angloumene komentáře u knih
Moje prvnotní nadšení nad čtivostí a milým humorem postupně střídala nuda plynoucí z neměnného stereotypu. Nerozvážné mladické putování v přerodu na dvacetkrát psanou slohovku, pevně sešněrovanou korzetem, který má připomínat onu nerozvážnost. Na atrativitě by molh přidat kratší formát nebo kdybych knihu četla s větším odstupem.
Asi nejzábavnější populárně naučná knížka, co jsem kdy četla. Autor představuje svůj životní příběh, s jehož pomocí čtenáři ukazuje velice komplexní pohled na stárnutí - ať už jako nemoc nebo ve společenském kontextu.
Sinclair nezastírá svou odbornost a nedočkavcům předestírá, jak proti stárnutí efektivně bojovat hned na prvních stranách. Na ty ostatní čeká labyrint laboratoří, studií a experimentů, který nestráví každý, ale třeba mě jakožto laika neskutečně bavil.
Autor nezavírá oči ani před otázkou "A co se vlastně stane, pokud lidstvo jako celek zestárne?" a nabízí vcelku optimistické úvahy o budoucím směřování lidstva.
Možná vás teď napadá, že jde přece jenom o poměrně ambiciózní a sebejistý přístup, jenže opak je pravdou. Ze Sinclaira skrz stránky čiší skromnost, pokora a opravdová touha pomoci, což činí knihu ještě o kousek zajímavější.
Od pana profesora jsem nečekala nic jiného, než velmi příjemné čtení. Dostala jsem ale ještě o chlup víc. Nejen, že se kniha čte tak říkajíc sama, ale nabízí i zajímavý historický obsah. Ať už se jedná o popis normalizace, nebo zastavení se u mumifikovaného Lenina, čtenář dostává prožitou historii. Se samotným popisem podzemní církve jsem se vlastně setkala poprvé. Vzhledem k tomu, že se jedná o poměrně unikátní fenomén, musím uznat, že Halík odvedl dobrou práci a toto nepříliš známé téma představil skutečně zevrubně.
Životopis jako celek hodnotím jako podařený. Je čtivý, ani přes svůj žánr nepůsobí příliš sebestředně a nabízí milý a přesto velmi obohacující popis života v Československu. I přes Halíkovo kněžské poslání kniha nemoralizuje ani nepoučuje. Proto po ní může sáhnout opravdu každý.
Jacka Londona jsem hltala už v dětství. Nějak mě ale nenapadlo, jak příjemně mě překvapí o řadu let později. Jeho Cesta nabízí vyrovnanou dávku dobrodružství, filozofování i prostého popisu cesty samotné. Ještě se tomu zdráhám uvěřit, ale kam se hrabe Na cestě :)
Oheň a dým, léto, praskání dřeva a prsty mastné od tuku. Přesně tyhle pocity na mě dýchnout, když listuji novou kuchařkou od Huga Hromase. A o čem to vlastně celé je? Hlavně o experimentování. Člověk by řekl, že se toho s ohněm nedá zase tolik vymyslet, ale ani by mě nenapadlo, kolika různými způsoby se k němu dá přistoupit. Vaření s pomocí nejstaršího služebníka lidstva je prostě gró celé knížky.
Pro koho je ale vůbec určená? No přece pro milovníky ohně! Své si najde domácí kuchař i ostřílený profesionál. Zejména u druhé zmíněné skupiny je teď vaření na ohni a všechny možné způsoby ochucení kouřem velmi populární. Tak jako tak, pro každého se najde spousta inspirace.
No a jak si kuchařka stojí z hlediska svého zpracování? Grafika působí trochu jako ze staré školy, ale na druhou stranu se to k tématu celkem hodí. Hodně prostoru je věnováno technice a náčiní, které je možné při práci s ohněm použít. Autor se v úvodu omlouvá, že není žádný Shakespeare, ale následně překvapí velmi čtivým a osobitým stylem. Každý recept je doplněn aspoň jednou fotkou. Recepty jsou napsány návodné, ale kuchařka jako celek mi přijde vhodnější spíš pro trochu zkušenější kuchaře. Obsahuje seznam receptů a dokonce i rejstřík. Už se těším, až zasednu k ohni a začnu vařit :)
Černý opat má trochu pomalejší rozjezd plný zasnoubení a sňatkové politiky, jenže pak se vše pořádně rozjede. Tajemný přízrak, bájný poklad, detektiv a nejasná rodinná historie dohromady tvoří čtivou, zábavnou detektivku. Prostě ideální letní čtení.
