Ani832 komentáře u knih

Na tenhle titul jsem se těšila hlavně tomu, jak je napsaný - od konce do začátku. V knize se nachází celkem 19 kapitol - příběh začíná tou osmnáctou, po ní následují kapitoly 17-1. Kniha je pak zakončena kapitolou číslo devatenáct.

Celé se to může zdát trochu zmatené nebo složité, ale ono to spolu vážně dobře funguje. V ději jsem se nijak moc neztrácela, akorát si stačilo zvyknout na to, že další kapitola se přihodila před tou nynější.

Ačkoli jsem se na knihu opravdu těšila a byla na E. Lockhart zvědavá, Nesvá nenaplnila má očekávání.

Neustále jsem měla takový pocit, jako bych už něco podobného četla/o něčem podobném slyšela. Zároveň jsem úplně nepochopila, co mi Nesvá měla předat - na začátku se tam sice rodila určitá myšlenka, kterou se dle mého nepodařilo úplně dotáhnout.

Na autorku se ale zanevřít nechystám, mám tyhle dobře divný příběhy ráda. V merku mám Ostrov lhářů - doufám, že jestli se k němu někdy dostanu, tak nezklame.

17.12.2020

Na začátku jsem byla docela zmatená. Potřebovala jsem se zorientovat v tom fantasy světě a v jednu chvíli mi připadalo, že je to na mě celé nějak moc komplexní. To se ale naštěstí po pár desítkách stránek změnilo a já už se u čtení nemusela tolik soustředit a mohla si příběh víc užívat.

Nejlepším aspektem knihy je rozhodně jazyk. Ten je tak krásný, květnatý a poetický, bohužel ale občas na úkor akčních scén. Celý ten fantasy svět je opravdu originální a neuvěřitelně mě bavilo se o něm dozvídat čím dál tím víc.

Negativa tu ovšem jsou taky, respektive jedno: chvílemi se to neskutečně táhne. Tohle je jednoduše jedna z těch knížek, na které musíte mít náladu a trochu se na ně naladit.

V knize se zároveň nachází spousta krásných myšlenek a citátů - rozhodně si Snílka hodlám někdy přečíst znova už jen kvůli nim, ale předtím se chci navodit do té správné nálady. Věřím, že napodruhé se to bude číst mnohem příjemněji.

A ještě si dovolím pronést komentář k té obálce, jelikož ta je naprosto dokonalá a stala se jedním z grafických skvostů mé knihovny.

Suma sumárum, i když to nebylo úplně to pravé ořechové, do dalšího dílu se hodlám pustit a Snílka Neznámého vám mohu s klidným srdcem doporučit.

3,5*/5*

2 05.12.2020

Než jsem si tuhle knihu přečetla, ležela mi pár měsíců na poličce. Proč? Z jejího přečtení jsem měla obavy. Drtivá většina názorů, které jsem na Dám ti slunce četla, byla pochvalných a vynášela tuhle knížku až do nebes. A já se jednoduše bála, že budu zklamaná.
To se ale nestalo.

Číst tenhle skvost bylo pohlazení po duši - velkou zásluhu na tom má ten nádherný styl psaní, který mi připomíná moje milované Dej mi své jméno. V textu se nachází tolik krásných myšlenek, vět a slov... To vysvětluje tu spoustu lepíků, kterou v knize mám.

I po příběhové stránce je to zmáknuté na jedničku, příběh jsem prožívala společně s hlavními hrdiny, do kterých jsem se dokázala snadno vcítit... A když už jsem u těch hlavních postav, tak na těch to celé stojí. Oblíbila jsem si Jude i Noaha, ale Noah je mému srdíčku i přesto dražší - máme k sobě blíž než s Jude.

No je to nádhera, co vám budu povídat, to jste nejspíš poznali z těch řádek nahoře. Já upřímně nevím, co víc bych k tomu řekla, než to, že je to plné emocí a že je to jedna z nejlepších knížek, co jsem kdy četla.
Důkaz? Po dočtení jsem si objednala Dám ti slunce v originále. Jo, mám ho doma dvakrát.

