asakz komentáře u knih

Kdybych mohl, dal bych 4 a půl hvězdy. Ano, je to milá kniha prodchnutá jemným duchem Eduarda Tomáše, ale asi jsem si od toho sliboval trochu více. Paměti to příliš nejsou, pár kapitol autor mluví o svém příteli (což je, jak nás ujišťuje předmluva, ve skutečnosti on sám) a jeho finálním osvícení. Je to nejzazší bod duchovní cesty a absolutní osvobození či není? Zkušenosti popisované v knize nás mohou vést k úvahám, jak vlastně bezpečně poznat, že už "tam" jsme. Ano, můžeme to vědět, vidět jako něco, co je nad slunce jasné, ale co když je to jen další iluze, z které jednou procitneme? Avšak to jsou jen úvahy pojmové mysli, zbytečné a neřešitelné. Druhá polovina knihy pak pojednává o úskalích na duchovní cestě a nakonec o souvislostech mezi vývojem jedince a lidstva jako celku. Kniha je zajisté přínosná tím, že pozvedá čtenářova ducha, avšak v žádném případě se nejedná o druhý díl Tomášovy autobiografie, jak by se mohlo zdát z názvu.

1 09.03.2024

Poslední dobou mi prozřetelnost přihrává opravdu samé skvělé knihy. Tato předkládá kromě všeobecného úvodu a doslovu (které nebyly špatné, ale svým teoreticko-filosofickým pojetím pro mne přece jen méně zajímavé) 17 rozhovorů s rozličnými šamany a šamankami z celého světa. Jestliže jsem očekával, že kvalita a přínosnost rozhovorů bude kolísavá, byl jsem nakonec překvapen: mohu prohlásit, že jsem nenarazil na jediný rozhovor, který byl nebyl zajímavý a obohacující. A ačkoliv zde byly zastoupeny nejrozličnější šamanské tradice, je pozoruhodné, jak přes povrchní rozdíly zřetelně vyvstávají společné základní znaky a principy, které lze vystopovat nejen v šamanských tradicích, ale stejně tak v mystických proudech náboženství. Jo, ač cesty jsou mnohé, Zdroj, z něhož vše vyvěrá, i Cíl, do nějž se vše vrací, je koneckonců jenom jeden. V každém případě tato knížka je dalším dokladem, že ledy se lámou a něco zajímavého se děje, a zároveň i povzbuzením, abychom pracovali na sobě a otevřeli se s důvěrou a pokorou tomu, co přichází, ať už to bude cokoliv.

2 06.02.2024

Paměti mistra, které vlastně ani pamětmi v pravém slova smyslu nejsou. Je to takové skromné a jemné, skoro až něžné, vyprávění; jako když vzpomíná na mládí vaše babička. Je to však prosté jakéhokoliv sentimentu či lítosti, zaměřené na poučení čtenáře, skoro by se dalo říci, že jsou to takové případové studie, nicméně prosycené láskou a vědomím. Takové vyprávění, jakkoli pouze zprostředkovávající slovy něco, co je ve své podstatě nezprostředkovatelné, dá člověku často víc, než tuna doslovných návodů. Mistr neustále poukazuje na to, že už vlastně jste tím, co hledáte. Ale ona je ta hra na ego někdy tak zábavná. Už se těším na druhý díl :-)

1 04.02.2024

Musím tedy panu Haškovi vzdát všechnu čest - napsat humoristický román, kterému se člověk i po sto letech ještě od srdce a hlasitě zasměje, to už je něco. Humorem se však přínos tohoto díla rozhodně nevyčerpává. Člověku poněkud tuhne úsměv na rtech, když si představí to zbytečné utrpení lidí za první světové války. Další skvělá kniha, která u každého trochu vnímavého a inteligentního čtenáře musí podnítit sklony k pacifismu a odpor k válce (a taky úlevu, že nemusíme žít v rakousko-uherské monarchii).

