Architetka komentáře u knih
Je to ze začátku pěkný zmatek. Skoky v čase, náznaky, věty co nedávají (zatím) smysl. A spousta postav, a všichni se chovají zvláštně. Proč se ti bráchové pořád tak rvou? Proč říkají svému otci Vrah? Má smysl se prodírat knihou dál?
Má, protože příběh vypráví Markus Zusak. Jeho poetický jazyk, nádherné metafory, lidskost, jemný humor i v tragických okamžicích, to vše vás nakonec zase (podobně jako ve Zlodějce knih) ohromí a pohltí.
Výborný překlad Dominiky Křesťanové.
Až doteď jsem se s knihami S. Kinga míjela, Pohádku mi doporučila dcera a nelituju. První část mě nadchla, bylo to napínavé, dojemné, takové čisté. Druhou část jako kdyby psal někdo jiný. Nevadila mi rozvleklost, se kterou se Charlie probíjí dějem vpřed (dlouhé popisy mám ráda), ale vše bylo takové schematizované, předvídatelné, učesané. 5 hvězd za první část, 3,5 hvězdy za druhou.
Jestli nemáte rádi dlouhé příběhy, vedro, prach, bouřky, hady, Indiány, Mexičany, bílé rváče a zabijáky, pak Osamělou holubici ani neotvírejte. Parta honáků v čele se dvěma bývalými texaskými hraničáři ale nemá na výběr, ženou stádo dobytka do daleké Montany a cestou potkávají smrt, zoufalství i lásku.
A moji oblíbenci? Newt, Klára, July, Deeds. Oba kapitáni mě chvilkama popuzovali :-).
Začátek celkem fajn, rozehrané to bylo zajímavě. Všechny postavy byly ale divné a nesympatické, jejich jednání nepochopitelné a nelogické. Nemám ráda naturalisticky popsané kruté scény, takže tahle kniha nebyla pro mne.
Autor vás zasype hromadou zajímavých informací. Dozvíte se podrobně jak vypadala tehdejší města a venkov, jak se cestovalo, jak se léčilo, jak se oblékali křesťané/ židé/ muslimové, co bylo na jídelníčku, jaké zbraně se používaly...Pod tím vším se dusí a trochu ztrácí samotný příběh putování Roberta z Anglie do daleké Persie. Robert i další postavy mi připadaly ploché a schematické, jejich osudy se mne bohužel nijak nedotýkaly. Před poslední kapitolou jsem knihu na pár dní odložila, i když jinak jsem schopná dočítat ve 3 ráno.
3 1/2 hvězdy
Přečetla jsem s potěšením. Opaline, Martha, Henry mě zajímali, dojímali a moc jsem jim přála, aby překonali těžké životní zkoušky i své vnitřní démony a vše nakonec dobře dopadlo.
Dějové linie se střídaly v dobře zvoleném rytmu a na konci se dramatické příběhy všech postav přirozeně propojily.
Hlavní vztahovou zápletku jsem bohužel uhodla v polovině knihy a tak byl konec knihy už poklidný a nepřekvapivý.
Přes nelehké osudy zůstali Opaline, Martha i Henry laskavými a hřejivými bytostmi a stejný pocit jsem měla z této knihy.
Tenhle styl detektivek mám ráda, postavy jsou sympatické, zápletka zajímavá (líbila se mi víc než ve Vraždě v Mallowan Hall).
Mám trochu problém s tím, že zatímco chytrá a občas nesnesitelná Phyllida vyšetřuje, zpovídá svědky, vniká do cizích domácností, manipuluje s důkazy, hlupáček inspektor Cork jen pasivně akceptuje její poznatky a úspěchy.
Vraha/ vražedkyni a jeho/ její motiv jsem bohužel odhalila hned po první vraždě, nápovědy autorky jsou hodně nápadné.
Kniha je fajn nenáročná oddechovka, u mne za 3,5 hvězdy.
Proplétání dvou časových linek se autorce povedlo, napětí a zvědavost co bude dál postupně narůstá...Více se mi líbil prababiččin životní příběh, ten byl opravdu dramatický, dojemný, ten Georgin byl kupodivu méně zajímavý a uvěřitelný. Milostné scény jsou u Rebeccy Yarros jak podle kopíráku, u mne popravdě vzbuzují spíše pobavený úsměv. Doufám, že mladé ženy a dívky pak nebudou zklamány realitou :-).
Konec se mi, stejně jako u Čtvrtého křídla, zdál trochu plochý. Možná proto, že po odhalení všech tajemství následoval předem jasný závěrečný happy end.
Kdyby nebylo slabšího konce, dala bych *****, takhle je to za ****.