antonin0999 komentáře u knih

Neviditelný je všude a po přečtení knihy se dostane i do vašich snů. Havlíčkův psychologický román nutí čtenáře přemýšlet nejen o postavách z knihy, ale i o nich samotných. Tak silná káva to je. A to vše krásnou češtinou.

10 30.10.2016

Platforma vybízí k diskuzi. Nabízí nám lidsky průměrné postavy s výraznou sexualitou, která v nich mocně probouzí kreativitu, aby čtenář nakonec zjistil, že absolutní ponoření do jakéhokoliv předmětu lidské činnosti a uvažování většinou nekončí dobře.
Dílo je dnes možná ještě kontroverznější než v době, kdy vzniklo. Na první pohled v zásadních tématech dnešní doby (rasismus, rovnost pohlaví, náboženská nesnášenlivost, chudoba) provokuje, na ten druhý se snaží o hlubší diskuzi, vedenou do detailu a s praktickými ukázkami toho, čemu přímo čelíme.

9 13.08.2020

Nemusíte být vědci a díky této knize pochopíte černobylské události velice snadno. Ponoříte se do radioaktivní říše plné náhledů do motivů jednání jednotlivých nešťastných aktérů. Tato knížka není propagandistickou příručkou, nehází zbytečnou špínu, nekope kolem sebe. Naopak, nahlíží na zúčastněné přísně ale s pokorou.
Spousta zdrojů, které autor použil, poukazuje na to, že to je detailní práce, taková, která nejen doplní zážitek z populárního seriálu, ale jednoznačně obstojí i sama za sebe.
Pohltila mě. Ta atmosféra. To, že se dá do těch reálných lidských bytostí vžít a trpět jak u toho nejděsivějšího dusivého thrilleru.

9 05.12.2019

Milá (nevím, jestli tohle oslovení zrovna oceníš) Lisbeth, milý Mikaeli,

vypadá to, že vás nadobro ztrácím ze čtenářského dohledu. A ač se mi zdá, že jste v posledním díle šli už na hranu svých možností a nevím, jestli vám to vyprávění mám úplně věřit, budete mi moc chybět. Stali jste se osobnostmi, které zasáhly svými činy celý svět a já věřím, že na vás může být Stieg pyšný. Nyní je na čase, abyste si odpočinuli, ale budu se hodně divit, jestli to dokážete. Věřím, že se najde někdo, kdo vás pořádně nasere.

Adjö hjältar

Antonín

9 06.10.2019

Robokat se netváří (většinou je nejradši, když se netváří vůbec) jako sympatický společník, ale ačkoliv je stvořením stoprocentně racionálním (žádný roboerot), je s ním zábava. Autorka stvořila velice živou bytost a svět, kde se místo snění pouštějí seriály - a kde se hlavně neustále něco děje a příběh se posouvá plnou palbou vpřed.
Sympatický začátek série, která v zahraničí obdržela nejedno prestižní ocenění.

9 10.03.2019

Tento mix románu a filozoficko-biologické úvahy se může jevit depresivně. V sexu jde na dřeň všemožných mindráků, jak už je to u autora běžné, rád ukazuje člověka nahého. Nejsou nám představeny falešné pózy, nýbrž přímo nitro člověka. Elementární částice jsou románem o naději i beznaději. Jin a Jang. 69.

Knihu si užije každý, kdo se rád zabývá smyslem života a nechodí kolem něj chodit v rukavičkách. Je to spíš přehrabování hnoje a hledání jehly, aby se o ni mohl člověk zase jen píchnout. Svým způsobem je to však naplňující, a to především v těch nevědeckých pasážích. Ony laboratorní části textu sice dodávají punc originality, ale trochu sráží plynulost úvah čtenáře.