Moje předběžná skepse vůči obsahu této knihy byla opravdu zbytečná. Muži jsou z Marsu a ženy z Venuše skutečně nabízí řadu typických situací, která si obě pohlaví obvykle vykládají trochu odlišně. Navíc to, že si s někým nerozumíte často vede k hádce, které pokud se opakují často eskalují až do frustrace obou partnerů.
Kniha se podle mého názoru hodí nejvíce těm, kteří chtějí pracovat na svém dlouhodobém vztahu. Ti kteří utíkají od partnera k partnerovi by měli zvolit spíš něco jiného. Tak jako tak se ale čtenáři dostane pár rad, které může využít i v jiných, než milostných vztazích.
Pokud mám mluvit konkrétně, tak jsem doteď nikdy pořádně nechápala, proč se partner vždy rozzlobí, když mám pocit, že by mu při řešení dané situace pomohla pomocná ruka. Odpověď je nasnadě - nabídku pomoci může brát jako důkaz mé nevíry v jeho schopnost vše vyřešit. Od teď se pro jistotu budu řídit pravidlem, že mužům budu pomáhat teprve, až si o to sami řeknou :)
Zloději zelených koní je velmi prostá a velmi čtivá kniha. Celým dějem se proplétají dvě hlavní roviny, které propojuje Pavel jako středobod celého děje. Jeho život je plný okouzlení. Jedno tradiční spočívá v platonické lásce ke Karolíně a druhé, velmi netradiční, jej táhne k zemi a jejím skrytým pokladům. Nic většího ani menšího v knize nehledejme. Romantická linka je velmi lehce načrtlá a celý vztah popisuje jen schématicky. Co se vltavínů týče, čtenář má určitě možnost nahlédnout pod plachetku jejich dobývání.
Knihu mohu doporučit všem, kteří se rádi dozví něco nového a nechají se unést na křídlech jednoduchého, tak trochu dobrodružného příběhu pro dospělé.
Ve vší úctě k Havlovi mě tato hra příliš nezaujala. Nemůžu se zbavit pocitu, že mlčící Ferdinand přeci jen zamlžuje určité pohrdání absurditou situace a nepřizná to, ani když je tázán. Já tedy chápu, že určitě bylo lepší nic moc neříkat, ale pak už bych o tom nepsala hru.
Faust patří mezi světové klasiky zcela zaslouženě. Jedná se o čtivé dílo s přitažlivým dějem a překvapivě hlubokými úvahami převážně o hledání sebe sama. Překvapuje mě, že se Goethemu podařilo vyjádřit tak komplexní děj a úvahy s pomocí několika málo básní.
Jak je v zmíněno v předchozích komentářích, Ridleyho Červená královna právem patří mezi klasiky teorie o lidské sexualitě. Ridley čtenáře provádí knihou chronologicky od samotné podstaty sexuality, jejich projevů a dopadů, sexuálního chování zvířat až po sexuální chování člověka. Svou teorii někdy opírá o řadou studií potvrzená data, někdy představuje znesvářené názorové proudy a někdy se nechává unášet vlastní logickou argumentací. Čtenáři je ale vždy jasné, kdy se jedná obecně přijímanou teorii a kdy ne. Navíc jsou všechny teorie vysvětleny názorně a jasně, takže jsem nikdy netápala a nemusela zjišťovat, co se tím vlastně autor snažil říci.
Na druhou stranu je na knize vidět starší datum vydání a tak se občas můžeme setkat s teorií, která je v dnešní době už poněkud zastaralá. Několikrát jsem si toho všimla zejména v části věnující se člověku. Ridley např. příliš neuznává vliv prostředí, které je alespoň podle dnešních průzkumů v mnoha směrech určující. Např. už je vyvrácen jeho názor o tom, že ženy jsou v matematice obecně horší než muži. Zřejmě se jedná o prostředím podmíněný efekt, kdy se ženy v nerovnostářských státech nevěnují tomu, co je společensky nepřijatelné atp. Přesto kniha nabízí spoustu zajímavých názorů a pohledů a čtenáře dokáže obohatit.