A ještě musím pochválit překlad – po srovnání některých části s originálem jde jasně vidět, jak moc je zdařilý.

Rovněž chci pochválit obálku a grafické zpracování – to se taky povedlo na jedničku.

Tahle knížka mi v tomhle rybníčku přijde trochu zastrčená do pozadí a to je škoda. Tak ji prosím dejte alespoň šanci.

8 22.11.2020

Předtím, než jsem si tuhle knížku přečetla, jsem o nehodě lodi jménem Wilhelm Gustloff nikdy neslyšela, a přitom to je větší tragédie jak Titanic.

Právě to informování čtenářů o méně známých, ale stále důležitých historických událostech se mi na knihách Ruty Sepetys zamlouvá zdaleka nejvíc.

Ale teď už k ději a tak.

Příběh je vyprávěn z pohledů čtyř odlišných lidí - všichni cestovali na téhle osobní lodi.

Do jejich životů se ovšem nedalo zase tak dobře nahlédnout, především kvůli krátkým kapitolám (klidně i o dvou větách).

Tyhle krátké kapitoly jsou jinak ale určitě plus, jelikož se díky nim kniha čte velmi rychle.

Nechybí zvraty a autorka se nebojí zabíjení postav.

Jedna postava mi teda šla hodně na nervy a jakmile se objevila její kapitola, tak jsem si hlavně přála, ať mám ty její žvásty a myšlenky rychle za sebou. Přesto naprosto chápu její místo v příběhu, s ostatními hlavními postavami docela silně kontrastuje.

Suma sumárum, Sůl moře je vážně fajn knížka, takže vám ji doporučuju a od autorky se určitě chystám přečíst něco dalšího.

12 22.11.2020

Hmm... Kde začít?

V cca první třetině knihy jsem se celkem nudila, a kvůli tomu jsem se bála, že je Becky Albertalli takovou tou autorkou jedné knihy. Autor jednoduše napíše svou prvotinu (v tomhle případě Simona), která je skvělá, ale u dalších knih se mu už tak nedaří. Becky mi tuhle domněnku ale naštěstí dokázala vyvrátit!

Po první části knihy najela na své obvyklé tempo, takže se kniha četla už úplně sama. Neuvěřitelně mě bavily i vtipné chvilky, kterými rozhodně nešetřila. V hlavní hrdince jsem se dost viděla a snadno jsem se do ní dokázala vcítit.

Romantická linka byla neuvěřitelně slaďoučká a uculovala jsem se u ní jako blázen, mezi hlavní hrdinkou a jejím love interestem byla skvělá chemie.

Pokud bych toto dílo měla porovnat s tituly, které Becky napsala, tak bych je seřadila od nejlepšího po nejhorší následovně: Já, Simon-Podělaným navrch-Holka mimo rytmus.

Jediné, co jsem úplně nepochopila, je to, proč je název do češtiny přeložený jako ‘Podělaným navrch’, ale to je nepodstatná stížnost.

Suma sumárum: neuvěřitelně mě to bavilo číst a těším se na další knížky, které Becky Albertalli napíše.

2 22.11.2020

To, že Anička Musilová překrásně píše, jsem věděla už při čtení Černooké. A právě především ten jazyk pro mě byl jeden z těch nejlepších aspektů téhle knihy.

Číst ty věty bylo pohlazení po duši, neskutečně jsem si to užívala. V textu byla velká spousta krásných myšlenek, akorát mi občas přišlo, že se malinko tlačí na pilu, až to chvilkami působilo skoro jako motivační knížka.

Ovšem to nic nemění na tom, že jsem čtení maximálně užila, hodně myšlenek a slovních obratů jsem si zvýraznila, plánuju se k Tamařino souhvězdí určitě někdy vrátit. Hodně mi dala a já věřím, že si z ní určitě něco odnesete taky, třebas i nevědomky.

