Alizon komentáře u knih

H.M. Kornerovou jsem měla zafixovanou jako autorku poněkud "načervenalé" literatury, takže jsem si knihu i přes vysoké hodnocení přečetla až poté, co se ke mě dostala výměnou za jiné čtivo. A nakonec se mi líbila. Žádný zamilovaný příběh, ale vyprávění o nelehkém životě v pohraničí. Až budu mít příště pocit, že mám moc práce a bude mě zmáhat jedno dítě - vzpomenu si na Annu. Její příběh běží rychle jako potůček, žádné zbytečné odklony - jsou nám predstaveny jen ty nejnutnější historické souvislosti, které do jejího života zasáhly (zakládání JZD, zbavovaní majetku, měnová reforma). Anna se o politiku nezajímala, chtěla mít jen spokojenou rodinu a po nelehkém dětství sirotka v Rusku ji jen tak něco nerozhodilo. Přímý, úderný styl vyprávění, žádné zbytečně odbočky. Čtivé a chytlavé.

128 04.01.2022

Ke knize jsem pristupovala se znacnou neduverou - vyskakovala na me az podezezrele casto. Ale nadsene komentare nekolika oblibenych uzivatelu me presvedcili si ji precist. A rozhodne nelituji ....a jsem take nadsena. Karin Lednicka uzasne vystihla dobu, mentalitu prostych lidi, jejich kazdodenni trapeni, rodici se moderni spolecnost, rozmach na jedne strane a ztraty na strane druhe, vztahy mezi Cechy a a Polaky. Neni zde hlavni hrdina, tech hrdinu je hned nekolik a kazdy si urcitym zpusobem ziskal me srdce. Z cele knihy cisi laska autorky k rodnemu kraji. Az pri cteni jsem zjistila, ze ma mit kniha pokracovani, ktere si urcite nenecham ujit.
"Vezme Barboru jemne kolem ramen a brzy cela rodina odchazi smerem na Solcu.
Ludwik nese v ruce stokrle.
Barka v naruci Zenku.
Barbora na ramenou tihu celeho sveho zivota, ktery buhviproc neumi plynout rovne, ale porad se jaksi podivne krouti."

123 13.09.2020

S velkým časovým odstupem zjišťuji, že jsem k této knize nenapsala komentář. Kniha nabízí trochu jiný, až snový pohled na období druhé světové války. I přes tuto neobvyklost jsem neměla problém se začíst a přečetla ji doslova jedním dechem. Moc se mi líbit styl vyprávění, nápad s vypravěčkou, autorova práce s jazykem a celá ta lyrika smutného příběhu. Knihomolovo srdce zaplesá už při názvu knihy. Autor někde v rozhovoru přiznal, že pro některé scény získal inspiraci ve vyprávění svýc prarodičů, kteří tuto dobu zažili. A vznikla tato knižní perla. Krásná o děsivých věcech, kterých se děsí i sama Smrt.

118 31.01.2023

Naprostá klasika od královny detektivek. Četla jsem ji minimalne třikrát a i když jsem už znala zápletku, celé je to napsáno tak bravurně, že se čtenář ani chvíli nenudí. Geniální, napínavé a mistrně zpracované.

114 06.05.2021

Krasná kniha. Po přečtení některých komentářů jsem druhý díl otvirala a obavami, že autorka dvakrát do stejné řeky nevstoupila. Doba je jiná, mezi hlavní hrdiny se dostávají ti, kdo byli v prvním dílem dětmi, takže úplně stejná řeka to není. Ale i tak mě příběh hned, stejně jako dravá řeka, chytil a vezl dál. Oba díly Šikmého kostela patřily mezi moje nejmilejší četby roku 2021. A už se nemůžu dočkat dílů třetího. Tolik srdcervoucich příběhů v naší nedávné historii. Autorce se "ztracené město" povedlo oživit dokonale.

109 30.01.2022

Úžasná kniha, kterou řadím do doporučených a autorku do oblíbených. Jednotlivé vrstvy příběhu jsou nám pomalu předkládány a v momentech, kdy do sebe všechno zapadá a spolu s Hanou si čtenář říká "kdyby", Vás mrazí. Autorka je úžasná vypravěčka příběhu, který ve mně dlouho zůstane.

107 28.07.2017

Muž jménem Ove, nerudný bučoun a zároveň "muž s příliš velkým srdcem". Mohla bych knížku odsoudit slovy: "prvoplánový doják". Ale neudělám to. Doják to je. Prvoplánový možná taky. Ale zároveň silný, uzasně podaný lidský příběh, který mě dokázal rozesmát i rozplakat. Plný backmanovských postaviček. Moje teprve druhá kniha od autora (kvůli mediálnímu humbuku jsem se mu donedávna vyhýbala) , který má svůj velmi osobitý rukopis, takže je asi lepší si jeho knihy dávkovat s odstupem. Jako takový hořkosladký bonbónek.

