ArkAngel komentáře u knih

Čtyři sourozenci se po roce opět vracejí do Narnie, ve které ale uplynulo tisíc let. I z toho důvodu, abychom se ve všem orientovali, dostáváme víceméně expozici na půl knihy, která vysvětluje, kdo je nová postava prince Kaspiana. Ten se spolu s dětmi musí střetnout se svým strýcem, aby do Narnie vrátili rovnováhu a kouzelné bytosti zde mohly opět svobodně žít. Kniha nadhazuje klasický trop, kdy stárnoucí děti ztrácí víru v kouzlo a svět se pro ně časem také uzavírá. Nebylo to špatné, ale na původní díl to pořád nemá.

4 15.12.2023

Kůň a jeho chlapec je takovým mezidílem, který rozšiřuje příběh vlády čtyř sourozenců než se vrátili do světa lidí. Nejsou však hlavními protagonisty díla, neboť tím je malý chlapec, který se společně s mluvícím koněm pokusí utéct z jižních krajin. Jak Lewis s radostí čerpá z Bible a křesťanské mytologie, jde tady vidět jistá rivalita nebo také averze k muslimskému světu. Samotné vyprávění z jihu mi tak připomnělo i Příběhy tisíce a jedné noci, které na totožné abrahámovské mytologii pochopitelně také stojí. Za mě lepší než Čarodějův synovec, ale na původní "jedničku" to nemá.

4 15.12.2023

Zahn si vytvořil svůj obří dějový oblouk, kdy v Thrawnově trilogii opakovaně odkazoval k jisté Mezigalaktické výpravě. O ní následně vydal samostatný prequel... a ještě před ním vyšla tato kniha, která ukazuje definitivní následky celé výpravy. Za sebe mohu říct, že mne to bavilo více než duologie Ruky Thrawnovy, ale na onen prequel to nemá ani náhodou. Na druhou stranu oceňuji, jak po Lucasově další trilogii Zahn začal využívat odkazy, rasy apod., čímž se všechno krásně propojuje.

1 14.12.2023

Jako mnozí lidé z mojí generace jsem první viděl filmovou adaptaci a kniha se mi dostala do rukou až nyní. Před lety jsem četl pouze Čarodějova synovce a dále jsem již nepokračoval... tak to doháním. Filmová adaptace je, musím říct, hodně věrná, až mě to překvapilo. Napsané je to velmi čtivě, kdy Lewis opět odkazuje na Bibli v podobě Aslana/Ježíše nebo Lilith jakožto matky Jadis. Co mi akorát trochu vadilo, byla častá deus ex machina, byť to asi i k takovým pohádkovým příběhům patří.

7 13.12.2023

Kvalitativně zas o kousíček lepší než minulý díl, ale popularitu Zahnových knih jaksi nechápu. Příběh pokračuje tam, kde minulý skončil a Nová Republika se snaží přijít na to, jak je to s Thrawnovým návratem. Nakonec tu ale kromě zdařilého dvojníka/herce, máme také Thrawnovo vědomí uložené do cizího klona a nakonec i klona jeho vlastního. Luke a Mara se navíc konečně dají dohromady a galaxie je opět taková, jako dříve.

1 13.12.2023

Pohádkový příběh prequelové Narnie si pohrává s myšlenkou mýtu stvoření světa. Narnie, kterou všichni dobře známe, totiž nevznikla zničehonic a Čarodějův synovec to v jednoduché podobě ukáže... třeba zrod karamelkovníku, který jsem si i po x letech od prvního čtení pamatoval. Paralel s Biblí je tu několik, kdy například Aslan svolává zvířata v párech. Máme tu i mocné jablko a ďábelskou čarodějnici jako svůdkyni. Jako knížka pro děti je to fajn, ale na poli fantasy to pochopitelně zaostává.

5 11.12.2023

Od smrti velkoadmirála Thrawna uplynulo deset let a svět skoro jako by se vůbec nezměnil. Impérium pořád brázdí vesmírem a vztahy mezi postavami se taktéž nijak moc neposunuly. Román tak trpí klasickou "středověkou stází", kdy navíc Zahn po deseti letech přivádí na scénu skoro všechny postavy ze své trilogie, aby se opět točily v začarovaném kruhu. Když se navíc objeví zprávy, že se Thrawn vrátil, nikdo neví, čemu má věřit. Rozhodně slabší než slavná trilogie.

