annettka1098 komentáře u knih
Přestože se mi audiokniha líbila, mám pocit, že u tištěné verze bych se místy nudila. Audiokniha však díky skvělému načtení udržela mou pozornost a učinila z příběhu poutavý zážitek.
Příběh začíná poměrně napínavě a od začátku je jasné, že bude plný lží a intrik. Interpretace audioknihy se ujala Martina Hudečková a Libor Hruška, a střídání jejich hlasů dodalo příběhu potřebnou dynamiku. Díky tomu jsem se do děje snadno vžila a napjatě očekávala, co se stane dál. Jediné co mě trochu mátlo, že příběh byl vyprávěn z pohledu více postav a nestačilo tedy při změně hlasu počítač s tím, že právě teď mluví jedna daná postava.
Na příběhu mě zamrzelo, že poměrně brzy bylo vše odhaleno. Následně se autorka snažila ještě o dodatečné napětí, už to na mě ale bohužel nemělo takový efekt.
Kniha je napsána velmi čtivě a prvních pár stran jsem přečetla jako nic. Ovšem čím víc jsem poznávala hlavní protagonisty, tím víc toxičtí a nevyrovnaní mi přišli. Naštěstí má kniha jen 120 stran, což je malý rozsah na to, aby se mi dostali dostatečně pod kůži a dokázali mě úplně otrávit. Kladně hodnotím popis Nordského fjordu, přenesení se na chalupu, vyjíždky lodí.
Pokud máte rádi psychologii postav spojenou s přírodou a nevadí vám toxické a nevyrovnané vztahy, tak si knihu určitě dejte. Mně to bohužel nesedlo a čekala jsem trochu jiný pohled na problematiku.
Autor má dobrý a čtivý styl, avšak konkrétní případ ani vyšetřovací dvojice mi příliš nesedla. Hlavní vyšetřovatelé spolu pracují pár dní, ale už to mezi nimi děsně jiskří a oba intenzivně vnímají vzájemnou sexuální přitažlivost. Případ se navíc mimo jiné zaměřuje také LGBT+ tématiku, která mi v některých pasážích připadala nucená a záměrně vkládaná za účelem zatraktivnění příběhu, což mě odrazovalo.
Přestože byl příběh od začátku tajemný a postupně plný zvratů, nemohla jsem se ubránit dojmu, že autorův styl nedokázal plně využít jeho potenciál. Způsob vyprávění na mě působil ploše a chyběla mi také dynamika textu, která by mě skutečně vtáhla do děje. Překvapivé situace, postrádaly postupnou gradaci a emocionální hloubku, která by mě zanechala v napětí.
Tajemství, která mezi sebou Daisy a Craig skrývají, jsou odhalována postupně a dočkala jsem se několika překvapení, bohužel to nemělo tu "šťávu" a ten "drive", kterou u psychothrillerů vyhledávám.
Pokud byla kniha myšlena jako doplňková k serii s Fabianem Riskem, aby fanoušci lépe poznali právě Malin Rehnbergovou, pak asi ano a fanoušci možná budou nadšení. Pro mě to byla první kniha od autora a nespíš to byla chyba.
Hlavní vyšetřovatelka Malin Rehnbergová mi přišla tak strašně sebestředná až byla prostě hloupá. Její jednání mi absolutně nedávalo logiku. Celý případ navíc vyšetřovala v podstatě na vlastní pěst, což bylo hodně zvláštní. O nějaké týmové policejní práci vůbec nemohla být řeč.
Zápletka a případ jako takový nebyl špatný. Bylo to zamotané, najesné a komplikované, ale bohužel dal autor větší prostor právě Malin a jejím rozhodnutím, činům a pohnutkám. Více jsem četla o tom, co si Malin myslí, jak se cítí apod., než abych se postupně dostávala k pachateli a odkrývala jeho motiv. Celý případ byl jakoby na vedlejší koleji a byla to škoda.
