, že v sobotu ráno dávali Gumídky, což mi k navození nostalgie jaksi nestačilo. Snad jen na tom sídlišti jsem se trošku poznala :-)

4 09.04.2019

Silná kniha. Asi nikde jinde nenajdete takové dialogy jako:
Sociálka 1: Jak si ta ženská může myslet, že jí ty dcery, co porodila, patří??
Sociálka 2: Chce být jen zajímavá. Kdyby je měla opravdu ráda, sama by je dala někomu lepšímu, a bez řečí.
Otec dcer: Tak si pořiď nový děti. Já už jsem to udělal, heč.
Ani se tomu nechce věřit. Ale potomstvo bych tam stejně radši nebrala.

6 09.04.2019

Panejo. Po čertech ponurý svět i na českou fantastiku. Vidím tu stížnosti, že bylo málo času na postavy, ale snad bych ani netoužila po tom, prožívat to ještě víc :-) ...to je u mě kompliment.
Nedoporučila bych jako oddychovku na pláž, leda by vám bylo fakt moc vedro. :-) Spíš jako balzám po nějakém přeslazeném čtivu, nebo příliš dlouhém pobytu mezi optimisty.

1 27.03.2019

Začátek slibuje zážitek samé psycho a ironie... A to se pak rozplyne v moři citových bouří a náznaků. A já přestávám vnímat, co má která postava za roli a příběh, protože všechny mluví stejně v tomto stylu: "A nedělej, že nevíš, o čem mluvím."
Aha. Modří vědí? "My nesmíme ani naznačovat?" A když, tak až o dvě kapitoly dál? Kdepak; abych se do této hry pustila, musel by mi v knize být aspoň někdo sympatický, jenže to nějak nenastalo. Že jsem si, byť čtení miluji, na sté straně pomyslela "ještě celých deset stránek, no to snad neee!", mluví asi za vše...

Dojmy smíšené. Sem tam chybka, budiž, docela to vynahradí čtivost.
Dlouho mi přišlo divné, proč se všichni aktéři plácají v dané zemi s protaženými obličeji, jako by tam byli proti své vůli a bez možnosti návratu.
(Sama jsem vyjela na půlrok v rámci studií povinně, ale takhle útrpně jsem to nebrala, a to jsem pecivál, který by se dobrovolně nikdy neodhodlal. :-) )
Pak mi došlo, že je to prostě ten styl. Plus to, že většinou jeli bez jasného cíle a teprve svůj rytmus hledají.
Nápad spojit zkušenosti více lidí z jejich pobytů v různých zemích je prima a ráda si něco přečtu i příště. Zejména o cestách po Finsku s hrabicí horalek, na to bych se dala zlákat! :-)
Jen to prosím příště trochu odlehčete - laskavý čtenář bude vědět i tak, že to tam není žádná sranda, ale ať každá země nevypadá jako ponuré místo plné divnolidí...

1 20.03.2019

Jediná detektivka, co jsem tu zažila, bylo vyznat se ve všech, kdo se jmenují na M (pokud pouze příjmení postavy je od M, budiž o ní psáno příjmením, že, Holgere?), jinak žádný zázrak, ale hezky čtivé.
Celé by to bylo ještě kratší a lepší, kdyby se vyšetřovatelé konečně naučili toto:
1. Vyšetřování by odsýpalo lépe, kdyby dal hlavy dohromady celý tým, a ne jen ti, co zrovna "nepátrají" v hospodě!
2. Když mi někdo volá, neznamená to nutně, že to není důležité a že to mám típnout!
3. Už se rozhodněte, jestli Mia je nepostradatelná nebo neschopný blázen, holka je z toho na prášky, když neví, na čem je a jestli bude zítra ještě potřeba, jak by bylo vám?

7 15.03.2019

Doporučuju! Vtipné, snad každý se v tom aspoň občas pozná a ty kresby jsou místy ve své jednoduchosti geniální - jako bych viděla svůj vnitřní hlas na obrázku :)
Ani nevím, jaké situace tam mám radši, jestli ty, kde jsem na tom úplně stejně, nebo ty, kde zahřeje u srdíčka vědomí, že je na tom někdo ještě hůř :D

5 14.03.2019

Klobouk dolů, kolik řečí pan Jícha dokázal za dobu pobytu v Ř. zdokonalit. Líbí se mi, jak se do toho pustil. :-) Pro milovníka jazyků pastva pro smysly... a místy bavorština.
Jen do těch slovních hříček se občas až moc zamotává. (Až mě to zatím odradilo od první části Na studiích; mezi povídkami v Luboškovi jsou skvělé, ale když je to několik kapitol v kuse, ztrácím nit...)

1 14.03.2019

Přiznám se, tenhle díl mi přišel nejzdlouhavější a dlouho jsem se knihou prokousávala. Vydržela jsem s nadějí na epický závěr. Ten ale byl!
Je škoda, že tady zřejmě v českém překladu jízda končí. Určitě zkusím i pokračování v AJ, abych viděla, jestli série bude nějak solidně pokračovat, nebo půjde o "natahování". I bez toho je ale třetí díl moc dobré zakončení příběhu.

1 09.03.2019

Námět je hodně zajímavý, i když tady ne plně využitý. Ale i když jsem se těšila, jak si "nabité" dámy osvojí nový společenský řád, prostě se mi nechce věřit, že by to uchopily tak sadisticky, jak kniha popisuje. Ano, hodně v minulosti týraných osob by s novým klubkem toužilo po pomstě, ale všechny?? Fakt každá, "protože můžou"?? To bylo moc, holky.. Dopřála jsem si jen jednou škodolibě usmát, a to nad větou Naomi o pseudonymu na konci... Trochu mi zatrnulo, když jsem si na přebalu přečetla, že je to kniha "psaná s radostí"...

Pozor, malý spoiler na celou sérii: Vždycky jsem se těšila, až přijde Isabel (na začátku vlastně "záporák"!) a půjde je zachraňovat z maléru. Ale vážně: Když i Cole se časem dokázal pochlapit, tak nechápu, co se to dělo s tím Samem...
Jestli mi z toho utkví nějaká hláška, tak "pozor, ať neuteče kočka" Graceiny matky, to teda byla dvojka, ti její rodičové :/
Děkuji Domče za Sinnera, odkaz se tváří nefunkčně, ale lze najít na goodreads ;-)
Protože jinak ten příběh bude neukončený, se na mě nezlobte...

Autora nelze nepochválit za odvahu a vstřícnost, s jakou se po své devastující ztrátě snaží podpořit druhé lidi v podobné situaci a radit jim i jejich blízkým.
Proto mě mrzí, že musím jeho knihu, která je v tomto směru výborným rádcem, kritizovat. Ale moc mi tam chybí větší časový odstup. Tady procházíme peklem toho prvního roku. Ze začátku je to opravdu smutné čtení. Ale když to čtete po třicáté na stech stranách, bohužel si zvyknete.
Za ten rok se žal jen promění jako "Glum na Smeagola" a malý syn na uřvaného rapla. Přitom otec jako by si z něho vychovával jen druha ve smutku, a vůbec mu připisuje intelekt daleko nad jeho věk 2-3 let (oblíbený výraz "truchlící batole" mluví za vše) Až by mě nepřekvapilo, kdyby onu tajemnou výtku na jeho Twitteru napsal někdo z příbuzných...
Kdyby byl tuhle knihu zkrátil a volné místo zaplnil jejich dalšími osudy, mohla by vzniknout milá a ještě poučnější cesta hojení rodiny ze zármutku.