aralka komentáře u knih
Moje první knížka od Dominika Dána, chtěla jsem si udělat sama obrázek, co na něm všichni mají a určitě je to hlavně čtivost, hovorový jazyk a policejní slang (mě osobně někdy přišel až trapný), ale to je asi záležitost vkusu a osobního nastavení. Jinak případ celkem jednoduchý, až na pár falešných odboček. Při čtení cesta v metru pěkně ubíhala :-)
Miluju pana Komárka a jeho tvorbu, takže mám i spoustu knih o něm, je to opravdu milé a zajímavé čtení. Pan Komárek byl zvláštní osobnost, svojí náturou mě velmi blízká. Tato kniha je vlastně rozhovor - otázky a odpovědi - kde pan Komárek ventiluje svoje názory na různá témata - náboženství, umění, mezilidské vztahy atd. - všechny jeho názory jsou neotřelé, nevšední, velmi podnětné a zajímavé, někdy i úsměvné, plné pokory a zdravého selského rozumu... pan Komárek byl pro mě velká osobnost - obyčejný člověk a umělec s velkým U!
Průměrná detektivka z prostředí bezdomovců, velmi uvěřitelně napsaná, ano takovéto zločiny se opravdu dějí, zajímavé to bylo jako sonda do průběhu a praktik policejního vyšetřování u nás.... z knihy je cítit, že to psal někdo, kdo opravdu ví, jak to u policie chodí :-)
Taková příručka pro lidi, kteří se chtějí seznámit s grafickými technikami, není to brané zbytečně moc zeširoka, asi spíše pro laiky, kteří se chtějí trošku vzdělat v této oblasti, stručně výstižně popsané, rozčleněné do tří základních typů - tisk z výšky, tisk z hloubky a tisk z plochy, tyto typy technik grafiky se dále člení, vše je pěkně vysvětleno i s ukázkami, kniha obsahuje také barevnou obrazovou přílohu. Já jsem spokojená, dozvěděla jsem se, co jsem chtěla :-)
Mrazivé napětí to je to, oč tu kráčí, pokud očekáváte od knihy právě tohle, nebudete zklamáni... obecně řečeno, paní Gerritsen píše kvalitní detektivky a tato kniha není výjimkou !
Nemůžu říct, že by se mi kniha líbila, nelíbilo se mi, co se v ní děje, je to dost obyčejný příběh, klišé, ten příběh se děje dnes a denně ve spoustě rodin, manžel se zamiluje do mladší ženy a odejde od rodiny, ovšem, to, jak autor popsal psychologii jednotlivých postav, kterých se to dotklo, to bylo výjimečné, skvěle propracované... nejdřív své pocity sděluje manželka, pak manžel a nakonec děti, přečteno za dvě hodiny, ale celková pachuť v duši mi po tomto příběhu zůstane asi dlouho :-(
Toto pokračování stejně dokonalé jako první díl, pro milovníky staré Prahy pohlazení po duši korunované luxusními fotografiemi! Krása!
Už nejsem tak nadšená, ale pořád to ještě ujde... ty věci, které se mi dřív líbily a které byly právě ten bonus navíc nad obyčejnou detektivku, se jaksi postupně vytrácejí a samotný případ mi připadal trošku přitažený za vlasy, takže celkově průměr..
Je to takové sladkobolné, což jsem v podstatě trošku čekala a proto jsem si čtení nechala na Vánoce, ke kterým pohádky prostě patří... mám ráda ve čtení dost velký žánrový rozptyl, a proto občas nepohrdnu ani touto jednoduchou a líbivou, nicméně ne úplně "škvárovitou" literaturou... je poznat, že autorka je nevypsaná, ale samotný příběh byl moc hezký, stará plovárna, kterou je třeba zachránit, stará paní Rosemary, která vzpomíná na svůj život, který byl s plovárnou úzce spojený, ne moc úspěšná osamělá mladá novinářka, kterou kauza "plovárna" vystřelí vzhůru jak v profesním, tak osobním životě, chladná voda pod širým nebem má téměř léčivé účinky na každého, kdo se v ní nebo blízko ní ocitne, ano je to hodně romantické a plné klišé, nicméně milé.... :-) mě se nejvíc líbily úvahy a myšlenky o stáří a naplnění života, které se honily hlavou Rosemary ...
