annettka1098 komentáře u knih
Bohužel tentokrát pouze 4hvězdy a to do více jak půlky knihy jsem to hodnotila spíše jen na 3. Nějak jsem se nemohla zbavit dojmu, že čtu "přepracovaný" Noční lov. Temné hlubiny byly naprosto ozbrojující a toto byl bohužel trošku krok zpět. Snad nedošla síla a nápady a příští díl bude opět perfektní.
Tentokrát jsem se hned od začátku začetla. Své na tom hrál určitě bravurní prolog a osobní linka vyšetřovatele Tomáše. Napnutě jsem čekala, kdy se jak prolog, tak osobní linka Tomáše protne s případem. Když se tak stalo, bylo to ještě lepší než jsem čekala.
Případ i jeho jednotlivé "slepé uličky" byly dobře promyšlené a občas jsem četla se zatajeným dechem. Neříkám, že nemám vůbec žádné výtky, některé situace mi přišly přehnané, ale zahrálo mi to na tu správnou notu a čtení jsem si užila.
Začnu pozitivní stránkou této knihy a to je čtivost. Autorka má skvělý a jednoduchý styl, krátké popisy i kapitoly a také font písma je velmi příjemný na čtení.
Čím mě kniha hodně zaujala je Prolog, který ve mě vyvolal velká napětí. Ani další kapitoly nebyly špatné a chvílemi jsem si říkala, že by to mohlo být trošku podobné jako autorčina kniha Dilema.
Bohužel čím víc jsem v příběhu postupovala, tím míň jsem všem postavám rozuměla. Ani k jedné postavě jsem si nedokázala udělat žádný vztah, což je zrovna u psychothrilleru alfa i omega úspěchu.
V několika recenzích jsme četla, že alespoň Epilog byl překvapivý. Nicméně já jsem to přesně tak čekala, protože provázanost některých postav mi přišla strašně umělá a neuvěřitelná. Takže bohužel ani z posledních stran jsem nejásala.
Příběh se pohybuje na pomezí mezi realitou a mýtickým hororem. Autorovi se opět povedlo vytvořit skvělou zápletku, která je plná napětí a nejistoty a která mě držela od začátku až do samého konce. Martin Stránský svým unikátním stylem navíc dodává audioverzi skvělou dramaričnost a musím přiznat, že jsem se chvílemi i bála. Závěr knihy byl velmi překvapivý až děsivý.
Pokud máte rádi mysteriózní příběhy s nečekanými zvraty a silnými postavami, tento díl o Robertu Kettovi je pro vás to pravé. Fanoušci série budou knihou Zlý pes určitě opět nadšeni.
V knize je střídá vyprávění ze současnosti, kdy se Patricie vydává do švédské vesničky, ubytuje se v malém rodinném hotýlku a chces se pokusit najít svou zmizelou sestru. Současně odkrýváme příběh dvacetileté Madeleine, která před 30lety beze stopy zmizela.
Moc se mi líbil popis švédské vesničky a tamních obyvatel. Autorka navíc dokázala vytvořit pro čtenáře velmi atraktivní svět, když součástí příběhu je čtenářský klub starších dam. Během čtení tak narazíte na mnoho známých i méně známých knih, což každému knižnímu fanoušky vykouzlí úsměv na tváři. Čtenářský kroužek se navíc v jednu chvíli stane téměř detektivní kanceláří, když se všechny členky snaží pomoc Patricii v nalezení její sestry.
Celý příběh je tak propletený dojemnými okamžiky, napětím a nečekanými zvraty, které vás donutí přemýšlet o lásce, ztrátě a tajemství ještě dlouho po dočtení poslední stránky.
Kniha je vyprávěna hned v několika dějových i časových rovinách. Kromě Kamily se postupně seznamujeme také s příběhem její maminky, která v roce 2003 dům koupila a minulostí domu, která sahá do období po druhé světové válce.
Díky střídání vypravěčů a časových rovin se kniha téměr nedala odložit a bylo jsem překvapená kolik jsem toho vždy zvládla přečíst na jeden zátah. Velmi oceňuji, že si autorka vybrala téma odsunu Němců po druhé světové válce, protože ačkoliv je 2.světová válka hodně vytěžované téma, zrovna odsunu Němců a brutalitám po konci války se věnuje jen zrnko příběhů.
