annettka1098 komentáře u knih
Autorce se povedlo popsat historické osobnosti dané vesnice tak, že vůbec nebudete mít pocit, že čtete historickou knihu faktu. Celé čtení budete doufat, že je příběh smyšlený a že se dočkáte happy endu. Bohužel už v polovině knihy vám dojde, že na konci této události se žádný šťastný konec nekoná.
Příběh Životic vás zlomí. Budete nešťastní, naštvaní a znechucení, možná budete lidstvo jako takové nenávidět. A právě proto je důležité tyto knihy číst, protože přesto všechno, se to ve světě pořád děje.
Od knihy jsem dostala přesně to, co jsem očekávala, tedy melancholický rodinný příběh. Děj je vyprávěn retrospektivně, kdy kapitoly dcery vyobrazují součastnost a kapitoly otce minulost. Přestože začátek byl poklidný a seznamoval nás s postavami, v 11. kapitole nastal zlom (něco se stalo) a já jsem nebyla schopná knihu odložit. Autorce se navíc nedá odepřít výborný a zároveň jednoduchý styl vyprávění, který se opravdu dobře čte.
Přemýšleli jste někdy jak by to s Vodníkem od Erbena bylo dál, kdyby na konci nepřišlo to dítě k úhoně? Já myslím, že přesně nad tím se zamyslela autorka knihy Před povodní (nebo alespoň mě to tak přišlo) a musím říct, že to zpracovala velmi bravurně! Kniha je velmi poetická a nechybí tajemno, fantastično ani symbolika.
Tím, že Před povodní je má první kniha od autorky, nemám srovnání s jejími předchozími díly Do tmy a Ke tmu a od knihy jsem tedy neměla vůbec žádná očekávání. Respektive jsem podle anotace očekávala klasickou českou prózu s odkazem na život na venkově před povodní. A dostala jsem naprosto nepopsatelný zážitek! Ano, trvalo mi nějakou dobu se na knihu naladit, protože jsem do té doby asi nic takového nečetla. Ale jakmile jsem se o toho dostala, jakmile jsem si ověřila, že ta balada, ten odkaz na Erbana co tam vidím není jen můj pocit, ale záměr, tak mi spadla brada a nechala jsem se pohltit.
Kniha Před povodní nebude pro každého a zařadila bych ji mezi náročnější čtení. Je potřeba číst mezi řádky, respektive uvědomovat si symboliku, kterou autorka v textu užívá a nenahlížet na vše pouze logicky.
Kniha má něco málo přes 200 stran a na sálodlouhé popisy není prostor. Přesto dokázala autorka postavy dostatečné charakterizovat a o napětí není nouze. Můj tip na vraha se měnil skoro s každou přečtenou stranou a stejně jsem se netrefila. Během čtení mě pobavilo, když jsem si uvědomila svou myšlenku "Kdyby tam byl Poirot, tak by tolik mrtvých nebylo, ten už by to vyřešil."
Troufám si říct, že kniha ve mě vyvolávala přesně to, co ve mne vyvolat měla. Cácory mi bylo od prvních stran velmi líto. Je nepochopená a hlavně nemilovaná a je tím velmi traumatizovaná. Naopak ostatní členi domácnosti mě zvedali ze židle. Hlavně tedy babička s matkou, ty jsme měla chuť obě nejen proplesknout, ale i je někam zavřít.
Kniha je napsána poměrně syrovně, pouze z pohledu Cácory. Může se tak zdát, že je emociálně plochá, nicméně přisuzovala jsem to k prožitému trauma. Cácora velmi málo mluví, bojí se všech a všeho, nikam nezapadá. A přesně to, jsem z celé knihy cítila.
Co mi na knize vadilo byl stále se opakující les a dlouhý úvod o plzácích. Nějak mi to tam nezapadalo, přišlo mi to jako snaha o poetično, které bohužel nezafungovalo.
