ArkAngel
komentáře u knih
Ready Player Two: Nová hra začíná
Ernest Cline
Nemůžu tvrdit, že by Ready Player Two byla špatná kniha, ale kvalit jedničky rozhodně nedosahuje. Autor nám víceméně dává totéž akorát v nudnějším pojetí, kdy se dovzdělal v existenci Sword Art Online, dílko tam zmiňuje a zápletku si částečně i vypůjčuje. Máme tu tak lidi uvězněné ve virtuální realitě, plný virtuální prožitek i s chutěmi apod. a uvědomělou umělou inteligenci. Myšlenky jsou tu rozhodně zajímavé, ale kniha je nedokáže využít naplno. Možná i ze strachu, aby úplně nekopírovala svého japonského bratříčka.
Stát a revoluce
Vladimír Iljič Lenin (p)
Soudruhu, tak to se nepovedlo. Jak je u podobně propagandistických děl zvykem, opírá se Lenin o myšlenky jiných lidí (Marx, Engels), překrucuje je a vybízí k využití násilí proti původnímu státnímu systému, aby mohl zavést svůj dokonalý komunismus. Rádoby chytré řeči tak zakrývají lživé myšlenky, které nakonec vedly k tomu, že se jeden z největších masových vrahů v historii dostal k moci. V dnešní době určitě stojí za přečtení... i vzhledem k tomu, co se děje ve světě. Z historie je třeba se poučit.
Zhuan Falun
Li Hongzhi
Pokud v duchovní knize objevíte věty jako: "pouze já dokážu" nebo "vůbec nikdo to nedokáže rozporovat", začne vám být jasné, že je tu něco špatně. Už u první knihy tohoto hnutí jsem zaznamenal spoustu problémů, ale tady jenom přibývají. Nejen, že z vás jejich cvičení udělá imunní vůči nemocem, ale nebudete také stárnout. Nadpřirozené schopnosti jinak máme zase všichni vrozené, ale jen je neumíme používat a ti co je umí, tak je nepoužívají, protože svět není připravený na to, že by tu každý létal. Pěkná manipulativní báchorka, která je na pomezí Scientologie a AllatRy.
Historie o starých norských králích
Vladimír P. Polách
Víceméně kratičké a ne zas tak zábavné kronice předchází obsáhlá odborná práce, která se sice zabývá spíše severskou historií obecně, ale pořád přináší mnoho zajímavých informací, díky nimž pochopíte kontext celého díla. Rozhodně jsem třeba nečekal, jak se jednotliví kronikáři nedokázali shodnout nad určitými daty, takže se mohlo stát, že třeba i úmrtí bylo o nějakých 20 let posunuté.
Falun Gong
Li Hongzhi
V Číně pronásledované duchovní hnutí zaujalo mou pozornost jednoho dne svým průvodem na Václaváku. Po nějaké době jsem si zakoupil obě jejich publikace a byť mi z počátku přišla tahle kniha zajímavá, postupně se to otočilo. Mnoho myšlenek je dost kontroverzních až manipulativních, kdy autor prohlašuje, že když lidé dosáhnou jisté duchovní úrovně, už nebudou nikdy nemocní... a pokud se náhodou objeví takový projev, tak to není nemoc, ale vliv karmy, kdy jim říká, že se musí posunout dál. Na seminářích pak zase posluchačům zase rozdávají astrální magické kolo jako Oprah auťáky, kdy poukazují i na to, že jsou mezi námi mnozí, kteří mají například schopnost teleportace atd.
Sluha dvou pánů
Carlo Goldoni
Divadelní inscenace s Donutilem je naprosto geniální, tak jsem si řekl, že si přečtu i původní hru. Vše je velmi chytře promyšlené a humorem bych to umístil někde mezi Shakespearea a Cimrmany (což odpovídá to tomu i časově). Sláva pudlíku... tedy pudinku a jdeme obsloužit jednoho dva pány.