“napsala jsem tvoje jméno do písku
stála na břehu a čekala
až ho smyje první vlna
a vezme s sebou i moje city”

4,5*/5*

5 04.11.2020

Na tuhle knížku mě neuvěřitelným způsobem nalákala anotace a celkově z námětu tohohle příběhu jsem byla fakt nadšená.

No jenže...
...to nějak nevyšlo.

Ta knížka měla být o normálních lidech, co nejsou vyvolení sirotci s posláním zachránit svět.

Problém ale věží v tom, že tohle je vážně takový obyčejná story o teenagerech. Neberte to nijak zle, ale tak úplně nechápu, co se tím autor snažil říct, nenašla jsem v textu určitou message celého příběhu.

Jo, a taky jsem nečekala, že se do contemporary příběhu budou motat fantasy prvky a nadpřirozené jevy, což vedlo k několika wtf momentům, kdy jsem absolutně nepobírala, co se tam jako děje. Asi by se to dalo označit za magický realismus.

Hlavní postavou je Mikey, kluk, který si chce jen užít maturitní ples a bavit se s kamarády. A má OCD. Mikey byl vážně dobrá hl. postava a maličko to zachraňoval.

Jo, a ten přebal svítící ve tmě? Skvělost!

Knížka se četla dobře, hlavní postava byla moc fajn, akorát nechápu, co mi tohle vlastně mělo v první řadě předat a něco tomu zkrátka chybělo.

2,5*/5*

2 22.10.2020

Na Zmizení Sáry Lindertové jsem byla fakt hodně natěšená a přes má vysoká očekávání nejsem ani trochu zklamaná.

Celkový nápad s metrem a židovská tematika, která v příběhu dost figuruje - obojí je vážně skvělý. Kniha se četla skvěle, nechybělo napětí a čtení jsem si opravdu užívala. Po nějaké době se ale děj začal trochu táhnout a stagnovat, ale i tak mě čtení opravdu bavilo.

Přes velké množství pozitiv se tu najde i pár negativ. Postavy mi přišly relativně ploché, autorka se jim nevěnovala moc do hloubky. Na druhou stranu to chápu, jelikož v žánrech typu detektivka má kniha mít hlavně spád a je třeba, aby si udržela napětí, což se po většinu knihy dařilo.

V knize jde zároveň najít celkem dost klišé (vyšetřovateli pomáhá s případem jeho ex...), ale když se na ně přestanete zaměřovat, úplně na ně zapomenete.

A to jsou jediné mínusy, které mi stejně přijdou dost hnidopišské a rozhodně by vám neměly zabránit v tom, abyste si titul přečetli.

Přiznám se, že jsem se během čtení někdy fakt bála a nedokázala jsem si představit, že bych měla někdy v blízké době jet metrem.

Na to, že je Zmizení Sáry Lindertové autorčin debut, je to naprostá pecka. Kdybych to nevěděla, tak mě ani nenapadne přemýšlet o tom, jestli to je autorčina prvotina.

Jo, a ten konec?! To mi spadla brada.

Katka Šardická mne velmi mile překvapila a moc se těším na to, až si přečtu Noci běsů.

3 01.10.2020

Od téhle knihy jsem neměla prakticky žádná očekávání, jelikož jsem ji dostala zdarma k nákupu u Albatrosu.

Nápad příběhu je super. Brie si prochází pěti fázemi smutku, tudíž jsem čekala něco trochu víc psychologického. Provedení ale těžce zabředává do vod fantasy.

Řeší se tu posmrtný život, a v něm se Brie vyrovnává s jejím zlomeným srdcem. Jenže kde lidé po smrti jsou?

Teď se úplně nerozpomenu, jak se to ‘nebe’ jmenovalo, ale na tom nezáleží.

