antonin0999 komentáře u knih
Věž vlaštovky drží předchozí vysoce nastavenou laťku ságy. Nové postavy děj opět trochu okořenily, příběh se nejvíce týká, logicky Ciri - je už trochu znát, že míříme do finiše. Nebudu lhát, už teď vím, že se mi bude po postavách stýskat a před posledním dílem si tak dám alespoň krátkou pauzu.
Kouzelná Elantris je krásná a jednoduchá. Předehra ke složitějším fantasy dílům. Princ a princezna. Politikaření i pohádkově zasněná atmosféra.
V knize je nenásilnou formou patrná kritika církví, rasismu i politických režimů. Na vrchol staví jednotlivce a jeho úmysly se společností. Sandersonův styl vyprávění i dialogů je založen na srozumitelnosti - možná i z toho důvodu jsou postavy lehce černobílé a někdy předvídatelnější než bychom čekali.
Čerň a stříbro mi dávají dohromady takovou tmavou šeď. Útlá novela se klouže po povrchu a pocitově intimních chvílích jednoho páru a jejich blízké osoby, hospodyně, paní A. Čtenář nemá čas postavy poznat, ale má pocit, že charaktery samotné to mezi sebou nemají o nic jednodušší. Není to odpočinková knížka, na to je její téma příliš dusivé, na druhou stranu nejde ani na dřeň lidského bytí, a tak zůstává někde na pomezí. Někde mezi černí a stříbrem.
Knihu jsem velmi pravděpodobně četl vzhůru nohama, a to přesně do strany 42. Konečně jsem zjistil to, co jsem si již dávno myslel, že Darwinova evoluční teorie je již za zenitem. S knihou však obecně nesouhlasím, myslím, že myši už dávno nehrají prim, vývojově je předběhla dvě zvířata - vychytralý nepřítel holub domácí a pes mops, který vůbec není mops, ale nosorožec bez nosu vržený do smršťovačky.
Doporučená filmová verze: Smrt stopařek - to pokud opravdu chcete najít Srdce ze zlata.
Styl psaní Petera Maye a jeho Hebridy - to je kombinace, která je takřka nepřekonatelná. Ano, dokázal bych si představit lepší vyvrcholení příběhu, ale v rámci žánru je celá tato kniha stále nadprůměr.
Nostalgická střední část je krásná. Paradoxně bych řekl, že Mayova nejsilnější stránka je vylíčení milostného příběhu. Láká. K pakomárům a do rašeliny. K majákům.
Pravdou je, že k některým postavám se autor zachoval poměrně nevybíravě.
Murakamiho pero umí vytvořit pocit staženého žaludku. Tak jako když člověk ztratil nebo ztrácí ženu. V tu chvíli je jedno, jestli u toho hraje výtahová hudba nebo The Black Eyed Peas. Ale pro každou další chvíli to bude důležité.
Jako kočka, která se nevrátí kvůli hadům.
Jako dívka, kterou unesli námořníci.
To prázdno je skutečné.
Vypravěčský styl se mi přes drobné trhlinky zamlouval. Otevřenost a přirozenost dialogů. Postavy a vztahy bez příkras. Tam si autor u mě získal body k dobru.
Zápletka a události při kterých bych se měl bát mi připomínaly spíše slabší díly Věřte nevěřte.
Přesto nevylučuji, že sáhnu po další. Karikův způsob vyprávění příběhu je totiž (i přes pro mě nedostatek napětí a satisfakce ze závěru) návykový.
Sympatickej kvérman. Líbil se mi způsob uvedení do série. King nechrlí jména. Chrlí svět. Myšlenky. A já s ním chci dokráčet k Temné věži. Tím se chaos vytříbí. Bum. Prásk.
Četba byla příjemnějším zážitkem než být muflonem na záchodě při prohlídce aristohradu Kostka. Humor chvílemi jemný jak Jarouškova srst. Pěkné slovní hříčky.
Škoda, že se děj hýbe jak Josef při prohlídce. Je to totiž ukecaný jak Deniska. Boček by potřeboval mít za zády Miladu. Ta má říz!
Doporučuji zfilmovat. Národ potřebuje proveselit!
Není to špatně napsaná kniha. Není to povídání, které by se nedalo vydržet. Zvolený styl je vybroušen do dokonalosti. Grafické ztvárnění knihy je bezvadné.
Ale někam mi zmizela odvaha dotýkat se míst, na která ostatní nedosáhnou. Přinášet literární obrazy, které by se neztratily ve světových galeriích. To vše nahradil minimalismus. Ale já vždycky preferoval spíš melodickej punk. Třeba ten helsinskej.
Ale furt dobrý. Sice nepiju, ale pružim, he.
Zábavná jazyková hravost Terryho Pratchetta se spoustou zajímavých pochutin a encyklopedií pornografie.
Čeština se vydala na ples a pan Stančík z ní udělal královnu.