Star Wars: Dobrodružství Hana a Chewieho
Cavan Scott
V češtině nám vyšel už druhý dětský gamebook ze světa Star Wars a bohužel musím říct, že je nejen příběhově slabší, ale i daleko hloupější. Volby nyní sestávají především z toho, zda se hrdina trefí nebo netrefí a zda mu padouch naprosto průhlednou lež uvěří nebo neuvěří. Příběh se pak točí kolem jednoduchého převozu kradeného nákladu, který se zvrtne a Han se Žvejkem se zapletou do menšího maléru, z něhož musí najít (spolu se čtenářem) cestu ven. Škoda, první gamebook byl i přes svou jednoduchost funkční, ale o tomhle se to moc říct nedá.
Nouzový kontakt
Mary H. K. Choi
Ať už se podívám na knihu z kterékoliv strany, vždycky mi to přijde nedotažené. Nezajímavé postavy, nudná zápletka, prázdná místa, nevychytané detaily apod. Když už si třeba zvolila pro své hrdiny svět kultury a popkultury, mohla si udělat malinkou rešerši... fakt za mě třeba nepůsobí dobře, když za sci-fi klasiku prohlásí Ready Player One, který vyšel jen 7 let před touhle knihou a postaví ho vedle Duny a Enderovy hry. A podobných momentů bych tam našel víc.
AllatRa
Anastasia Novych
Na své cestě za poznáním jsem kromě tradičních náboženství a tajných nauk musel pochopitelně zavítat i k textům modernějších skupin a sekt. Došlo tedy i na AllatRu, která sice na jednu stranu předkládá spoustu myšlenek týkající se reinkarnace, různých symbolů apod., ale vedle toho je skrytou propagandou, kvůli které máte uznat slovanskou nadřazenost. Přišlo mi úsměvné, jak se oba mluvčí ohání znalostmi ze všech oborů, jako by měli čtyři doktoráty a pátý na cestě. Tím nechci knihu nijak shazovat, staví na spoustě známých věcí a prvků, ale i to je vlastnost propagandy. Dejte lidem, co znají, upravte si to, nedejte jim prostor si to ověřit a konejte.
Cesta kolem světa
Jan z Mandevillu (p)
U knihy opravdu oceňuji předmluvu, ve které se dozvídáme, jak to s identitou Jana z Mandevillu a vznikem knihy zřejmě i bylo. Namísto toho, abychom tu měli skutečně zcestovalého muže, byl patrně jen hodně sečtělý a pro své dílo slepil všechno možné dohromady. Velice mě překvapilo, že byť se jedná o středověký text z křesťanského prostředí, Islám nijak nehaní a dokonce obě víry přímo komparuje a ukazuje, v čem se jejich cesty liší. Člověka místy pobaví nesmyslné lidské rasy a národy nebo sexuální reprodukce diamantů, díky čemuž je tato "odborná práce" z části brána i jako jeden z předchůdců sci-fi, protože lidé měli tehdy jiné chápání a nemohli si snadno ověřit, co jsou fakta a co výmysly.
Zápisky o válce občanské, alexandrijské, africké a hispánské
Gaius Iulius Caesar
Stejně jako u prvního svazku (Zápisky o válce galské) nelze říct, že by se jednalo o nějak extra výjimečné čtení. Tentokrát ale za Caesara texty dopisují i jiní a nám se dostává možnost nahlédnout do dalších významných válečných tažení pozdního starověku. Spoustu významných událostí nebo osobností je ale vynechaných a asi jen sám Julek ví, proč tomu tak je.
Výlety pana Broučka
Svatopluk Čech
Na slavné Broučkiády jsem byl hodně zvědavý, ale nakonec nedokážu říct, která z nich byla nejméně nezáživná. Svatopluk Čech se jako jiní autoři svezl na vlně satirických románů/cestopisů, které posílají hrdinu do neobvyklých míst, ať už je to v Broučkově podání cesta na Měsíc, časem zpátky do minulosti... nebo na výstavu. Podobné knihy jsem měl vždycky rád, kdy tomu kralují Lukiánovy Pravdivé příběhy, ale Čech se jim ani nepřiblížil. Dost možná za to může i nesympatický protagonista, který měl radši zůstat doma a nic nedělat.
