Annette komentáře u knih

Ač je to už téměř rok, co jsem Sto roků samoty poprvé držela v ruce a začala pomalu obracet první strany, není snad jediný den (no dobře, ne každý den, ale chápete, jak to myslím), kdy bych se v myšlenkách ke knize nevrátila. Pro mě je to jedna z těch knih, na kterou nikdy nezapomenete, ale zároveň v ní objevíte něco nového pokaždé, kdy vás napadne se k ní vrátit.
Přestože musím přiznat, že jsem se zpočátku v ději i stylu psaní docela ztrácela, po určité chvíli jsem knihy téměř doslova vklouzla a následujících několik dní jsem jí nepustila z ruky. I když to není děsně tlustá bichle, přečíst Sto roků samoty mi zabralo delší dobu, ale ze zkušenosti už vím, že takové knihy potom hodnotím jako nejlepší (měla jsem to stejně např. i u Lolity, Pána prstenů nebo Jako zabít ptáčka).
Sto roků samoty se pro mě z literárního hlediska stalo téměř modlou, jakýmsi knižním božstvem, ke kterému se neustále vracím a všem ho doporučuji (a to někdy až příliš horlivě, pardon, ale stojí to za to). Bezkonkurenční dílo, osobně je to pro mě nejen jeden z top románů 20. století, ale vlastně jedna z nejlepších knih vůbec.
A malé doporučení na konec - pokud se na knihu teprve chystáte, vezměte si ke čtení tužku a list papíru a čmárejte si rodokmen Buendíů. Rozhodně pro vás potom bude jednodušší orientovat se mezi postavami. =)

11 20.06.2016

Výsměch všem poctivým kuchařům. Bůh nám pomáhej, pokud si podle tohohle někdo udělá obrázek o české gastronomii.

"Shoot all the bluejays you want, if you can hit them, but remember it's a sin to kill a mockingbird." Jako zabít ptáčka je pro mě takový malý must-read, o který by měl každý náruživý čtenář alespoň jednou zavadit. Osudy a charaktery hlavních hrdinů se musí dotknout snad každého z nás a působivý pohled mladého děvčátka v sobě nese snad všechny lehkosti i těžkosti dětského světa, na který je radost i tíha zavzpomínat. Zároveň ale zdůrazňuje ryzí lidskost v té nejlepší i nejhorší podobě tak, jak to zkušenostmi vyostřené dospělé oko nedokáže zachytit.
Výborná kniha, nádherná, dokonalá.

7 20.06.2016

Velký Gatsby mě nadchnul. Prvních pár kapitol mě tolik nechytlo a zezačátku bych rozhodně neřekla, že to je kniha, od které se nelze odtrhnout. Když jsem ale hlouběji pronikla do děje, kniha mě úplně pohltila. Pokaždé, když se mě někdo ptal, jak bych tuto knihu popsala, okamžitě mě napadlo slovo ,nádherný'. Propadla jsem kouzlu Fitzgeraldova stylu psaní, zamilovala jsem se do jeho slov a výrazů, které použil. I když jsem některé věty musela přečíst dvakrát, aby mi plně došel jejich význam, pokaždé mě okouzlilo, jak si Fitzgerald s jednotlivými větami pohrál a dal si záležet na každém detailu. Jediné, co mě mrzí, je, že jsem film viděla dřív, než jsem stihla dočíst knihu. Nejen že jsem věděla, jak příběh skončí (od toho momentu jsem Daisy nenáviděla a řekla bych, že se pro mě stala nejhloupější ženskou hrdinkou, i když konkurence je v dnešní literatuře dost vysoká), ale přišla jsem o kouzlo vytvořit si v mysli vlastní svět. Upřímně řečeno, film je moc dobrý, nechybí v něm skoro nic (což mě příjemně překvapilo, v dnešní době se málokdy film skutečně podobá své literární předloze, ale vzhledem k rozsáhlosti a propracovanosti díla se nic vynechat nedalo, aniž by se příběh zbortil jako domeček z karet), ale přece jenom Gatsbyho večírky nejsou popisovány až tak velkolepě. Jinak nemám absolutně co vytknout a celkový dojem, který ve mě kniha zanechala jsem už dlouho z jiné knížky neměla.

5 12.08.2013

Zakletý v čase je nesmazatelně jedna z mých nejoblíbenější knih vůbec. Četla jsem ji už třikrát a pokaždé se mě dotkla, pokaždé mě rozzuřila, rozesmála i rozplakala. Nesmazatelně se mi vryla do paměti a to nejen tím, jak neobyčejný a originální je její děj a námět, ale i lehkostí a citovostí s jakou je kniha napsána.
Je snad jen trochu škoda, že tato literární předloha není tak populární jako její filmové zpracování, ale to se knize v kvalitách dost přiblížilo a určitě také stojí za pozornost.

4 20.06.2016

Další román od Cecelie Ahern... Celkově miluju její styl psaní a i když některé náměty jejích knih jsou trochu kýčovité, rozhodně nepostrádají nápaditost a originalitu. Její příběhy jsou jedinečné a na rozdíl od jiných autorů o nich nelze uvažovat jako o kopii známějších děl. Má prostě vlastní nápady a na jejích knihách je to vidět. =)

Tenhle průvodce je úžasný - postavy jsou v něm dokonale vykreslené, stejně jako popis jednotlivých částí knih a filmů. Moje oblíbená pasáž jsou příběhy jednotlivých upírů - jak se proměnili, jak se vyvíjeli jejich životy a hlavně se mi líbí, jak se některé postavy doplňují a jejich příběhy jsou navzájem propleteny.

3 25.02.2013

Na Věk X se hrozně těším, Richelle je moje oblíbená spisovatelka. Nevíte, jestli už v Americe vyšla?