2 11.12.2023

Ať si každý říká, co chce, ale Thrawnova trilogie je za mě neskutečně přeceňovaná. Děj jsem pochopitelně v nějakých střípcích znal již ze svého dřívějšího pátrání, jak vypadalo rozšířené universum, ale pořád to nezabránilo tomu, abych nebyl ve výsledku zklamán. Joruus každou knihou více magoří, Mara se potýká s otravnými intruzivními myšlenkami, Thrawna čeká zrádná smrt, protože je na hrdiny jinak až moc dobrý a ke všemu jsou tu všichni posedlí klonováním, takže je vyrábí jako na běžícím páse... včetně klona Luka Skywalkera. Ach jo.

1 10.12.2023

Druhý díl Thrawnovy trilogie už pomalu dostává své pověsti. Pochopitelně to není literatura na nejvyšší možné úrovni, ale v rámci žánru sci-fi a Star Wars knížek je to skvělý titul. Všechny linky měly něco do sebe, ale Mara a její přebíhání ze strany na stranu mi krapet vadilo. Lukovo přikyvování Joruusovi mi k němu také úplně nesedělo, ale na druhou stranu si zachoval alespoň svojí vizi toho, že je v každém světlo. Nekonzistentnost s prequely je opět na místě, jelikož kniha vznikla před nimi... ale s tím se už nedá nic dělat.

1 08.12.2023

Po nadšení z Mezigalaktické výpravy přišel menší sešup, ale to se dalo i čekat. Dědic Impéria totiž nebyl pouze první knihou, ve které se Thrawn kdy objevil, ale patřil také mezi vůbec první Star Wars romány, které byly napsány. Zahn tak musel operovat s úplně jinou hromádkou informací a víceméně navazoval akorát na původní filmovou trilogii. Klonovým válkám apod. se hravě vyhýbá neurčitými referencemi, ale zápletka je taková obyčejná a Thrawn zde ještě není natolik prokreslen. Mara Jade je pak typická femme fatale, která se v budoucnu promění z hate to love, což bylo také něco, s čím Lucas úplně nesouhlasil. Na jednu z prvních Star Wars knih slušné, ale obecně je kniha nadhodnocená spíše kvůli nostalgii.

1 06.12.2023

Nekanonickým příběhům o Thrawnovi jsem se zatím spíše vyhýbal, ale pomalu jsem se chystal, že se do nich pustím. Chronologicky první avšak poslední napsaná Legends kniha o modrém panákovi okamžitě předčila většinu těch, které Zahn následně napsal právě do Disneyho kánonu. Příběh je oproti jiným Star Wars knihám vcelku originální a v mistru Jorusovi jsem hned viděl jasnou předlohu pro Baylana Skolla, se kterým si hraje Filoni. A teď hurá na Thrawnovu trilogii.

1 06.12.2023

Dokud Martin nevydá další díl, tak Tanec s draky možná plně nedocením. Ze všech dílů se mi vždycky četl nejhůře, patrně kvůli natahovaným, zamotaným a mnohdy i zbytečným linkám (ale můžete nesouhlasit). Občas jsem si říkal, proč už k tam velkému množství postav přidávat kapitoly dalším, jakoby nestačilo, že už v Hostině jich bylo spoustu nových. Martin se navíc možná až na sílu snaží vytvořit ještě větší monstrum než Joffreyho v podobě Ramseyho Boltona. Snad se ale pan autor s pokračováním někam pohne, jelikož s takovou si následný Sen o Jaru můžeme nechat jen zdát.

4 05.12.2023

O chlup zajímavější než komiksové album s hrdiny, jelikož se zde dozvídáme i něco málo z minulosti záporáků. Bohužel jde opět o kratičké příběhy, ale jelikož jsou padouši o stupínek lépe napsaní, tak dám svazku i o hvězdičku navíc. Celkem škoda, že u nás sáhli po těchto komiksech a ne něčem zajímavějším, ale musíme být rádi za každý kus v češtině.

1 05.12.2023

Jednoduché příběhy, které se netáhnou přes celou knihu, jak tomu bylo u jiných svazků zvykem, ale sešity se zaměřují na jednotlivé hrdiny v průběhu dějin. Nejméně záživný byl rozhodně příběh Padmé, který následuje Rex s Jar Jarem. Ostatní komiksy byly celkem slušné, ale je to spíše něco takového, co neurazí ani nenadchne.