Tisíc tváří hrdiny
Joseph Campbell
Pokud nemáte alespoň nějaký přehled o jiných kulturách nebo náboženstvích, radši se malinko dovzdělejte, protože s Campbellem procestujete celý svět, aby vám dokázal, že všechny příběhy mají vlastně tutéž strukturu... nebo alespoň v různých variacích. Pro zájemce o religionistiku nebo literární vědy je to určitě povinnost, protože vám to ukáže jeden z mnoha pohledů, jak k nim přistupovat.
Bellanteriové
Tereza Vodvářková
Na začátek napíšu tohle: od knihy určitě nečekejte klasické velkolepé fantasy s vyvolenou hrdinkou, která bojuje oproti obrovskému zlu a zachraňuje svět. Celé je to daleko komornější a je to jenom dobře. Zatímco jiné YA postavy jsou už od první stránky naprosto dokonalé, Kella tráví značnou část knihy výcvikem. A mnohokrát si namlátí hubu. Nejen Kella, ale i jiné postavy román táhnou a byť není perfektní, bude vás zajímat, co udělají příště. Za sebe bych knihu určitě prosekal a víc se zamyslel nad tím, zda postavy mluví úměrně svému věku, ale jinak je to příjemné počtení na dlouhé cesty v MHD.
Zápisky o válce galské
Gaius Iulius Caesar
Ave, Caesar! Velký panovník a dobyvatel napsal vlastní zápisky z válečných tažení a volí k tomu i méně obvyklou formu - píše o sobě ve třetí osobě. Oproti tehdejším tvůrcům se navíc nepatlá s nějakými květnatými popisy, ale všechno předkládá stručně a jasně... jednoduše pro další generace. Určitě bylo zajímavé nahlédnout do historie a hlavy jednoho z dávných diktátorů, ale zas tak moc mě to nebavilo.
Tři prózy
Ladislav Fuks
Tři nejvýznamnější Fuksova díla v jednom balíčku musí potěšit každého milovníka poválečné literatury. Za sebe bych na pomyslnou první příčku umístil Spalovače mrtvol, který je sám o sobě na 5*. Fuks skvěle pracuje se symbolikou i skrytými odkazy na homosexualitu. Pochopitelná je i židovská tematika, která je pro autora kvůli jeho původu typická.
Bratři Karamazovi
Fjodor Michajlovič Dostojevskij
Asi se ptáte, proč dávám knize nižší hodnocení než většina. Jednoduše jsem od ní čekal něco jiného. Všichni jí vychvalovali do nebes, na webech si odnášela vysoké hodnocení... a tak jsem od ní měl možná i přehnaná očekávání. Jak ji popsat? Jako detailní analýzu ruské duše. Pokud máte rádi romány, které lidskou společnost rozebírají podobným způsobem, určitě vás zaujme. Já jsem ale spíše asi na specifičtější kousky.
Blacksad 2
Juan Díaz Canales
Noirový Blacksad plný antropomorfních zvířat si i ve druhém albu drží své kvality a ukazuje další zajímavé kouty, které jeho svět nabízí. Máme tu cirkus, divadlo, nějaké to politikaření a vše je okořeněno skvělou kresbou a plastickými charaktery.
Znovuzrození
Mirka Andolfo
Neuspokojivý a uspěchaný závěr série, která mohla být zajímavým zvířecím 1984. Tahle linka se ale brzy přesunula do pozadí a my tak sledovali pouze spirituální příběh s vlčím duchem, kolem kterého se musí točit úplně všechno. Závěr navíc naznačuje, že by mohl být klidně i nějaký sequel... ale asi pokud by se znova řešil vlk, tak ať to radši zůstane u ledu.
Štvanice
Mirka Andolfo
Po letech jsem si dal opáčko prvního dílu a hned se pustil do druhého... a je to rozhodně o stupeň horší. Jednička dokonale vybudovala zajímavý svět, ale nakonec se to celé stočilo jen k magickému proroctví a honičce, kde máme jedno klišé za druhým. Škoda, že to šlo tímhle směrem.