Trochu mě mrzelo, že od začátku tušíte co se stalo, jen nevíte přesně jak. Nicméně když jsem se dostala k tomu jak, byla jsem vlastně ráda, že alespoň častečně jsem na to byla připravená. Protože i když jsem tušila, že se něco takové stalo, na to jak se to stalo mě nemohlo připravit téměř nic.
Bohužel mě osobně zklamal úplný závěr, který mi přišel už hodně přitažený za vlasy. Stále si ale myslím, že jde o hodně povedený příběh.
Tragická událost na vás dopadne během prvních pár stran a věřte, že autor má talent a opravdu vás zasáhne. Stejně jako Maggie chcete objasnit Willovu smrt a tak máte pocit, že knihu nejde odložit. Následná tajemství provázená intrikami se však vyvíjí v některých mometech tak předvídatelně, až to vyznívá komicky. Celé mi to pak vyznělo jako béčkový americký film. Bohužel ani vykreslení chorvatského ostrova mě příliš neuchvátilo a působilo na mě spíše jako ostrov u irského poběří.
Na druhou stranu autor má jednoduchý a tím pádem velmi čtivý styl. Takže jestli jste mezi psychothrillery nováčkem, čtete třeba spíš romantiku, ale rádi byste zkusili něco napínavého, s chutí do toho. Ono i tu americkou béčkovou komedii si jednou za čas skoro všichni rádi pustíme.
Ďablova cesta je velmi velmi čtivá kniha. Ovšem ani čtivost tentokrát nemohla vyrovnat pro mne ne úplně napínavý děj. Autor se snažil o temnou atmosféru, bohužel jsem se do ní nějak nedokázala dostat. Závěr knihy mi navíc přišel velmi uspěchaný. Vše se objasnilo a dávalo smysl, ale bylo jako kdyby autorovi došel počat stran. Jsem velký fanda Roberta Bryndzy a mám pro něj tak trochu slabost, protože jeho knihy mě k žánru detektivek přivedly. Ovšem jednalo se o serii s Erikou Foster, která u mě před Kate Mashallovou rozhodně vede.
Přestože oficiální anotace i úvodní báseň z Erbenova Vodníka může působit až mysteriózně, jedná se o klasickou detektivku. Musím však vyzdvihnout autorky styl, který se velmi dobře četl.
Pokud máte rádi postupné odkrývání stop a takový ten klasický popis detektivní práce a vyšetřování, budete nadšení. Na mne to bohužel bylo zdlouhavé a moc klidné. Někdy jsem měla pocit, jako bych se brodila po kolena v bahně u Litavky spolu s vyšetřovateli.
Zvratů a napětí jsem se dočkala až na posledních 100 stranách, které jsem si sice užila, ale pořád to nebylo nic převratného.
Knihu bych doporučila čtenářům klidnějších detektivek, co nevyhledávají brutalitu ani převratné zvraty. Nám krvežíznivcům to bylo prostě málo.
Mrzelo mne, že autorka více nepopsala vztah dvojčat a nevěnovala na začátku větší prosto Vittorii, abych ji mohla více poznat, udělala jsem si k ní vztah a lépe chápala chuť jejího dvojčete po pomstě. Vittorie zemřela poměrně rychle, bez toho aniž by nám ji autorka přiblížila, a tak mě její smrt v podstatě nezasáhla. Následovalo hate-to-love story, které bylo zajímavé, nicméně stále mi přišlo celkem ploché a nevyvolalo ve mě až tak silné emoce jaké bych si představovala. Celý příběh na mě působil zmateně, když mi neustále přibývalo otázek, ale nedostávalo se mi odpovědí.
Co se mi na knize líbilo byly úryvky z grimoáru rodiny di Carlo, které byly na začátku některých kapitol. Autorka má podle všeho celý příběh do detailu promyšlený, jen mi tentokrát nejspíš nesedlo jeho zpracování. Nicméně jestli máte rádi čarodějky, démony a pekelné prince, dočkáte se nakonec i upíra a vlkodlaka.
HODNOCENÍ: 50 %
Pokud stejně jako já hledáte detektivní thriller, ve kterém je kladen důraz na psychologii postav a vyšetřování jde spíše do pozadí, tak toto bude rozhodně kniha pro vás. Naopak ti, kteří dávají přednost popisu postupu vyšetřování budou asi kroutit (nejen) hlavou.