A pak to úžasné panoptikum lidových postaviček, každá trochu jiná, každá se svými jedinečnými slabostmi i přednostmi, počínaje čistými sympaťáky typu jednoročního dobrovolníka Marka či kuchaře Jurajdy, přes nějakým způsobem zhýralé ale přesto v něčem sympatické a lidské bytosti typu feldkuráta Katze či nadporučíka Lukáše až po odpudivé, i když směšné, totální tupce reprezentované především poručíkem Dubem.

Nakonec si pak nechávám samotného Švejka. Knihu jsem si pořídil vlastně pod vlivem Pjéra la Šéze, který zcela zpochybnil obvyklé pejorativní vnímání této postavy, zejména v prohlášeních typu "jsme holt národ Švejků" apod. A skutečně: nelze než konstatovat, že Švejk je postava podivuhodné vnitřní konzistence a charakteru, kterému nikterak neubírají jeho pochybné obchody se psy. Ač je označován za blba, pozornému čtenáři nemůže uniknout, že jím ve skutečnosti rozhodně není, stejně jako není zbabělcem. Co je však nejvíce pozoruhodné: Švejk postrádá jakékoliv ego, čímž se vlastně stává jakýmsi maskovaným světcem nebo ještě spíše moudrým bláznem typu Nasreddina či Enšpígla. To mu umožňuje bez ztráty cti procházet příšernou rakousko-uherskou mašinérií a za zdatné asistence prozřetelnosti, která je vždy nápomocna každému, kdo dokáže být vysoko nad věcí, bez většího úrazu prochází všemi nebezpečenstvími, trpělivě podstupuje každé dočasné nepohodlí, které se nakonec jakoby zázrakem obrací v jeho prospěch a ke vzteku těm, kteří ho nenávidí. Díky obrovské volnosti mysli, která se netočí kolem onoho "já, já, já" běžného člověka, věčně dobře naladěný Švejk (dnes by řeklo: na vysokých vibracích) nejeví žádný strach, úzkost, výčitky, ale ani soupeřivost či bezcitnost psychopata. Že tak postava Švejka byla míněna i samotným Haškem a bohužel špatně pochopena již jeho současníky, dokládá citát z jeho doslovu: "Nevím, podaří-li se mně vystihnout touto knihou, co jsem chtěl. Již okolnost, že slyšel jsem jednoho člověka nadávat druhému: 'Ty jsi blbej jako Švejk,' právě tomu nenasvědčuje."

Závěrem musím tedy konstatovat, že bych si přál, kdyby co nejvíce lidí pochopilo a uchopilo Haškovo poselství a že by bylo skvělé, pokud bychom skutečně byli národem Švejků. :-)

17 31.01.2024

Kdo je Jiří Elger? O autorovi se mi nic nepodařilo zjistit a přitom hloubka a praktická upotřebitelnost myšlenek předkládaných jím v této útlé publikaci si v ničem nezadá s takovými učiteli jako byl Květoslav Minařík, Eduard Tomáš či Jiří Vacek nebo jako je v současné době také nepříliš známý Jiří Krutina. Možná je to žák některého z uvedených mistrů? Autor v kapitole o působení Milosti skromně uvádí, že uvedeného stupně poznání sám nedosáhl a vychází z informací předaných duchovním učitelem. Knize možná poněkud škodí první tři kapitoly o podstatě já, které jsou sice správně umístěny na začátek jakožto podstata dalších informací a prezentují správné závěry, avšak logické argumenty, jimiž mají být tyto závěry podepřeny a které jsou především cíleny na racionalistického skeptika, jsou velmi slabé a člověkem, který inklinuje k materialistickému pohledu na svět, by byly snadno zbořeny a označeny jako naivní. Také drobné chyby jako "gnothi sautom" místo "gnothi seauton" mohou vyvolat u intelektuála podezření či dokonce opovržení. Já však musím tyto nedostatky pominout jako pouhé kosmetické vady na kráse knihy, jejíž hloubka a především moudrost praktických rad z ní dělá klenot v knihovně duchovně zaměřeného člověka. K tomu je ještě nutné udělat poznámku ohledně podtitulu knihy "...a ovlivňování myšlenek", který snad může svádět k pocitu, že se tu bude jednat o nějaké okultní či silové metody, jak ovládat vlastní či dokonce cizí mysl. To však není případ této knihy, kde se opakovaně a velmi zřetelně mluví o tom, že tyto záležitosti nelze řešit násilím z pozice ega. Celkově musím konstatovat, že zde máme perfektního průvodce, který velmi stručně ale přitom obsažně pokrývá principy i úskalí duchovního života a praxe. Velmi doporučuji.

