Amy27 komentáře u knih
Odzbrojující kniha! Jak název napovídá, jedná se o příběh baletek, odehrávající se v 90. letech. Desetileté holčičky plné nadějí se proměňují ve zničené osmnáctileté "stařenky". Nejvíce oceňuji výborný styl psaní!
Musím vytknout jedinou věc... bylo mi strašně úzko po celou dobu čtení... Kdyby moje dcera chtěla jít na baletní školu, tak ji doma raději přivážu k židli.
Naprosto perfektní kniha, která pobaví jistě všechny (nejen nastávající) maminky. O čtenářském zážitku nemůže být řeč, protože je to spíše formou komiksu. Knihu přečtěte za necelou hodinku, a to i když má 200 stran. Báječné a výstižné ilustrace vás provází po celou dobu a vy se jen smějete :)
Parádní oddechovka, kterou přečetl i manžel!
Olga je román o neprivilegované, ale silné ženě, která zůstává svá i ve víru takových událostí, jaké poznamenaly německou historii v posledním století. Miluje člověka, jehož názory a životní směřování jsou jí bytostně cizí.
Kniha má své kouzlo, ale že začátku mi dalo práci se začíst. Je rozdělena na tři části. Seznamovačka - Zápletka - Rozuzlení. Ve třetí části (Olžiny dopisy) jsem si knihu opravdu užívala a hltala každou stránku...
Velmi krátké kapitoly mi vyhovovaly. :)
Řeku v temnotě jsem přečetla již před pár dny, ale nedokážu napsat nic, co by vystihlo, jak se cítím po jejím přečtení.
Masadži Išikawa vypráví svůj život.. Od raného dětství v Japonsku, přes pobyt v Severní Korei (přes 30 let), až po útěk z této země a navrácení se zpět do Japonska.
Silný příběh (samozřejmě podle skutečné události) se vám dostane pod kůži a vy si jen říkáte: ,,Já žiji v přepychu a luxusu. Jak si mohu na něco stěžovat, když někdo žije takto?"
Děkuji za perfektně zpracovanou knihu. Až na ty nervy a slzy... :(
Maturitní četba se vždy jevila jako nudná, a pak jsem z každé knihy byla naprosto nadšená. Dáma s kaméliemi byla první volba v rámci výzvy (kniha starší 100 let), neboť jsem ji měla v knihovně a dlouho jsem se do ní nechtěla pouštět...
Zni to neuvěřitelně, ale od první strany si mě získala. Byla jsem z ní doslova paf! Celou dobu víte, jakým směrem se bude děj ubírat a jak to dopadne, ale stejně hltáte každou stranu jako nejnapínavější thriller.
Postavy božsky vykreslené, děj odsýpá, prostředí 19. století kouzelné, milostný příběh nenahraditelný... Jedna z nejlepších knih, co jsem kdy četla. :)
První slovo, co mě napadne: ZKLAMÁNÍ.
Během čtení této knihy jsem četla i další tři jiné knížky, protože jsem to prostě nedávala.
"Kniha o psychologii" byla opravdu psaná jednoduše a čtivě. Některé pasáže byly poučné a jsem ráda, že jsem si je připomněla/uvědomila...
ALE! Familiérnost, jakou je psaná, přemíra smajlíků, opakování téhož na několika stranách apod... no... to bych ještě "odpustila", ale některé názory byly tak mimo mísu, že jsem zůstala naprosto opařená:
- Princ nabízí střevíček Popelce = symbolické vyjádření ženské vagíny.
- Na rodičovské dovolené má být jen matka a přes to nejede vlak.
- Dítě potřebuje jen matku, otce nahradí v klidu babička?!
Jakože... Cože? Procházím si to v hlavě tam a zpátky a stále nerozumím, proč se stala tato kniha takovým trhákem..? Pokud je to pro styl psaní a jazyk, tak to ano. To je lahůdka. Pokud je to pro velkou čtivost, tak opět velké ANO...
