anibeni komentáře u knih
Takové hledání sama sebe.. Ať už jde o Annu, Severina nebo Pepeho... Příběh je to velmi příjemný a čte se hezky..
O dost lepší než Barva kouzel.. Mělo to děj a spád a plno vtipných hlášek.. prostě Zeměplocha..
Pořídila jsem si limitovanou sběratelskou edici a jen škoda, že není pár ilustrací uvnitř knihy..
Tahle kniha byla jak na houpačce - jednou byla na ránu Julie, podruhé Agnes... Jednou jsem chápala rozhodnutí matky, abych posléze naopak chápala postoj dcery... děj se tak nějak prolínal a plynul a já doufala, že to nějak dopadne.. konec byl jaký byl, mohl být lepší....
Knihy od Yrsy mě baví, líbí se mi i její styl psaní. Ke Kořisti jsem sedla a tak jsem se do čtení ponořila, že jsem až cítila to mrazivé počasí a nevysvětlitelné zvuky.. Příběh je vyprávěn ve třech dějových linkách, které se svým způsobem na konci protnou. To, jak kniha skončila, mě překvapilo a zároveň mě to pobavilo. Nemusí přeci všechny knihy skončit jasným vysvětlením...
Začátek pro mne nebyl vůbec jednoduchý, přiznám, že mi úplně nesedl. Ale jsem ráda, že jsem knihu neodložila a četla dál, protože to, co se na následujících stránkách rozjelo, bylo nečekaně dobré.. Příběh gradoval v samotném závěru a rozpletl tak nitky všech tří dějových linií a v podstatě i všech účinkujících.. Klobouk dolů, tato kniha se povedla...
Přes nenápadný začátek kniha neskutečně gradovala. Nedokázala jsem ji "prokouknout", takže jsem s každou stránkou byla sice blíž pravdě, ale tu jsem dlouho nemohla odhalit. A když k tomu došlo, tak jsem tomu nemohla uvěřit..
Kniha mi přijde originální svým pojetím příběhu - spisovatelka píše svoji poslední knihu a píše ji tak nějak netypicky - a kniha je to opravdu poslední..
I když je podobných knih nespočet a plno jsem jich četla, tak i tak mě tato kniha dokázala vtáhnout do děje. Jen jsem z toho už nebyla tak odvařená, jako poprvé... Střídání časů a osob mám ráda. Děj byl pro mě sice předvídatelný, ale byly okamžiky, kdy jsem fakt nevěděla...
Čekala jsem něco jako životopis Toyen, dostala jsem ale celou plejádu umělců srocených kolem Devětsilu. Což by mi nevadilo, plno věcí a lidí jsem neznala.. Tahle kniha by si ale zasloužila výtvarné vsuvky, aby si mohl člověk ihned promítnout přesně ta díla, o kterých čte. Co mi vadilo, byl styl psaní a vsuvky "té druhé".. Každopádně kniha mě úplně vtáhla do centra české avantgardy a sledovat růsty i pády jednotlivých umělců bylo prostě parádní..
Po delší době zase jeden z dílů Sigma Force. Tentokrát zpestření v podobě Tuckera s Kainem... Příběh byl opět napínavý a četlo se to samo..
Celou sérii hodnotím kladně - bylo to pohodové a přitom pro mě napínavé čtení, u kterého jsem se sice nebála, ale zaujaly mne jednotlivé díly kvůli tomu, že se vždy odkryla část z rodinné historie samotné Amelie.. Některý díl byl slabší, jiný byl lepší, ale za mě celkově se tato série povedla.
Schopnosti Amelie narůstají a protivníků přibývá.. Opravdu jsem zvědavá, jak bude pojat poslední díl.
Rozhodně lepší než třetí díl. To, že Amelie bude asi něco víc než jen ta, co vidí duchy, bylo jasné, ale sama jsem zvědavá, co se o ní v dalším díle ještě dozvím. Jen doufám, že její už tak dost komplikovaný původ nebude ještě komplikovanější.. protože to už by bylo asi moc..
Tato kniha mi dala něco, co jsem ani v nejmenším nečekala.. Čekala jsem totiž detektivku a místo ní mi byl naservírován kus historie, o kterém jsem neměla ani tušení a to mám Šumavu načtenou a prochozenou křížem krážem..
Co mi ale dělalo velký problém, a to hlavně v první půlce knihy, tak to byl styl psaní a skákání nejen v čase a mezi postavami, ale i nečekané odbočky uprostřed nějakého vyprávění.. To šlo fakt ztuha.. Pak jsem si asi zvykla, každopádně mě víc než styl psaní zajímala fakta o táboře a v neposlední řadě i zločin..
Přestože je i tento díl velmi čtivý, tak mě přišel zatím z této série nejslabší... Bylo to napínavé, objevilo se tam plno nových věcí a nových lidí, vysvětlilo se pár událostí... ale něco tomu chybělo..
Po delší době jsem si dala další díl ze série Strašidelné domy a opakovaně musím vyzdvihnout nádherné obálky těchto knih.. Příběh samotný byl zajímavý, trošku strašidelný a rychle ubíhal..
Bylo to taková oddychovka na dva dny.. S knihou Spolubydlící se to srovnat nedá, ta byla prostě výborná, ale každá kniha je jiná a i tahle zaslouží pár hvězdiček za námět a příběh...
Hodně dlouho mi trvalo, než jsem se konečně pustila do čtení Zeměplochy.. a protože se mi opravdu moc líbí tato limitovaná edice, musela jsem si jí pořídit a zařadit ji tak do své knihovny..
Příběh Barvy kouzel znám, jelikož mám několikrát zkouknutý dvoudílný film a herecké výkony jsem si tak v hlavě porovnávala s právě čteným příběhem. Těším se na další příběhy ze Zeměplochy, na Smrtě, na Mrakoplaše a další postavičky..
Velmi čtivé pokračování jedné sudetské vesnice.... jak už tady někdo psal, nenávist vůči Němcům v prvním díle by se dala pochopit vzhledem k jejich válečným zvěrstvům, ovšem nenávist komunistů vůči vlastním lidem, jejich donucovací metody a jejich běsnění - to se pochopit nedá..
Po přečtení Javůrkových Chaloupek jsem se na Sudetský dům vyloženě těšila... a nezklamalo mě to.. naopak.. Opět se jedná o velmi čtivou knihu, byť v tomto případě na smyšleném místě (jak hned v úvodu sám Javůrek vysvětluje). Nicméně podvědomě jsem si příběh zasadila do Krušných hor. Osud rodin Smolíkových a Fuchsových se k ni nemazlil - ovšem s "předsedou" a komunistou Tomečkem to fakt nevyhráli.. To jak se lidé k sobě chovali, jak snadno a rychle zapomínali na své vlastní činy, na to, že jeden den byl soused kamarád a druhý den nenáviděný parazit, to se dělo asi všude v Sudetech, taková byla bohužel doba..
Už je to pár let, co jsem četla první díl této série a a i nevím, proč jsem se hned nepustila do dalšího dílu. Nicméně teď jsem potřebovala trochu "něco jiného" a tahle kniha mi to splnila na maximum. Líbil se mi příběh, líbila se mi zápletka a líbilo se mi i to tajemno plné duchů..