Anniee komentáře u knih
Kdyby mi bylo 17, tak předpokládám, že z téhle knihy budu těžit ještě hodně dlouho. Teď pro mě takový význam nemá. Ale jsou tam krásně vypíchnuty některé problémy dnešní společnosti, aniž by bily do očí.
Jako jestli jsem si myslela, že mi ACOMAF láme srdce, tak nechápu, co udělal tenhle díl. Tolik jsem podle mě nebrečela ani kvůli ničemu v reálným světě, natož kvůli knize. Už si vůbec nevzpomínám, proč jsem čtení téhle série vlastně odkládala.
Je úžasný, jak si zamilujete tolik vedlejších postav, protože znáte jejich příběh. Jak je máte v srdci stejně jako Feyre a Rhysanda. Snad všechno v téhle knížce je dokonalý, i když dost ponurý a temný. Miluju ten point těch netoxickejch vztahů, vývoj každý jedný postavy.
A jediný, v co doufám v příštích dílech, je happy ending pro Luciena a Tamlina.
Kniha byla čtivá, ale strašně jsem se do toho zamotávala. Kdo je kdo, kdo s kým je, kdo s kým co má. Jinak ale příjemná oddechovka plná zvratů a napětí.
Čekanka určitě nebude mou oblíbenou. Od začátku moc nemusím Penelope ani Colina, takže to pro mě není žádným překvapením. Nepomohl tomu ani hon na lady Whistledownovou, a mým nejoblíbenějším stále zůstává pár Anthony&Kate.
Taková jednoduchá, odpočinková záležitost. Sluníčková, lehce humorná detektivka, ve které figurují hlavně rozhovory se svědky. Bylo to čtivé, ale nemohla jsem si pomoct, a protože jsem na konci prosince četla nejnovějšího Keplera, pořád mi běhalo hlavou - co by proboha na tenhle styl vyšetřování řekl Joona Lina?!
Na momentální romantickou náladu dobrý, celkově spíš slabší.
Ve zkratce - nebýt toho, že se to odehrávalo v knihkupectví a občasných narážek na knihy, tak by mě to asi nezaujalo vůbec. A nezachránila to ani linka z minulosti. Děj plynul, ale tak nějak divně a kostrbatě, k postavám jsem si moc cestu nenašla a celý to bylo takový meh.
Jak to jakoby podat… První půlku jsem si říkala, dobrý, nějakej další divnej retelling poměrně o ničem. A druhou půlku jsem zhltla během pár hodin, z nějakýho důvodu naprosto připoutaná, rozervaná, nadšená.
Já jsem pohádkovej člověk celou svou duší. A ty emoce tady, ta atmosféra, magie - to bylo silný. A ta hlavní hrdinka! Mé srdce plesá.
No, potom přišel konec. Mírný zklamání, mírně nedotaženo, dalo se z toho vytřískat o dost víc. Ale dobře. Každopádně ten epilog?! Připadala jsem si, jako bych četla úplně jinou knihu, jako by to ani nebylo k tomuhle příběhu. Ten prostě nebyl potřeba.
Ale suma sumárum - nádhernej, atmosférickej a temnej retelling, ideální podzimní/zimní čtení.
Tohle je kniha, která si svou surovostí a temnotou nezavdá ani s Carterem. Vlastně ani nevím, u čeho při jejím hodnocení začít.
Začnu možná samotnou autorkou. Jde vidět, že téma této sériové vražedkyně má nastudované dopodrobna, a nejen to - že strávila hodiny a hodiny uvažováním nad motivací Belly, nad její povahou, okolím. Vše bylo promyšlené a rozvedené, to smekám.
O Belle Gunnessové jsem ani nevěděla že existovala. Její příběh je temný, ale i smutný a plný zášti. V nějakých chvílích čtenáři přejde přes mysl, aha, tak v tomhle ji možná vlastně chápu… A pak se mu zvedá žaludek a najednou zas nechápe, nechápe, jak se tohle může v člověku objevit. Jak vlastně může žít s toliko záští v sobě. Masakr. Kniha je jednoduše masakr.
Ufff, tohle se neříká lehce - ale v tomhle případě bude asi můj větší oblíbenec film, ne kniha. Sama nevím, čím to, nemám žádný konkrétní důvod. Jen u filmu jsem měla husí kůži a tady se takové emoce prostě nedostavily. Nápad ovšem brilantní, to se musí nechat.
A co mě hodně zaujalo byly konce podle dětí v doslovu, to mě donutilo přemýšlet nad příběhem ještě o něco víc.
Za mě lepší než díl první a duo Daphne&Simon. Obrovská chemie mezi Anthonym a Kate a hlavně moje oblíbené hate-love drama. Velký dobrý!
