AnnaR. komentáře u knih

Alena Mornštajnová dobře píše a dobře se čte. Ale co se týče této knihy, nemohu se zbavit pocitu jakési zbytečnosti. Proč psát o tom, co se hypoteticky mohlo stát a přitom téměř doslova popisovat praktiky a situace notoricky známé třeba z padesátých let (i když tehdy nebyly děti masově odebírány na převýchovu) nebo z doby stalinismu, nacismu, konečně i ze současných autokratických společností? Přijde mi to jen jako takové "vykrádání historie", když se nedostavil nápad o čem psát. Tři hvězdy dávám pouze za formu psaní.

15 06.01.2022

Ach jo, takhle to dopadá, když spisovatel seká jednu knihu za druhou jako Baťa cvičky. Až mi bylo trapné číst tak povrchní dialogy, přišlo mi, že se jedná o knihu nějakého začínajícího, ne moc nadaného autora. I děj je plochý, předvídatelný, v mnohém vykradený z jiných dystopických románů...

12 30.01.2022

Tuto knihu by si měl každý dát do své knihovničky pro své potomky. Aby si ji mohli v budoucnu porovnat s realitou, která jistě nastane. Mnohé jsme si prožili na vlastní kůži při covidové pandemii, ale lidé rychle zapomínají a mají za to, že to byla jen dvouroční epizoda. Obávám se, že nebyla.

11 09.01.2023

Po velkém zklamání z Gottovy autobiografie, kde se zpěvák jen chválí a dělá ze sebe oběť režimu, jsem si s opravdovou chutí přečetla tuto knihu. Autorovi díky za odvahu.

10 15.01.2022

Kniha se sice dobře čte, ale je to ten typ literatury, kdy se člověk při čtení docela baví, ale za týden či dva se mu dokonale vykouří z hlavy o čem to vlastně bylo.

9 06.05.2024

(SPOILER) Myslela jsem (naivně), že když se Viewegh konečně dostal k docela nosnému tématu, tak to bude po letech kniha připomínající jeho staré, dobré časy. Opak je pravdou. Potenciál nevyužil, jedná se opět o dílko, připomínající odbytou slohovou práci ala - hlavně, ať už to mám za sebou... Škoda zahozené šance. První část, ještě covidová - nuda bezbřehá. Vložka o elektrikáři z Příbrami - trapná. Teprve po tomto úmorném úvodu (ovšem zabírajícího zhruba jednu třetinu knihy) vstoupí do děje naprosto dokonalá, vysoce inteligentní, skromná a poddajná Oxana o níž se moc nedozvíme, vlastně jen to, že na Ukrajině trpěla pod knutou nevěrného manžela a zde trpí pod zvůlí zpanštělých sázavských dámiček a zlodějské pokladní z Tesca. A zatímco na Ukrajině nesla svůj osud podváděné manželky zcela pokorně a bez reptání, zde dělá svému obstarožnímu milenci neuvěřitelně žárlivé scény, a to jen proto, že dotyčný prohodí pár slov se svými bývalkami a prchá (dokonce opakovaně) jako rozcapené děcko přes půlku Evropy za maminkou, aby zamilovanému starci ukázala zač je toho loket. To, že si utlačovaná válečná uprchlice bez problémů koupí (na poslední chvíli totálně předražené) letenky a odjíždí ze Sázavy na letiště taxíkem, což by si většina průměrné české populace nemohla dovolit, svědčí o tom, jak si velmi rychle osvojila móresy kritizovaných sázavských paniček. Zatímco Oxana v knize umírá, tak ve skutečnosti Olena panu Vieweghovi zůstala. Tak mu jen můžeme přát, aby si ve skutečném životě užíval lásky (dokud to ještě jde), aby obraz jeho vyvolené byla jen literární fikce a aby se konečně přestal malicherně zabývat minulostí. A též, aby doufal, že ho brzy nenahradí umělá inteligence, protože ta, bude psát rozhodně mnohem lépe, než poslední leta píše on. A věřit v to, že lidé ocení "ruční práci" je dost naivní - lidé ocení dobré, zábavné, podnětné, zajímavé a je jim celkem fuk, kdo je autorem.