Kniha pro mě začala velmi slibně, protože byla vtipným a zábavným popisem mezigeneračních rozdílů mezi třemi hlavními postavami. Autor skvěle a pro mne velmi blízce vykreslil jejich odlišné životní postoje a hodnoty prostřednictvím každodenních situací i dialogů. Často jsem se nad tím pousmála a přesně vědela, kdo v mém okolí podobný názor zastává.
Nicméně, druhá polovina knihy ve mě způsobila naprostý zmatek. Měla jsem pocit, že autor chtěl do knihy vměstnant aktuální problematiku (covid), což by mi ani tak nevadilo. Co mi ale vadilo bylo, že jsem najednou nechála směr příběhu a nepomohl mi ani závěr, který mi už vůbec nedával smysl. Všechny původní linky mi přisly absolutně nedotažené a jak mi nevadí otevřené konce, tak v tomto případě jsem měla z příběhu pocit odfláknuté práce.
Příběhy všech tří žen jsou propleteny nevyřčenými událostmi, z kterých jsem byla občas zmatená. Kniha je vyprávěna retrospektivně a nikdy není uvedeno, kdo který příběh vypráví, je uveden pouze rok, či leta, ve kterých se daná kapitola odehrává. Na jednotlivá odhalení si navíc čtenář dlouho počká, a tak v jednu chvíli otázek stále přibývá. Dokud se příběhy nezačnou postupně prolínat.
Nakonec se jedná o poměrně "jednoduchou zápletku": jak některé rodiny či jedince dokázal komunistický režim poznamet, a to i když se do poslední chvíle snažili žít na kraji vesnice.
Na CoHo mám ráda, že u ní nikdy nevíte, jak se bude příběh vyvíjet. Přijde mi, že zásadně nedoržuje takové ty předem dané osnovy romantického příběhu a naopak svým postavám uděluje jednu ránu osudu za druhou. Její knihy jsou díky tomu čtivé a plné zvratů. Vždycky si u jejích knih popláču a rozpadne se mi na několik kousků.
Co mě na této knize trošku zklamalo byl samotný konec. Asi posledních 50 stran mi přišlo mnohem slabších než celá kniha. Nicméně nebylo to tak špatné, aby to ubralo celému příběhu více jak jednu hvězdu.
Příběh Carrie Soto je fascinujícím pohledem do světa urputné tenistky, která zasvětila tomuto sportu celý život a po několika letech se odvážně rozhodne vrátit na vrchol.
Mně osobně přišla Carrie příšerně chladná a někdy až zabedněná. Jde si prostě čistě za svým cílem a jde přes mrtvoly. To není vůbec můj styl a proto jsem si k ní poměrně dlouho hledala cestu. Nicméně autorčina schopnost popsat své postavy tak, jako by skutečně žily mě vždy absolutně pohltí. Přestože jsem měla někdy chuť Carrie proplesknout a rozčilovaly mě také nepřeložené španělské fráze, mistrovské vylíčení psychologie všech postav a také popis dramatických sportovních momentů mě neustále nutil číst dál.
Celý příběh se mě bohužel nedotknul tak moc jako autorčina kniha Sedm manželů Evelyn Hugo, ale na druhou stranu se mi líbila více než Malibu v plamenech nebo Daisy Jones and The Six. Zařadila bych ji asi někam mezi Evelyn a Daisy.
U této knihy jsem zjistila, jak jsem již "zhýčkaná" všemi thrillery a severskými detektivkami, které jsou plné akce a napětí. Knihy od Michaely Klevisové mi pak přijdou pomalé a zbytečně rozvláčné. Věřím, že si kniha najde fanoušky právě mezi čtenáři klasických detektivke, mně však bohužel kniha úplně neoslovila.
V knize ZMIZ, DOKUD MŮŽEŠ jsem ocenila občasné připomenutí postav a děje z prvního dílu. Přibližně 2 kapitoly mi trvalo, než jsem se zorientovala, ale pak už jsem se začetla do příběhu. Ten mi však tentokrát přišel takový málo gradující, málo děsivý a napínavý. Pořád jsem čekala, kdy se to konečně zlomí a já budu hltat stránku za stránkou. Asi v polovině knihy se to zlepšilo a dočkala jsem se trochy napětí. Bohužel i přesto na mě kniha působila spíše odpočinkovějším dojmem bez velkých zvratů.