1 05.12.2023

Amerika je netvor, který pohltí imigranty a přetvoří je ve zcela jiné lidi. I takhle by se dal popsat úvod autorčiny prvotiny, kdy své vlastní zkušenosti coby italské imigrantky překlápí do románu, ve kterém se přistěhovalci potýkají s prostředím Argentiny. Zatímco imigrace do USA bylo vždycky velké téma, Jižní Amerika je v tomto opomíjená a celkem i neprávem. Autorka zvládá poukázat na cizost prostředí i osamělost lidí a vytyčuje jejich vztahy i práci s emocemi. Bohužel to není úplně můj šálek kávy a knihu nemohu plně docenit... ale i tak jsem rád, že jsem ji zachránil na zastávce metra a o pár měsíců později ji také přečetl.

1 03.12.2023

Tempo příběhu v Hostině pro vrány zpomalilo, ale to knize neubírá na kvalitě. V tomhle případě Martin vytvořil dva paralelní romány, kdy se tento věnuje zejména jihu a Řekotočí. Greyjoyové jako takoví přinesli novou zajímavou sortu lidí. Další nové postavy přibyli v Dorne, které bohužel působí trošku více odtržené od zbytku děje. Řekotočí se zase více zaměřilo na prosté lidi a jak na válku reagují oni. Celá náboženská linka je pak velmi dobře promyšlená a velmi cením charakterový vývoj Králokata, který se na svou sestru už nemůže ani podívat. Odchýlení od knihy v adaptaci je pak velká škoda, jelikož dějové linky z posledních dvou dílů opravdu zprznili.

3 30.11.2023

Jak se dalo u severské mytologie čekat, texty jsou poměrně drsné a bohové jsou v nich stejně polidštěni jako v mýtech řeckých. Písně jako takové mne ale příliš nebavily, ale přišlo mi komické, jak Tolkien zcela neskrytě vzal většinu jmen pro svého Hobita ze zpěvu "Vědmina věštba". Jako by to nemohl trošku více nakombinovat se jinými písněmi. U Eddy jinak oceňuji její mnoho-žánrovost, kdy se klasické zpěvy střídají s "dialogy", které nemají daleko ke klasickým dramatům.

2 26.11.2023

Ještě víc intrik, bojů a nečekaných úmrtí. Martin ve své Bouři mečů dokazuje, že jeho svět a postavy jsou geniálně promyšleny, kdy se navíc na rozdíl od jiných tvůrců nebojí zabíjet své postavy. A ono je to vlastně i realistické. Když postava splní svůj účel, zemře... a kolikrát zemře i vlastně naprosto tragicky, zbytečně nebo sedící na latríně. Fan-service Martinovi vlastě nic moc neříká a s postavami si hraje, jak si přeje on. Už i kvůli její obsáhlosti jde o první knihu ze série, kterou museli rozdělit na více sérií seriálu... a udělali dobře, protože děj je opravdu hutný.

2 23.11.2023

Zatímco modernější poezie je pro mě méně srozumitelná, Petrarcovy sonety mě uchvátily. Možná je to tím, že jejich obsah je daleko prostší a dílo by se dalo nazvat: "Petrarca aneb 317x o lásce", ale to bych to hodně zjednodušoval. Středověká poezie má skutečně své kouzlo, ještě když je Petrarca označován za autora, se kterým se v básních začala objevovat jistá forma psychologie nebo možná i terapie. Zatímco většina sonetů představuje vzývání lásky, menší třetina je o její ztrátě, jelikož o svou múzu básník přišel. Vzhledem k tomu, že sonety pochází navíc z téměř celého Petrarcova života, je zajímavé sledovat, jak se jako autor vyvíjel. Překlad je dle mého názoru povedený a odborná pasáž i s menším srovnáním překladů knihu skvěle doplnila.

1 19.11.2023

Na překlady některých významných děl do češtiny si člověk musí počkat a čím je literatura starší, tím spíše je to ten případ. Pindaros bývá považován za jednoho z nejvýznamnějších antických básníků a i kvůli složitosti jeho díla chvíli trvalo, než jsme se Pýthijských zpěvů dočkali. Celkem je to tedy dvanáct oslavných písní, které jsou věnovány daným jedincům, k čemuž dostanete velké množství výkladu, aby vám všechno dávalo smysl. Skvělý počin.

2 18.11.2023