AngeliS komentáře u knih
Já jsem ještě knihu z pohledu zarytého komunisty nečetla. A něco do sebe to asi mělo... Přesto byl tak dobře naspsán, že o celou knihu vlastně nic moc neomlouvalo a tak jsem ho neměla ráda ne proto, že byl komanč, ale že byl teda dost odpornej člověk. A já negativní postavy žeru! Asi ráda někoho nesnáším. :D zamotávám se do toho, každopádně boží!
PS: Nečekala jsem od toho vůbec nic, říkala jsem si... však ona němůže psát vše dobře! a ono zatím ano.
Dodnes to slyším hlasem naší paňčelky, jak to četla. Ona to uměla! Dala tomu ještě přidanou hodnotu. Už tak skvělému příběhu. Takže k ní cítím ještě takový kousek nostalgie. "Nakresli mi beránka."
Tyhle knihy z dob války bez války já můžu. Ona tam tedy vlastně je a obrací lidem životy naruby. Tolik osudů a nepletl se mi ani jeden. Skvělé jako vždy.
Pro mě to byla tedy úžasná kniha. Takové zamyšlení se na pár dní u knihy, že svoboda není samozřejmost. To jak byli ti lidi ovládaní a naprosto zmanipulovaní, protože museli neustále žít ve strachu. Taková věc se nám může stát klidně zítra a nebylo by lehké se z toho vymotat. Přece nechcete přijít o všechno, o děti... Lidi, jako byli tady vojáci, bachaři, vychovatelky. Ti se najdou vždy. Neskutečné mi přišlo i to, že si pravdu vychovávali z odebraných dětí soudruhy a soudružky podle vlastních představ. Autorka domyslela vše a vše bohužel dávalo smysl.
Upřímně… dalo mi to zabrat i jako audio. Ale přesto jsem u konce a plná … všech emocí, vážně.
Bývají knihy, kde mi nejde sympatizovat s nikým. Tady tomu bylo naopak. Krásně vykreslené postavy. Všichni mi svým způsobem přišli naprosto úžasní. V takové době chápu, že nebylo snadné zůstat nadvěcí a optimistický. I ta chudák Barbora. Která ukončila život “čumením do zdi”. Čekala jsem od knížky hodně. Ale tolik opravdu ne. Neměla jsem ani jen tušení, jak se v Karviné a okolí žilo. Nechápu, že toho není všude plno. Jako dnešní zhyčkanec vůbec nechápu, jak to mohli dát a nezbláznit se. A když se Jula smála tomu, jak ji vlastně trápilo, že si ji manzel nevšímá, šla jsem do kolen. Takový blbosti řeším přece každý den. Je to opravdu k smíchu. Máme co jíst a nemusím se denně bát, že se mi chlap nevrátí z roboty. Na další díl se těším… ale vlastně i netěším… Tolik trápení v jedné knize. Ale doufám, že alespoň audio bude opět v podání paní Cibulkové. Ta tomu přidala ještě dalších pět hvězd!
Tentokrát jsem to nečekala. Většina příběhů je hrozně průhledných a víš, co se stane. Já tady ne. Možná jsem doufala, že ne? Popravdě jsem se do ní pouštěla pomalu a opatrně, nechtěla jsem ji mít hned za sebou, těšila jsem se na to. Ale pak už to nešlo odložit.
Myslela jsem, že je to jen o nezájmu, špatných lidech a spoustě zlosti.
Bylo to strašné.
Bokem: nechápu vůbec, jak dokáže tak čtivě, úžasně napsat cca 300 stran takovýho hnusu. Od začátku do konce je to jen hnus a přesto mě to opět zasáhlo. Nechci říct, že se mi kniha líbila, protože vůbec! Ale chápeš, ne?
Wow! To jé téma panečku. Věděla jsem do čeho jdu, ale to předčilo má očekávání.
Nevím, zda jsem měla být k Jarkovi více empatická a více odsoudit lidi, co mu nadávali… ale to nešlo. Byl to tak odepsaný člověk. Tak tenká kniha a tolik Sr….. na jednom člověku. Něco takového jsem vážně s knihou ještě nezažila. Opravdu neskutečně popsané lidské dno.
Asi spojler… já jsem doufala, že na té své věci nakonec trošku zapracuje, že tam to uvědomění a sebereflexe nějaká bude. Vůbec. Ale tak asi to o tom nemělo být. Že jsem to čekala neznamená, že to tak musí být. Podle mě je to takový ten konec, kde nežijete šťastně až do smrti… to prostě nedopadne dobře, a co jako, no. Nemusí…
Hnusnej, nechutnej humáč. Úplně zvrácenej příběh. J.D. musí být totálně vyšinutej magor. Ale dost psaní hodnocení, musím se okamžitě vrhnout na další díl!
Bylo to vlastně skvělé. Postavy opět jedna divnější než druhá! To Mornštajnová umí. Děj se mi trošku táhnul, a to nikde nedrhl. Žádné slepé pasáže. Divnolidi mám ráda. Přesto mě to nějak úplně nechytlo, no.
Proboha, proč?? Kde je Emoji kde zvrací duhu? Tak, ale tak moc klišé! Od první věty! Ještě mě bolí zuby, jak moc přeslazené sousto to bylo. Ne! Už nikdy ne! To není ani oddechovka, to je vyloženě jen klišoidní cukrkandl. Tohle je vlastně jen jedna velká vata. Kecy. Neodpustím si to. Cukrová vata - myšleno přeslazená zbytečnost.
