Aneleh komentáře u knih
Knihu jsem si náhodně vybrala v knihovně, prostě mi přišla pod ruku a líbil se mi název i obálka. Navíc jsem už od autorky četla Dobří sousedé, takže jsem tušila, že se mi bude líbit. Už jenom, že se tu vyskytují kočky a spisovatelka je také miluje - co víc si přát pro kočkomila.
Zaujalo mě to morbidní zaměstnání hlavní hrdinky a dobře vymyšlená zápletka, i když dle mého názoru ten konec byl až trochu moc složitý a překombinovaný. Není to nic, co ve vás zanechá něco hlubšího a asi si příběh nebudu dlouho pamatovat, spíš jen tu zvláštní, tíživou atmosféru.
Ale fakt ráda bych měla tu rohožku s nápisem: UTŘETE SI TLAPKY. :-)
Bravurní zpracování silného a bolestivého příběhu. Mám ráda tuhle autorku, že se nebojí zabruslit do temných a tíživých témat, které se skutečně dějí. Napsáno takovým stylem, abychom pochopili vnitřní pocity a pochody malého dítěte a posléze mladé ženy, jenž se musí srovnat s neuvěřitelnou krutostí svých nejbližších. Líbí se mi způsob, jakým paní Mornštajnová vystihuje všechny situace, jak zachází do hloubky a chce, abychom jednání všech postav správně pochopili. To, jakým způsobem to podává, je zcela originální. Každá její kniha mi přinese neobyčejný čtenářský zážitek, na který se nedá zapomenout, ale Les v domě je tím nejlepším, co jsem vůbec dosud četla.
(SPOILER) Mrzí mě, že tentokrát nemohu dát všechny hvězdičky, protože jsem od autorky četla všechno a vždy jsem byla nadšená. Zvykla jsem si na její zvláštní způsob psaní, že nepoužívá přímou řeč, na určitou depresi, která čiší z každé stránky, ale zároveň nám tím ukazuje syrovou pravdu, kterou mnohdy nechceme vidět.
Nejinak je tomu v tomto příběhu, jen mě hrozně zklamal ten konec. Tak celou dobu čekáte, jak se konečně Veronika rozhodne a pak se nedozvíte nic jiného, než že ve svém věku nemusí už matku poslouchat? To snad víme všichni! Otevřené konce jsou zcela běžné, ale tady mi to přijde skoro jako výsměch čtenáři, že jim bylo poskytnuto tak málo.
Veronika to neměla lehké a která žena v tomto věku má. Každá si musí prožít pubertu svých dětí, starost o nemocné rodiče, jejich úmrtí a do toho starosti v zaměstnání, ale neřeší to alkoholem. A to ještě Veronika měla štěstí na docela chápavého a klidného manžela.
Celkově tedy ano - je to autorka tak jak ji známe, ale těch nedořešených věcí a nezodpovězených otázek je v tomto příběhu trochu příliš.
Tahle kniha vás vyvede z omylu, že podle názvu můžete poznat, co bude asi jejím obsahem. Bylo to obrovské překvapení, protože jsem vůbec nečekala, jaký senzační příběh se schovává za titulem, kde jsem očekávala spíše romantický nenáročný příběh.
Příběh dvou sester vás úplně rozseká a na konci budete v šoku. Já se tedy nedokázala odtrhnout. Tahle kniha má svoje velké poselství a to úžasné přirovnání lichých ponožek ke spřízněným duším, to nemá chybu: "Díky spřízněné ponožce jste ani jediný den svého života neprožila v osamění." Myslím, že až nyní najdu zase v pračce samotnou ponožku, připomene mi, co to může znamenat :-).
A samozřejmě, pokud v příběhu vystupuje čtyřnohý mňoukající přítel, zde kocourek David, tak vždycky to je pro mě o to větší zážitek. Odpouštím tím knize, že nemá přeloženy texty Scarlettiných písní, co jediné mě trochu zamrzelo. Ale jinak - vážně si to přečtěte, zvlášť jste-li ve svém životě obohaceni o sesterskou lásku.