Jde o to, že fungování toho posmrtného světa nebylo úplně objasněno. Vždycky se tam něco stalo, já byla extrémně zmatená, a až pak se to tedy odůvodnilo nějakým pravidlem, které v tom světě platí, ale autorka nám ho ještě neprozradila.

Ono by se větou “jsem zmatená” daly tak trochu shrnout moje nejčastější pocity z tohoto počinu. Autorka jednoduše moc nevysvětlovala a vy jste museli sami pochopit jak a co. To platí nejen pro svět, ale i pro zápletku.

Oceňuji hlavně nápad a zapojení těžkých témat jako je rozchod rodičů, hledání své sexuální orientace a její následné přiznání...

Ještě chci vyzdvihnout názvy jednotlivých kapitol, protože jsou pojmenované po písničkách převážně z osmdesátých let. Na konci knihy dokonce najdete seznam všech zmíněných skladeb. No není to boží?

Suma sumárum, tuhle fantasy-contemporary doporučit můžu, ale zase nijak extra uchvácená jsem z ní nebyla.

3,5*/5*

1 01.10.2020

Některé stripy byly vážně fajn, třeba takový Fridex Falcký nebo František Ferdinand d’Este byli fakt super a povedený, ale jinak tohle celý považuju za prznění češtiny. Drtivá většina těch zkomolených slov v sobě neukrývá žádný vtip, bez toho komolení by se to prostě obešlo.

Nápad i hláška ‘Se stim smiř’ super, ale znovu to číst asi nepotřebuju. Jsem ráda za to, že jsem si ji jen půjčila.

2 31.08.2020

Wow.
Tak zaprvý: Vím, že tahle knížka má hodně much. Fakt jsem si toho vědoma. Ale i přesto to miluju.

Moje první kniha v žánru sci-fi rozhodně nezklamala.

Hledáte napětí, promyšlenost, skvělou zápletku a spoustu (někdy až přehršel) osmdesátkových odkazů?
Tak to jste tady správně.

Celá zápletka je jednoduše boží. Cesta za velikonočním vejcem (easter egg), která vede přes šest úkolů, tři klíče, tři brány a spousta rešerše a ponoření se do osmdesátých let, i když žijete v roce 2044. A celou soutěž vymyslel zakladatel virtuální utopie Oasis, James Halliday, který je nyní po smrti. Kdo získá vejce jako první, bude mít kontrolu nad celým virtuálním světem.

Nechybí napětí, obrovský vývoj hlavní postavy ani láska. A to celé je fakt dobře promyšlené.

A odkazy na filmy, hudbu, nebo videohry z osmdesátek na každé straně mi nevadily, protože co může člověk čekat, když se kolem 80. let točí prakticky veškerý děj.

Dost děje se také odehrává v Oasisu - virtuálním světě s neomezenými možnostmi. A co vám budu povídat, Oasis je vážně skvělej.

Já Ready player one četla v angličtině. Nejdřív jsem se fakt obávala, že to nebudu chápat, vzhledem k tomu, že se jedná o vymyšlený svět a ne contemporary.

Moje obavy ale byly naprosto zbytečné. Angličtina není nijak extra složitá, nepotřebujete googlit každé slovíčko. Já si třeba hledala jen ta, která se často opakovala.

Jak jste už asi poznali, za mě jedno velké doporučení. Ať už na čtení v angličtině nebo na dobrou scifárnu.

6 31.08.2020

Úplně nevím, co k tomu říct.
Tenhle díl mi přijde jako nejlepší ze celé série, je to fakt silný kafe (ne, že by ty předešlé knihy nebyly).

Jo, a to že Sílu vzdoru považuju za nejlepší díl, je tak trochu unpopular opinion, co?

Kniha je nabitá akcí, nudit se rozhodně nebudete. V tomhle dílu se autorka nebojí ani zabíjení postav, kterých tady skoná vcelku dost.

Na to, že se v HG vyskytuje milostný trojúhelník, a ten nepatří k věcem, které bych měla zrovna ráda, mi překvapivě nevadil.