1 07.01.2024

Jelikož se jedná o knihu z roku 1994, dá se předpokládat, že tak dynamický obor jako je neurologie od té doby prodělal nezanedbatelný vývoj. Proto je dost možné, že některé teorie či hypotézy zde uváděné byly již překonány. Jelikož však těžiště knihy leží spíše v popisu zajímavých neurologických či psychologických jevů ať už v kontextu patlogickém (nejčastěji v důsledku mrtvice) nebo v rámci vědeckých experimentů, většina textu může být zajímavá a přínosná i pro současného čtenáře. Trochu legrační mi přišly kapitoly o snech, kde snaha interpretovat jejich smysl pomocí neurologických nástrojů té doby mi přijde jako snaha objevit smysl televizního pořadu pomocí ampérmetru a šroubováku. A dehonestace Freuda za naprostého ignorování Junga a dalších výzkumníků na poli hlubinné psychologie mi přijde jako faux pas. Ale jinak je to poutavá kniha a ve svém důsledku i trochu děsivá, jelikož jasně ukazuje, že věřit člověk nemůže ani sám sobě.

1 03.01.2024

Po dočtení knihy jsem si hned mohl potíže s rozhodováním vyzkoušet v praxi - řešil jsem totiž zásadní dilema, zda ohodnotit 4mi nebo 5ti hvězdičkami. Knize totiž v podstatě nemám co vytknout - nepřináší sice nic světoborného, ale téma navozené názvem zpracovává poctivě a citlivě. Začátek knihy mne tedy párkrát přivedl k údivu nad naivitou a člověk by skoro řekl amatérismem některých citovaných psychologů a ekonomů, jejichž teorie a interpretace statistických dat dle mého odpovídaly maximálně tak úrovni středoškolského studenta. Zároveň mi kniha poněkud polechtala ego, když jsem zjistil, že se zřejmě rozhoduji racionálněji než většina. S dalším čtením však úroveň a použitelnost informací rostla a v zásadě jsem dostal, co jsem očekával. Je samozřejmě důležité pochopit, jaká je cílová skupina - pokud čtete literaturu na podobná témata často, pravděpodobně se zde mnoho nového nedozvíte, jelikož je kniha převážně shrnutím a extraktem jiných odborných prací týkajících se rozhodování a intuice. Závěr knihy pak obsahuje dle mého zdařilou rekapitulaci doporučení do praktického života. Takže ačkoliv jsem původně hodnotil 4, přece jen v rámci spravedlivého hodnocení musím dát nakonec plný počet :-)

5 02.01.2024

Mikroknížečka s alegorickým příběhem Šivy a jeho božské partnerky, prokládaný krátkými vysvětlujícími komentáři, které zdánlivě dětinskému ději dávají hlubší smysl. Hezké a poučné :-)

