annettka1098 komentáře u knih
Milá duchařská povídka. Duchařiny moc nečtu. Naposledy jsem četla Zimní lidé a na můj vkus to bylo moc. Toto bylo celkem uvěřitelné. Velmi dobře se to čte, chvílemi jsem byla dost napnutá co se stane a jak to tedy bude. Líbilo se mi to. Jako povídka na večer u krbu ideální.
Děj mne vtáhl v podstatě od začátku. Celý pohádkový příběh s temnou detektivní zápletkou jsem si moc užívala. Závěr knihy byl na můj vkus až moc zamotaný a mysteriózní. Vzhledem k tomu, že o kouzlech, magii apod. se celou knihu mluví spíše okrajově a náznakem, tak na konci toho bylo na málo stranách nějak moc. Nebyla jsem na to asi dostečně připravená, což je škoda. Myslím, že celou knihu byl čas čtenáře na takový vrchol děje postupně připravit.
Kniha se mi ze začátku špatně četla kvůli horší orientace v textu - skákání do minulosti. Autorka se navíc nejspíš snažila, aby byla kniha sarkastická, ale vyšlo z toho, že Cat zní jako drzí, zamindrákovaný spratek. Cat je od malička velmi nesebevědomá, dá se říci, že až zakomplexovaná a negativistická. Když jsem si zvykla na autorky styl a na Cat, která mi ze začátku byla hodně nesympatická, četlo se to docela dobře. Jedná se o celkem oddychovou detektivku, ve které neteče krev a budete po ní klidně spát.
Obdivuji autory, kteří se snaží svou tvorbou něco společnosti sdělit. Velmi mne překvapilo, kolik společenských otázek a problémů dnešní doby autora trápí a chce na ně poukázat (rozvedené rodiny a dopad rozvodů na děti, stalking, znásilnění, ženská (ne)rovnoprávnost, mediální a politická moc...). Pro někoho mohly být tyto myšlenky strašně zavádějící od děje. A taky občas byly. Ale autor chtěl něco říct, vyjádřit svůj názor a proto píše. Navíc to nebyly myšlenky, které by s dějem či hlavní postavou neměli vůbec nic společného. Někdo to ventiluje písní, někdo knihou.
Četla jsem od Murakamiho knihu Norské dřevo a ta mne tedy dostala do kolen. Od Bezbarvého Cukuru jsem tedy měla celkem velká očekávání, která bohužel nebyla úplně naplněna. Od knihy rozhodně neočekávejte Odysseu ani napětí. Jsou to čisté úvahy a myšlenky o existenci a důvodu bytí. Cukuru je navíc vystudovaný stavební inženýr a živí se projektováním vlakových nádraží. Celkem často jsou tedy popisovány situace na nádražích Tokia. Co mne na knihách od autora vždy překvapí jsou syrově popsané erotické scény. Objevují se náhle, když je nejmíň čekáte a jsou popsány bez jakýkoliv příkras.
Příběh má celkem dobrý potenciál, řeší několik zajímavých témat (sebepoškozování, sex nezletilých, alkohol, drogy, žárlivost na členy rodiny), ale pro mne byl nešťastně zpracován. Nedokázala jsem se vcítit do hlavní hrdinky a to je velká škoda. Snad nikdo z knihy mi nebyl sympatický. Všichni byli rozmazlení, povrchní, hloupí a ubozí.
Nádherně a hlavně do detailu vymyšlený příběh. Jakmile mě napadla nějaká otázka ke kouzlu nebo k světu láskohledačů, hned mi bylo vše objasněno. Smekám nad precizností a především nad krásnou fantasií. Těším se na další díly.
Díky vysokému hodnocení jsem asi čekala trochu více. Jedná se rozhodně o dobře promyšlenou detektivku a začátečníci podle mne nebudou zklamáni. Ovšem my vychovaní na Nesbøvi a Keplerovi jsem již navyklý na trošku vyšší laťku a většinou jsem věděla, kam se bude děj vyvíjet. Knihu ale hodnotím jako lepší průměr. Nejvíc se mi asi líbil konec (posledních cca 100 stran), protože přestože jsem v jednu chvíli pachatele tipovala, dokázal mě děj zmást.
