Arkagas komentáře u knih
(SPOILER) Pustina je kniha, která není ani tak thrillerem, jako spíše rodinným dramatem. Je vyprávěna z pohledu hlavní hrdinky Liv, jejíž otec Vidar je sice milionář, ale celý život žijí v chudobě, protože peníze kazí charakter. Liv je v Pustině nešťastná a tak se ji celé mládí snaží opustit - odjet daleko pryč a s kýmkoliv. Jenže u silnice ji vždy najde otec, který ji znovu odtáhne domů a tam nakonec zůstává, jelikož porodí syna a nemá kam jít.
Po mnoha letech ale jednoho rána Vidar zmizí z domu, zatím co dva drogoví dealeři (bratři) chystají na popud třetí strany jeho přepadení a uloupení peněz ze sejfu, který má doma.
Co se tehdy stalo, kam otec zmizel a proč je hlavní zápletkou knihy. A i přesto, že se zde autorka snažila zmást čtenáři hlavu, co to šlo, i přesto jsem vraha bohužel věděla téměř hned. Aneb, kdo používá trochu selského rozumu a má načteno pozná hned taky.
Velká škoda, protože kdyby nebyl konec tak nepřekvapivý, byla by to dobře napsaná kniha. Bohužel ji ale musím zařadit mezi slabší kousky letošního roku.
Oproti tomu ale musím říct, že Stina Jackson má talent na krásné popisy mlhavých rán a severské přírody.
6/10
Hororová klasika, kterou přečtete jako malinu za jedno odpoledne. Zase- je dobré si uvědomit, že novela vznikla už v roce 1986. Je to svižné, je to místy nechutné, je to ale především psychologické a jiné. A v době, kdy Clive tuhle novelku psal si troufám říct nic podobného nebylo. Příběh o 5 hlavních postavách odehrávající se v jednom domě tady bohatě stačí. Stejnojmenný film, který si Clive dokonce sám režíroval je dnes už taky hororovou klasikou. Je to dílko, které stvořilo Pinheada (na obálce), který s původním Hellreiserem vlastně nemá nic společného. Barker se tady ale nebál popisů a od slasti k bolesti je asi to nejvýstižnější, co o tomhle příběhu napsat. Není to moje oblíbená kniha, pořád u mě vede na celé čáře s Utkaným světem, ale pro rozšíření obzorů je rozhodně fajn.
Tuhle knihu beru především jako dílo, které je potřeba k osvětě toho, že ženský alkoholismus je stejně hrozný jako ten mužský, ne - li horší. Michaela začala dvěma skleničkami vína.. až to skončilo u 2-3l každý den, někdy v průběhu dne už od rána. Lahve poschovávané po bytě, pády ze schodů, nemožnost starat se o malou dcerku, kterou několikrát ohrozila na životě. Vedle ní manžel, jeho rodiče, bratr a matka, kteří vědí, že tohle je sakra špatně, ale alkoholik se může léčit jen tehdy, pokud opravdu chce. Míša naštěstí byla ta jedna z mála, která chtěla. Kniha otevřeně popisuje stavy Míši od rána do večera, které si možná mnozí nedovedou ani představit, pro mě v knize nebylo nic nového, s alkoholismem v rodině mám bohaté zkušenosti. Co se mi na knize líbilo je spíše zpověď toho, proč Míša vlastně začala pít, protože všechno má svoje důvody a byť se okolí můžou zdát naprosto nesmyslné, pro daného člověka je to bezvýchodná situace. Léčba, rozchod z manželem, odchod ze společné domácnosti, sebevražda otce, to jsou události, se kterýma se Míša musela během léčby potýkat.
Nebudu hodnotit literární formu knihy, jelikož Míša není spisovatelka, ale spíše žena, která se do toho opřela a je dobře, že dělá to, co dělá. Smekám před odhodláním a odvahou.
