ArkAngel komentáře u knih

Jeden ublížený rakouský malíř si jednoho dne řekl, že bude dobrý nápad vstoupit do politiky a stal se součástí tehdejší dezinformační scény, která stavěla své názory na Protokolech sionských mudrců (nečekaně pocházejících z Ruska), ke kterým se sám Hitler v jedenácté kapitole odvolává. Antisemitská linka tak tvoří zhruba 80 % díla, což ve výsledku pochopitelně snižuje jeho kvalitu k nule. Na druhou stranu má ale dílo výpovědní hodnotu o své době, kdy se z historie můžeme poučit, což sám rakouský malíř považuje za velmi důležité. Pasáže z jeho vlastního života ale byly vcelku zajímavé a i s některými politickými myšlenkami se člověk může ztotožnit, jelikož demokracie rozhodně ideální systém není a má své mouchy. Kdyby to nebylo čistě dezinformační dílo, dal bych mu o hvězdičku navíc, ale takhle je to jen snůška lživé propagandy, která stojí na čiré nenávisti a rasové a národnostní nadřazenosti.

6 27.12.2023

Podobně jako jiné náboženské texty, tak i Upanišády přináší čtenáři řadu podobných myšlenek. Text jako takový je základem hned pro několik náboženství a duchovních tradic, typické je pro něj opakování nebo vysvětlování vzniku základních elementů a podstat života. Těžko komparovat, který svatý text je vlastně nejlepší, proto mu dám tedy stejné hodnocení jako těm ostatním. Má myšlenky, které jsou dobré... i takové, které se dají zneužít. Jako všechny podobné texty. Je to jen o lidech, kteří je interpretují... a každý navíc z kulturního a geopolitického hlediska potřebuje také něco trochu jiného.

1 26.12.2023

Kniha obsahující oba soubory příběhů s Medvídkem Pú zaujímala místo v mé knihovničce již od mého dětství. Po letech jsem jí opět vytáhl a s úsměvem si příběhy pročítal. Z počátku je to skvělé, postavy jsou roztomile hloupoučké a řeší přímo banální problémy. Jak ale čtete dál, tak je to víceméně totéž... a proto dávám o hvězdičku méně. Škoda, že to nebylo variabilnější... ale bavil jsem se, ne že ne (nejlépe to číst nahlas vtipnými hlasy).

4 25.12.2023

Fantasy příběh o kavárně je něco, co si mnoho lidí spolehlivě představí jako videohru... ale kniha? Už z tohohle důvodu mne to zaujalo, jelikož podobně pohodové příběhy jsem si užíval v podobě vizuálních novel. A ono jde vlastně i poznat, že pan autor tvořil předtím videohry, jelikož jistá koncepce budování příběhu je zde obdobná. Hrdina založí podnik, rozšiřuje se jí parta, kavárna se vylepšuje, přibývají položky... a občas se objeví i menší nesnáze. Začátek mi přišel trošku slabší, ale po pár kapitolách jsem pochopil, proč je kniha tak populární. A Knoflík? To je naprosto skvělá postava.

3 25.12.2023

Antropomorfizovaná zvířata vždycky tvoří skvělou paralelu k našemu světu a Blacksad v tom není výjimkou. V tomhle případě jde o noirovou detektivku zasazenou do první poloviny minulého století, kdy zuří rasové problémy a v Evropě dělají problém náckové. Co se příběhů týče, tak jejich kvalita byla dle mého názoru sestupná. U prvního jsem si říkal, že je naprosto skvělý a následně jsem se s dalším a dalším nudil o trošku více. Na závěru tu jsou pak dva naprosté kraťasy, které se tak úplně hodnotit nedají, ale stejně tak nelze říct, že by byly úplně bez atmosféry. I v krátkém rozsahu se toho totiž dá odvyprávět docela dost.

4 25.12.2023

Bizarní Sága po čtyřech letech konečně pokračuje a její svět je zase o kus šílenější. I v rámci fikčního světa uplynulo několik let a já jsem zvědavý, co se v "závěrečné" polovině Ságy stane. Na scéně se nám objevil nový lovec, který má pozabíjet všechny, kteří přišli s Hazel do styku. K tomu tu máme dalších pár zvratů a celkem brutální závěr, který v nás probudí emoce vážící se na konec minulého svazku.