104 14.11.2021

Jeste nekde na strane 100 jsem si rikala, ze toto nebude kniha uplne pro me, ale postupne - jak jsem se do knihy ponorila - me autorka donutila k tomu, ze pouze vnimam pribeh ... nehodnotim, nesnazim se tam napasovat logiku ... proste jen ctu. O lidske vire a nevire, zlobe, zavisti, lasce, pochybach, tradicich, kulture a odkazu nasich predku, nabozenstvi a nenavisti. Po pocatecnich pochybach jsem stravila s knihou peknych par veceru a zavirala ji se srdcem rozechvelym. Mnozi se tu vyjadruji k tomu, ze jim v knize vadily casti "z archivu". Myslim, ze ke knize patri a dotvari jakousi "druhou strohou stranu" pribehu. I kdyz je pravda, ze v prvnich kapitolach jsou dulezite pro samotny pribeh, kdezto nektere z casti o nacistech pribeh naopak trochy zpomalily .. nebo alespon me osobne vytrhly z urcite nalady. Celkove hodnotim vysoko.

100 24.09.2018

(SPOILER) Ani nevím čím to je, že mě autorovy knihy tak baví, když 95% těch vědeckých věcí nerozumim:) A sci-fi normálně vůbec nečtu. Marťan byl prvním zjevením a na Spasitele jsem se tudíž dost těšila. Opět se mi dostalo vtipné one man show, ke které se ovšem brzy přidá jeden mimozemšťan. Proložené vzpomínkami na zemi. Chybělo mi pěstování brambor:), ale dostalo se mi vesmírného přátelství. Takže spokojenost a doporučuji.

99 20.05.2022

Alena Mornstajnova si mě naprosto získala svým románem "Hana" a ani "Hotýlek" mě rozhodně nezklamal. Pěkná sonda do "našich" - ano neobavam se napsat "našich" životů. I když ne celým příběhem jednotlivých protagonistů - alespoň drobným mávnutím (ať už se jedná o pachtění se za něčím, touhu po lásce, zklamání, strach, život co nějak proteče mezi prsty) se osudy protagonistů týkají i našeho okolí a rodiny a možná i nás samotných. Podobných Václavů, Marcelek, Renat nebo Marii by se našlo. Autorka píše lehce a mnohdy jsem měla pocit, že přišla kamarádka na kávu a jen tak probíráme novinky a drby ze sousedství - tak mi přirostly postavy k srdci (ve smyslu zájmu o ně a pocitu blízkosti, ne vždy pozitivního hodnocení). Až při polknutí zjistíme, že je ta káva vlastně pěkně hořká. Váhala jsem mezi 4-5 hvězdičkami. Nakonec dávám obrovskou 4. A těším se na "Slepou mapu".

99 12.07.2018

POZOR MOZNE DROBNE SPOILERY.
K napsani komentare jsem si nechala casovy odstup, abych si mohla lepe ujasnit, zda se mi kniha libila nebo ne... No a vlastne to porad nevim. Na jedne strane jsem pri cteni knihy citila urcite rozechveni diky krasnym popisum prirody, nelehkemu osudu male Kyi a jejimu niternemu svetu (dospela Kia me uz tolik nenadchla). I po docteni jsem na knihu musela dlouho myslet a porad ve mne i po case dozniva. Zvlastni spojeni poetiky, zivota v prirode, lasky ke zviratum, smutku a touhy s detektivnim pribehem. Ale prave ta detektivni linka trochu pokulhava, prisla mi jen "do poctu" a mozna by se mi kniha vice libila, kdyby v knize vubec nebyla. Plus, kdyz jiste okouzleni pomine, je zde docela dost veci nelogickych nebo znepokojivych. Nebudu resit celkovou realnost pribehu (opravdu by Kia mohla takto prezivat a stat se tim, kym se stala?), ale vysvetleni jistych veci me proste nauspokojilo: opusteni matkou, opusteni celou spolecnosti (mozna to v te dobe bylo v Americe normalni, ze v bazine zily opustene deti a "socialka" se spokojila s tim, ze je dvakrat/trikrat za deset let zkusila odvezt), rodina z matciny strany - nic????
V mem okoli kniha vyvolala nadseni, vsichni si ji chteli precist a vetsine se libila hodne a rozplyvali se v superlativech. A ja? Opravdu nevim. Asi zalezi i na nalade/rozpolozeni s jakou knihou ctete a doctete. Minimalne neobvykla kniha je, jeji cteni jsem si uzila, i kdyz nektere momenty a celkove rozuzleni (kdo byl vrah) me vubec neuspokojilo. Ale dlouho si ji budu pamatovat.