23.12.2023

Kniha má tři dosti odlišné oddíly. První je tvořen rozsáhlou předmluvou nakladatelky Zuzany Antares; je to velmi čtivé, bystré a vtipné pojednání o Necronomiconu (či Necronomiconech?) ze všech možných úhlů pohledu a v souvislostech sumersko-babylónské mytologie a magie. Úvod je uzavřen krátkým leč pohádkovým příběhem krásné Murahawy. Následuje vlastní text Gregoriovy verze Necronomiconu. Řekl bych, že se nijak zvlášť neliší od jiných magických grimoárů - obsahuje popisy božských a démonických bytostí (ačkoliv člověk může být občas na pochybách, co je co), přípravné práce, "bezpečnostní pravidla", návody k vlastní evokaci, vzývání a exorcismy a samozřejmě magické pečetě. V textu člověk může nalézt vzdálenou příbuznost s některými hermetickými koncepty, avšak zvláštně pokroucenou a zdeformovanou. A vším se prolíná totální metafyzický pesimismus a temnota. Knihu pak uzavírá Sanův doslov, který byl pro mne, přiznávám, poněkud obtížně pochopitelný a působil na mne dosti zmateným dojmem. Ovšem v závěru mi přišlo, že je to čirá poezie.
V každém případě se domnívám, že čtenář, který se dokáže oprostit od pitvání autenticity textu a prostě se jen ponoří do jeho zvláštního zasněného světa, si to velmi užije.

18.12.2023

Velmi prostá kniha, s několika málo jednoduchými technikami a principy, které ale skutečně fungují! Koiči Tohei je skromný, ale přesto přesvědčivý, nepředkládá čtenáři žádnou složitou teorii/filosofii, ale přesto říká podle mne úplně vše, co je podstatné, a to takovou formou, že to musí pochopit každý. Dokonce se domnívám, že by člověk putující za štěstím a sebepoznáním zcela vystačil s touto jedinou knihou (pokud by tedy vůbec nějakou knihu potřeboval kromě vlastního svědomí a upřímnosti). Velmi doporučuji.

03.12.2023

Mám-li být upřímný, trochu jsem se obával, že se z této knihy vyklube nějaká laciná New Age esoterika. Ještě i během čtení jsem trochu váhal, kam si ji zařadit, ale nakonec musím s jistotou konstatovat, že moje obavy byly zcela liché. Kniha je skutečně zajímavou reportáží o kyperském léčiteli, jehož schopnosti, ale též intelektuální uchopení nadsmyslového světa dalece přesahují běžný průměr. Není zde sice žádný praktický návod (kromě zmínky jedné vizualizační meditace), ale může leckterému čtenáři přinést další kamínek do mozaiky fungování světa a lidské duše. Krom toho je to příjemné a zábavné čtení. Je to hodně nebo málo? Nevím, ale myslím, že svých pět hvězd si kniha zaslouží.

2 22.11.2023

Nepochybně velmi zajímavá autobiografická kniha líčící krušné osudy Ossendowského prchajícího před bolševiky ze Sibiře na jih do Mongolska a za své cesty zažívajícího buďto přímo nebo z doslechu všelijaké hrůzy a válečná zvěrstva. Sám Ossendowski uvyknuv neustálé hrozbě smrti, připraven kdykoliv spolknout ukrytou kapsli s cyankáli, aby se vyhnul horšímu osudu v podobě mučení, dosahuje podivuhodné mravní síly. Na své cestě ovšem prochází přes Tibet a zdržuje se v Mongolsku, v zemích prodchnutých hlubokou vírou i pověrčivostí - sám pak popisuje řadu podivných zážitků, k nimž se staví s jakousi směsicí pocitu západní racionální nadřazenosti (zejména v oblasti medicíny), jinde naopak s pokorou k převaze východního člověka v oblasti vztahu k duchovním silám vesmíru, k nimž se stal průměrný Evropan slepým.

Kniha je zejména zajímavá z hlediska studia historických okolností bolševismu a osvobození Mongolska od čínské nadvlády. Pozoruhodné jsou též určité informace ze zákulisních vztahů mezi mongolskými lamy a Lhasou a obecně pohled na (zejména mongolský) lamaismus a buddhismus bez idealizace, na druhé straně také bez nějakého většího porozumění a hloubky, neboť Ossendowski je sice vzdělaný člověk, ale ve své životní situaci řeší spíše problémy vojensko-politické, než spirituální.