1 25.12.2023

Jsem rád, že se někdo pokusil udělat věrnou adaptaci Písně ledu a ohně, když se k tomu tvůrci seriálu nezmohli. Takhle jsme mohli dostat ony zajímavé nebo mystické scény, jako jsou vize Dany v Domě neumírajících, které buď byly vynechány nebo značně zjednodušeny. Snad se ale v příštím roce dočkáme v češtině i posledního svazku... když se na to letos vykašlali.

1 25.12.2023

Druhý svazek komiksového Střetu králů opět pokračuje v perfektní adaptaci knižní předlohy. Kresba je opět skvělá a doceňuji spoustu detailů, které autor zapracoval. Co mě naprosto zaujalo bylo ztvárnění Branova snu, u kterého jsem ani nečekal, že mu nějakou specifickou kresbu dá. Děj mi přišel zajímavější ze začátku knihy, ale to je dáno i tím, jaké kapitoly vás baví nebo nebaví v původní knize. Rozhodně lepší než seriál.

1 24.12.2023

Český Atreides hodnotí Dunu: Herberova původní Duna se dočkala již několika adaptací a nečekaně došlo i na podobu komiksovou. Tu se tvůrci rozhodli rozdělit po vzoru knihy na tři části, takže svazek končí útěkem do pouště a na zbytek si musíme počkat. Co se týče stylizace, tak ta je více fantastická, ale sedí mi o trošku méně než onen brutalismus a sci-fi moderna, se kterou přišel Villeneuve ve svém filmu. Líbí se mi, že se tvůrci pokusili zakomponovat i banket a nebojí se prezentovat Yueha jako zrádce již od začátku, což film tak úplně neudělal. Zpracování tedy hodnotím kladně a už se těším na další části.

2 24.12.2023

Oceňuji onen odbornější přístup, který byl pro Pád Númenoru zvolen. Jakožto taková vědecká práce rozebírá důležité historické období Středozemě, které jinak musí čtenář načítat ze složitějšího Silmarillionu. V knize se kromě historie Númenoru a Sauronova pádu dozví také o celé struktuře společnosti, ostrově i zvířatech, což také velmi chválím. Pro fanoušky víceméně povinnost, jelikož si tak mohou doplnit prázdná místa nebo si urovnat to, co si z informací napříč díly neposkládali.

3 21.12.2023

Po Sáze o svatém Óláfovi jsem sáhl hned po Sáze o Grettim, která je bohužel o poznání slabší. Svým způsobem jde ale i o propojené texty, jelikož Gretti a Óláf byli vzdálení příbuzní a ke všemu v díle vystupuje také příbuzný Snorriho Sturlusona, který zmíněnou ságu napsal. Víceméně jde o klasický severský příběh plný násilí, vtipu a pomsty. Protagonista díla taky navíc není žádný svatoušek, ale spíše klasický antihrdina, jaké známé i dnes.

20.12.2023

Kdybych měl srovnat středověké rytířské příběhy s dobovými severskými texty, tak jednoznačně vedou páni vikingové. Za mě lepší i než místní příběhy mytologické. Snorri v obsáhlém díle vykresluje život krále Ólafa, který se stal jednou z nejvýznamnějších figur severu a my tak můžeme sledovat jeho dobývání, vládnutí a všechno okolo toho. Zápletky se pak začnou ale trochu opakovat, což je menší mínus, ale vzhledem k Ólafově pozici je to i pochopitelné, byť si myslím, že by se to dalo zvládnout lépe.

3 19.12.2023

Kultovní film Blade Runner jsem si hned oblíbil a o to více ještě jeho pokračování. Po letech jsem se nyní konečně dostal i ke knižní předloze, která hned najela naprosto skvělým tempem. Příběh sice není úplně totožný jako má adaptace, ale mnoho scén a prvků autoři uchopili velmi věrně a přišlo mi, že i atmosférou se celkem trefili. Je vlastně i zvláštní, že o knize se mluví jako proto-kyberpunku, film je ztělesněním tohoto žánru a prvním "pravým" knižním kyberpunkem byl až Neuromancer. Přitom mi ani nepřišlo, že by v knize bylo něco, čím by z žánru extra vybočovala a naopak využívala velkou řadu tropů, které následně proslavil i film.

