andrii24 komentáře u knih

Od té doby, co Eva /po/dala Adamovi... to malé kulaté, červené jablko. Když opadne stud, dostaneme chuť. Padne šat. Buď jak buď. Jednou jsi dole, jednou nahoře. A jsi v něm... v obraze. A jsi v ní... v anatomii intimity. Delikátní, důvěrný, rozvibrovaný. Ten tajemný verš vysvlékl pohlaví, zákulisní půvab loží mužů a žen. Interiéry té nekonečné, vzácné krajiny dvou lidí.

"Lidé se nemění. Věci se mění." Nikdy nekončí milostný vztah reality s fantazií. Nikde se nespustí tolik imaginativní oddanosti, zasutého myšlenkového prožívání, nevybíravě rozmazlené absurdní dominance vážnosti situací, jako v zasněně hravé, odpovědně rozmařile těkavé, ustaraně mrazivě živé Pěně dní. Surrealistický myslitel nazul všednosti krásu "plodu" fantazijního flirtu, postavil ji k otevřeným vrátkům opojného solitéra, nepředstírajícího štěstí zisku i žal ztrát, doufajícího v náročnost ctitelů citu kvalitního vnímání života i snů.

22 17.02.2019

Do světa šel, "domovem pohlazen," pro košt poznání, košt pokušení. Sladký i trpký plod, /zá/visící na křehkosti bytí, utrhl ze stromu ŽIVOT.

21 17.02.2019

Apartně hvězdný plac, a na dobu určitou jeho obyvatelé, řešící své soukromé "tyjátr" trable při pokojové teplotě. Avanti!

18 13.02.2019

Krajem stínů, místem prchavých otisků, zvěčňují se obrazy zasutých okamžiků. Rozjasnit i zalknout naše podvědomí. Znovu a znovu mysl svou do proudu návratů pokládáme. Tělo i duši životem "zatěžkáváme." Zrcadlo je zamlžené horkým dechem, stále žijem? Svítilo nám naše slunce. Paprsky nás pošimraly, teď nadobro spáleni jsme, kape bolest, tíže doby. Jen záblesky ztracené lásky zrcadlí se ve střípcích, v pozůstalé nostalgii.

22 13.02.2019

Zázračný to poeta slov a činů, mistr prodejce drahých snů, kterému kape ze šosu - fantazie. Sebral kapesníky nebesům, aby osušil slzy Líziny. Dokáže, co ne jiní. Tam nahoru pokyny. Plní přání na počkání. Studně, které stůňou, vyprahlou, rozpraskanou zem na troud živoucím darem, srdce dívčí láskou. Pozitivní okénko pro všechny blázínky a snílky, kteří nepřestávají věřit "ve své nové šaty," že jednou přijde jejich šťastná chvíle, jejich okamžik. Je čas se zamilovat do té krásné představy.

22 11.02.2019

Dávno, dávno tomu již. Byl jednou jeden život živ, který na sto dalších by vydal, který nemalou stopu v kusu historie člověka, na mapě lidského letokruhu zanechal.

22 06.02.2019

V základech se otřesou bílí koně. Padat budou hlavy vysoce postavených v Bílém domě. Tihle reportéři - frajeři jsou mužové vytrvalí, horliví, popoháněni silou lví. Přijít věci na kloub, hloub. To /si/ pište. Zpráva pánů Bernsteina a Woodwarda obletěla /mediální/ svět. Každý správný novinářský elév i kmet si ji dává za vzor, staví jí doživotní monument. Watergate - investigativní hřeb sedmé velmoci, hřebík do rakve politické ambici.

18 06.02.2019

Napájen obrazem - svým odrazem. Kvete narcis, pyšný Adonis. Žít, žít věčně. Nerozloučit se. Věk nehnat časem. "Jsem smilný bonviván, opovážlivý požitkář rozkoše. P/r/ůvodce pekel duše. Ďábelský pokušitel. Stavu celibátu vyzyvatel. /Těch nepočitatelně otisknutých polibků na mileneckých tělech./ Hurikán - utěšitel." Zastavte to trny zarudlé, temnotou napadené, tepající krvavé srdce.

34 06.02.2019

Hlídejte si svou duši. I slunce je zde klam. V nablýskaných zrcadlech odráží se zmar. Zběsilost se řine po červených kobercích. Neblahý, vyhrocený zvrat. Premiéra Bukanýra odvála třpytivost ducha, přináší na rukách zkrvavené tělo člověka. Nenávistný, apokalyptický stav. Nelze už vrátit to, co pošlapal zfanatizovaný dav. Šok, strach, slzy v očích. Růže z praskliny ve zdi jako mučedník, symbol ztracené lásky, trčí. Černý prach kolem vyztužených kulis fičí. Triumf pekla, dokonalost snu se klidila z cesty.

20 06.02.2019

Knoflíček po knoflíčku. Malíček k malíčku... Oh, L´amour. Zaposlouchejte se do nekrásnějších melodií jejich „věrného“ milování. Má touha po tobě, dívko bez závoje. Jsem na palubě. Vím, že i podruhé se setkáme. Noblesnímu obřadu vášnivé milenecké meditace se oddáme. Naše fyzická láska nechť se propojí v opojné aleji. Jen přimhouřit oči a zachytit šepotavý tlukot milostné žádosti tokání. Víc než jen přitažlivý žár polibků. Víc než jen prosté sklouzávání šatů. Vyznání lásky v její nejkřehčí svůdnosti. Záchvěv nahých těl září jako poetický, smyslný diadém. Obklopeni přepychem vášně a něhy. Vášeň - ten neodolatelný projev výbušnosti, něha jako libreto pohlazení. Každý dotek, každý polibek, jako póza na velkých plátnech, zátiší výtvarných děl. V každém detailu je zachován půvab, taj a smyslný šarm. Kradli si společné chvilky pro sebe. Jmění touhy, slavnost lásky bezedné, nedozírnému bohatství zaslíbené. Milostný příběh neskomírá v srdci těch, kteří chtějí hlasu sladce nebeskému, zlaté medicíně rozumět.