Tahle knížka je hodně čtivá. Z literárního hlediska se sice spíš jedná o katastrofu - neustále se opakující výrazy, hrdinčina vnitřní bohyně a kousání rtu se po šestistech stránká "okouká". Když přehlédneme tuhle autorčinu tupost, která mě přesvědčuje, že si to po sobě snad ani nepřečetla, musím uznat, že kniha to "něco", čím si získává miliony fanoušků, kteří se nedoukážou od stránek odtrhnout, má. A to včetně me. =)

2 25.02.2013

Knížku jsem četla až po shlédnutí seriálu a byla pro mě obrovským zklamáním. Seriál je podle mě jeden z nejlepších (tedy aspoň většina jeho sérií), ale celá kniha se nese v duchu "jsem sice blondýna s velkýma kozama a pracuju jako sevírka, ale to neznamená, že jsem hloupá". Autorčin styl psaní je velice jednoduchý, nevtáhne čtenáře do děje, ani nezaujme. V polovině druhého dílu jsem to prostě musela vzdát a proto radím - zůstaňte u seriálu.

1 25.12.2014

Neříkám, že se to nedalo. Když se nad tím zamyslím, asi mě to bavilo víc než druhá polovina předchozího dílu, při které jsem někdy měla opravdu chuť toho nechat a nikdy se k tomu nevrátit. Nakonec jsem se ale překonala a přetrpěla i třetí díl. Ten už je o něco čtivější, dokonce ani Anastasiina vnitřní bohyně už nedělá přemety na lenošce tak často a její podvědomí si víceméně odpustilo i kritické pohledy zpod půlměsícových brýlí. Asi to dočte každý, už jenom proto aby věděl jak to dopadne (ne že by to nebylo jisté hned od první kapitoly prvního dílu, ale...), ale kdyby ten příběh autorka trochu víc propracovala a promyslela (pokud je takové mozkové činnosti schopná =D) a třeba začala chodit na nějaké kurzy psaní, tak by to nemuselo být tak špatné.
Chtěla jsem si to přečíst a přečetla jsem si to, ale není to nic, k čemu bych se někdy chtěla vrátit.

1 10.12.2013

Knížka se hodně snaží napodobit styl Austenové, ale je vidět, že román psala jiná ruka. Čte se moc dobře, o tom žádný pochyb, ale přece jenom nikdy nebude patřit mezi ty "nej" knihy. Většina věcí jsou absolutně předvídatelné, některé jsou příliš protáhlé a ty důležitější jsou zase neuvěřitelně zkrácené, někdy třeba i jen do pár řádek. Líbí se mi, jak je tam vidět změna doby - v časové posloupnosti jsme už přece jenom trochu jinde než u Pýchy a předsudku - a také jsem ocenila, že Elizabeth a Darcy se v příběhu příliš nevyskytují, jsou jen okrajové postavy a nikdy přímo nevystoupí. Hodně mi vadilo zjednodušování některých událostí - "jsi zasnoubená s jedním, ale chceš si vzít druhého? žádný problém, všichni souhlasíme!" "takže on vlastně není ženatý, jenom s ní utekl a bez souhlasu se vzali? nevadí, ať spolu klidně zůstanou!". Celkově je ale kniha dobrým "pokračováním" Pýchy a předsudku a ostatní díly si určitě přečtu.

1 16.05.2013

Po shlédnutí filmu se na knížku strašně těším. Miluju příběhy na téma Kráska a zvíře. =)

Kniha nabízí nezvyklý pohled na známou rodinu přímo od jejích členů. Zajímavé čtení, vidět někoho populárního z jeho pohledu a ne jenom z bulvárních článků.

Je to vlastně jen podivně okopírovaná Pýcha a předsudek... Zápletka i konec jsou od počátku jasné, hlavní hrdinka vlastně pouze prožívá nesmyslné halucinace, styl psaní je velice jednoduchý. Po tak velké reklamní propagaci jsem čekala rozhodně něco lepšího a na základě této zkušenosti se do dalších knih od Potter pouštět nebudu.

25.12.2014

Dočetla jsem, ale... Do prvního dílu jsem se pustila jen proto, že jsem zrovna neměla nic jiného na čtení a byla jsem překvapena, jak rychle mě příběh pohltil. Proto jsem se ihned pustila do druhého dílu a následně do třetího... A původní nadšení mě opouštělo stejně rychle, jako přišlo. Posledních sto stránek bylo vlastně jen utrpením, které jsem překonala jen proto, abych dokončila sérii. Znovu bych do toho nešla a rozhodně bych sérii nedoporučovala.

25.12.2014

I když mě ze začátku Pokrevní pouta nechytly tak jako Vampýrská akademie, při čtení Ohnivého srdce jsem se konečně dočkala právě toho pocitu, který jsem u VA získala hned v prvním díle. Richelle Mead je opravdu úžasná autorka a do jejích dalších sérií se pustím bez váhání .

25.12.2014

Ze začátku jsem se bála, že to bude hloupé a nebude to stát za přečtení (a už vůbec ne za pokračování), ale byla jsem příjemně překvapena. Je to zase něco trochu jiného, ale krásně napsané, rychle pohltí a přečte se jedním dechem. Rozhodně mohu doporučit.

25.12.2014

Závěrečný díl trilogie z pera mladé americké autorky. Děj započal knihou Dokonalý pár (Matched), pokračoval Dokonalým snem (Crossed) a nyní se uzavře v Dokonalém světě (Reached). Ally Condie nám má určitě ještě co nabídnout.

Výklady snů jsou velice... překvapivé. Ani by mě nenapadlo, co můžou některé sny znamenat a jakou symboliku mají určité jevy. Rozhodně je to zajímavé do takové knih občas nakouknout. =)