Každopádně se neskutečně těším na prequel jménem Balada o ptácích a hadech! O Snowovi se toho chci dozvědět víc, jelikož je to vážně zajímavá postava a záporák.

Podtrženo sečteno: Hunger games považuju za skvělou sérii a dystopii, a jsem moc ráda za to, že jsem si ji konečně přečetla. Se zakončením série jsem spokojená a jednoduše... doporučuju si sérii přečíst.

U téhle série prostě nesmíte moc přemýšlet, jinak se vám to asi moc líbit nebude - o tom jsem se zmiňovala už u předchozích dílů. Problém ale je, že nedokážu jen tak odsunout logický myšlení někam do hlubin mozku.

V tomhle dílu dvojčata konečně všem řeknou, že jsou dvojčata. No a když se to dozví upírští úředníci, tak požadují po Olivii absolvování tří zkoušek. Olivia je člověk a oni jí potřebují otestovat a skrz to zjistit, jestli je hodna toho, znát upíří tajemství (respektive vědět o jejich existenci). A u toho bych se pozastavila.
-
Ty zkoušky - to byla jedna velká blbost. První zkouška spočívala v tom, jestli Olivia dokáže přežít noc v rakvi. Jako sorry, ale jak sakra souvisí to, že dokáže spát celou noc v rakvi s tím, jestli je hodna znát jejich tajemství?!
Co si tím jako chtějí otestovat?

Druhá zkouška alespoň dávala smysl, spočívala totiž v tom, jestli Olivia opravdu důvěřuje nějakému upírovi, v tomhle případě její sestře.

No a třetí zkouška ani nebyla zkouška. Olivia jen musela odříkat nějakou přísahu a pak ji svou krví stvrdit.

A to prosím tyhle zkoušky vymysleli dospělí lidé, u kterých se předpokládá, že mají mozek, když jsou na tak vysoké pozici.
-
Sestrám taky hrozí, že je někdo opět oddělí protože Ivy se má stěhovat do Evropy. No a na úplném konci konečně zjistí, kdo jsou jejich opravdoví rodiče.
-
Dějově nabitý díl, párkrát jsem se zasmála...

Akorát teda dost věcí postrádalo logiku. Na druhou stranu, tahle série je psaná tak pro holky chodící do třetí třídy, takže se asi není úplně čemu divit.

09.08.2020

Tenhle díl mi sice přišel slabší, než jednička, ale pořád má grády a rozhodně to není žádná výplň!

V tomhle dílu nehledejte tolik akce, jde tu spíš o myšlenky a psychiku. Moc zajímavé mi přišlo i nahlédnutí, jak to probíhá po hrách.

I když jsem slyšet lidi pět samou chválu na arénu, která se tady vyskytuje, tak mě nebavila tolik jako ta v jedničce. Na druhou stranu byla skvěle promyšlená.

No a ještě se musím vyjádřit k tomu konci. Aréna smrti končí tak, že druhý díl nepotřebujete ihned po dočtení, konec ve Vražedné pomstě se vyznačuje úplně opačnými vlastnostmi. Po tom, co jsem tuhle knihu dočetla, jsem nutně potřebovala vědět, jak příběh pokračuje, ale bohužel jsem nebyla doma a třetí díl jsem si na dovolenou nevzala.

Podtrženo sečteno: Vražedná pomsta mě bavila o něco míň, ale to neznamená, že je to špatná kniha. Oceňuji, že to není vycpávkový díl, jednoduše má v sérii své místo.

8 12.07.2020

Tak jsem se konečně dostala ke svému velkému knižnímu restu - trilogii Hunger games. A už chápu, proč to má tolik lidí rádo.

Příběh je neskutečně originální a vyspělý, rozhodně bych to neoznačila za průměrnou young adult a rozhodně to není knížka se šťastným koncem a jednorožci poskakujícími na duze. A v tom je také svým způsobem tak výjimečná. Vyskytuje se v ní spousta krutosti, nespravedlnosti a bezpráví.