19 04.02.2019

... potažená smutkem, táhlým chladem marnosti, proudem sivé existence, stinné úzkosti. Na ní máme jeden druhého, nedáme zadarmo kůži ani duši. Na ní "čaroděj za sen," ani post mortem, nevzepřel se víře, předat pochodeň s nadějnou emocí, že tam, na konci chmurného tunelu, se přeci jednou světlo rozsvítí.

44 04.02.2019

Kniha jako pochodeň opusu životů těch druhých. Přemítání od srdce do srdce. Být opředen, obohacen, přikován do sedadel. Filozoficky plynoucí, romanticky tesknivé, zářivě pronikající světlo do noci, do ovzduší skrz nebeské katedrály i těžkosti epochy. Poznat jejich příběh, víry lásky, ten magický genius loci, který přehrává niternou emoci. Mít před sebou původní atmosféru, s ní setrvat. Vlastní rolí pokračovat v obsazení.

Otevřené okenice nahlížejí do světnice. Tam, kam se slétly dvě hrdličky, rozezněly se nevinné lásky zvonečky. Dvořit se lásce je tak poetické, klamat své city je neetické. Vypusť ze srdce zmatek i konvence. Dostát něžnostem je pohlazením, štěstím od srdce. Ten nejkrásnější cit mezi nebem a zemí prozářil pokoj s vyhlídkou vybranou malebnou anglickou smetánkou. Ten čistý cit, který nepoleví, nechť slib polibků se vyplní. Romantické duše rozzáří otevřenost italské přírody, historická zákoutí, energie vábivé Florencie. Rozšněrují tu slušnou, vzornou a konzervativní dámu - starou dobrou Anglii, ten poctivý, tradiční, venkovský "čaj o páté."

16 30.01.2019

Medový grand úlu doby. Dvorní miláček. Módní čaroděj. Korunní princ salonní opulence. Stratég interpretace vlastní existence. Vábivý klasik smetánky. Shakespeare vyšších sfér. Světák, snílek, šibal, pohádkář. Sladká jahoda v šampaňském, které se rozlévá na jevišti, společnosti zlatých manýr, den co den...

26 18.01.2019

"Jejich poprvé." Až smrt strhla pečeť nenávisti rodů, až smrt podala usmiřující kytici. Tak mladí na lásku, a přeci... tak mladí na smrt. Napili se toho nejvzácnějšího, nejblahodárnějšího pramene, vypili až do dna číši nektaru okouzlení. Lásky, té many nebeské, seslané z andělských ochozů, do pozemských životů. Třepotavý šepot motýlích křídel i žal trubadúrů. Brány posmrtné se otevřely, srdce zastavily. Těla nejslavnějších veronských milenců, napuštěna vší bolestí, teď leží v hrobce, se srdeční slabostí. Jen tam, na druhém břehu, na nebeském kůru, hlas jejich věrné a věčné lásky vyjímat se bude, silně a hrdě. Jen tam se smí Romeo a Julie v poklidu políbit, volně nadechnout ambrozie.

38 14.01.2019

... na pět písmen. ROMEO. Stojíš za slovem, závisíš na pouhém "ANO." Když jeden objevuje, opěvuje druhého. Jen a jen pro to krátké zachvění srdce, do kterého ti vlétne... poetická nábojnice s nejkřehčím citem. Odbourá /po/tíže zemské. Rozezní doteky v tóniny nebeské. Očarovaní smrtelníci, kteří jste zabloudili do zátočiny blízkosti něžné, nechejte proudit celým tělem. Koncert lásky, míry, mezí neznalé, v nejniternější podobě. Láska jako intimní krajinka. Estetická, intelektuální, symfonická pavučinka. Melodie erotického zátiší. Ochutnej, pij ze mě. Nektar božstev. Tu lahodnou, prchavou bohatost extáze těl.

Haf, haf. Je to tak. Na to si dáme PAC. Tahle publikace "oblízne" srdce člověčí, lidskou tvář. Na vás, chlupáči s čistou duší na čtyřech tlapkách.

18 09.01.2019

Teskní. Ranní červánek, křehká Večernice. Atlasová pleť, růžovoucí ret. Za polibkem, oplývající zlatem, mlhavý závoj, vzdech. Šat vzňat, sťat citem.

18 08.01.2019

... ba přímo ďábelské, milostné léčky a tance Afrodit. Hry s fyzickou rozkoší, až dekolty pukají. Panny v budoáru čekají, zaučím, šaty strhnu vzápětí. Exkluzivní štědrost dam, madam, já padám na sofa, já vám dám... vyvrcholení na výši. Je k pomilování, jeho zálusk svádět, k zakousnutí, jeho drákulovský polibek, eroticky temný pohled Casanovy. Dráždivý, poraněný klenot, vikomt "bazilišek" Valmont, jehož chtíč nelačnil, jen dýku sám sobě hluboko do srdce zabodl. Čáry vášní, máry lásky vytahují nařasené krůpěje slz. Plačky, karmínový mor potřísnil zdobné vlečky, napudrovaný fraucimor.