Bohužel mne tato kniha zklamala. Bylo tam na mne až moc sexu a málo toho důležitého/vážného. Kdybych nebyla u Coleen zvyklá na WAU efekt, asi bych knihu ani nedočetla.
První část knihy mě uchvátila. Bavila mě zima a pohádkový děj. Ale pak přišlo na řadu náboženství a já se začala nudit. Knihu jsem dočetla v podstatě z přesvedčení. Ani pokus o návrat k pohádkovému příběhu ve třetí části knihy mě nepřesvědčil a hlavně už nebavil. Druhá část mne naprosto utahala.
Klub rváčů je asi první kniha, kdy si myslím, že filmové zpracování bude lepší, než psaná forma. Zatím jsem viděla pouze trailer, ale myslím, že jsi v blízké době pustím celý film. Myšlenka knihy je totiž velmi dobrá! Ale autorův styl byl pro mne dosti náročný. Byla jsem ztracená, nechápala jsem, někdy mi jednoslovné věty a bláboly prostě vadily. Chápu kontext stylu, chápu, proč autor napsal knihu, tak jak ji napsal, ale prostě si myslím, že pro mne bude lépe uchopitelný film.
Bohužel se pro mne jednalo o strohou knihu, kdy jsem se nedokázala do postav dostatečně vcítit. Chybělo mi sblížení a bližší vykreslení jak postav, tak prostředí. Věřím, že se jedná o silný příběh, ale kniha ve mne bohužel nedokázala tyto emoce vyvolat.
Kniha mne z počátku nebavila. Musela jsem si uvědomit, že je to kniha vyprávěna dítětem a psaná spíše pro děti. Na knize je krásné, že přesto, že pojednává o velmi vážném téma, není náročná ani agresivní. Je to vlastně milý příběh o jednom létě dvou sourozenců.
Opět šokující a především překvapující. Nechápu, kam na to autorka chodí, ale šok je rozhodně její parketa. A to jsem dle první části měla pocit, že toto bude naprosto předvídatelný příběh. Opak byl pravdou!
Krásná kniha, kterou potřebuji ve své knihovně a myslím, že po ní ješte několikrát sáhnu. Nesedne asi každému, ale u mě předčila má očekávání.
Pokud člověk zná autorovu tvorbu, tak už přibližně z názvu ví, o čem příběh bude a jaká bude jeho hlavní zápletka. Knihu jsem si ale přečetla s chutí, protože jsem prostě měla chuť na autorův styl. V knize mě asi v podstatě nic nepřekvapilo, trochu mě rušilo když byl hlavním vypravěčem Norbert (chvili mi trvalo zorientovat se kdo je kdo).
Bravurní kousek! Dělí se o první místo se Sněhulákem. Nepochopila jsem sice, proč tomu/těm kdo viděli vraha nebyla poskytnuta ochrana, ale je pravda, že by tam pak chybělo to napětí. V jednu chvíli jsme za tuhle nedomyšlenost byla dost naštvaná. Určitě jsem zvědavá na pokračování.
Ze začátku se mi kniha velmi líbila a byla jsem z ní unešena. Bylo hrozně milá, ale pak se to nějak zlomilo a už mi to přišlo trošku přehnané. Možná to ale bylo změnou mého rozpoložení, těžko říct. Kniha ale stojí za přečtený, je tam nádhernal myšlenka, zamyšlení nad sebou samým.
Knihu jsem četla po Vypravěčce a tak asi na mne neměla ten správný dopad. Nicméně kniha se výborně čte, člověk je napnutý, co se tedy stalo, proč to tak je. Rozuzlení je dost šokojící. Možná přečtu někdy znovu, ale už ne po jiné válečné knize. Pak to ztrací své “kouzlo”.
Prvních 400 stránek bylo brilantních. Přečetla jsem je jedním dechem. Bavila mne nejen linka Harryho Hola, ale i detektivní příběh samotný (což mi chybělo u dílů 1-4, kde mne bavilo jen jak to bude dál s Harrym). ALE!! Odrovnalo mne posledních 300 stran. Nutila jsem se dočíst. Už to bylo strašně překombinavané, zbytečně natahované. Škoda...