antonin0999 komentáře u knih
Oproti prvnímu dílu se mi mnohem více líbí dialogy a celkově vývoj chování postav vůči sobě. Na výměnu ilustrátora jsem si zvykal těžko, některé postavy jsou si až příliš podobné.
Koho bavil první díl, bude jej bavit i tento - příběh se velmi zajímavě rozvíjí.
Pěkně vedený rozhovor. Nezakoupil jsem si knihu s tím, že budu souhlasit, ale proto, abych si rozšířil obzory. To se podařilo. Mladí novináři vedli M. M. Šimečku jako zkušení mazáci. Samotnému respondentovi jsem však nedokázal ve všech bodech uvěřit - za nejpovedenější považuji část, kde porovnává českou a slovenskou mentalitu v závislosti na přírodě, kde se země nachází. Slabší jsou chvíle, kdy nazývá jiné lidi dementy a prosťáčky. Toho by se mohl "intelektuál" označující sám sebe za liberála pro příště vyvarovat.
Kvituji předmluvu Saši Uhlové.
Myslím, že kontroverze, které ohledně tohoto díla panují, jsou pochopitelné. Máj je libozvučný a pěkně plyne. Nabízí čtenáři stručný náhled tragické situace a nezatěžuje ho detaily. Nicméně nedokážu se zbavit dojmu, že klouže hodně (až příliš) po povrchu, pro spoustu čtenářů je navzdory tomu obtížně pochopitelný. Dílo je napsáno energicky, entuziasticky, mladistvě. Ve své době bylo jistě inovativní záležitostí, ale Mácha si bohužel popularity příliš neužil a jeho tragický osud možná podpořil posmrtný kult májovské romantické poezie.
Za nejobrazotvornější a nejkreativnější část považuji Intermezzo I.
Nemůžu popřít, že kniha rozvíjí kritické myšlení, ale na můj vkus se příliš točí kolem jedné myšlenky a používá poměrně staré výzkumy a cituje zastaralé materiály.
Příjemná jednohubka pro malé čtenáře, kteří se bojí světa. Našel jsem si v ní i něco pro sebe a své strachy z létání. Pěkné ilustrace příběh hezky doplňují. Líbí se mi, že byl za hlavní postavu zvolen králíček, ti jsou totiž skutečně největší strašpytlíčci.
Čtivá, ozdrojovaná kniha, která nabízí podstatné informace pro světorozhled. Část nabízející souvislosti světové geopolitiky a analýzu stavu demokracie a příčin úpadku/soumraku "západního" liberalismu hodnotím jako výbornou.
Ke konci této práce se autor pokouší i o nějakou vizi mezinárodních vztahů, kde varovný prst akceptuji, ale věřím, že situace bude probíhat poklidněji.
Doporučuji všem, které zajímá historie USA, Donald Trump, Čína, ale i důvody, proč se ve světě stává neliberální demokracie populární.
Splňuje podobné parametry jako kniha, na kterou navazuje (Spartan). Více prostoru je tentokrát věnováno samotnému tréninku a jídelníčku. Osobně jsem si spíš vzal inspiraci z některých technik tréninku, ačkoliv 30 denním plánům příliš nedůvěřuji a není příliš realistické tyto plány splnit (to bych musel dát výpověď v práci, přítelkyni, svým přátelům a začít se modlit, abych to zdravotně vydržel).
Podobné mouchy má i jídelníček, ale rovněž ho beru spíše jako inspiraci. Svůj účel tedy kniha splňuje, jen je potřeba brát ji trochu s nadhledem a ne příliš doslovně.
Před chvílí jsem knihu dočetl a přiznám se, že mi není špatně od žaludku z brutality vražd, ale spíše z toho, co vnitřně hlavní aktéři prožívali.
Ze závěru se mi motá hlava, možná až příliš. Těším se na čtení dalších dílů, ale vím, že se musím psychicky připravit.
Tato kniha bohužel nenabízí moc víc než jen otevření mysli skrz obsažené příběhy. Plusem je, jak už to u nakladatelství Jan Melvil bývá, částečná česká lokalizace v závěru knihy.
Zájemcům o start-upy bych o něco více doporučil knihu Čtyřhodinový pracovní týden, neboť rozvíjí a motivuje mysl o něco více. Obsahuje více příkladů a nástrojů.
Je to na pohled pěkná publikace, která přináší pár dobrých nápadů a je svým provedením na naše poměry lehce nadčasová. Zábavnější by to určitě bylo s živým komentářem a kreslením na tabuli, ale za to formát knihy nemůže.
Většinu postřehů už jsem četl v jiných publikacích, ale palec nahoru míří hlavně za to, že si autor dal tu práci a dle svého nejlepšího vědomí a svědomí dal dohromady to, co mu připadalo nejdůležitější - a mělo to smysl.
A pak samozřejmě za ten parádně zmáknutý marketing.