Uf. Na tuhle knížku jsem se tak těšila a nakonec jsem tak zklamaná. Něfo se už podle obálky tváří jako miloučká, pohádková knížka pro děti. Což by být měla, ale bohužel. Dlouho mě knížka tak nenaštvala. Manželé Mírní jsou knihovníci, jež mají dceru Myrtu - ne milou dívku, ale totálního spratka, který nadává sprostě svým rodičům (ano, opravdu jsou zde věty typu: „podej mi ten ovladač, krávo!"), nechává se nosit na rukou a rodiče skáčou, jak ona pískne. A když už neví co chce, tak chce Něfo! Něfo se nakonec ukáže být příšerka žijící uprostřed největší džungle na zemi a když jí otec opravdu sežene, dojede po měsíci domů, tak už tam jedna je - koupená ve zverimexu. 1, ta knížka by měla být milá, už jen proto, že je určena dětem - a dle ilustrací a velkých písmen dokonce mladším dětem. 2, nechápu použité vulgarismy, které jsou naprosto zbytečné...3, chápu, že se jedná vlastně o fantasy, ale opravdu si někdo myslí, že by otec snědl svoje špinavé trenky, které skoro měsíc nosil??4, čekala jsem, že Něfo bude alespoň milá příšerka, ne obluda.. atd.
K té knize mám prostě hromadu výtek, ať už jako čtenář, tak jako rodič. Fakt mě to mrzí, ale tuhle knihu prostě nemůžu hodnotit líp.Graficky je nádherná, ilustrace jsou skvělé, ale tím to bohužel končí.
Moje hodnocení: 3/10
Od Katherine jsem četla Medvěda a Slavíka a když jsem zaregistrovala, že vydala tuhle "strašidelnou" pohádku, bylo jasné, že ji chci číst. Jako milovník knižních hororů, který má načtený dost Kinga, Poa, Stina a další klasiky musím ale smeknout. Vzhledem k příběhu, který jsem zhltla asi za 4 hodiny moc nechápu, co dělá kniha v dětském oddělení v knihovně, protože by naprosto s přehledem mohla být v dospělém. Katherine napsala skvělý atmosférický horor zasazený do prostředí odlehlé farmy, kukuřičného pole, mlhy a strašáků. Místy mi to připomínalo trošku kukuřičné děti od Kinga, ale velmi záhy se to zase celé přetočilo. A to všechno odstartovala stará kniha, která měla být utopena v řece.
Tohle jsem si vážně užila. Pro lidi co mají rádi atmosférické strašidelné příběhy nutnost (za mě osobně je tohle o 10 tříd lepší než všude propagovaná Darcy Coates).
Už na přebalu knihy by mělo být "můj život u moderně ortodoxní rodiny", protože kdo by čekal nahlédnutí do fungování opravdu ortodoxních židů, tak tady narazí. (V tom případě doporučuju seriál neortodoxní, který přiblíží alespon trošku..). Tahle kniha je vlastně jakýmsi vzpomínkovým deníkem Margot, která několik let v židovské rodině učila 4 sourozence a sdílela tak s nimi svátky, radosti i strasti. Svým způsobem se stala součástí rodiny a mohla tak proniknout do zvyků a tradic, které jsou většině lidí, kteří se o židovskou komunitu nezajímají neznámé. Pro mě kniha nebyla přínosem vlastně v ničem, vše, o čem zde Margot vypráví znám, ale i přesto jsem ráda, že tahle kniha vyšla a že se jedná o románovou verzi, která se lépe čte, než knihy plné faktů a dostane se tak do širšího povědomí, což je jedině dobře.