Všechny tyto poučné informace jsou zakomponovány do napínavého a reálného příběhu, takže lze knihu doporučit prakticky každému čtenáři :-)

5 05.11.2023

Z perspektivy mého současného poznání se mi toto jeví jako výjimečně hluboké dílo o duchovní praxi slučující vědomý a energetický aspekt, aktivní práci na sobě a zdravou pokoru / odevzdanost. Autor ovšem, stejně jako prakticky všichni východní učitelé, mluví o nutnosti Mistra, čemuž zase vždy předchází připravenost žáka. A ačkoliv to není řečeno explicitně, čím dál víc vnímám, že k takové připravenosti je prostě nutné karmicky dozrát množstvím životních zkušeností, což nelze obejít žádnou technikou, teorií, ani vírou. Není to tedy kniha pro každého; mnohým z nás asi nezbyde, než se ještě nějakou dobu plahočit po tomto světě a zabývat se především karma jógou.

2 01.11.2023

Tato kniha pro mne byla obrovským překvapením. Tomášovi mě jaksi nikdy příliš neoslovovali a když jsem si pod vlivem kamaráda koupil 999 otázek a odpovědí, jen jsem se utvrdil v tom, že toto skutečně není můj šálek čaje - text mi přišel frázovitý, kolem dokola točící otřepané "spirituální pravdy", aniž bych v ní nalezl cokoliv, co by mne nějak zaujalo. Pak mne zajímavý vnitřní impuls a shoda okolností přivedly k tomuto titulu skrze zmínku o nauce "drong džug", knihu jsem zakoupil a nestačil se divit: jako by ji napsal úplně jiný autor. Skvělé pojednání o vybraných praktikách tantrického buddhismu (zejména šesti Naropových jóg) podané srozumitelně západnímu čtenáři. Hluboké myšlenky, díky nimž mi opět pár kousků skládanky zapadlo do sebe. Zájemcům o praktickou duchovní cestu vřele doporučuji. Ke knize se jistě v budoucnu budu vracet a poohlédnu se po dalších knihách Mistra.

28.10.2023

Ano, Tibet, jaký byl ... a již nikdy nebude. Možná proto, aby se jeho duchovní dědictví rozlilo po celém lidstvu jako mocný lék proti omezenosti a sobectví materiálního člověka? Každý můžeme zapracovat na tom, aby tomu tak bylo.

1 22.10.2023

Když jsem si knihu pořizoval, domníval jsem se, že se jedná o román. Ve skutečnosti to však je monumentální historicko-biograficko-filosofická studie, jejíž dva díly se věnují životům, mystickým zkušenostem, filosofii na nich postavené a společenskému působení především dvou velikánů indického ducha na přelomu 19. a 20. století - Rámakrišny (první díl) a jeho žáka Vivekanandy (díl druhý). Spíše okrajově jsou pak zmíněny další osobnosti nejen indické, například Kešub Čandra Sen, Thákurové, Aurobindo, Whitman, Emerson a další. Samostatná sekce je pak věnována Plótínovi a (Pseudo)Dionýsiovi Areopagitovi. Není to rozhodně žádné oddychové čtení. Autor shromáždil obrovské množství informací a prezentuje je s perfektně vyváženým pochopením pro mystickou zkušenost na straně jedné a jasným kritickým rozumem na straně druhé. Celým dílem se pak jako červená nit táhne myšlenka universalismu náboženské zkušenosti, která mi vždy byla velmi blízká. Stejně tak obdivuhodné jsou moudrost Rámakišnova a soucit, statečnost a sebeobětování (bez náznaku jakékoliv lítosti) Vivekanandovo. S vědeckou důkladností díla poněkud kontrastuje květnatý básnický jazyk autora, jehož patetičnost mi zpočátku poněkud lezla na nervy. Zhruba třetinu rozsahu obou svazků tvoří poznámky, takže bez dvou záložek se neobejdete. Vzhledem k tomu, že text je již téměř 100 let starý, musím bohužel konstatovat, že mnohé autorovy naděje na brzké sjednocení lidstva se nenaplnily a neposunuli jsme se zřejmě o mnoho dál (navíc chudák Rolland tehdy ještě asi netušil, že je na spadnutí další světová válka, jejíhož konce se ani nedožije). Hluboké myšlenky bohužel byly z velké části vytlačeny plytkou konzumní New Age esoterikou, ale buďme optimisty, snad lidstvo přece jen zamíří správným směrem a vysoké ideály zde naznačené nakonec přece jen dojdou naplnění.