Přestože jsem se knihy trochu bála z důvodů popisů přírody, měla jsem pocit, že jsem je při čtení skoro nezaznamenala. Krásně mi to do příběhu sedlo a užívala jsem si každé slovo. Od začátku jsem se nemohla od knihy odtrhnout a jen těžko jsem dodržovala harmonogram pro #spolecnecteni . Knihu jsem určitě nečetla naposledy a budu se k ní velmi ráda vracet! Popis přírody, sounáležitost člověka a krajiny byl prostě úžasný. Přestože začátek knihy na to vůbec nevypadá a z dětství Kya mi bylo velmi úzko, nakonec se to zlomilo. Ano, v polovině se z toho stala skoro pohádka, ale vůbec mi to nevadilo. Čtení mi vykouzlilo úsměv na tváři a pohladilo mne po duši. A přesně to je někdy u knih potřeba.
Kniha Kde zpívají raci mi svým stylem a příběhem připomínala knihu „Jako zabít ptáčka“. Jestli jste knihu četli a líbila se vám, myslím, že by vás mohla oslovit i kniha Kde zpívají raci a samozřejmě to platí také naopak.
Kdo zná tuto serii ví, že autorky styl je jednoduchý a díky tomu tak čtivý, že způsobuje závislost. Přestože jsem byla ze začátku knihy k příběhu hodně skeptická a měla jsem pocit, že zápletka je přece jasná, nakonec jsem byla velmi spokojená. Bála jsem se, že další příběh, který se bude Josie osobně dotýkat, bude strašné kliše, opak byl ale pravdou. Tento díl jsem si prostě užila a od druhé poloviny knihy jsem nepřestávala žasnou, jak mě autorka opět dokázala překvapit.
Velmi čtivý příběh, který jsem opět přečetla na jeden zátah. Autorka má výborný smysl pro napětí, které dávkuje postupně, neustále graduje a dokáže v něm tak své čtenáře udržet.
Kniha, kterou si nebudete chtít přečíst někde na pláži, ale rozhodně za přečtení stojí!
Jsem ráda, že se autorka rozhodla knihu napsat. Patřím ke generaci, kdy jsme se ve škole o komunistické době prakticky neučili, protože to prostě v učebnicicích ještě nebylo a řekla bych, že hodně učitelů se o tom bálo mluvit. Po přečtení knihy se tomu vůbec nedivím, ale věřím, že ta doba, kdy jsme se museli bát, je pryč a pojďme konečně přiznat, jaké zrůdné věci se tu děli. Kniha by neměla zapadnout a naopak by se o tom mělo psát víc. Měli by si ji přečíst povinně všichni, co si někdy dovolili říct větu "Za komunistů bylo líp."!
V první polovině knihy se seznamuje s rodinou Strassových a dalších obyvatel chatové osady Slunečná. Kniha tak na mě trochu působila jako rodinné drama s detektivní zápletkou. Nicméně postavy a jejich vztahy byly tak dobře vykresleny, že mě čtení velmi bavilo.
Jediné co mě na čtení "ubíjelo" byly dlouhé kapitoly, kdy bylo 300 stran rozdělených pouze do 17 kapitol. Jsem zastánce spíše kratších kapitol, mám pak pocit, že se v ději neustále někam posouvám.
Ani dlouhé kapitoly ale nemohly tentokrát ubrat na zajímavosti příběhu. Přestože jsem vraha tipovala téměr od počátku, autorka mě několikrát zmátla, takže jsem pochybovala, zda je můj intuitivní odhad správný. Nakonec jsem byla moc ráda, že vše dávalo smysl.
Hodnocení: 90 %
MALÉ ŽENY je kniha, který by neměla chybět v žádné knihovně!
Zní to jako strašně banální a nezáživný příběh. Čtyři sestry, každá je jiná a vyrůstají ne v úplně bohatě rodině. Tatínek odešel do války (Jih proti Severu) a tak jsou doma jen s maminkou. Dvě starší sestry musí chodit do práce a pomáhat s rodinným rozpočtem, mladší dcery musí pomáhat v domácnosti. Dívky si občas zoufají, jak je to nefér, že jsou chudé a musí pracovat, jak by byly šťastnější, kdyby si mohly celý den dělat co by se jim zlíbilo. Maminka je chápe, některé jejich kamarádky jsou bohaté a děvčata tak mají pocit, že je co závidět. Nicméně jim vždy ukáže, že nic není takové, jak se to na první pohled zdá.
Takhle kniha bude růst s vámi. Přála bych si vykřičet do světa, že Malé ženy by měla dostat každá dívka třeba k 15. narozeninám jako takového průvodce životem. Každá kapitola je milá, krásná a hlavně poučná. Věřte, že i ve 30 jsem se hodně poučila! Nad spoustou věcí jsem se zamyslela, hodně jsem se při čtení usmívala a každá kapitola mě zahřála u srdce.