Povinná četba pro všechny čtenáře, kteři se zajímají o: a) světovou politiku; b) Izrael a Palestinu; c) Lidská práva; d) Aktivismus
Tato kniha Vám tato témata přiblíží na konkrétních příkladech, přední historici vedou společné rozhovory a rovněž nabízí své krátké eseje.
Jediným minusem je práce editora, některé pasáže se bohužel opakují, něco je jednoduše řečeno mnohokrát. No co, opakování je matkou moudrosti.
Kmotr je zajímavou knihou, která přináší čtenáři mnoho lidských vzorů a zároveň jejich odsouzeníhodného chování, které člověk zasazen do příběhu prožije úplně jinak, než když se o něm dozví z novin.
Kmotr si zaslouží nespočet citací a lze si z něj vzít ponaučení nejen při komunikaci s lidmi, ale i do obchodního jednání.
Možná je to kontrast obleků, solidního chování a krve, co láká nás, čtenáře a běžné smrtelníky k zájmu o mafii.
Ostatně nejlepší česká počítačová hra "Mafia" je toho dalším důkazem. Kniha pro ni byla obrovskou inspirací. A vlastně i důkazem toho, že Češi mají tendenci tento svět obdivovat až nesmírně.
Tento sen mě bavil více než první. Preludii se nemá cenu zdržovat, šup do domečku.
Méně abstraktně-psychedelický děj a více akcí/přímočarých myšlenek.
Po přečtení jsem se probudil v lepší kondici.
S panenkou.
Krásná obálka a informačně přínosný doslov Lenky Fárové považuji za nejpřínosnější části této knihy. Vyjadřovací potenciál autora je obrovský, ale zdá se, že období času stráveného v Praze nebylo nejlepší jak pro něj, tak pro jeho múzy. Trápení od piva k pivu, rána k ránu a pro čtenáře rovněž od stránky ke stránce.
Četl jsem tuto knihu s dlouhými pauzami po několik měsíců a musel jsem se do ní nutit, ačkoliv jsem se na ni původně moc těšil. Člověk má (nejen) pocit, že čte to samé pořád dokola, je to až příliš dlouhá deprese, která se nikam neposouvá, reálií mnoho není a vlastně ani pořádných zážitků. Je to něco mezi opilostí a kocovinou na cestě domů po nepovedené kalbě.
Ale přesto závidím všem, kdo měli tu čest...
"Smrť si to nechal projít dutinou"
Sekáč je sympoš.
A chlapec taky.
"Mort, jmenuju se Mort. Mortimor."
Tento zeměplošský příběh na mě působil zatím nejlépe. Humor a hra neupozaďují propracované, lidské i antropomorfní personifikace.
Doufám, že se potkáme. Znáš to - reinkarnace.
Vydařené dílo se zajímavou hlavní postavou, které mě dostalo stylem, kterým bylo napsáno. Čtenář ho smlsne snadno jako jednohubku. Škoda těch naivních milostných momentů, ale to asi k Olavovi muselo patřit...Na četbu druhého dílu se těším!
Až mi bude vážně na hovno, půjdu na Závist a vyseru se na to. Vzhledem k úmrtnosti postav to budu mít tak 50/50.
Autor vládne dobrou stylistikou, ale průsery " z nudy" se na můj vkus poměrně opakovaly a překvapivou zápletku tvořila většinou zdegenerovaná inteligence postav typu - vymysli jakou největší kravinu by šlo udělat v Nuslích.
Román pro ženy jaksepatří. Lehká dobrodružná cesta nejen stezkami lásky, ale i dalších citů a krajů. Líbilo se mi, že nenabízí pouze černobílý pohled na lásku, děj se nedal snadno předvídat a zápletky působí velmi realisticky. Mrzelo mě jedině, že jsme postavy nemohli poznat více do hloubky a tudíž s nimi i dané těžké situaci hlouběji prožívat. Dobrá oddechovka, kterou zhltnete za den či dva.
Touto knížkou dostanete nejen přehled melancholické moderní hudby, náměty na poslech interpretů, o kterých jste třeba ještě neslyšeli, ale především i kulturní a společensko-politické pozadí. Publikace se hodně zabývá tematikou hudebních textů a dává je do souvislosti s aktuálním děním, vysvětluje motivace umělců a pravděpodobné příčiny jejich melancholií. Vše je napsáno velmi čtivě a pokud mě něco mrzí, tak jedině to, že rozsah nebyl ještě větší - od autorů bych si přečetl i dvakrát delší pojednání a věřím, že znalostí by na něj měli dost.
Pokud vás baví hudba, sociologie, psychologie a politika, neváhejte a vrhněte se do četby.
Ahoj, Jussi, jo, napsal jsi dvě zajímavé krátké povídky - ačkoliv jsou chvilkami přitažené na vlasy, dostaly díky tomu takovou tu speciální pikantní příchuť. Jen toho čtenářského žrádla mohlo být trochu víc - uvařil jsi sotva jednohubku.