ArkAngel
komentáře u knih
Star Wars Art: Ralph McQuarrie
kolektiv autorů
Bez Ralpha McQuarrieho by Star Wars nebyly, čím jsou. A platí to i u nových projektů, jelikož z nevyužitých concept artů Disney neustále vychází. Je super, že knihy neobsahují pouze autorovy nákresy, ale i množství textů, které vám umožní dále nahlédnout do vývoje této úžasné ságy.
Princezna Duny
Kevin J. Anderson
Český Atreides hodnotí Dunu: Miliontá padesátá sedmá kniha ze světa Duny je vcelku příjemnou a čtivou jednohubkou, kdy se autoři rozhodli vyždímat ještě o trošku více již provařené období... a to i kvůli tomu, že se zrovna tyhle postavy objevují ve filmu. Říkám si ale, že si některé interakce mohli autoři odpustit, protože se takhle před událostí původní knihy budou znát všechny postavy mezi sebou a každá z nich bude mít za sebou ještě jedno nebo dvě obří dobrodružství.
Lolita
Vladimir Nabokov
Detailní analýza člověka, kterého přitahují nezletilé dívky, je vlastně jeho zpovědí, kdy se to snaží mnoha způsoby ospravedlnit. Nabokov hravě využívá všechny možné odkazy na jiné kultury nebo historii, které "protagonista" trousí ke svojí obhajobě. Pochopitelně to pro něj ale nekončí dobře a vlastně i cením, že se kniha nesnaží nijak moralizovat nebo říkat, že je to špatné - protože to by si měl čtenář odvodit sám.
Kmotr
Mario Puzo
Kmotra jsem četl poprvé v osmé nebo deváté třídě na základce a kniha mě tehdy hodně učarovala. Po letech se mi konečně znovu dostal do rukou a musím říct, že nostalgie mi trochu zvýšila očekávání, kterých kniha nedostála. Pořád se jedná o velmi skvělý kousek, který se snaží věrně ukázat, jak sicilská mafie fungovala, ale pět hvězdiček to u mě není. Mnoho kapitol mi přišlo vyloženě nudných, což může být i tím, že jsem se za ty roky čtenářsky posunul malinko jinam.
Petrohradské povídky
Nikolaj Vasiljevič Gogol
Jak již název předestírá, společným prvkem povídek je město Petrohrad a jeho okolí. Gogol si hraje s popisy a nebojí se i lehkého magična (nebo magického realismu). Byť mám ujetější příběhy rád, Gogolovo psaní mě nezaujalo. Když už si mě nezískal povídkami, tak třeba se mu to podaří delšími texty... šanci mu ještě dám.
Něžná je noc
Francis Scott Fitzgerald
Ve srovnání s daleko známějším Gatsbym mě to bavilo mnohem více. Párek Američanů si užívá v Evropě... ale ono to vlastně není tak úplně jednoduché, když dostáváme sondu do jejich života a dozvídáme se celý příběh s psychiatrickou léčebnou. Fitzgerald svým posledním dílem v době vzniku možná díru do světa neudělal, ale jsem rád, že si pozornost získalo později, protože si ji určitě zaslouží.
Mechanický pomeranč
Anthony Burgess
Mechanický pomeranč je jednou z knih, kterou musíte ocenit pro její práci s jazykem. Co se obsahu týče, je dílo jakýmsi zrcadlem společnosti. Lidé jsou surové a násilné bestie a vlastně jenom čteme o vraždách, znásilněních nebo válkách, které probíhají v zahraničí nebo kousek za rohem. Má ono násilí a krutost nějaký smysl? A jak se s ním vypořádat? Burgess se těchto myšlenek chopil zdatně, ale osobně fanda knihy příliš nejsem.
Kniha proměn: Yijing / I-Ťing
neznámý - neuveden
Jedna z nejstarších věšteckých publikací, kterou lze navíc chápat i jako filosofický text. Rozhodně jde vidět, jak komplexní systém staří Číňané vlastně vytvořili a dodnes jej využívá hned několik kultur. Do práce s orákulem jsem se ještě nepouštěl... první si musím nadělat klacíky. Pokud se ale osvědčí, nějakou tu hvězdičku knize možná přidám. Edit: Hvězdičku přidávám. :)
Ledové peklo
John W. Campbell Jr.