Protože se jedná pouze o triologii, závěrečný třetí díl serie si určitě přečtu také. Nicméně upřímně doufám, že se autorce podaří vrátit se k druhu napětí, který ukázala v knize Uteč, dokud můžeš.
Oslovil mě nejen autorův styl, ale také prostředí, ve kterém se Eddyho mládí odehrává. Život na francouzské vesnici se totiž téměř vůbec neliší od života na vesnici u nás. Bylo pro mě až zarážející, v kolik věcech jsem se dokázala s Eddym ztotožnit. Autor poukazuje na skutečnost, že byl od dětství jiný chlapec, než na jaké byli u nich na vesnici zvyklí, ale podával vše tak, že jsem si uvědomila, že je úplně jedno o jakou jinakost se jedná. Prošla jsem si totiž něčím podobným jako Eddy a to jen kvůli tomu, že mě bavilo učit se a číst.
Hlavní hrdince Sandrine chybí sebevědomí a na můj vkus se až přehnaně moc urážela. V textu mi chyběly uvozovky u přímé řeči, čímž nebyl text vůbec dynamický. Text mi přišel hodně zmatečně koncipovaný a zdlouhavý. Zmatečné vyprávění, kdy nic nešlo postupně, ale spíš jsem se dozvídala jen téměř náhodné střípky ze vztahů mezi jednotlivými protagonisty způsobilo, že ani s jednou z postav jsem si nedokázala jako čtenář vybudovat žádný vztah (kladný ani záporný).
Knihu jsem dočetla s velkým sebezapřením, kdy jsem už v první třetině měla kvůli stylu vyprávění chuť ji odložit. Nakonec jsem knihu dočetla, abych věděla, zda se v závěru dočkám něčeho překvapivého. Ani to se bohužel nestalo. Dá se říct, že konec byl realistický. V reálném životě takové příběhy také nekončí zrovna překvapivě. Přesto u smyšleného příběhu, kdy se z ničeho nic objeví mrtvá žena, bych nějaký překvapivý konec čekala.
Tento díl začíná velmi silným prologem a první kapitolou, u kterých jsem si říkala, že pro čerstvé maminky to nebude vůbec lehké čtení. V prologu je totiž uneseno novorozeně a v první kapitole se pak řeší vážně nemocná desetiletá holčička.
Nicméně jak je prolog a první kapitola nabitá emocemi, tak mi to pak ve zbytku knihy chybělo. Nedá se říct, že by se jednalo o špatný příběh. Naopak! Yrsa měla jako vždy vše do detailu promyšlené. Bohužel její styl vyprávění je na můj vkus takový plochý a nic ve mě během čtení nevyvolává. Nebyla jsem bohužel nijak napnutá a neměla jsem pocit, že tohle přece musím dočíst a rozlouknoust. Již v polovině knihy jsem měla pocit, že už přece všechno víme. Naštěstí se pak objevily nové indiciet.
Bohužel je mé hodnocení ovlivněno také mojí náladou, kdy jsem nedokázala docenit poetickou linku, která celý příběh domu provázela. Přišlo mi, že jisté pro mě nepodstatné detaily, popisy a metafory byly hodně rozebrány, naopak se pak událo několik věcí v tak rychlém sletu, že mě mrzelo, že jim nebyl poskytnut větší prostor. V ději jsem se také občas ztrácela, protože se v kapitolách přeskakovalo tam a zase zpět.
Kniha není rozdělena na kapitoly, jedná se o jeden celistvý text, což mě ze začátku trošku potrápilo. Nicméně autor napsal tak poutavý příběh, že jakmile jsem se začetla, chtěla jsem vědět, jak to dopadne.
Velmi zajímavé je, že jsem v příběhu nenašla ryze kladnou a dokonalou postavu, ale všechny postavy v příběhu dělaly chyby a byly tak nejen uvěřitelné, ale také jsem v jejich chybách časti našla určité poučení.