Moc pěkný romantický příběh, u kterého si opravdu odpočinete. Nechybí mu hlavně vtip, ale také originální zápletka a tím u mně zabodoval. Dokonce jsem využila i ten recept na zeleného netvora a i když mám radši kočky, tady mi obří Marmaduk přišel vážně roztomilý. Vlastně všechny postavy jsou sympatické a pohladí vás po duši.
Možná bych knize nedala až tak velké hodnocení, ale prostě musím ocenit, že je tak vtipná a zároveň i vážná. Autorce se totiž skvěle povedlo skloubit komické situace okolo vnoučat a zároveň smutný život s manipulátorem a citovým vyděračem. Postupně se vyrovnává jak s jedním, tak s druhým aspektem svého života, dělá spoustu chyb, ale nakonec najde samu sebe.
Za mě má kniha svoji hodnotu a nebylo zbytečné ji číst, líbil se mi její humor a pokud jste se staly babičkou ve stejném věku, pak se v mnoha situacích určitě poznáte.
Díky této knize pochopíte, jak je důležité udržovat si vyrovnanou hladinu cukru v krvi a objasní vám, proč se někdy po jídle cítíte tak špatně nebo proč máte neustále chuť na sladké. Přiznám se, že až po přečtení této knihy jsem pochopila, jak vlastně funguje v našem těle glukóza a inzulín, jak je to s cukrovkou a proč jí onemocníme.
Překvapilo mě a oceňuji, že autorka v knize otevřeně uvádí, že léčba inzulínem u druhého typu cukrovky je chybná, že je to vlastně začarovaný kruh a logicky vysvětluje proč.
Uvedených deset triků na to, aby nám cukr v krvi nevytvářel tzv. špičky, není nic těžkého a některé z nich jsem hned začala praktikovat, třeba jíst jídla ve správném pořadí nebo před jídlem si dát sklenku s octem či zeleninový předkrm.
K této knize se budu nejspíš neustále vracet, abych si oživovala její rady a důležité vědomosti. Kniha je přehledná a i některé odborné věci v ní pochopí každý. Považuji ji za velmi hodnotnou a v zájmu svého zdraví by si ji měl přečíst každý.
Paní Čechovou čtu velmi ráda, protože si vždy vybere ohromně zajímavá témata a umí z nich vytvořit reálný a perfektně zpracovaný příběh. Ani zde tomu není jinak. Ponoříme se do problému, o který se spisovatelé většinou zajímají z pohledu žen, ale autorka nás vyvádí z omylu: této manipulaci a násilí nejsou ušetřeni ani muži. Oldřich si toho užije v plné míře, bohužel je tak zaslepený, že se zapomene podívat podruhé... Štěstí má ve svém imaginárním příteli Xaverovi, který ho neustále posouvá na správnou cestu. Velmi poučné, dozvíme se hodně o narcistické poruše osobnosti, navíc napínavé, plné zvratů, postavy věrohodné a jejich dialogy si opravdu užijete. Jedna z nejlepších knih, jakou jsem v poslední době četla.
Tak tohle byla pecka! Smutné, ale velmi poučné a nádherným stylem vyprávěné. Protože jsem nemohla číst v jednom kuse, stále jsem na knihu myslela a přemýšlela o osudech jednotlivých osob. Je to jeden z příběhů, který jsem si opravdu užívala, při čtení se vracela často zpátky, abych si oživovala jednotlivé pasáže. V knize se poměrně rychle střídají padesátá a osmdesátá léta se současností, a tak vás to nutí opravdu pozorně číst a nenechat se jakkoliv rozptylovat.