Jazyková forma skvělá, zpracování knihy také, přečteno za den a půl :)
Moje hodnocení: 8/10
Surová, depresivní a vyčerpávající próza, ve které není úplně dobré hledat děj. Jedná se o vyprávění vzpomínek malým chlapcem, který celý život žil na okraji společnosti - ve vesnici na pomezí Maďarských hranic. Jedni měli jeho otce za Žida, jiní jeho matku za ženu do větru. Hliněný dům, kde musel trávit život se svými sourozenci - především starší sestrou, kterou neměl rád, protože musel nosit šaty po ní. Otec, jako všichni chlapi ve vesnici pracovník JZD, který se nehodil, protože neuznával režim, matka, která se nikdy nesmířila s tím, že by do vesnice patřila. Spousta násilí a zvířatech, ale i lidech, na druhou stranu i krásně vylíčené zvyky. Kniha mi od polovina přišla hodně podobná nabarvenému ptáčeti, ke kterému se odkazuje i autorka doslovu - který rozhodně doporučuji přečíst, protože je skvělý. Původně jsem myslela, že se kniha odehrává po válce, ale jedná se o současnost. Časová linka je zde hodně zmatená, orientovat jsem se začala až těsně před koncem, ale knize to rozhodně neubralo na kvalitě. To, že autor spáchal po napsání sebevraždu příběh jen umocňuje, ale nevím, jestli se někdy ke knize vrátím.
(SPOILER) Poslední a ukončovací díl Vraní dívky nás zavede hluboko do minulosti, kdy ještě Sofia neexistovala a ukáže nám, proč byla Viktorie Bergmanová taková, jaká byla. Jak ji formoval život, který k ní vůbec nebyl laskavý a proč se rozhodla svého starého já definitivně zbavit. Jeaette při pátrání objeví starou fotku Viktorie v ročence a slečna na fotce je jí strašně povědomá, jen neví odkud. A co případ mumifikovaného chlapce, jak ten zapadá do téhle psychologické a zvrácené hry? I když byste si mohli myslet, že nijak, závěr Vás překvapí. V tomto závěrečném díle se objeví i pár nechutných scén pro milovníky "hnusu" a celá trilogie se uzavře. Pro někoho možná tak, jak si představoval, pro většinu lidí ale spíše velmi nečekaně. Je to jedna z mála sérií, která nekončí dobře. Kdo by čekal happy end, rozhodně se nedočká.
Obecně mám s Odeonkama problém - špatně se mi čte jejich font, nelíbí se mi jejich rozvržení textu a většina knih co jsem četla mi nesedla ani obsahově. Ale jsou výjimky. A tohle je jedna z nich. Kniha s dokonale vybudovanou atmosférou New Yorku roku 1895, kde sledujeme tři příběhy, které se zdají být tak odlišné a přece se na konci spojí. A věřte, že úplně jinak, než by člověk čekal. Tohle není pohádková kniha, tohle je drama plné nesnází, beznaděje, hnusu a přesto plné lásky. Lásky k člověku a údělu života. Příběh, kde nechybí psychiatrická léčebna té doby, matka, která nesnáší snoubenku svého syna, prostituce, smrt a špína.
Kdo by čekal, že se bude jednat o knihu popisující cirkus obsazený znetvořenými lidmi (což jsem čekala i já), je zcela a omylu. Není to nic na styl American horor story a jejich freak show, ale lidský příběh o tom, co vše je člověk schopen obětovat, aby dosáhl svého. Pro mě osobně naprosto skvělé překvapení, které mi zase otevřelo oči v tom, že Odeonky nebudou až tak špatné, rozhodně ne všechny :)
Kdo by neznal tuto knížku, v dětství jsme ji nejspíš četli na ZŠ všichni. A já si jí teď připomněla a jsem za to nesmírně ráda. Tahle autobiografie o dětství stráveném na australském venkově je totiž kniha nejen o Alanovi, ale hlavně o tom, že i když Vám život nastavil do cesty obrovskou překážku v podobě obrny, můžete ho prožít naplno. Jiní rodiče by se nejspíše z takového onemocnění svého syna zhroutili, ale Alanovi rodiče už v té době neviděli ve svém synovi mrzáka (i když se to slovo používalo běžně), ale silného chlapce, který si stejně ve svém životě bude dělat co chce. Důkaz toho, že nemoc není překážka v plnění svých snů.