Tady u té knihy jsem si uvědomila, že hodně záleží na tom, v jakém období konkrétní knihu čtete a hlavně, jaká kniha předcházela čtení ... to se pak odrazí i na celkovém pocitu, pokud bych před touto knihou nečetla famozní knížku Osamělost prvočísel, tak bych byla nadšená, jak autor dokázal pomocí čtyř příběhů rodinných příslušníků vystihnout pocity osamění uprostřed rodiny a neschopnost komunikace mezi nimi... nicméně Osamělost prvočísel byla kniha tak silná a tak mě chytila za srdce, že podvědomě jsem stále srovnávala a musím říct, že kniha Čtyřcestí z tohoto souboje vyšla jako poražená... jinak jde ale o kvalitní čtení a hodnotím nadprůměrně :-)
Naprosto jedinečná knížka, řadila bych mezi nejlepší knihy, které jsem kdy četla, a že jsem jich četla za svůj život fakt hodně .... po jejím dočtení jsem si říkala, co to bylo?? způsob, jakým pan Giordano vystihnul fakt, že každý je v sobě vlastně sám, ať už má nebo nemá nějakého kostlivce ve skříni, ať už udělal dobrá nebo špatná rozhodnutí a vláčí s sebou nějaké tajemství, je dechberoucí... situaci jen tak lehce nahodí, pár jednoduchými větami a člověk se do ní vžije způsobem, že uvnitř vlastně ví a cítí, jak to dopadne, alespoň mě se tohle při čtení dělo :-) .... místy mi to způsobem psaní připomínalo Cunninghamovi Hodiny ... Alici i Mattiu jsem velmi dobře chápala, pro někoho je nepřekonatelně těžké vyřknout slova, která by říci asi měl, ale je to opravdu tak, měl by? je to přece jeho rozhodnutí, že vše v sobě uzavře a city nedává najevo, prostě asi ví, že je to pro něj lepší...jinak naprosto souhlasím s komentářem indyka, krásně vystiženo...
V prvním plánu je asi myšlená jako dětská literatura, ale je to tak dobře napsáno, sice velmi jednoduchým jazykem, jak je u Petry Soukupové zvykem, ale o to více naléhavěji, že bych skoro doporučila spíše dospělému čtenáři... nedokážu posoudit, jak by se líbilo dětem, zřejmě více těm, které jsou hloubavější a přemýšlivé, nějakým způsobem diskvalifikované nebo handicapované a tak úplně nezapadají mezi ostatní a současně velmi nadané v nějakém směru ... právě taková čtveřice dětí se zde zkamarádí a přestože každý z nich má svůj svět, svoje trápení, každý z nich je tak trochý divný a z nějakého důvodu vyčleněný z běžného dětského kolektivu, dohromady vytvoří partu a po nějaké době zjistí, že se navzájem skvěle doplňují a že je super pocit, když máte nějaké kamarády, s kterými se o svá trápení podělíte, kteří akceptují vaši "divnost" a berou vás takové, jací jste... přestože tematicky je kniha velice jednoduchá, autorka se zde dotýká velmi závažných témat.... je to o krutém a zlém dětském světě, ve kterém je každý, kdo je trochu jiný outsiderem, objektem posměchu a šikany, o těžkém a bolestném průběhu formování individuality a prosazování se v životě, o pocitech osamění a strachu v dětském věku, o toleranci k "jinakosti".... za mě super!
Myslím, že za dva měsíce nebudu vědět, o čem tato kniha byla... pachatele jsem uhodla už v první třetině knihy, takže žádné překvapení nebo šok se nekonal...psychologie postav není moc podrobně propracována, vše jakoby klouže po povrchu, žádná z postav mi nebyla obzvlášť sympatická.. neurazí, nenadchne... těžký průměr!
Paní Gerritsen je vážně všestranně talentovaná dáma, kromě toho, že umí výjimečně dobře psát, je i talentovaná hudební skladatelka, skladba "Incendio", kterou sama složila, je ústředním motivem této zajímavé knihy... tenhle hudební motiv se táhne celou knihou, která ze začátku spíš připomíná horor, dále tady máme detektivní zápletku, válečné drama se zajímavým nahlédnutím do koncentračního tábora Risiera di San Sabba v okrajové části Terstu a protižidovských zátahů v letech 1943-44, a v neposlední řadě také romantickou milostnou linku... skvěle namíchaný koktejl!
Tuto knihu jsem si koupila náhodně v bazaru, byl to výběr v podstatě naslepo a postava Jacka Reachera se mi celkem zalíbila, stejně tak i styl psaní pana Childa (vím, že to je pseudonym :-)), takže se nebudu bránit dalším dílům v této sérii, podle mě se to může stát návykové, což soudím i podle cen některých starších dílů, které se špatně shánějí...