Než jsem knihu vzala do ruky, přečetla jsem si pár pochvalných recenzí. Říkala jsem si, že přehánějí. Předposlední díl Lazar se mi totiž moc nelíbil a já tak nečekala zázraky ani od Zrcadlového muže. Upřímně jsem se docela těšila, jak napíšu recenzi, že chválu pějí jen zapřísáhlí fanoušci, ale starý Lars Kepler už je pryč. Oh, jak šeredně jsem se splatla! Starý Lars Kepler je zpět!
Začátek knihy byl trošku zmatený, protože vypráví v podstatě dva příběhy najednou. Navíc se pak posuneme o 5 let dopředu. Pochytit všechny jména bylo chvílemi náročné, ale nakonec se vše spojilo a nastaly pasáže, kde jsem ani nedýchala. Očima jsem doslova hltala každou stránku, byla jsem napnutá jako struna a nevycházela z údivu, jak mě to zase dokázalo absolutně pohltit. Musím se přiznat, že jsem se u tohoto dílu i bála. A docela dost. Rozhodně nedoporučiji slabším povahám večer před spaním.
Jediné co bych knize vytkla je závěr. Autoři mají v oblibě psát závěr ve velkém filmovém stylu a to je na mne bohužel už trochu moc. Je to na mě moc americké, neumím si to představit (resp. umím, ale jen jako film) a místo abych byla napjatá, tak u toho spíš protáčím oči.
Nicméně kniha rozhodně stojí za to a já si několikrát během čtení řekla "tohle si chci jednou přečíst znovu".
Ke knize si připravte především dostatečnou zásobu kvalitní dobré kávy, protože sliny se vám budou sbíhat na každé stránce. Tato kniha je kávy prostě plná. Té dobré, kvalitní, kterou když dopijete, budete mít chuť na další. A přesně taková je i kniha. Papírová obálka knihy lahodí oku, je příjemná na dotek a požitek z ní byl pro mne téméř nepopsatelný. Přesto, že jsme ze začátku ocas bojovala se skladbou slov ve větách, nakonec to pro mne získalo své kouzlo, stejně tak jako opakování popisu prostředí i postav. Prostě jako když pijete kávu. Víte, že každý doušek bude stejný, jako ten předchozí, ale je to tak dobré, že nemůžete přestat.
Přestože kniha začíná zdánlivě obyčejně, touha po informaci za co byla Helena odsouzena nutí číst dál. Postupně celý příběh hodně gratuje a u posledních stran jsem měla pusu otevřenou dokořán.
Hodně se mi líbilo, že "odhalení" za co byla Helena ve vězení, autorka nenaservírovala čtenáři hned. Během čtení najdete pár indicií, díky kterým si některé věci domyslíte a autorka vám je následně potrvdí.
Celý text je navíc napsán jednoduše, ale velmi čtivě, takže tuhle novelku klidně zvládnete přečíst za jedno volné odpoledne.
Hodnocení: 90 %
Kniha mě po náročnějším začátku kde je vysvětlen svět, ve kterém se příběh odehrává, nakonec velmi zaujala a vážně přemýšlím, že budu ve čtení série pokračovat.
Prvních cca 60 stran knihy je věnováno popisu světa. Autorka sice vše do detailu promyslela, ale já jsem to prostě nezvládla. Moje fantasie je asi malá nebo za to možná může má nedostatečná pozornost. Prostě a jednoduše začátek byl pro ně velmi těžký a dost jsem se bála, že tato kniha bude dalším splněným úkolem do čtenářského klubu.
Naštěstí na straně 105 jsem již byla absolutně pohlcena příběhem a dobrodružstvím, které se v knize odehrávalo. Kromě vysvětlení světa bylo hodně prostoru věnováno také jednotlivým postavám a k téměř celé dobrodružné výpravě jsem si udělala velmi přátelský vztah. Celé čtení mi navíc zpřijemňoval velmi čtivý text. Bojovala jsem sice s cizími názvy, které autorka vymyslela, ale i tak jsem se v hlavní dějové lince chytala a opravdu mě bavila.