Autorka svět postupně odhaluje, nevybalí to na vás všechno najednou a nechybí ani napětí. Řeší se tu politika, vztahy a já nevím co ještě (a to platí pro celou sérii).

Jednoduše mě to bavilo a klepu si na hlavu, proč jsem se do toho sakra nepustila dřív.

odhadem tak 4,5*/5*

12 12.07.2020

DNF cca 50%

Odloženo po 200 stranách.
Proč? Nuda. Na těch 200 stranách se absolutně nic nestalo. A to těch 200 stran tvoří polovinu knihy.
Samé obědy, večeře, návštěvy, akce...
Občas nějaký ten světlý moment, kdy si říkáte, že se to konečně rozjede, a ono nic.
To jsem si říkala už na straně 88. A doufala, že za dalších dvacet stran to bude lepší. Nebylo.

Hlavní hrdinka nesnesitelná, sobecká a krutá, ničí životy ostatních lidí pro svůj vlastní prospěch. A že jich nebylo málo.

Zbytek jsem prostě projela očima, druhá půlka teda vypadala o něco zajímavější, přečetla jsem si poslední kapitolu a rozuzlení mi přišlo fajn.

A hlavně: Co to bylo za thriller? Jako sorry, ale kdy chtěla autorka tu napínavost a děsivý věci vybalit? První půlka mi připadala jako oddechové čtení pro ženy s kapkou nějaké té psychologie.

4 11.07.2020

Tenhle díl je o dost slabší než jednička, ale nápad je zde zase trochu jiný, což oceňuji.

Do Franklin Grove přijede Hvězdná Serena, senzace-lovící reportérka, která se začne dost pitvat v goticích a má podezření, že ve městě žijí upíři. Dvojčata se samozřejmě snaží odhalení upírské komunity zabránit.

K šíleně otravné postavě Charlotte Brownové (závistivá roztleskávačka) se tentokrát přidává Hvězdná Serena, která posouvá hranici otravnosti asi tak o pět levelů výš.

Její postava mi celkově připomíná Ritu Holoubkovou, protože je taky tak trochu šílená, extravagantní a prahne po novinářské senzaci. A ještě k tomu si vymýšlí vlastní šílená slova jako hrůzyhodný a nepohřbitelný. Ostatně takový výmysl je i podtitul knížky - Skandálzubní.
Asi vás nepřekvapí, že mě celou knížku strašně vytáčela.

Taky mi vadilo opakování informací, jako například kdo je kdo, nebo co se stalo loni a jak k tomu došlo. Na druhou stranu chápu, že mezi vydáním těch dílů uplynula nějaká doba, takže rekapitulace byla asi třeba.

A stejně jako všechny díly se tenhle skvěle četl, na oddych skvělá volba.

2 03.07.2020

John Green mě přesvědčil, že jeho knížky za něco stojí. Už jsem od něj četla knihy jménem Hledání Aljašky a Hvězdy nám nepřály, z toho mě první zmiňovaná kniha uchvátila a druhá naopak zklamala. Tím pádem jsem si nebyla úplně jistá, co si o jeho příbězích mám myslet a jestli stojí za to si od něj přečíst ještě něco.
Tenhle příběh mi přijde ze všech nejupřímnější, nejniternější a předává i dost důležitých myšlenek.

Bylo velmi zajímavé ponořit se myšlenek člověka, který trpí tak těžkým OCD a ještě myšlenkovými spirálami - Aza se nemůže vymanit z obsedantně-kompulzivních myšlenek, nemůže je kontrolovat. Jde vidět, že o Aze psal někdo, kdo má s OCD zkušenosti, její myšlení působí neskutečně reálně a díky němu se určitě podařilo tuto nemoc přiblížit více lidem.