Roztomilá oddechovka, která neurazí, ale ani extra nenadchne. Pokud se dostanu k dalším dílům, tak se do nich pustím, ale vyhledávat je nebudu.
A musím vypíchnout jednu věc, která mě v překladu děsně štvala, a to nespisovné slovo “jseš”. “Jseš v pořádku” by asi smetánka v 19. století opravdu nepoužila…
Tohle bylo… divný. Nějak zvláštně utahaný a zdlouhavý, že mě na konci už vlastně vůbec nezajímalo kdo co a proč, jen to, že to konečně končí.
Jinak námět a prostředí Dartmoorského národního parku děsně fajn, jen kdyby ta knížka byla klidně o půlku kratší!
Tohle je pro mě naprosto neuchopitelná kniha na hodnocení. Na jedné straně jsem hltala každé slovo a každou myšlenku a každou filozofickou úvahu. Vznášela se v kráse jazyka. Na straně druhé jsem podle mě pochopila tak půlku z toho všeho. Nechápala jsem autorův rozsah vědění. Hloubku teologie, astronomie, politiky, historie.
Zbožňovala jsem všechny postavy, to, jak vedly život a jak nad ním přemýšlely. Ale neplakala jsem, když se jim něco stalo, chápala jsem autorův pohled, že takhle to má být a že na tom až tak nesejde. Záleželo mi na nich vůbec? Nebo, jak píše sám autor, byly prostě jen nástrojem k dosažení čehosi?
Je to neskutečné dílo. V mnoha rovinách. A myslím, že bych tady musela prožít několik životů, abych ho plně pochopila a docenila.
Další mindfuck z pera Blakea Crouche. Sice jsem se místy ztrácela a můj mozek to asi na sto procent nepobral, ale po trošku zvláštním začátku se to rozjelo. A posledních 100 stránek už jsem hltala se slzami v očích. Neskutečná jízda.
Slow burn romance jsou prostě moje srdcovka.
Děj plyne rychle, postavy se vám vkradou do srdce už na začátku. A nevím, jestli jsem byla víc nadšená ze vztahu Gaby a Saši nebo ze sourozenecké lásky mezi ní a Elim. Ty vztahy byly perfektní.
No a autorčin humor bych možná raději nerozmazávala - občas jsem se smála nahlas a občas kroutila hlavou nad tím, že se takhle baví dospělí lidi. Ale že by mě to tam nějak extra rušilo, to se říct nedá.
Soběstačný byl pro mě výstup z komfortní zóny. Nečtu knihy tohohle typu. Nikdy. Nejsem ten typ člověka co je rád smutnej, co rád čte “depkařiny”. Mám z toho kolikrát fakt špatnou náladu a to se mi nelíbí, i když vim, že jsou to plusový body pro knihu, když ve vás zvládne vyvolat emoce.
Nemůžu říct, že by se mi kniha líbila. Byla brilantně napsaná, to ano, sedělo mi to k věku toho kluka. A to bylo ono. Přirovnávála jsem to ke svýmu mladšímu bráchovi a místama mi to trhalo srdce. Ale mistama mě to snad ani nebavilo.
Sečteno a podtrženo, jsem ráda že jsem si knihu přečetla, ale z tohoto žánru to byla pravděpodobně moje první a poslední.
Tuhle knihu jsem ani neplánovala číst. A i když jsem asi ráda, že jsem si ji přečetla, úplně nadšená z ní nejsem. Jazykově za mě slabý. A to dost. Vadilo mi že ve většině případů jedna věta byla napůl spisovná a napůl nespisovná, rušilo mě to.
Na druhou stranu ale čtivý a takový lehký a odpočinkový. A romantika byla taky vystavěná pěkně, takže ve finále ani neurazí ani nenadchne. Druhý díl už ale asi vynechám.
Pro mě mnohem lepší než druhý díl.
Podezřelý byl čtivý, děj plynul lehce a rychle. Plusem bylo to, že jsem postavy již znala z minulých dvou dílů, znala jsem jejich trable a jejich příběhy. Líbilo se mi že jsou všichni "jedna velká šťastná rodina".
Co se mi líbilo už o něco méně byly dvě časové linky, v nichž jsem se z nějakého důvodu ztrácela. A taky epilog, jehož význam jsem bohužel nějak nepochopila.
Detektivka je to samozřejmě jen lehká, ale příjemná.
Celkově jsem s ukončením trilogie spokojená, skončila přesně tak jak je to asi jasné, ale s tím do toho člověk šel a musel k tomu přistupovat jako k oddechovce.