Kniha je doplněna slovníčkem a můžete si cizí názvy kdykoliv oživit. Já jsme ale nebyla schopná si je zapamatovat.
ODBOČKU V LESÍCH rozhodně doporučiji všem, kteří se rádi bojí a mají rádi záhady typu Bermudského trojúhelníku.
Nebudu lhát, ke knize jsem přistupovala trochu skepticky. Mám ráda a cením si českých autorů, ale bohužel jsem již dlouhou nenarazila na dobrý český thriller.
Vzhledem k tomu, že bydlím hned u lesa jsem si příběh opravdu užívala. Trošku mě mrzelo, že jsem ho nečetla v létě během dovolené, aby byl zážitek téměř autentický. I tak ale musím říct, že jsme se bála, příjemně jsem se bála, a to mám moc ráda. Autorka mě přesvědčila, že i v našich končinách lze napsat výborný thriller.
HODNOCENÍ: 90 %
Velkým plusem knihy je především čtivost a krátké kapitoly, což jsem vyzdvihovala už v prvním díle série s názvem Mizející dívky. Tentokrát se v příběhu objevuje poměrně mnoho postav, což mi s ohledem na zkušenost s knihami od Larse Keplera vůbec nevadilo. :D Přestože byl příběh stále zamotanější, přišel mi mnohem promyšlenější a propracovanější než u prvního dílu. V polovině knihy pro mne navíc nastal zvrat, který jsem absolutně nečekala a celá má teorie šla do kytek. Přesně to od knih tohoto žánru očekávám.
HODNOCENÍ: 95%
Kdybych neznala jméno autorky, tipla bych si, že ji napsal Robert Bryndza, a to je prostě moje srdcovka!
Tento díl se bohužel rozhodně neřádí mezi ty nejlepší z této serie. Tak nějak mi tam chybělo víc napětí. Nebyl to ten příběh, který bych nedokázala odložit, hrál mi málo na emoce a myslím, že byl šel koncipovat trošku jinak, aby byl napínavější.
Nicméně nemůžu říct, že by mi trvalo se začíst nebo bych se v nějaké části nudila. Autorům styl a smysl pro humor mi hodně sedí, takže jsem se k příběhu ráda vracela a přečetla si knihu s chutí. Jen už teď vím, že za pár dní nebudu vědět, o čem právě tento případ byl.
Kniha mě chytla od první strany a měla jsem problém ji odložit. Naopak, když jsem ji odložit musela, hned jsem se těšila, až se k vyšetřovatelům zase vrátím.
Dvojice Lauren a Hucka mi velmi sedla a hodně mě bavila. Lauren je extrémně chytrá, Huck je s ohledem na svou minulost spíše ochranitelský a praktický. Od začátku to mezi nimi jistří a oba se proti tomu snaží vzdorovat. Jejich vztah má být přece profesionální. Vznikají tak mezi nimi situace, kdy o vtipně sarkastické hlášky není nouze.
Agentka FBI Lauren se snaží vytvořit pachatelův profil, proto společně s Huckem navštěvují potencionální svědky. Postupně odhalují nejen vztahy ve městě, ale dozvídáme se také hodně o Lauren.
Během čtení a probíhajícího vyšetřování jsem měla hned několik variant na pachatele. Odhalení mě ale nakonec překvapilo, a to byla další věc, kterou jsem ocenila.
Romantické knihy úplně nevyhledávám, ale v této knize byla podána v míře, kterou jsem ochotna snést.
Kniha je vyprávěna ze tří pohledů: vyšetřovatelem Samem Porterem, unesenou dívkou Emory a formou deníku se dovídáme vrahovu minulost (bez přesných indicií kdo to je). Kapitoly jsou krátké a toto střídání vypravěčů zaručuje, že otáčíte stránku za stránkou. Upřímně jsem pak hodně přemýšlela, který pohled je děsivější.
Co je na knize opravdu skvělé je, že nás autor okamžitě hodí do příběhu. Žádné pomalé seznamování s vyšetřovatele či jeho kolegy. Hodí nás do vody a plavat se učíme za pochodu. Pro někoho nepřijatelné, pro mě naprosto vyhovující. Od první strany jsem tak byla vtažena do příběhu a napnutá co se stalo. V této knize mne autor prostě a jednoduše přesvědčil, že mi absolutně sedí jeho styl a že je opravdu dobrým vypravěčem.