Na těch myšlenkách je nejhorší to, že člověk ví, že je s ním něco v nepořádku, ví, že má myšlenkové spirály, ale nemůže s tím nic dělat. Jako by jeho tělo ani nepatřilo jemu.

Po přečtení anotace jsem ale očekávala větší zaměření na pátrání, kterého se mi sice na začátku dostalo, ale pak se kniha začala zaměřovat spíše na vztahy, jako všechny Greenovy knížky. Text oplývá mnoha krásnými citáty, které ale nejsou tak známé a tak se ve výsledku stávájí mnohem cennejšími.

V celé knize jde hlavně o myšlenky - ať už o ty otravné a dotěrné nebo o tu spoustu krásných a k zamyšlení.

A co si odnáším?
- nakonec zůstaneme sami
- na některé otázky není odpověď
- jsme malincí, nicotní, zároveň ale důležití
- některé věci v životě prostě nevyjdou - pochopit druhé je někdy obtížné
- je důležité zajímat se o životy druhých a nemyslet jen na sebe
- každá ztráta je jedinečná
- na duševním zdraví záleží (což jsem si spíš připomněla)
•
“Podívat se na tebe může každý, ale je dost vzácnost najít někoho, kdo vidí stejný svět jako ty.”
-
-
PS: Ta obálka s ilustrací od Leny Vítkové je naprosto famózní!

8 03.07.2020

Tohle byl asi můj druhý rereading. Netvrdím, že tohle je nějaký literární skvost, ale na mě z toho dýchá ta nostalgie. Prostě knížka z dětství. Má to bezesporu své mouchy. Například to, že neznáme prakticky žádné povahové rysy ani jedné z hrdinek. Jediné, co je popisováno, je vzhled. Jejich povahy si tudíž musíme odvodit, což tady není úplně snadné.
Styl psaní je velice jednoduchý, což je celkem pochopitelné vzhledem k cílové skupině. Na čtení v angličtině by to ale do začátků byla asi ideální volba.
•
A o čem to vůbec je?

Dvě na první pohled naprosto odlišné dívky po přistěhování zjistí, že jsou to identická dvojčata. Ale proč byly odděleny a nevyrůstaly spolu? A jak to, že je jedna upír a druhá člověk?
•
Ale kniha se mi četla dobře, ono všechny díly jsou vážně krátké, okolo 200 stran.

1 03.07.2020

(SPOILER) Tahle kniha je napsaná neskutečně reálně a při čtení mi často vysychalo v hrdle. Hlavně chování obyvatelstva při krizi je vyobrazeno velice věrohodně. Takovéto několikaměsíční sucho nás klidně může sužovat díky globálnímu oteplování v blízké budoucnosti a proto tento dystopický příběh dokáže opravdu zasáhnout. Při čtení se nedá vůbec předvídat, co se stane dál a jak celá krize dopadne. Nechybí napětí ani čtivost. I přesto, že autoři nepsali zrovna o veselé situaci, dalo se v knížce najít i pár vtipných momentů, které malinko odlehčovaly situaci.
•
V tomhle světě bych určitě nechtěla žít. Nedokážu si představit, bojovat o každou kapku vody, sledovat, jak se ostatní lidé mění proto, aby přežili. Nevědět, co bude dál; jestli přežiji, jestli přežijí mí blízcí.
•
SPOILER! V TOMTO ODSTAVCI
Jediné co mi není jasné, je, jak se celá krize s vodou začala zlepšovat a jak vůbec vznikla. Na začátku jsme postaveni hned před hotovou věc: jediné, co se dozvíme je, že sucho už trvá nějakou dobu, ale nevíme, jaká je jeho příčina. Stejný scénář se opakuje i na konci, když se tato těžká situace začíná pomalu zlepšovat; nad celým zlepšením visí velký otazník.
•
Konec by chtěl celkově více rozepsat, 12 stran mi přijde nedostatečných a nemáme se moc šanci dozvědět o dalším vývoji postav.
•
I přes pár much dávám 5*/5*

7 31.05.2020