Velmi milé vyprávění spisovatele, kterého máme rádi a který nám ukázal, jak tam venku vypadá svět. Ostatně vyprávění o ptakopyscích a klokanech se k nám jen tak nedostalo :)
Kniha o odhodlání a odvaze.
(SPOILER) Dlouho se ke mě nedostala tak dobrá kniha jako je tato - možná v poslední době bych ji mohla srovnat leda s nočním filmem. Jules po rozchodu s přítelem a vyhazovem z práce sežene místo jako rezidentka v proslulém domě na Bartolomějské ulici nedaleko Central Parku. Stará budova s chrliči je místem, kde vždy bydleli jen velmi bohatí, nebo velmi známí lidé, kterým záleželo na svém soukromí. Tudíž bydlet zde na 3 měsíce a ještě dostat 12 tis.dolarů v hotovosti se zdá být snem. Opak je ale pravdou. Noční můra se naplno rozjíždí v momentě, kdy z domu zmizí Ingrid - kamarádka Jules a zanechá po sobě jen pistoli se vzkazem. Tahle kniha je dechberoucí, stránky ubíhají neskutečně rychle, nenajdete tu žádné hluché místo. Asi ve 3/4 kdy kniha směřovala k tomu, že se bude jednat o nějaký satanistický kult a rituální vraždy jsem byla znechucená a říkala si jen: "proboha proč zase.." ale i mě Riley dokonale zmátl a dostal mě tam, kam chtěl. Nic takového se tam totiž neděje.
Předchozí dvě knihy Rileyho se mi líbily ale to co obsahuje tato kniha je masakr. Masakr za který smekám a docela mě děsí, že tohle by mohlo být i reálné. Po řetězu a tanci skalpelů mi tahle kniha neskutečně zvedla čtenářskou náladu.
Jedno obyčejný léto je další komiks, u kterého se Vám budou hlavou honit různé myšlenky. Troufám si říct, že v něm každý najde něco jiného. Nekomu sedne příběh dospívající Rose a její kamarádky, někdo se více zamyslí na hádkami rodičů a těžkostmi dospělosti. Rozhodně je to ale kniha, která Vám vykouzlí úsměv na tváři svou upřímností, laskavostí a otevřeností. Kniha, která je jak pro náctileté, tak pro dospělé. Protože jedno obyčejné léto zažil dle mě každý, i když si to vlastně neuvědomuje. Pocitová kniha, kterou prožijete, nejen díky nádherné kresbě. Kniha, ze které na Vás dýchne nostalgie prázdnin, vůně mořského vzduchu a vzrušení z dobrodružství, které Vás teprvé čeká. Protože jedno obyčejný léto jsme nejspíš zažili každý, jen jinak :)
Moje první setkání s Larsem, ale už se nemůžu dočkat až se otevřou knihovny a budu si moct půjčit předchozí dvě. Tahle kniha je záležitostí na cca 3 hodinky čtení, ale je svižná, akční a nasmějete se u ní. Přesto má zápletka hlavu a patu a je to takový typicky český příběh. Daniel Gris mi svým stylem psaní hodně připomíná Frantu Kotletu, takže koho baví ten, ale hledá nějakou krimi linku, rozhodně sáhněte po Larsovi.
Jako bonus je v téhle knize mé vysněné auto - modrá impreza wrx sti, takže není o čem přemýšlet
Drsná a přesto dokonalá kniha. Jazyk psaní je velmi originální, ale příběh Marie ještě originálnější. Jako malá zachránila z řeky Moranu, kterou bezpečně ukryla. Ale Morana zmizela a Marie má celý život pocit, že ji pronásleduje. Životní příběh Marie o smrti, o nesnázích, o lásce a odhodlání. Třídění myšlenek, zatím co jedete vlakem. Neskutečné dílo protkané sebevraždou a rakovinou. Kniha malá rozměrem, ale obrovská obsahem. A i přesto, že se jedná o knihu dramatickou a smutnou, je zde pár pasáží, při kterých se zasmějete. A jde to až na dřeň. Další skvělá česká próza a já děkuji a smekám!