Ano, knihu velmi doporučuji, je v ní spousta pravdy. Tak to opravdu bylo, ač si člověk v některé té době třeba docela spokojeně žil a ani o těch hrůzách nevěděl nebo raději nechtěl vědět. Proto mějme stále oči otevřené a braňme si svoji svobodu, chtějme znát pravdu a nebojme si ji zjišťovat, i když to leckdy není jednoduché.
"Průšvih a neštěstí vždycky přijde odjinud, než ho člověk čeká."
Jsem ráda, že jsem objevila další skvělou českou spisovatelku a děkuji jí za výjimečný čtenářský zážitek.
Jako asi většina ostatních jsem se nechala nalákat názvem knihy, aby mě pak obsah docela zklamal. Čekala jsem něco víc. Vůbec nevěřím tomu, že by nějaký chlap četl tu pitomost z 19. století, která neměla hlavu ani patu.
Ze začátku jsem to tedy brala jako vtip, postupně se to ale zvrtlo v něco jako erotický román a po pravdě, to jak byli oba zoufalí, vzhledem k tomu důvodu, mi přišlo trochu přehnané.
Bohužel také překlad byl místy trochu divný a krkolomný, např.: "Palec po palci svírala ústa směrem k jeho." Snad jen to se dá ocenit, že příběh ukazuje na důležitost komunikace v manželství a líbilo se mi, jak se chovali ke svým dcerám.
Krámek s fantazií je kniha, která se mi nesmazatelně vryje do paměti. Vsadila jsem na úžasnou obálku a byla hodně obohacena. Z příběhu je cítit spousta citu, lásky a smutku, s kterými se jeho prostřednictvím spisovatelka smiřuje se smrtí svojí milované babičky. A opravdu se jí to povedlo!
Však záleží jen na nás, jaký fantastický krámek si vystavíme ve své mysli a jak jeho prostřednictvím můžeme mnoho věcí a vztahů vzkřísit stejně jako zbořit. Láskyplná objetí vás čekají na každé stránce a navíc vynikající muffiny na dobrou noc. Fakt si ten recept zkuste!
Kresba magické kočky odpočítává každou kapitolu, aby vás dovedla na nutný konec, ale také na úplně nový začátek. Jako milovnice koček samozřejmě vím, že nikdo by neměl být bez kočky. Ale až nyní jsem pochopila, proč se ta moje chlupatá spřízněná duše, která tu vedle mně přede, tváří, jako by znala odpověď na všechny záhady vesmíru. :-)
Knihy o vztazích mě prostě baví a jelikož vím, že v tom mě nikdy tato autorka nezklame, vždy sáhnu po její knize, když si potřebuji trochu odpočinout od thrillerů a jiných složitějších knih. Tento další její příběh se mi četl opět lehce, zvládla jsem ho za jedno deštivé odpoledne a báječně jsem si odpočinula. Někdy jsem s jednáním některé z hrdinek nesouhlasila nebo mi přišlo trochu až neuvěřitelné, ale to v tomto druhu knížek nehraje až tak zásadní roli. Důležitý je ten relax a naděje, kterou vám svým vždy pozitivním závěrem přinesou.
Tak trochu jsem rozpačitá z tohoto díla. Hlavní roli tu hrají Baudelairovy básně, něco jsem si o tomto prokletém básníkovi tedy přečetla, abych byla v obraze. To bylo na knize zajímavé, že vycházela z této skutečnosti, jinak ale samotný příběh mi přišel trochu přitažený za vlasy a až moc překombinovaný. Sice až do konce nevíme, kdo bude vrah, ale je to za cenu až moc různých variací. Nakonec jsem už vůbec nevěděla, která Claire je momentálně na scéně: zda ta, co se jen vžila do své role nebo ta opravdová. Hlavně že už tedy byl nějaký závěr. Nejsympatičtější mi byl Frank a pak také byly zajímavé různé postřehy z herecké práce.
Výborně sepsaný román pro ženy i pro muže. Je tam vše, co si můžeme od dobré knihy přát, je čtivý a zaujme. Na své si přijdou příznivci napětí, dobrodružství, ale i romantiky a psychologie.