Pokračování Hrdého Budžese nás opět nechává nahlédnout do života mladé Heleny, která i přes všechny problémy rodičů studuje na gymnáziu. No a jak to už u mladých lidí otevřené mysli bývá, nechce se nechat pohltit systémem a naopak mírně poukazuje na svoji individualitu, což pochopitelně není v tehdejší době zrovna vítáno. Tak se dostává do problematických situací souvisejících nejen s jejím dospíváním, ale i s komunistickým režimem obecně.
Autorce se podařilo udržet vysokou laťku prvního dílu a tak se čtenář setkává s milým, vtipným a čtivým světem mladé Heleny, které osud občas hází klacky pod nohy, ale ona si s tím stejně dokáže poradit. Celkové téma tentokrát není tak vážné a tak i celý příběh vyznívá trochu lehčeji. Přesto se jedná o dílo, které potěší a hlavně pobaví.
Dívka s pomeranči aneb příběh o lásce, který obdrží mladý Georg od svého zesnulého otce. Milostný příběh samotný je relativně zajímavý a čtivý, i když až neuvěřitelně naivní. Děj odehrávající se v současnosti s mladým Georgem už je ale dost nudný a samostatně nepříliš dobře fungující. Kniha sama mi dost připomínala autorovo předcházející dílo Sofiin svět. Jenže tentokrát se mu nepodařilo dětem poodhalit kousek z tajemství světa dospělých a skloubit jej dohromady s hravostí světa dětského.
Klasický dobrodružný příběh, pro každého dospívajícího rošťáka. Děj je plný dobrodružství, odvahy a samozřejmě správňáctví. Pokud jste fandou Foglarovek je Rájem i peklem právě pro vás.
Co může člověka přinutit vzdát se svých zásad? Zříci se svého přesvědčení, své země a svých tradic a předat snahu kolegů do rukou nepřítele? Co jiného než lidský faktor. Ale kdo je vlastně tím zrádcem a jaké pohnutky, ho vedly až k tomu nepravděpodobnému kroku? A dá se vůbec považovat za zrádce, pokud známe celou pravdu? A jaká je vlastně celá pravda?
Odpovědi nejen na tyto, ale i další otázky dostaneme při četbě Lidského faktoru. Špionážním románu o lidství v jeho vznešené i temné podobě. Románu čtivém i napínavém. Prostě románu, který neudělá ostudu v žádné knihovničce.
Moje první setkání s Julem Vernem dopadlo tak nějak všelijak. Dobrodružství samotné je opravdu zajímavé a hlavně baví. Bylo tam na mě ale trochu moc popisných informací. U většiny ryb stejně netuším, jak vypadají a to, do jakého řádu patří mi na představivosti moc nepřidá. Navíc mě občas dost otravovala zcela protlačená individualita profesorova asistenta. No naštěstí se časy mění :)
Nejprve jsem si myslela, že poslouchám další z řady tak trochu tuctových detektivek o neaktivních policajtech a nadějných novicích. Tehle pocit mi ale nevydržel dlouho a pomalu jsem začala tušit, že tady půjde o něco víc. Moje očekávání se určitě vyplnila, finální rozluštění vraždy je opravdu podařené. Tohle dílko určitě stojí za přečtení.
Snílek tělem i duší vlastně ani nemůže prožít skutečnou, reálnou lásku. A tak je skoro až neuvěřitelné, že se kromě městských budov zařadí mezi jeho přátele také skutečná žena. Dokáže se s touto novou situací vyrovnat a získat její srdce?
Jednoduchý, zábavný příběh o tak trochu prostším mluvícím psovi, který mnohým připomíná spíš koně. I tak ale dokáže bezvadné kousky, které vykouzlí úsměv na tváři lecjakého dítka :)
Černý mnich aneb radno je poslouchat vlastní halucinace, zejména pokud hovoří o naší vyjímečnosti a významném poslání. Kromě tohoto sdělení se jedná o klasické Čechovovo dílo, plné silných emocí i nečekaných zvratů.