Jde o takovou vesnickou mozaiku, kde autorka vzala vzorek vesnického obyvatelstva a velmi autenticky místním nářečím a s výbornou znalostí vesnického života popsala z pohledu různých postav jejich obyčejný život, radosti i strasti, přetvářku, pokrytectví, hrdost, závist, touhy a obavy... působilo to na mě téměř jako knižní Slunce, seno od pana Trošky, ovšem nikoli s humorným úhlem pohledu, ale vážnějším realistickým, řekla bych prostě "až na dřeň" ... ano, takhle to na vesnici opravdu chodí, je to skvěle vystiženo i napsáno!
Přestože to byla kniha s hodně "ženskou" tematikou, kterou moc nemusím, tak se mi kniha líbila a to zásluhou pečlivé výstavby celého příběhu, členitého děje z pohledu několika postav a několika časových linií, které se nakonec logicky propojily, historické události, na jejichž pozadí se celý příběh odvíjel, daly příběhu další rozměr, ale nejsou nejdůležitější, nehrají hlavní roli, hlavní roli hrají ženy jedné rodiny, v mládí naivní a důvěřivé, pak vzpurné, nakonec odvážné, bojovnice... muže zde máme až na pár výjimek sobecké a sebestředné, případně vypočítavé, lakomé, ubohé a psychicky labilní.... :-) .. postupné odkrývání rodinného tajemství prostřednictvím jednotlivých rodinných příslušníků probouzelo čtenářovu zvědavost a nutilo pokračovat ve čtení...autorka ví, jak zaujmout a její knihy jsou nenáročné a každopádně moc čtivé, za mě tedy celkem spokojenost, je to záležitost, u které si pěkně odpočinete..
Kniha je každopádně hodně zajímavá, velmi podnikavý, pracovitý a schopný člověk to byl ten Selfridge!! Nejde o klasickou beletrii, jde spíše o literaturu faktu, dozvíte se spoustu, ale opravdu velkou spoustu informací o založení prvního opravdového obchodního domu v Londýně začátkem 20.století, o významných lidech té doby, o tom které zboží táhlo, o začátcích megalomanských reklamních kampaní, o významu precizního uměleckého dekorování výloh, psychologii maloobchodu, hospodářské krizi ve 30.letech dvacátého století atd. atd. Nicméně těch informací a jmen bylo v knize na můj vkus až moc, působilo to na mě velmi zahlcujícím dojmem, byla jsem doslova zavalená a ubitá informacemi a plynulé čtení bylo únavné, musela jsem prokládat jinými knihami, ... faktografická hodnota knihy vysoká, jsou zde v příloze i dobové fotografie... Ke konci mi bylo pana Selfridge až líto, ale jak se říká, každý svého štěstí strůjce, on rád pokoušel štěstí a jeho život byl jedna velká jízda, kde o nějaké skromnosti a pokoře nemohla být řeč...
Dvě skvěle napsané povídky, takové pikantní jednohubky před spaním na dobrou noc.... je poznat, že napsání těchto příběhů pana spisovatele vyloženě bavilo, cítím z toho radost z psaní, jiskří to tam černým humorem, děj je hnaný schválně do extrému, postavy až groteskní.... myslím, že to byl dobrý nápad vydat tyto dvě povídky v extra knížečce, jenom škoda, že nejsou alespoň tři :-) Jsem ráda, že jsem knížku koupila a mám Olsena zkompletovaného...
Toto je moje třetí kniha od tohoto autora a potvrdila jsem si v ní, že pan Seghers umí napsat dobrou detektivku, tato je asi nejvíc načichlá severským stylem, brutálně zavražděné ženy polonahé naaranžované ve vyzývavých pozicích, to se v běžné trestné činnosti alespoň u nás fakt neděje. Také mi tady chyběla retrospektivní linka, přesah do minulosti, který jsem si oblíbila u dvou předchozích knih (Spis Rosenherzová a Partitura smrti). Přesto se mi kniha moc líbila, je napsaná takovým lehkým velmi čtivým stylem, autor se zabývá i soukromým životem kriminalistů a atmosférou při vyšetřování, dokonce zabrousí i do myšlení a chování jednotlivých obětí těsně před činem, to je dobrý způsob vyvolat ve čtenáři děs,strach a hrůzu. Suma sumárum jde dle mého názoru o výborně napsanou detektivku, možná se pustím i do těch "modrých" :-)