Jediné, co mi trochu mrzí, je, že vlastně nebylo vysvětleno, z jakého důvodu se na začátku knihy Tomáš tak nepříjemně k Nadě choval. Chápu, že to bylo uděláno účelově, aby se vysvětlila následná Nadi nevěra, ale právě proto to mělo být nějakým způsobem vysvětleno, protože takhle z toho Tomáš vyšel trochu jako nějaký agresivní despota, když následně je zase vykreslován pouze jako nešťastný muž, který se nedokáže s nevěrou smířit. Autorce to však odpouštím a dávám všechny hvězdičky, protože jinak příběh považuji za kvalitní a líbil se mi.
Je to úžasný, tak trochu pohádkový příběh pro milovníky knih a koček. Tedy byl přímo pro mě stvořený a já za něj japonskému autorovi moc děkuji. Občas je třeba si připomínat onu laskavost a lásku, která z knihy přímo sálá.
Kočky jsou tak mystické bytosti, že se vůbec nedivíme, když na nás v knize mourovatý Tygr mluví. Kdo tyhle zvláštní bytosti má okolo sebe, zná moc dobře pocit, že ta jeho kočka si vlastně s ním také povídá. V tomto příběhu se kocour zjevil, aby pomohl Rintaróvi vyrovnat se se smrtí svého dědečka. A jak se zjevil, tak rychle po splnění svého úkolu zase zmizel, aby se ale svému lidskému kamarádovi stále připomínal a on nikdy nezapomněl: "Na okamžik se mu zazdálo, jako by nad zídkou na protější straně na chviličku zahlédl záda mourovatého kocoura. Než se vzpamatoval, všechno kolem už zase bylo jen všední a známé jako vždycky."
Síla knížek a jejich vliv na nás vyzařuje z celé knihy a je tu zcela originálně vysvětleno. Samotné spojení kočky a knih určitě není náhodné. Ti, kdo rozumějí kočkám i knihám, zažívají hloubku, zvláštní kouzlo a tajemno a touhu stát se jejich působením empatičtějšími a lidštějšími.
Ani u pokračování knihy On nemohu dát více než dvě hvězdičky. Nejsem prostě vhodný kandidát na erotické čtení a už vůbec ne o sexuálních experimentech. Proto jsem také nedočetla úplně do konce. Pavlův příběh vygradoval do závěru, který mi zase přišel spíš jako z červené knihovny. Tohle se asi v normálním životě těžko může stát. Vzpomínky na dobu koviďátkovou taky opravdu nemusím, jsem ráda, že je to za námi a že už se to snad nikdy nevrátí.
Co mě však úplně nadzvedlo ze židle, to je to břitké odsouzení a urážení Plzeňáků. Divím se sama sobě, že jsem potom ještě četla dál, ale nejspíš proto, že jsem obě knihy dostala s přáním, že je ohodnotím a k tomu jsem potřebovala dočíst. Teď přemýšlím o tom, že autor zřejmě rád provokuje, když chce recenzi od rodilé Plzeňačky. Ovšem ta jeho statistika je zcela pochybná: když někde strávíte pouze 2 % svého života, jen stěží stačíte poznat všechny obyvatele, abyste z toho mohli usuzovat, že 98 % z nich jsou kreténi.
Stejně jako u prvního dílu, většinu ostatních věcí sečtělý čtenář zná. I tak ale potěší hezké citáty, život jako jízda vlakem nebo zmínka o známé knize dr. Gary Chapmana Pět jazyků lásky. Krásné jsou opět i ilustrace a oceňuji vážná témata jako domácí násilí.
Nejkvalitnější na celé knize jsou životní příběhy a galerie poruch osobnosti - to byly pasáže, které mě opravdu zaujaly. Takže nakonec mě tak moc nemrzelo, že jsem vydržela, i když konec jsem musela vzdát.