8 17.02.2021

Knížka, stejně jako dokument, nechává promlouvat hlavně Katku. Přínos jejích výpovědí je značný. V mnoha ostatních knihách o drogách lze lépe vyčíst jistou míru vzrušení z jejich užívání, u Katky se spíše neustále divíme, proč s tím prostě nesekne. Je dobře, že její chování není inspirativní, ve svém neštěstí je upřímná, pochybuji, že by chtěl jít někdo v jejích šlépějích.
Je zásluhou autorů, paní Třeštíkové i Katky samotné, že přinesli takto autentické rozhovory, promluvy a fotografie. Nepřímo kladou mnoho otázek o chování společnosti, státu i jednotlivců.
Přínos tohoto projektu je nedocenitelný. Jsem rád, že můžu mít Katku vždy po ruce v knižní podobě, ačkoliv oproti dokumentu nepřináší mnoho nového.

8 15.06.2020

Knížka Slepé skvrny nabízí pohled na společenské problémy očima průzkumů. Způsob jakým pracuje Daniel Prokop s daty mě baví - podpořil některé mé domněnky podloženými argumenty. Doufám, že se kniha dostane k těm, kteří trpí větší mírou zaslepení - myslím, že by si zasloužila podobný (komerční, počet čtenářů) úspěch jako Opuštěná společnost - Erika Taberyho.

8 24.02.2020

Filozofie. Psychologie. Sarkasmus. Horor. Drogy. Schizofrenie. Zločin. Láska. Bratrství. Humři. Pistole. Pláž. Smutek. Naděje. Roland. 3. Věž.

Postavy se topí jako sportovci v kyselině mléčné. A víte co? Vždy je prostor ujít nějakých těch pár metrů navíc. Blíž. K cíli. Frodo to měl proti Rolandovi snadný. To je jasný. Facka klepetama.

8 15.01.2019

Venku je krásný podzimní den plný slunce a zpěvu ptáků. Uvnitř sychravo. Ian McEwan není nevinný, může za to jeho silná, ponurá kniha, která mě rozložila svou syrovostí.

8 09.10.2018

Venku je krásný jarní den a já se raději brodil rašelinou. Nechtěla mě pustit. Nevidím si na oči, ale uvnitř je teplo.

Jdu si zahrát šachy.

8 13.05.2017

Ian McEwan píše o zvráceném jednání lidí s jakousi nenuceností a nadhledem, ve svých povídkách nenahlíží na své postavy jako na zvláštní a společensky odpudivé - pozoruje svět jejich očima. Ve své prvotině často naznačuje, že chování, které leckoho šokuje, může od jiného přijít zcela přirozeně v rámci jím nastavené situace. Vytváří takový svět bez zábran, kde se postavy nebojí svých činů ani jejich následků, nemají svědomí a mnohdy ani pud sebezáchovy. V tomto vzorci již byl v některých povídkách děj předvídatelný, ocenil bych ale, na raný spisovatelský věk, vybroušený styl.
Nejvíce mě zaujala povídka Poslední den léta, paradoxně asi nejjemnější z celého souboru, která naznačuje, že talent autora sahá daleko za pouhé nastavování hranic lidského chtíče.

7 26.03.2021

Ačkoliv orientace v tomto příběhu není pro čtenáře (a obzvlášť pro komiksového začátečníka) nejsnazší, troufnu si říct, že to lehké trápení stojí za to. Příběh se dostane pod kůži a návraty na stránky předchozí skutečně doplní to - co čtenáři nedávalo smysl.
Kresba je velmi zajímavá, emoční a akční - postavy mají výraz, svou minulost (ta se zdá u každého velmi důležitá) a nejisté motivy do budoucnosti. Kniha tak drží člověka v napětí, ačkoliv o prvním svazku by se dalo říct, že je takovým úvodním a seznamovacím.
Zajímavý pohled na minulost USA, který si nebere servítky a jeho hrdinové jsou vším, jen ne dobráky.