Tento díl se skláná z několika případů, které Huldar a jeho kolegové řeší odděleně, než jim však dojde, že pro objasnění je musí spojit v jedno. Přestože byl příběh bravurně promyšlený, přišlo mi, že se to celé táhne jak žvýkačka přilepená na podrážce. Celou dobu čteme o velmi podrobných výsleších a jednotlivém odhalování stop, aby velmi zajímavý a komplikovaný případ byl vysvětlen v posledních dvou kapitolách. Mrzelo mne, že jsem neměla možnost případ postupně odkrýt sama a autorka ho musela v závěru odhalit, navíc je zprostředkovaně.
Bohužel se tak musím přiklonit k faktu, že autorčin styl mi moc nesedí. Nicměné už nás čeká poslední díl a třeba mě autorka ještě překvapí.
V tomto díle nás autor okamžitě hodí do akce. Bez obalu se krátce seznámíme s první obětí a vůbec netušíme kdo jí zabil a proč. Za to rozhodně víme jak. Velmi brutálně.
Z prvních kapitol jsem byla trochu zmatená a měla jsem pocit, že se nechytám. Měla jsem poměrně hodně otázek a chyběly mi odpovědi. Nicméně jsem vydržela a postupě se vše krásně rozklíčovalo a začalo dávat smysl. Jakmile jsem se v postavách zorientovala, příběh mě začal velmi bavit.
Hodně mě bavil autorův styl. Příběh je sestaven především z dialogů, které nepůsobí uměle nebo vykonstruovaně. Naopak mi přišly přirozené a u některých jsem se i velmi pobavila.
Bohužel, závěr knihy mi přišel trochu podobný jako v předchozím díle a nemělo to pro mě tedy ten správný wau efekt, spíše mě to trochu otrávilo. Nic to však nemění na tom, že se budu těšit na další setkání s Andreou a Sašou.
Příběh se skladá z několika dějových linek a případů. Měla jsem tak pocit, že se neustále něco děje a drželo mě to v napětí číst dál. Bohužel ani jedna z linek mi nepřišla překvapivá a vždy jsem dopředu odhadla, jaký vývoj bude následovat.
V knize mi také chyběl bližší pohled na vyšetřování. Měla jsem pocit, že jsem stále jen u Katie v kanceláři, kam jí její sekretářka nosí capuccino a sendviče. Chyběli mi meetingy vyšetřovatelů, rekapitulace nalezených stop apod. Celé to na mě působilo hodně zmateně a nekoordinovaně. Své v tom nejspíš hrála také skutečnost, že autor uváděl všechna jména včetně příjmení a hodně dlouho mi trvalo se v postavách zorientovat.
Během celé knihy jsem se nedozvěděla téměř nic bližšího o obětech vražd a vlastně ani o hlavním pachateli. Motiv pachatele byl uveden asi ve 4 větách. Jeho odhalení pro mne však nebylo překvapením a přišla jsem na něj poměrně brzy. V tomto ohledu mi komisařka Katie přišla téměř slepá.
Příběh je vyprávěn retrospektivně a střídá se v něm minulost, kterou vypráví babička Alžběta a přítomnost, která je čtenáři podána především z pohledu Niny. Autorky styl se velmi dobře čte a kapitoly jsou tak akorát krátké, aby vás zbytečně neutahaly.
Babička Alžběta zažila 2. světovou válku, kdy jako dítě vyrostla v Sudetech a následně se s rodiči přesunuli více do středozemí. V jejím příběhu je zmíněno hodně zajímavých osudů a témat. Bohužel mi vadilo, že vše bylo opravdu jen zmíněno a nešlo vůbec do hloubky.
V průběhu čtení se dozvíme také o rodinném tajemství, kterému chce Nina přijít na kloub. Celou dobu jsem čekala, že tady bude ten stěžejní příběh, že tam se půjde do hloubky. Bohužel babiččino tajemství je sice "odhaleno" a vysvětleno, ale nedočkala jsem se žádného pohledu či sdílení pocitů od Alžběty ani od jiných členů rodiny.
Celé mi to přišlo takové ploché, bez emocí a velmi stroze podané. Hodně mě to mrzelo a v podstatě to ve mně nic nezanechalo.