9 18.06.2023

Když jsem si knihu půjčila (zásadně Vieweghovy knihy nekupuji, je to vyhazování peněz a velmi se divím, že to ještě někdo dělá) tak mě zarazilo jak je tenká, ač jde o paměti šedesátníka. Po přečtení jsem pochopila, proč tomu tak je a byla jsem vlastně ráda. Nic nového tam totiž nebylo, kromě jmen bývalých milenek a konkrétních míst, kde dotyčný trávil dovolené. Vyplněné několika zkopírovanými, dlouhými recenzemi za účelem natažení textu, pochvalnou ódou nejstarší dcery (mladší prý jeho knihy nečtou, zřejmě, aby si zachovaly k tátovi alespoň trochu úcty) na jeho naprosto šílenou kravinu Dula a občasné rozhovory s matkou. Do toho výčet všeho: co, kdy, za kolik a pro koho vykonal a na různých místech knihy pro jistotu několikrát připomenout. To, co už bylo napsáno na začátku, se pak doslova zopakuje v nějaké z dalších kapitol (opět vata!) Bezcharakternost exmanželky a exnakladatele už jsou vlastně koloritem, bez kterých se žádné Vieweghovo dílko prostě neobejde. Takže by měl být těm dvěma záporákům nakonec velmi vděčný, protože z jejich mrzkého chování těží už hezkou řádku let a nebýt jich, nemá skoro o čem psát. Ke dvěma zmiňovaným se do šiku vyžírků tentokrát zařadila i zlatokopka extchýně. A to je tak zhruba vše, tedy kromě nesmírného chvástání se literárními úspěchy, zdůrazňování (po kolikáté už?), že je nejvydávanějším českým autorem a v neposlední řadě sexuálními sukcesy u něžného pohlaví. Takže dávám jednu hvězdu: jednak tak trochu ze soucitu a pak i proto, že toto bylo lepší než Dula, která je hluboce pod kategorií odpad, tak to musím odstupňovat. Ale dvě už si nezaslouží, protože srovnám-li to s memoáry jiných osobností, tak tyhle jsou po obsahové stránce téměř tragické.
Celkem nedávno si zmiňovaný autor na svém facebooku posteskl, že nemá nápad o čem dále psát. Svrběla mě ruka od nutkání napsat, aby se na to psaní konečně vykašlal a začal se věnovat užitečnějším věcem. Ale to by nešlo. Pan spisovatel totiž nemá rád názory sledujících, z jeho pohledu negativní komentáře maže a jejich autory zablokuje. Takže mu tam zbývá jen hrstka řitních alpinistů, od kterých se žádného pravdivého názoru nedočká, což mu určitě vyhovuje. A vlastně proč ne, když se i literární paskvily docela dobře prodávají...

9 14.05.2022

Kniha je taková fajn oddechovka, která se velmi dobře čte. A upozorňuje na fakt, že i staří lidé mají právo žít svůj život podle svého a nikoliv takový, o kterém pro jejich tzv. dobro rozhodnou jejich děti.

9 06.01.2022

Naprosto úžasná story. Byla jsem neuvěřitelně vtažena do děje.

9 11.06.2020

Kniha má sice optimistický konec, v němž si můžeme domýšlet, že se hlavní hrdinka vzepřela sobeckému otci a rozhodla se zachránit svou rodinu. Sice bych jí to přála z celého srdce, ale nevím, nevím. Při její povaze bych si spíš tipla, že se z ní stane regulérní alkoholička, rozpadne se jí manželství, kluk se chytne feťácké party a holka si podřeže žíly, ale s dementním otcem to vydrží až do konce.

8 17.05.2024

Měla jsem Viewegha dost ráda. I když jeho knihy nikdy nebyly nic světoborného, tak se příjemně četly už od prvních stran. I přes upadající úroveň se daly číst i ty, co napsal v posledních letech. Ale tuto jsem dokázala doslova přetrpět jen silou vůle. Nuda, uměle natahované, nevtipné až trapné. O tom, že vlastně není o čem psát, svědčí i velká písmena a řádkování, krátké kapitoly končící na začátku strany, aby se text uměle natáhl. Když by podobný blábol donesl do vydavatelství začínající autor, tak ho ženou svinským krokem.

Knížka, která především brnká na city milovníkům psů. A pan spisovatel, který je především velmi schopný podnikatel toho dokázal vrchovatě využít (nebo zneužít?) a z nebohého Gumpa se stal bohapustý byznys.