(SPOILER) U Habibi je těžké sepsat nějaké celkové dojmy, protože jak je u Craiga zvykem, je tohle dílo hodně filosofické, náročné a opírá se o témata jako znásilňování, prodávání se pro peníze, rasismus, otroctví a láska.
V této knize sledujeme příběh Zama a Dodoly. Oba se poznali na trhu s otroky, kdy Dododa zachránila Zama jako malé dítě, se kterým prchla do pouště a tam ho vychovávala.
Aby je uživila, prodávala se na peníze projíždějícím karavanám. Zam ale stárnul a Dodolu neviděl už jako matku, ale jako symbol ženství.
Když byla Dodola násilně odtažena do palácového harému, zůstává Zam sám. Dodola porodí v paláci dítě, ale nechová k němu žádné city, protože v jejím srdci je jen Zam a ona nemůže zapomenout na to, že zmizela a že už je nejspíše mrtvý.
Zam ale přežil, skončil u společenství eunuchů a aby se zachránil, obětoval své mužství. Jaká náhoda, když se dostane do paláce jako sluha a potká tam Dodolu. Ta touží po jeho lásce a chce s ním mít dítě, protože proto byla přeci žena stvořena..
Velmi syrový příběh jdoucí až na kost - prolínají se tu pasáže z Koránu a Bible (pro neznalce krásná ukázka toho, jak moc si jsou ty knihy podobné), nachází se tu několik legend od stvoření ráje, sestoupení andělů až po legendu jak vznikl Fátiminy ruky. Vše plyne tak samo, že ani nevíte na jaké straně už jste.. ale ta bezmoc a zároveň naděje je tady dokonale nejen popsána, ale i nakreslena. Umění kresby Craiga mi vždy vyrazí dech, tenhle grafický román je mistrovské dílo. Určitě si ho časem pořídím do knihovny, stejně jako Pespepolis.
Krásný barevný komiks určený především pro děti, kterým jsem ale rozhodně nepohrdla a užila jsem si každou stránku. Příběh dvou sester,ze kterých mladší trpí cystickou fibrozou (neléčitelná nemoc) a proto se stěhují do městečka, které je údajně rájem duchů. Starší Cat se duchů ale bojí, dokud se s nimi osobně nesetká. Protože tady je všechno trošku jinak, duchové jsou našimi společníky neustále a když Cat zjistí, že její sestřička Maya je v jejich společnosti šťastná, uvědomí si, že vše je v pořádku.
Krásná kresba, která hraje barvami, skvělé zpracování a příběh, který Vám vykouzlí úsměv na tváři. To je tento právem tak skvěle oceněný komiks.
Ulovila jsem ho v knihovně v dětské sekci, ale rozhodně by se neztratil ani v poličce pro dospělé.
Nádherná kresba, skvěle promyšlené panely, dobrý příběh, Jokerovo šílenství sálající z každého jeho pohybu. Dokonalost, ale u mě byste asi u knihy, ve které vystupuje Joker nečekali nic jiného. Joker se dostává z arkhamského ústavu a chce si podmanit město, protože má stále dojem, že mu patří a že všechna špína, která se v něm děje je důsledek toho, že nevládne on.. a tak to vezme společně s Jonnym Frostem do svých rukou. Jonny si totiž konečně připadá důležitě, ale postupem času pochopí, že tady je všechno špatně.
A dopadnout to samozřejmě může jen jednou jedinou variantou... tou, že se zjeví Batman.
(SPOILER) Dlouho očekávaný prequel, o kterém jsem se dozvěděla snad 14 dní po tom, co jsem dočetla komplet Hunger games. Tuhle knihu jsem prostě musela mít a tak následovalo mnoho soutěží, a nakonec předobjednávka z Humbooku.