95 09.02.2022

Par ctenaru tu napsalo, ze se jedna o "typicky backmanovsky pribeh". Pokud to tak je, chci si rozhodne precist dalsi jeho pribehy, kterym jsem se dlouho (diky tomu povyku kolem) vyhybala. Obal knihy laka na "blaznivou komedii". Vtipu a komickych situaci je tam prehrsle, ale take spousta smutku a neprijemnych zivotnich pravd. Takze spise tragikomedie. Celou dobu jsem si rikala, ze autor musel vlozil hodne ze sebe, protoze neco se vymyslet da, ale ty popisovane nejistoty vyznely az moc realne. Zaverecne podekovani mi poskytlo odpoved ohledne toho, jak na tom sam psychicky je. A muj odhad byl spravny. Nemuzu dat nez plny pocet bodu ... a je mi uplne jedno, ze by sla kniha nazvat prvoplanovym zdimacem citu a ze to na nas autor pekne zahral. Povedlo se mu to. Ja se smala, dojimala, prikyvovala jsem, desila se a fandila uplne vsem postavam. Parkrat mi vyhrkly slzy (ne ty od smichu) ... opravdu...jsem posledni dobou nejak precitlivela, ale kdyz ono to bylo tak lidske a pres absurdnost pribehu tak opravdove.

95 14.02.2021

Moje první kniha od autora - brala jsem ji jako nenáročnou oddechovku - a v rámci žánru očekávání splnila. Jako lehčí jednohubka na víkend (kniha je poměrně tenká) proč ne. Vyprávění pěkně odsýpalo, odregovala jsem se a pobavila. Dlouho jsem váhala nad hvězdičkami, při pohledu na seznam mnohem lepších knih, kterým jsem taky dala 4. Ale v daném žánru si je nakonec zasloužila. I když konec byl možná až moc rychlý. A koukám, že hodnocení mých oblíbených uživatelů se pohybuje mezi odpadem a 5 hvězdičkami:)

93 13.03.2023

K četbě knihy jsem se chystala už delší dobu (letos mě k ní konečně dovedla Čtenářská výzva) a tak jsem už naštěstí věděla, že jsou románové postavy fiktivní. Takže jsem nebyla zklamaná z toho, že se nedočtu o skutečných obyvatelích vily. Mohla jsem se tedy naplno ponořit do prvorepublikové atmosféry. Celou knihou se prolíná určitá noblesa a to i ve chvílích, kdy se protagonisté úplně noblesně nechovají. Postupně poznáme několik různých hrdinů, na které až magicky pusobí atmosféra skleněného pokoje a jejichž osudy se v jistých momentech protnou. Napětí 30. let, česko-německo-židovský propletenec, který toto napětí nepřežil. Křehkost a nadšení první republiky, nového moderního století a mezilidských vztahů. Pro mě jako Brňačku tam byly mnohé příjemné momenty jistého "deja vu" (ať už se jednalo o známá místa nebo střípky z historie). Jak moc bylo Brno německé nebo provázané s Vídní mě nepřekvapilo, spíše mě fascinovalo, jak to cizí autor výborně, jen popisem běžného života vystihl. K 5 hvězdičkám mi chyběla alespoň krátká kapitola o situaci těsně po válce. A přebývaly nepravděpodobné lesbické sklony skoro každé ženské hrdinky.

91 11.04.2023

Tuhle nadhernou knihu jsem vcera docitala v kavarne a mela jsem slzy v ocich (dostalo se mi par znepokojenych pohledu od sousednich stolku). Nechapu jak se ke mne dostala az ted (i kdyz na seznamu jsem ji mela uz dlouho, ale byla tam zapadla mezi cca 400 dalsimi). Pribeh cesko-nemecko-zidovske rodiny (uz timto je v 30 a 40 letech zadelano na poradny maler) prevypraveny pro mnoha letech. Jednotlive nitky se pospojuji, kdyz se v dalekem Coloradu potkava syn Tomase Kepplera a jeho zidovske zeny Rachel s pani Annou, ktera kdysi za velmi dramatickych okolnosti poznala jeho matku. Nadherny pribeh utkany ze vzpominek na detstvi, pricemz ty na pobyt v Indii prostupuji celym pribehem, osudu rodiny za valky, tak jak jej znal Daniel, propojeny s tim, jak ho po letech doplnila Anna. A jeste dal a jeste hloub az do detstvi rodicu. Divoka a vasniva Rachel se svoji laskou k historii a slunecnim bohum, ktera malemu Danielovi vypravi uzasne pribehy. Prakticky ale zaroven ztraceny Tomas, ktery sve misto na slunci videl jen vedle ni. Dva dedeckove, chladna nemecka teta, indicka chuva a kuchar, fantasticke pribehy, to vse modelovalo vzpominky maleho Daniela. Stripky z boju v druhe svetove valce (manzel pani Anny), touha zapomentout na to co se stalo a zacit novy zivot v Americe. Osudy tech co pani Anna potkala v koncentracnich taborech. To vse v celkem utle knizce vytvari nepredstavitelne smutnou a krasnou mozaiku.
Podruhe se mi chtelo brecet, kdyz jsem zjistila, ze pani autorka uz dalsi takove krasne knihy nenapise.