7 29.02.2020

Stále aktuální knížka. Dnes trochu naruby. Svůj obraz si malujeme sami. Pro ostatní se začínáme stávat pouze tím, co je viditelné na sociálních sítích.
Oscar Wilde ve svém díle věnuje hodně prostoru úvahám o člověku, dalo by se jistě najít spousta citátů, pro které by se často našlo uplatnění. Zásadním bodem je zde dle mého názoru svědomí a jeho vliv na kvalitu života - a to, že pokud svědomí popřeme, stejně mu neutečeme - ať už vedle sebe budeme mít liberálního kamaráda nebo budeme o samotě.
Skvělé dialogy a text klouže k popisům a povrchnosti dle mého názoru hlavně proto, aby ladil s hlavní postavou.

7 23.12.2019

Myslím, že v Podpraze jsou místo krys potkani. Škvíra musí být někde na Andělu u synagogy.

Hravě a přesvědčivě putujeme s roztomilou a netradiční hlavní postavou skrz nový (ne zrovna překrásný) svět. Občas se usmějeme (jindy víc a chvílemi vůbec) a víme (ačkoliv nevíme co), že to dopadne dobře.

Příjemná oddechovka s nádechem klasiky, po které znovu nesáhnu, ale nikdy ji nezapomenu. Nápad na svět je úžasný, nedivím se množství zpracování. K charekterům jsem si takový vztah nevytvořil, ale bylo mi s nimi celkem fajn. Sympatičtí náhodní kolemjdoucí.

7 19.05.2019

Tato kniha jednoznačně potěší všechny, kteří chtějí číst něco neobvyklého. Vzorný syn má ruce od krve. A čtenář se ocitá v jeho hlavě. Není to vždy úplně příjemné čtení, ale je to zážitek, na který budete ještě dlouho vzpomínat.
Jihokorejský styl rozhodně není z marcipánu.

7 30.04.2019

Paolo Cognetti po románu "Osm hor" znovu s prvky autobiografie bilancuje život člověka s životem vyšších nadmořských výšek. Tentokrát se tolik nezabývá vztahy mezi lidmi, horaly, ale více si všímá přírody, fauny i flory. Autor jednoduchým způsobem probudí ve čtenáři obraz jeho prožitku.
Kozorožci, modříny, psi a občas lidé a víno.
Milá četba pro únik z velkoměsta.
A krásné básně Antonie Pozzi.

7 15.11.2018

Tenhle Coelhův guláš má velmi specifickou chuť namíchanou z Hesseho cibule, Exupéryho papriky a masa z Tisíce a jedné noci. Věřím, že jsou chvíle v životě, kdy chutná a jindy z něj pálí žáha jak písek z egyptské pouště. Coelho je alchymista. Sběratel. Biografie. 150 stránek z datlovníku.

7 15.03.2017

Ještě jsem se nerozhodl, jestli kniha skončila dobře nebo špatně. Ani jestli spolu hlavní postavy mluvily až moc nebo až příliš málo. Jestli autorčina zvolená forma a brouzdání po povrchu mělo dostatečný efekt. Normální lidi jsou však plní pochybností. Stejně jako vzniká spousta nejasností kolem našich skutečných vztahů, kdy k situacím chce člověk zaujmout nějaký jednoznačný postoj, ale není to jednoduché. A je to vůbec možné?

Autorka se dotýká aktuálních společenských témat, ale co oceňuji je především to, že poukazuje na to, že láska není patentem na porozumění a její projevy si každý může vyložit na sto způsobů. Je to depresivní? Trochu ano. Nicméně ono zjištění je v rámci dospívání velmi zásadní.

6 07.03.2021

Právě ve chvílích, kdy Jack Kerouac opouští své milované kočky, ptáčky a "měsíc v různých měsících" a dostává se na zem, je pro mě nejsilnější. Je pro mě mistrem zachycení lidských maličkostí a nálad a akcí, jeho haiku sluší pohyb - jako kdyby stejně jako on měly problém stát na jednom místě.

6 29.03.2020