Libovej bordel.
Myslím, že takto poutavě by se měla finanční gramotnost vyučovat. Mnozí se v komentářích zlobí, že je kniha napsána "jak pro pitomce" a "nic nového jsem se nedozvěděl". Já tvrdím, že opakování je matkou moudrosti - v exekuci už je skoro milion občanů ČR. Mně příliš prospěšná rovněž nebyla, ale čas to byl příjemně strávený a komukoliv, kdo má s financemi potíže, bych ji doporučil.
Byly to rozporuplné pocity s kterými jsem zavíral tuto knihu. Bavila mě. Samotná zápletka a proplétání času mi připomínala jiného mého oblíbence Olsena. Hlavní postavy jsem si zamiloval už dříve. Z mého pohledu posunul Lagercrantz Milénium, ačkoliv to bude znít trochu paradoxně, mezi bestsellery dnešního typu, čímž kniha trochu ztrácí kouzlo. Je to dobré, kvalitní, ale to, čím se stalo Milénium ikonou, začalo trochu šednout.
Larssonovo charismatické psaní se neohlíželo na "záživnost za každou cenu" ani na jednoduchost děje a černobílé chování postav. Znám mnoho lidí, kteří po pár desítkách stran zavřeli první díl, kvůli složitým popisům a detailnímu přístupu k politice. - Jenže bez těchto atributů by se tato série nikdy nestala legendární. Charaktery mi tentokrát připadaly jako podruhé vymáchaný čaj. Lisbeth trochu překofeinovaná, do Mikaela bych se znovu literárně nezamiloval.
Přesto je "Muž, který hledal svůj stín" kvalitním pokračováním, které, sic nedokonale, nadále dokáže udržet čtenáře v napětí, a tak i očekávání dalšího dílu.
Vlastním aktualizované vydání a knihu jsem brzy odložil. Neustálé odkazy na agenturu MÁM TALENT, nepravdivé informace o tom, jak fungují literární servery a celkově zkreslený pohled na problematiku psaní. Napsáno jak pro blbečky. Každá informace zvlášť a pak ještě do rámečku. Nedoporučuji.
Návrh na lepší četbu : S.King - O psaní
Návrh na lepší agenturu : Číst, číst, číst a nenechat se oblbnout
Naslouchač je příběh o mladé holce, který se líbí i dospělým chlapům. Svět, do kterého ho/ji autorka zasadila je důvěryhodný, nedějí se v něm nelogičnosti, je jednoduchý, ošklivý a přesto fascinující. Děj je stravitelný i pro nefanoušky sci-fi a fantasy. Fandím. Doporučuji.
Kurt Vonnegut nenapsal knížku o válce, ale o procesu, který proběhne v hrůzami naplněné hlavě člověka. Je to působivé. Na romantiku ani ostré kontury nebyl v hladu prostor. Vyprávění je drsné, chaotické, sebeironické. Uvažujeme nad tím, jestli se dá zařadit do žánru science-fiction a přitom se jedná o tragickou realitu.
Tak to stojí.
Čtivý román o pomíjivosti popularity, bohatství a lásky. Sonda do hlubin vyšší společnosti. Stručná marnost, náznakové dialogy. Škoda, že se Gatsby neznal s Dorianem Grayem.
Camusův Cizinec je dle mého názoru veledůležitým dílem, protože klade otázky ohledně lidské existence, ohledně způsobu, jak lze na život jako takový nahlížet, a to z vnitřku i vnějšku. V komentářích je vidět, že se čtenáři zamýšlí nad Mersaultem. Jaký to byl člověk? Zasloužil si trest smrti? Jediné, co zjistíme je to, že na žádnou otázku, kterou Albert Camus klade, není jednoznačná odpověď - přesto, že jsou pro společnost i každého jedince velmi zásadní.
Těším se na planetu Eden. Nyxia obstojí, protože je dobře napsána. Autor ví, pro koho píše a je si vědom toho, že neobjevil Ameriku. Proto stvořil dílo, které je čtivé, nese poselství a obsahuje oblíbené prvky young-adult literatury.
Chutný, lehký salát s oblíbenými ingrediencemi. Tak kdy bude ten přídavek?
Klobouk dolů před autorkou, že se vrhla do tématu domácího násilí a zvolila zajímavou formu.
Jenže děj je někdy přitažený za vlasy, postavy na mě působí dost jednotvárně a hloupě (někdy je až příliš čitelný vzorec - když se stane tohle a tohle, postava se zachová tak a tak - a pak ŠOK - postava se zachovala jinak - často hodně extrémně, protože střep minulosti).
Mám takový pocit, že se angloamerické čtenářce (kultura, humor, téma) musí tato kniha líbit více než mně. A je to tak asi správně.
Beru si z knihy ponaučení. Mít oči otevřené a hledat i nepravděpodobné.