... ale nejčastěji se ptám po přečtení knihy: ,,Co mi dala? Co jsem se dozvěděla nového?" Ehm, no... nic. Mohla jsem si přečíst deník někoho z vás, to bych se možná i něco dozvěděla...
Každopádně celou knihu jsem vrtěla hlavou nad tím, jak se jednotlivé postavy chovaly. Hrůza. Je to takový návod, jak se v manželství NEchovat. Jsem ráda, že jsem ji četla, ale znova určitě už nepotřebuji.
Vymazlená knížka. Milton si s tématem moc pěkně pohrál. Kniha obsahuje 50 různých zvláštních, zajímavých, brutálních, ale i legračních příběhů z naší historie. Dozvíte se (včetně slíbeného v názvu) o opilci na Titaniku (kterému alkohol zachránil život), o zvířatech, jež byla klíčová pro vítězství ve válce nebo i o tom, kam se zničehonic ztratila Agatha Christie a jak je možné, že ji nenašla celá pátrající Británie spolu Arthurem Conanem Doylem (ať žije skloňování v češtině). :D
Kniha se četla sama a "začtení se" do jednotlivých kapitol nebyl žádný problém. Ovšem byly tam i příběhy, které mě příliš neoslovily, trošku nudily nebo naprosto znechutily. Ale těch pár bych napočítala na prstech jedné ruky, takže za mě velká spokojenost. :)
Převážnou část velikonočních svátků jsem četla tuto báječnou knihu. Syndrom opomíjení byl (a věřím, že nejen) pro mě velkou novinkou. Autorka to popsala naprosto dokonale. Kniha byla velmi čtivá, několikrát mě rozesmála, místy i rozplakala, ale především neskutečně bavila. Jednu hvězdičku dolů dávám za "jednodušší" jazyk a ne příliš složitou zápletku (i když chápu, že o tom to nebylo), ale jinak mohu jen doporučit! :)
V rámci výzvy (a nostalgie) jsem se rozhodla pro knihu od J. K. Rowling: Ikabog. Uf... Kniha je dobře napsaná, děj přirozeně a volně plyne a je opravdu čtivá. Největší bomba jsou ilustrace od dětí z ČR, které nás provází celou knížkou. :)
ALE! Jedno obrovské ALE!!!
Tolik intrik, lží a smrti v knížce pro děti od 7 let?!?! Musela jsem ji několikrát odložit a stále si četla recenze na internetu, jestli se mi to nezdá. Bohužel ne. Absolutně nemám v plánu ji kdykoliv číst znova a rozhodně ne svým dětem. Takže proto je hodnocení tak nízké.
Knihu jsem četla velmi dlouho. Za 1. Čtecí krize. Za 2. Co to bylo?! Styl psaní byl naprosto otřesný. Autor si asi 5x rozmyslel, v jaké formě bude knihu psát a člověk byl místy totálně zmatený. Jsem ráda, že jsem ji četla, protože mi fakta přiblížila životy hollywoodských hereček (i když nic, co by nezvládla Wikipedie - jak už zde někdo psal) a navíc.. oceňuji obrazovou přílohu uprostřed knihy (ta mi dala asi nejvíc).
Opravdu upřímná životní zpověď Roberta Šlachty. Samozřejmě je to pouze z jeho pohledu, ale Josef Klíma mu to rozhodně nedal zadarmo. Některé otázky byly na tělo a nepříjemné, proto jsem knize věřila vše. Jsem ráda, že jsem se dozvěděla spoustu nových informací. Hodně věcí jsem znala z filmů a nevěřila, že se to děje i v reálném životě.. No a aha.. děje.. v ČR obzvlášť. :O Kniha byla zajímavá, místy i vtipná, ale některé pasáže byly pro mě zdlouhavé... a ta spousta jmen a faktů mě místy již nudila.. tedy kvůli čtivosti muselo hodnocení trochu níž.