7 18.12.2023

Nabokov se stejně jako jeho ruští kolegové musel s emigrací nějak vypořádat, což se odráží v jeho tvorbě, jmenovitě pak této knize. V ní sledujeme ruské občany, kteří opouští svou původní identitu a Nabokov zde navíc vychází i ze svého vlastního života. Dílo je kromě toho také klasickým příběhem o umělci a vzniku románu, který nese stejný název jako kniha samotná. Nabokovův hrdina pro jeho napsání vede důslednou investigativní práci, aby sesbíral potřebná data, kdy čtenáře skutečně zajímá, kam jej cesta vlastně zavede. Rozhodně čtivější než autorův Dar, který obsahuje milion referencí.

2 17.12.2023

Klasický příběh o Jekyllu a Hydovi položil základ pro mnoho moderních hororových, sci-fi nebo fantasy příběhů. Tím nejznámějším je pochopitelně komiksová postava Hulka, kdy se taktéž doktor mění v ohavného netvora. Stevenson se problematiku snaží uchopit z psychologického hlediska a místo klasického nahánění netvora spíše pomalu rozkrýváme, jak to ve skutečnosti bylo. Novelu pak doplňují ještě dvě kriminální povídky, které nejsou špatné, ale ani mě nijak extra nezaujaly.

5 17.12.2023

Zajímavá sonda do přelomu 16. a 17. století, kdy se text dá pochopitelně uplatnit i v dnešní době. Jan Jesenský popisuje úděl panovníka, který je nad lidem a je víceméně nedotknutelný... dokud se z něj nestane tyran, čímž svou ochranu ztrácí a měl by být lidem potrestán a nahrazen opět osvíceným vládcem. Autor se odkazuje nejen na Bibli, ale také dobové a antické filosofy, kdy k tomu překladatelka přidala rozsáhlou předmluvu, ve které dílo nejen rozebírá, ale dodává nám také dobový kontext.

2 17.12.2023

Autobiografie Karla IV. je kniha, kterou sem si chtěl již dlouho přečíst. Bohužel ve výsledku ale není takovým textem, jak jsem očekával, jelikož všechno pojímá velmi zkratkovitě a zaměřuje se spíše na bitvy. Vedle těchto historických pasáží se pak Karel také sám pokouší interpretovat Bibli a předává tak čtenářům výklad různých pasáží. Závěrečné kapitoly psané jiným autorem jsou pak o stupínek horší, jelikož jsou ještě kratší a zkratkovitější.

4 17.12.2023

Falešný prorok, krize víry, apokalypsa a posmrtný život. Takhle stručně bych mohl popsat Poslední bitvu, patrně nejsilnější díl z Letopisů Narnie. Lewis zde opět hravě využívá křesťanských motivů, kdy opět využívá těch arabských jakožto nepřátelských a stejně jako Aslan zpodobňuje Krista, dostáváme zvířecí verzi falešného boha/Allaha/Satana, kterým je Taš, sup se čtyřma rukama. Záporák v podobě opičáka byl skvělý a děj knihy byl poměrně hutný, kdy je opět škoda, že se autor nerozhodl pro třeba i dvojnásobný rozsah.

3 17.12.2023

Z celé série zatím nejslabší díl. Byť by Lewisova Narnie snesla i daleko více stran, tak se autor na krátkém rozsahu opět rozhodl, že nám naservíruje ohromné množství prvků a pod svůj svět přidá ještě víceúrovňovou podzemní říši. Zatímco kniha minulá tedy připomínala klasické příběhy na způsob Odyssea, zde se mi vybavily spíše satirické dobrodružné romány jako jsou Gulliverovy cesty, kde se sice také putuje, ale střídají se tam rozličné národy o různých velikostech. Zvrat s princem byl bohužel předvídatelný už v momentě, kdy se objevil, nová čarodějnice moc dobrý záporák není a konec je ještě více uspěchaný než obvykle a takový zvláštní. Škoda, potenciál to mělo, ale kouzlo minulých knih se jaksi vytratilo.

2 16.12.2023

Plavba Jitřního poutníka se veze na vlně klasických dobrodružných příběhů, jako jsou Odyssea nebo Sindibád a vlastně se to ani nebojí přiznat. Hrdinové totiž putují z ostrova na ostrov a na každém zažívají jiné podivné dobrodružství, což pochopitelně odpovídá i zmíněným literárním předchůdcům. Lewis kromě toho opět vychází také z Bible a v závěru Aslana ještě více přibližuje figuře Krista. Četlo se to hezky, ale osobně fanda podobných dobrodružství moc nejsem.

6 16.12.2023