Příběh je vyprávěn z pohledu vyšetřovatelů i pachatele. Autorka to navíc vymyslela tak, že pohled vyšetřovatelů popisuje povolaná konzultantka, forenzní psycholožka Connie. Vše tak dává více prostor tomu, aby se případ řešil v knize pouze z toho psychologického hlediska a detektivní vyšetřování běží v podstatě někde na pozadí.
Celá kniha je hodně napínavá a celkem brutální, rozhodně bych ji nedoporučovala pro slabší povahy. Místama jsem ani nedýchala a jen otáčela stránku za stránkou. Navíc Conniin sarkasmus byl něco pro mě a v kombinaci s anglickým gentmanem Baardem mě dokázaly díky svým dialogům i rozesmát.
Musím říct, že jsem si na čtení vybrala ideální dobu, protože přesně ve chvíli, kdy u nás byla sněhová kalamita, začalo snežit i ve Smrthoře.
Autor bravurně popsal všechny záhady, do detailu si hrál se stupňováním napětí a povedlo se mu, že postavy mi byly blízké. Stále jsem balancovala nad tím, jestli hlavní zápletkou knihy je nadpřirozeno nebo má vše racionální vysvětlení. Posledních 150 stran jsem musela dočíst na jeden zátah.
HODNOCENÍ: 90 %
Kniha je vyprávěna z pohledů několika postav. Postavy se mi naštěstí nepletli, nicméně jedna linka měla za účel čtenáři připomenout děj předchozí knihy. Kdybych měla mezi díly několikaměsíční rozestup, tak bych to určitě ocenila. Vzhledem k tomu, že jsem Pátou obět četla jen pár týdnů po Čtvrté opici, tak jsem si děj pamatovala a opakování mě nebavilo. Naštěstí to byla zaležitost jen jedné postavy, která se střídala s vyprávěním dalších, takže se děj posouval. Cca od poloviny knihy vzala kniha takový spád, že jsem ji jen těžko odkládala. Autor umí vždy překvapit a celé to šíleně zamotat.
HODNOCENÍ: 95 %
Tento příběh byl pro mne ukázkou nekomunikace ve vztahu. Oba protagonisté se vedle sebe postupem času hroutí a já se jim ani nedivila.
Jestli hledáte takové pomyslné pokračování knihy VĚCI, NA KTERÁ NASTAL ČAS od Petry Soukupové, tak vám knihu vřele doporučím. Myslím si, že základní myšlenka, kterou je asi především nekomunikace, alkoholismus a péče o dítě, je velmi dobrá a dostatečná. Autorka však naházela postavám tolik klacků pod nohy, že už jsem postupem času otupěla a nedokázala jsem soucítit či s nimi věci prožívat. Konec jak z béčkové české komedie byl už jen pomyslnou třešničkou na mém dortu nespokojenosti.
Jedná se o dystopicky román, jehož tématem je nedostatek vody. Nečekejte rozsáhlé popisy toho, jak funguje budoucí společnost, jaké používá technologie apod. Autorka to nastiňuje, ale nechává dostatečný prostor pro čtenářovu fantazii. Celý příběh se odehrává v blíže nespecifikované době a na blíže nespecifikované místě. Ledovce roztály a kontinenty, jak je známe nyní, jsou minulostí. Několikrát je zmíněna Skandinávská unie, zároveň jsou hlavním tématem čínské čajové obřady a společnost vede armáda Nového Čchienu. Je tak pouze na čtenáři, aby si domyslel jak svět vypadá.
Přestože se jedná k dystopii, působí kniha až poeticky. Přičítám to čajovým obřadům, které autorky velmi dobře popsala. Hlavní hrdinka není hysterická a ke všemu přistupuje s klidem a rozumem čajového mistra. Musím vyzdvihnout také autorčin cit pro užitá slova a poklona patří také českému překladu. Tohle byla prostě pastva pro čtenářovu mysl.
Troufám si tvrdit, že předběhla svou dobu. Jen tak si dokážu vysvětlit, že se o ní tak málo mluví a že se nedočkala dalších vydání.
HODNOCENÍ: 100 %
Kniha je zpracována zajímavou formou, která je velmi blízká textu divadelní hry. Ze začátku mi tato forma úplně neseděla, ale nakonec musím tento nápad velmi ocenit. Jedná se o umělecký prvek, který je v kontextu s celým příběhem opravdu bravurní. Autorce se navíc podařilo dokonale vystihnout nejen dobu 90. let, ale také myšlení mladičké Františky, ve které se mísilo dětské a dospívající já. Někdy naprosto dětský čin byl doplněn existenčními otázkami a to vše bylo ještě doplněno "papouškováním" dospělích v ne, vždy vhodných chvílích.