7 11.03.2023

Stačilo okopnout tiskovky probíhající během covidu, popsat to, co jsme během té doby zažili všichni, akorát nahradit vir stromem. Nic víc, nic míň - bohužel... Konec mi silně připomínal Stepfordské paničky. Takže nic objevného, navíc styl psaní byl na úrovni slohové práce žáků střední školy (maximálně). Po přečtení knihy Probuzení od Laurenta Gounelle musím svůj komentář doplnit. Nevím zda jde o náhodu, či že jeden opisoval od druhého, jelikož obě knihy vyšly ve stejném roce a tématem jsou totožné. Ale ve srovnání s druhou jmenovanou vyznívá Tománkova kniha jako povrchní škvár.

7 27.12.2022

Absolutní kravina, víc k tomu nemám co napsat.

6 19.03.2024

úžasná kniha pro ty, co něco podobného zažívají a ví, že někdo chápe jaká je to hrůza starat se o psychicky postižené seniory. Horší byl otec, s těmito lidmi jsou větši problémy, protože nejsou zbaveni svéprávnosti, nejsou na první pohled nemocní a při tom znepříjemňují a ztěžují svému okolí život víc, než nebožáci postižení demencí. A jestliže někdo píše, že se děti musí starat o své rodiče, tak neví o čem mluví a nikdy soužití s takto postiženým rodičem nezažil.

6 20.12.2023

Tak jednak nápad není originální, snad jen to, že se jedná o dvě autorky. První jsem přečetla od Sabiny Voty, ale tak mě to nebavilo, že ten druhý pohled jsem silou vůle přečetla ani ne do půlky a následně knihu odložila. Nechápu tak vysoké hodnocení, snad jen toho, kdo něco podobného zažil, vezme kniha za srdce, jinak nevím...

6 26.08.2023

Jistě záslužná kniha - hlavně pro alkoholiky - stávající či potencionální. Ale jinak je vidět, že autorka není spisovatel - profesionál, opravdu je poznat, že jde o literární zpracování blogu. Chyběl mi větší psychologický vhled do jednotlivých aktérů i do autorky samotné. Její neustálé hádky s manželem či jeho rodiči jsou pouze konstatovány, nikoliv objasněny. Stejně jako náhlé prozření a důvody jejího návratu k manželovi, který jí dlouhé měsíce deptal nechutnými zprávami jsou shrnuty pouze do několika málo vět typu - uvědomila jsem si, kde jsme udělali chyby... A to je žalostně málo.

6 01.07.2022

Ne všechny Hartlovy knihy se mi líbily. Třeba Okamžiky štěstí či Nejlepší víkend byly dost slabé nikoliv námětem, ale stylem psaní. Proto jsem dost rezervovaně přistupovala k této poslední, o které jsem nevěděla dopředu vůbec nic. O to víc mě pozitivně překvapila, skoro jako by byla dílem jiného autora. Zajímavé téma, hezky napsané. Na konci vlastně netušíme, zda byl pro hlavního hrdinu happy endem či nějakým božím trestem. Když jsem si představila, co toho chudáka v budoucnu čeká, tak mi ho bylo spíš líto.

6 18.02.2022

(SPOILER) Je mi líto dcer pana spisovatele. Číst o tom, jak jejich tatík chlastá (přestože denně užívá 13 prášků), kouří trávu, kokain neužívá pravidelně jen proto, že nemá spolehlivého dealera a občas s úspěchem masturbuje musí být neskutečně frustrující. Jeho exmanželce blahopřeji, že se dokázala zbavit tak sebestředného, ufňukaného a ješitného muže. Expřítelkyni bych přála, aby dokázala totéž a přestala mrhat časem i silami ve hře na nejlepší kámošku. Mělo se to jmenovat Totálně zbytečný rok, protože kromě výše uvedeného a častého kňourání na adresu exmanželky a bývalého nakladatele to více méně bylo o ničem.

6 21.06.2021

Kniha je spíš fotoalbum, doprovázené ne příliš originálním textem. Autor si hodně idealizuje manželství svých rodičů (stejně jako ve filmovém dokumentu), což je jistě chválihodné, aby následně byl až zle kritický k druhému manželství otce a macechy, kterou nemilosrdně tepe a vlastně jí obviňuje ze sebevraždy Karla Svobody.

5 28.02.2024