Jako hvězdy v temné noci... Další knížka od Jojo Moyes byla sázka na jistotu. Čtivá, zajímavá, spousta nových informací o životě před 100 lety v Kentucky, o knížkách, o manželství, zábavná a dojemná.. prostě pecka! ⭐
Plné hodnocení nedávám jen proto, že to na mě bylo až moc romantické a trošičku více sentimentální než je nutné. Každopádně bych ji s klidem doporučila všem (nejen fanouškům Jojo) vášnivým čtenářům podobné literatury.
Postřižiny jsem znala z doslechu... Situace, scénky, hlášky - "Kterápak vy jste?" apod. Bála jsem se čtivosti knihy, ale byla jsem příjemně překvapená (až na první kapitolu, kde doteď nechápu o co šlo). :D Knížka se četla sama a některé situace byly velmi úsměvné. Opět jsem se dozvěděla spoustu nových informací a to mě na knížkách baví nejvíc.
Přišlo mi, jak kdybych nalistovala náhodný rok v něčím deníku, konkrétně v deníku chirurga... Příběh neměl začátek ani konec, prostě jen tak plynul. Líbilo se mi vykreslení postav, konkrétně hlavní postavy Hynka - chirurga, který popisuje veškeré dění v nemocnici (ať již na sále, ambulanci či v lékařáku), ale i v osobním životě. Spisovatelka umí psát velmi čtivě a reálně. :) Vlastně nemám co vytknout (až na ten děj - to mi moc nesedělo).
Agatha Christie píše stále stejným stylem. Je to, jak kdybych četla vždy tu stejnou knížku, ale přecejen je jiná.. :) Je to snad jediná autorka, u které mi to však vůbec nevadí. Hercule Poirot je sympaťák a líbí se mi jeho styl přemýšlení. MALÝ SPOILER: Tato detektivní zápletka byla velmi jedinečná v tom, že se neodehrávala z osobních, rodinných či jiných důvodů. Prostě se vraždy děly.. Jen tak.. Avšak podle abecedy. :)
Nelituju ničeho... Tak to šlo samo. Sice 400 stran, ale přečteno za pár dní. Jen nevím, jak to hodnotit. Byl to řekla bych až dívčí román, který byl na mě až moc sluníčkový.. ☀️ Ale vykreslení postav a hlavně ta úžasná čtivost... nedokázala jsem prostě přestat... :)
Nelituju ničeho... Tak to šlo samo. Sice 400 stran, ale přečteno za pár dní. Jen nevím, jak to hodnotit. Byl to řekla bych až dívčí román, který byl na mě až moc sluníčkový.. ☀️ Ale vykreslení postav a hlavně ta úžasná čtivost... nedokázala jsem prostě přestat...
Mám dilema jak ohodnotit Dilema. Sáhnout po knížce od Paris beru jako tutovku... a přesto... postavy nereálné, dialogy nepravděpodobné a příběh naprosto nevěrohodný... Ale! Jedno se upřít nedá. Jako vždy jsem knihu zhltla za dva dny a prostě nedokázala přestat. Psát čtivě Paris rozhodně umí. :) Rozhodně mě potěšilo, že to nebyla taková romantická slaďárna, jak by mohla být, ale víc už spoilerovat nechci.
Škola Malého stromu je vyprávěním skutečných událostí ze života indiánského chlapečka, kterého se po smrti rodičů ujali babička a dědeček, jež byli z kmene Čerokíů. Jednotlivé kapitoly popisují různé samostatné příběhy. Kniha je obsahově prakticky dokonalá. Dozvěděla jsem se toho spoustu o životě indiánů a jejich "vychytávek". Nejedna kapitola mě dojala k slzám. Plné hodnocení nedávám jen proto, že jsem se nebyla schopna začíst. Ale to nic nemění na hodnotě knihy. ❤️