Možná se budu jevit jako kulturní barbar, ale neviděl jsem ani jedinou filmovou adaptaci (Věc)... a to sci-fi zbožňuji. Kniha jako taková není špatná a pojednává převážně o paranoii, kdy jednotlivé postavy neví, komu mají věřit, protože se mimozemšťan může vydávat za kteréhokoliv z nich. Dialogické pasáže se mi hodně líbily, ale konec zajímavý nebyl. Na druhou stranu k tomu ale musíme přistupovat tak, že kdysi takových příběhů moc nebylo a v roce 1938 to byl pro lidi opravdový zázrak.
Zpěvy rolnické a pastýřské
Publius Vergilius Maro
Číst veršovaný rady pro rolníky bylo vlastně i zajímavé, byť v nich asi nevidím takovou krásu, jakou bych měl. Nejsem úplně fanda lyriky, vesnického života a popisů stereotypní práce, takže to nebylo čtení úplně pro mě, ale taky chápu, jaký dopad dílo tehdy muselo mít. Výpravné Aeneis mi ale přesto přišlo lepší.
Sirotci oblohy
Robert A. Heinlein
Kdo by čekal, že bude mít první příběh o generačních lodích tak zajímavou myšlenku. Posádka lodi po generacích zapomněla, že jsou nějakou posádkou a loď vnímají jako jediný svět, který je středem vesmíru, za jehož hranicemi nic není. Veškeré gravitační zákony apod. si interpretují úplně jinak a teprve postupem času někteří členové posádky zjišťují, jaká je realita. Sirotci oblohy jsou skvělým příběhem o úpadku společnosti a vzniku dezinformačních a fanatických skupin... jestli to tak tedy autor myslel. Konec je poměrně plytký, ale hlavní myšlenka díla to zachraňuje.
Podivná knihovna
Haruki Murakami
Do kratičkého příběhu dokázal Murakami tentokrát víceméně shrnout celou svojí tvorbu, jelikož se zde objevuje řada jeho typických prvků (knihovna, tajemná dívka, podivný stařec) i jeho enigmatická postava Ovčího mužíka. Místo vědění se pro hlavního hrdinu brzy stává vězením a on musí bojovat o svůj holý život, kdy autor opět bravurně využívá magického realismu. Tady bych si dovedl představit i delší rozsah, velmi mě to bavilo.
Japonské mýty Kodžiki
Viktor Krupa
Nejstarší dochovaná japonská kniha je podobně jako jiné náboženské spisy multižánrová. V první části máme mytologický výklad o bozích a stvoření toho a onoho a následně se přesouváme spíše k historické kronice, která popisuje kolik měl král dětí a tak dále. Plusem je pak malé nahlédnutí i do textu Nihonšoki, který do češtiny jinak přeložen nebyl, pokud se nepletu. Obrázky, mapka provincií a vysvětlivky jsou pak už jen příjemným bonusem.
Stín z času
Howard Phillips Lovecraft
Závěrečný svazek Lovecrafta obsahuje nejčtivější z jeho příběhů a také jeden z nejzajímavějších. Jak uvádí komentáře a vysvětlivky k "V horách šílenství", přistupoval Lovecraft k textu hodně vědecky, zároveň svůj svět mytologizoval i demytologizoval, což mu ještě přidává na uvěřitelnosti. Ono nahlédnutí do jeho mýtů ze všech stran bylo opravdu zajímavé a je možná i škoda, že byl autor nucen něco vyškrtnout. Je to jeden z příběhů, ke kterým se určitě budu vracet, protože je napsán neskutečně fascinujícím způsobem.