Celkově jsem se u téhle knihy cítila jako na houpačce - chvíli to vypadalo, že mě zaujme, abych vzápětí zase měla chuť jí navždy odložit. A i u tohoto druhého dílu, i když sama bych si knihu nikdy ke čtení nevybrala, věřím tomu, že si svoje čtenáře najde.
O zhodnocení této knihy mě požádal sám autor, a to i přesto, že jsem ho upozorňovala, že erotické knihy nečtu. Takže jsem nepochopila, proč si vybral právě mě. Pokud jsem zde měla najít něco víc, tak bohužel nenašla. Snad jedině Charlie mě potěšil, protože kočky zbožňuju. Ale to vše, i jaký druh knížek mám ráda, je na mém profilu. Pak také hezké obrázky jsou plusem této knihy, ale pro mě je to bohužel tak vše.
Ještě v první polovině jsem se docela zasmála, byly tam humorné postřehy, i když s dr. Uzlem tak úplně ve všem nesouhlasím. Pak už jsem ovšem hodně přeskakovala - aktivity v oblasti BDSM mi nic neříkají a to plnění úkolů a jejich detailní popisování mě nudilo a kolikrát jsem si říkala - to jako vážně??
Dost často to byla spíš jako nějaká příručka, navíc o věcech, které většina z nás zná a už je někde četla. Jinak Pavlova mamka nemohla chtít přídavky na vysokoškoláka, protože, a to známe snad všichni, kdo jsme kdy o přídavky na děti žádali nebo je dostávali - když jsem zletilý, náleží vždy mě a nikoliv rodičům! Také o tom, že řidičák je lepší nemít při jízdě u sebe, bych hodně pochybovala. Pak ta poznámka o valorizaci důchodcům - málo stávkují??
Takže u mě tahle kniha nezabodovala, což ale neznamená, že si nenajde svoje čtenáře, kterým se bude líbit.
Četla jsem poslední díl v delším časovém odstupu od prvních dvou, přesto se mi okamžitě celý život Louisy vybavil. Tohle není pouze romantika, ale i reálný příběh poznávání sama sebe. Kniha se čte skvěle, nemůžete se odtrhnout. Líbilo se mi, že na Willa se nezapomíná a měla jsem radost, že na jeho počest vznikla i knihovna. I když vlastně celou dobu tušíte, jak to asi dopadne, přesto má smysl tuhle knížku číst - je v ní totiž hodně pravdy: "Důležité je vědět, že ať už si na své cestě vyberete jako doprovod kohokoli, nedovolíte mu rozhodovat o tom, kým budete."
Kniha popisuje život jedné ženy od jejího narození až do stáří, a to takovým způsobem, že se na ni díváme očima různých lidí, kteří ji poznali. Už to je samo o sobě pozoruhodné, že vidíme, jak ji kdo vnímal, hodnotil a jak koho ovlivnila. Klíčovou úlohu sehrává pak Astry otec. Jeho nezájem o svou dceru se mu vrací v závěru knihy: "Ty jsi pro mě taky cizí člověk", říká mu, když on už ji nepoznává. Některé kapitoly byly malinko nezáživné, ale jinak je to zajímavě zpracovaný pohled na vztahy mezi lidmi.
Každá detektivka od paní Klevisové je perfektně promyšlená, líbí se mi, že mohu zapojovat svoji vlastní představivost a po celou dobu tipovat vraha. Tenhle její styl mě prostě nutí ke stoprocentnímu soustředění a přemýšlení, o co vlastně těm postavám jde, proč se tak chovají a kdo z nich by byl něčeho takového schopen. Opět je zde další psychologicky laděný příběh pro nás z exotického prostředí a tím tajuplnější a zajímavější. Mám-li náladu na detektivku, vždycky sáhnu po této autorce. Přečtené mám téměř všechny a těším se na Vraní oko.