Je hodně těžké říct, že se mi kniha líbila, protože toto téma se vám prostě líbit nemůže. Během čtení budete znechucení, nešťastní, rozzuření.... nicméně přesně to ve vás autorka chce vyvolat. A povedlo se jí to bravurně.
Přestože kniha začíná hned první vraždou, což mám ráda, z nějakého důvodu mi prvních 100 stran přišlo takových pomalejších. Přisuzuji to ovšem tomu, že se nás autor snaží dostatečně seznámit s hlavním vyšetřovatelem, jeho týmem a průběhem vyšetřování. U 120.strany byl ale dán prostor nové forenzní techničce Hannah a ta vše zlomila. Od strany 120 jsem knihu dočetla na dva zátahy. Hannah je totiž absolutně bezprostřední a říká co má na jazyku. O vtipné situace tak není nouze a jsou s Fordem super dvojka.
Kniha není rozdělena do klasických kapitol, ale do dnů a jejich časového určení. Kromě vyprávění z pohledu vyšetřovatelů je tam také malý vhled do pohledu vraha. Nic mi ovšem přímo nenapovědělo kdo to je. Naopak si se mnou autor hezky pohrál. Celý příběh trvá 22 dnů, které vás prostě nenechají vydechnout.
Pár much jsem v příběhu našla, ale taky jsem si čtení moc užila. Troufá si tvrdit, že kniha osloví především čtenáře Adlera Olsena nebo Helen Fields. Já se moc těším na pokračování.
HODNOCENÍ: 90 %
Lehká kniha o nelehkém téma. Hlavní hrdinka Anna je od začátku za vše vděčná, chápající, pracující. Pro klid je schopna na sobě nechat dříví štípat, jakoukoliv křivdu zahání prací a výchovou dětí. Bylo to pro mě jako ženu 21.století prostě nepochopitelné a přišlo mi, že Anna neprošla během celé knihy žádným vývojem. S každou nastalou situací se okamžitě vyrovnala, zatnula zuby a pustila se do práce. Může to být obdivuhodné, ovšem na mě to působilo velmi nereálně a romantizovaně.
Abych si ale jen nestěžovala. Kniha se velmi dobře četla, navíc jsem byla ráda, že autorka nepojala poválečné téma jako X jiných autorů a vyhnula se koncentračních táborů, pochodů smrti apod. Autorka naopak zpracovala velmi zajímavé období navrácení se obyvatel do Česka. Bohužel mi přišlo, že jakýkoliv s tím spojený problém byl pouze nakousnut a rychle se od něj upustilo.
Hodnocení: 70 %
Kniha není fantasy, i když cestování napříč životy může k této myšlence svádět. Toto téma však není v knize stěžení. Stěžejním tématem knihy je smysl života. Autor se nás snaží vést k zamyšlení nad našimi životy a dodat nám optimismus, že prostě není vše jen černobílé. V jednu chvíli mi přišlo, že je to stále dokola a Nora je prostě stále nespokojená a nešťástná, ať je její život jakýkoliv. Postupně jí však dochází, že ne vždy dokáže vše ovlivnit.
Matt Haig vložil do knihy myšlenku, kterou se mu rozhodně podařilo předat. Přestože byl začátek knihy téměř depresivní, postupně jsem získávala na optimismu a docházelo mi, že můj život by možná byl jiný, kdybych v určitých fázích udělala jiná rozhodnutí, ovšem neznamená to, že by byl zákonitě lepší. ️
HODNOCENÍ: 90 %
Co vás na knize na první dobrou zaujme, je ilustrace obálky. Přiznám se, že na mě pusobí až dětských dojmem, ovšem má to své opodstatnění, které pochopíte hned při čtení první strany.
Kniha není zrovna mistrovským literárním dílem, rozhodně však patří mezi příjemné oddechovky. Autorce má jednoduchý styl a povedlo se jí mě rozesmát, dojmout, rozplakat a pak zase rozesmát. Všechny příběhy jsou ze života a pokud v nich nenajdate sebe, pak určitě někoho známého z všeho okolí.