Ke knize jsem se dostala až později než v dobách popularity. Mě samotnou určitě odradil samotný začátek knížky. Jako dítěti mi nikdo nevysvětlil, že stačí číst dál a třeba to bude dobré. Bohužel mě ke čtení nikdo v té době nevedl. Naštestí mám nejlepšího kamaráda pod sluncem a jeho nátlak nebral konce a prostě mě k celé serii dokopal a za to mu budu nadosmrti vděčná! Takového kamaráda do každé domácnosti. :D A kniha je samozřejmě skvělá, ještě hodně pro děti, vrátila jsem se s ní do doby, kdy jsem ji měla číst a bylo mi 11. Nevinná, krásná. :)
Je pravda, že vědět to, tak si ten notýsek vezmu. Ale na stranu druhou, knížka se dala přečíst skoro na jeden zátah a když jsem ji přestala odkládat (což už jsem ani nemusela, jak jsem to hlhtala) Tak mi to do sebe krásně zapadlo a čuměla jsem jako puk. Mně se to propojení líbilo, takhle to podle mě fakt je. svět je malej. Každej má své problémy a bylo to tu tak i krásně vystiženo.
Naprosto upřímně říkám, že jsem ji celou nepřečetla. Jenomže! Nesla jsem si ji původně domů pro babičku, že jen nakouknu na fotky. Najednou jsem se přistihla, že už ji několik hodin čtu a venku je noc. Je to opravdu napsané, jak chtěl. Jako román. Poté jsem některé kapitoly už přeskakovala a vybírala jsem si. Ovšem i za tu krátkou chvíli jsem si stihla pobrečet, ale i se opravdu upřímně zasmát. Jako... jeho první auto! :D Ale neříkám, že se k ní ještě někdy nevrátím. Ale od původního, jen to prolistuju... vlastně úspěch :) Božká kniha.
Ve výsledku je to o ničem! Nevim proč dávám pět hvězd!
Kecám, vím. Dala bych i sedm. Ten styl, jakým je to napsané mi prostě hrozně sedl.
A po dlouhé době jsem se u knížky fakt nahlas smála.
Asi jsou mi blízké vtipy jako polemizovat o tom, zda může ešus do kostela.
Nesnáším erotické scény a přesto mi tady nevadí, je to prostě sex, ne trapárna.
Jsou to myšlenkové pochody, a ty jsou skvělý. Rozumím tomu ale, že to nesedne všem. Ale mně tak moc, jak kdyby to napsala pro mě. (Ani náhodou o mně mimochodem.) :D
Fuuuha teda!!! Chvílemi jsem mela strašnou chuť to otočit na konec, kdo ze je sakra ten vrah! Naštěstí jsem to neudělala. Ale nemohla jsem se od toho odtrhnout! Štvalo mě, že musím žít život a nemůžu číst. Skvělý!
Bombastické. Nechápu, že to mohlo být lepší něž první díl! :D
Výhoda je, že podle mě ani není nutné číst popořadě. Nenavazuje to a i tak získáte vlastní, komplexní příběh. Každopádně doporučuji všemi deseti.
Připálila sem večeři! Protože jsem to hltala tak, že mě nějaký ten smrad nemohl zastavit! Musela jsem to totiž dočíst!
Toto je romantika pro mě! Bylo to tak mrazivé. Dost jsem si poplakala, ale zároveň se našly momenty k smíchu. Ta tragédie a dilemata a jak se kdo zachoval. Geniální nápad psát to z pohledu Finn! Příběh totiž propluje životem mnoha lidí a takto to krásně plynule přecházelo. Opravdu, jak říká autorka, dalo jí to možnost více nahlédnout k lidským pocitům. Fuha teda!
No! Mazec, proste mazec. Třeštíková mi do té knihy přisypala nějaké návykovky, potože jsem už u vaření přemýšlela, za kolik minut budu moct číst a při řízení mi vadilo, že se nedá číst a každou volnou chvíli mi vadilo, že nemůžu dál číst. Chtěla jsem vědět rozuzlení, všechny postavy si mě totálně namotávaly. Prvně jsem se, přiznám se ztrácela ve jménech. Vždy jsem musela dát pauzu a říct - Viky, jo Dita a Milek fuč. Jo... ale nijak mi to příběh nerušilo. Čekala jsem nějaké rozuzlení, či co. Potřebuju teď asi nějaký čas to vstřebat a ono si to sedne. Hrozně jsem chtěla vědět, jak do toho vlastně zapadá příběh s Dušanem. Potřebovala bych se o tom s někým babvit a vidět jiný pohled. :D Bylo to tam? Nevšimla jsem si nečeho? Mám z toho hodně dojmů.
Hltala jsem to jako blázen. Samozřejmě je to nechuťárna, místy mě z toho bolelo, co mohlo, hlavně palce. Pro mě absolutně nepředvídatelné. Fakt žeru, když se pořád něco zvrtává a najednou to plyne jinam než bych čekala. Potřebovala jsem to číst dál a dál!! Je to takové zvláštní, jak hrdinu milujete, ale on je to příšerný humusák!
Přemýšlela jsem jakou vypíchnu nejlepší pasáž, ale nejde to. Miluju to od začátku až do konce. Je to moje srdcovka. Je to taková ta záležitost, když mi není fajn. Stačí mi knihu otevřít a za chvíli už z Holdena brečím smíchy. To je prostě tak dokonalý. Přísahám, že neznám nic lepšího. Má to pro mě veškerou hloubku. On nad vším uvažuje jak totální magor, ale přesto mi to vlastně dáva smysl. Opravdu. Přece koho mrtvýho zajímají kytky na břiše? No a kam letěly ty kachny? ♥