91 23.02.2022

Knize jsem se dlouho vyhybala, ani nevim proc....mozna jsem cekala pouze precenovany nezazivny roman. Po jejim precteni uz chapu, proc je mezi top doporucovanymi knihami a povinnou literaturou. Mrazivy, nadcasovy roman, o kterem budete jeste dloho premyslet - to je jen slabe shrnuti toho jak na me kniha zapusobila. A "newspeak" je uz jen tresnickou na dortu.

90 22.04.2020

K teto knize se mi tezko pise komentar. Robert Merle se mistrovsky zhostil nelehkeho ukolu a podival se na holokaust z "druhe strany". Z pohledu poslusneho nacisty Roberta Langa, ktery je pouze jakymsi strojem - strojem plnicim prikazy - strojem ktery se "z prikazu" i ozeni a cely svuj zivot zasveti tomu byt co nejvykonnejsi a nejposlusnejsi. Paradoxne me nejvic (pokud jde o zpracovani) oslovily prvni kapitoly knihy, kdy je popisovano jeho detstvi s despotickym otcem - tu atmosferu strachu a napeti v rodine Merle vykreslil naprosto bravurne. Pres popis Langovy kariery se az ke konci knihy dostavame do koncenracnich taboru - a jelikoz vse je stale popsano z pohledu Langa - pro emoce neni misto, ukoly je treba splnit, vezni jsou jen jednotkami, cisly, statistikami. Tomu odpovida i usecny styl vypraveni. Trochy lidskosti se dockame pouze v okamziku, kdy Langova manzelka zjisti podrobnosti "ukolu". Opet bravo pro meho oblibeneho spisovatele.

89 22.05.2018

Autora jsem si oblíbila poměrně nedávno a zatím se mi všechny od něj přečtené knihý líbily. I tady se mi dostalo dojemného příběhu (ano, dobře, je to prvoplánový doják, ale to od autorových knih očekávám). Nechybí spousta svérázných postav a postaviček, pár z nich Vám bude napřed pěkně protivných a potom si je možná zamilujete. Nějaké to překvapení kdo je kdo a postupné odkrývání starých vazeb. Přiznávám se, že mě tady moc nebral vymyšlený pohádkový svět a tyto pasáže jsem jen rychle přelétla. Asi jsem taky, podobně jako jiná čtenářka, moc velké realistka;) A osmiletá holčička v roli vypravěčky mi taky úplně neseděla. Celkově dobré, ale jiné autorovy knihy se mi libily o něco víc.

88 30.01.2023

Pro mě nová autorka objevená díky čtenářské výzvě. Sledujeme příběh dvou řeckých dívek Kouly a Sotirie, které se dostaly do Československa kvůli občanské válce v Řecku. Autorka postihuje dlouhé časové období (od roku 1948 do roku 2018) a kromě osudu řeckých uprchlíků tak nabízí i (třebaže okrajove) obraz proměn naší země. Celá kniha je rozdělená do poměrně krátkých kapitol pojmenovaných po jednom z hrdinů. Střídá se tak pohled Kouly, Sotirie, její dcery, manžela atd. Mám tyhle emigrantské příběhy hodně ráda (sama taky žiju v jiné zemi i když v podstatně jiné situaci a dobrovolně) - je zajímavé sledovat co člověku chybí. Většinou je to - potvrzuji;) - jídlo. I když knedlík jsem oželela s radostí (ti co už četli budou vědět). Moc pěkná knížka a už se poohlížím po novince této autorky.

87 20.07.2023

Kronika jedné rodiny a jednoho století. Opět velmi čtivé. Hana a Hotýlek se mi líbili o něco víc, tak tentokrát dávám "jen" 4 hvězdičky, ale jinak knihu s klidným svědomím každému doporučím. A už se těším na letošní novinku od paní spisovatelky.

87 12.04.2019