Prvních pár stran jsem byla skeptická, ale velmi rychle mě kniha přesvědčila o tom, že se jedná o další příběh, kterému by podle mě slušeno i filmové zpracování.
Dostáváme se na začátek Cornelianova příběhu, je mu 18 let a stal se trenérem Lucy Grey z 12.kraje v 10.hladových hrách. Má na hry svůj názor, ale být trenérem a dovést svého splátce k vítězství je pro něj jediná šance, jak získat stipendium na univerzitě. Jméno Snow mají lidé sice stále v povědomí, ale on, jeho babička i sestřenice Tigris žijí na hranici chudoby.
Hladové hry jsou ale v začátcích, v krajích ani v Kapitolu se na ně skoro nikdo nedívá a tak je potřeba je trochu inovovat.
většina splátců se navíc do arény ani nedostane, neboť umře už před začátkem her na podvýživu, zranění a dehydrataci. Tady neexistuje moderní aréna a výcvik, ale jen chudoba, nemoci a odhodlání.
Lucy Grey je ale velmi zajímavou postavou, která je rozhodnuta vyhrát, a tak začíná její a Cornelianův společný příběh.
Skvělé, tohle je příběh, který nádherně dokresluje celé Hunger Games, který Vás vrátí k písním, detailům a osobnostem HG a dá Vám hromadu odpovědí na otázky, které jste si při HG kladly.
Jako člověk zabývající se problematikou spiritismu a okultismu a jako člověk, který má za sebou poměrně hodně osobních zkušeností s různými entitami jsem k těmto knihám velmi skeptická, protože se většinou nejedná o literaturu faktu, ale o faktickou fikci, která Vám podsune dojmy, které si máte z knihy odnést.
Tahle kniha je ale jiná. Vyprávění Eda a Lorraine plyne naprosto přirozeně, vysvětlování pojmů není nijak složité a velmi snadno pochopíte jaký je rozdíl mezi lidským a démonickým duchem. Popisování skutečných událostí, kterými se zabývali a díky kterým vzniklo mnoho hororových filmů (Anabelle, V zajetí démonů atd...) zde není podáno jako něco, co by Vásmělo vyděsit, ale jako fakt, který je jejich dennodenním chlebem, stejně jako pro nás práce v kanceláři.
Ed a Lorraine nás v této knize provázejí situacemi, které můžeme zažít i my, s tím jak se s nimi vyrovnat a kdy je na čase pochopit že je potřeba pomoc z venku.
O rozdílech malého a velkého exorcismu, o odhodlání obyčejných lidí bojovat proti zlu a o tom, že pokud je člověk v pohodě a v klidu, nemá se vlastně čeho bát.
Ano, při čtení této knihy mrazí v zádech, ale není to kniha, která by Vám něco nutila. Je to životní zpověď lidí, kteří se rozhodli bojovat proti zlu.
Ed zemřel v roce 2006, Lorraine pokračuje v jejich odkazu. Všechny jejich případy a životopisy jsou přístupné na internetu.
Za mě je tato kniha velmi milým překvapením - jednak čtivým zpracováním, jednak obsahem.
Grafický román z ruky Craiga Thompsona musí být zárukou kvality už jen kvůli tomu jménu. Jenomže tahle kniha vznikla když ještě Craig nebyl ten slavný umělec a kreslíř. Román pojednává o Craigově dětství, kdy vyrůstal v chudé velmi věřící rodině společně s mladším bratrem, se kterým se dělil nejen o pokoj, ale i postel a deku. Kniha je milá, svérázná a svěží. Popisuje náhled na víru a křesťanství pohledem člověka, kterému je de fakto nuceno stát se knězem, i přesto, že nechce.
Objevování světa, první láska, první zklamání a odchod z rodiny. To jsou témata, která jsou pro tuto knihu stěžejní.
Nejedná se o odpočinkový komiks, ale o grafické dílo, které svou náročností předčí kdejaký román.
Nádhera.