Chřtán: Kniha první: Volání osudu
Ron Marz
Šejić jako obvykle předkládá čtenářům bezchybnou kresbu, které může konkurovat jen málo autorů. V tomhle případě se ale nejedná o BDSM vztahovku nebo superhrdinský příběh, ale čistokrevné fantazy, ve kterém jsou kouzla, draci a různorodé humanoidní rasy. I přes to, že komiks vypadá opravdu hezky, tak se jedná o klasický úvodní příběh, který nemá žádnou přidanou hodnotu. Máme tu pár hrdinů, kterým se úplně obrátí život a velké zlo, které se vrací na svět. Až se to rozjede, tak věřím, že to bude lepší.
Staroegyptská Kniha mrtvých
Břetislav Vachala
Bylo neskutečně zajímavé nahlédnout do textů starověkých Egypťanů. Vlastně mě i celkem pobavilo, kolik říkadel se vztahuje k tomu, že odmítají jíst výkaly. Egypťané k nim tedy museli mít asi obrovskou averzi, když si to nechali i vypracovávat do svých hrobek. Texty ale pochopitelně nejsou pouze o nich a pojednávají například o bozích nebo zvířatech. Další takový vtipný moment je třeba říkadlo na odstrašení krokodýla, na které hned navazuje takové, které má odstrašit rovnou čtyři.
Planeta opic
Pierre Boulle
Při čtení Planety opic mne zprvu zneklidnil začátek, kdy jsem si říkal, že není úplně dobrý nápad mít takhle odosobněný příběh. Cestovatelé vesmírem totiž objeví zprávu a my jakožto čtenáři jim ji víceméně čteme přes rameno. Pak se ale rozjede ono vyprávění "vzkazu v lahvi" a musím říct, že ona pasáže, kdy opice testují hlavního hrdinu nebo dochází k jazykové bariéře, mě hodně bavily. Twist je pochopitelně lépe udělaný ve filmu, kniha má takovou zvláštní kličku a nemá takovou sílu... i když odhalení identity cestovatelů bylo zase krásně hořkosladké.
Hovory Konfuciovy
Konfucius
Konfuciovy myšlenky jsou v mnohém srovnatelné třeba s řeckými Stoiky, ale přijde mi, že nejsou ještě tolik dotažené nebo jsou místy i hodně naivní. Určitě je důležité klást do popředí rozum a dobro, ale opravdu nemůžeme čekat, že když takový bude panovník, tak všichni poddaní taktéž rázem změní myšlení. Některé pasáže jsou pro nás hodně bezvýznamné, protože Konfucius pouze komentuje charakterové rysy dobových postav nebo učedníků. Pokud se tedy neorientujete ve starověké čínské historii, má to pro vás stejnou výpovědní hodnotu jako když někdo v MHD poví, že je Pepa chytrý hoch. Jako základ pro pozdější filosofické a duchovní směry dobré, ale ve srovnání s novějšími texty trošku slabší.
Satanská Bible
Anton Szandor LaVey (p)
Byť s LaVeyovými myšlenkami a vnímáním světa nesouhlasím, musím uznat, že jeho satanismus je vlastně tvrdým odrazem reality a animálních pudů, které jsou v každém z nás. Mnoho z jeho postřehů o náboženstvích nebo společnosti i dávají smysl, ale jindy jde zpozorovat, že má pořád ono černobílé americké vnímání, které rozděluje na my a oni. Jde to i vidět na tom, jak podporuje zlobu a nenávist, kterou musí jedinec proti svému nepříteli obrátit stonásobně. Nic proti tomu, aby člověk myslel na sebe (společnost tak bohužel přeci jen funguje), ale prožitky a smyslnost byly součástí i různých pohanských rituálů a ty přes své propojení s přírodu byly přeci jen přirozenější než tahle smutná odezva na křesťanství.
Srdce temnoty
Joseph Conrad
Svůj klasický dobrodružný příběh zasadil Conrad do exotického Konga a jak to u podobných příběhů bývá, sledujeme jistý střet civilizace a divokosti, racionálna a šílenství. Srdce temnoty sice má své hutné momenty, ale krátký rozsah neumožňuje rozvést některé myšlenky, které by vlastně i stály zato více propracovat. Ale pořád je to rozhodně lepší než dobrodružné romány například Vernea, ty byly hodně povrchní a vyumělkované.