3 07.10.2023

Tak toto je zatím nejlepší kniha o tibetském buddhismu a vlastně o buddhismu obecně, jakou jsem kdy četl. Původně jsem ji začal číst, abych si nastudoval teoretické základy vadžrajánového buddhismu, ale kniha jde do mnohem větší hloubky. Nejsem si úplně jistý, zda je to kniha vhodná pro začátečníka - její text je velmi hutný a nabitý informacemi, jejichž plného pochopení ovšem zcela jistě nemůže být dosaženo bez určitých zkušeností a vlastní praxe (sám autor na mnoha místech upozorňuje na zřejmý fakt, že některé zkušenosti nejsou zprostředkovatelné pomocí textu a jeho zpracování analytickou myslí). Sám musím přiznat, že jsem některé pasáže nebyl schopný zcela pochopit a vstřebat a možná se ke knize někdy v budoucnu opět vrátím. Tam však, kde jsem již byl dostatečně zralý pro přijetí jejího poselství, dospěl jsem k závěru, že se jedná o vskutku nesmírně hluboké dílo, které strčí do kapsy většinu moderních pojednání o buddhismu (jevících se v jeho světle často jako ploché a povrchní). Vřele doporučuji!

1 06.10.2023

Na Jiřího Krutinu jsem poprvé narazil, když jsem hledal nějakou kvalitní knihu o kašmírském šivaismu - vypadalo to, že kvalitní literatury je dokonce i v aglickém jazyce velmi málo, pokud vůbec nějaká, a tak mne překvapilo, že jsem objevil českého autora, který se podle všech známek solidně věnuje tomuto tématu. Od osoby autora mne ovšem poněkud odrazovaly jeho knihy o Němcích a jeho blog, kde (alespoň mi to tak tehdy přišlo) se vyjadřoval s přehnanou kritičností ke všemu možnému a zdálo se mi, že zbytečně rozdmýchává žabomyší války. Avšak bylo mi dáno, abych s ním poměrně krátce nato znovu "setkal", tentokrát v kontextu tibetského vadžrajánového buddhismu. Sháněl jsem nějakou kvalitní publikaci o šesti jógách Naropy, které mně přitahovaly téměř magickou silou. Mám sice Minaříkem komentované vydání překladu Evans-Wentzovy fantastické knihy Tibetan Yoga and Secret Doctrines, ale měl jsem pocit, že Minaříkův rozsáhlý komentář mne spíše rozptyluje a chtěl jsem najít další literaturu na to téma. A zde jsem opět narazil na pana Krutinu. Zakoupil jsem tedy tuto drobnou knížečku a byl jsem nadšen. Nalezl jsem v ní stručné instrukce k praxi a zároveň cítil jak silně harmonizuje s mým vnitřním stavem. Jako její nejslabší aspekt tak vidím její velmi malý rozsah. K započetí smysluplné praxe patrně stačí i tak málo, ale moje mysl se touží nakrmit dalším materiálem tohoto druhu a dle mého současného stupně poznání Jiří Krutina patří k tomu nejlepšímu, co lze v této oblasti na nejen českém, ale i světovém trhu, sehnat a proto plánuji v budoucnu sáhnout po jeho dalších knihách.

1 23.09.2023

Překrásná kniha o životní pouti tibetského chlapce a jeho osudové družky. Ačkoliv se jedná o fiktivní příběh, jeho autoři jsou zárukou věrného zobrazení tibetských reálií a života různých vrstev tibetské společnosti bez růžových brýlí, přece však odhalujících hloubku ducha tibetské země. Není to kniha filosofických spekulací, ale univerzální příběh hledající duše rozervané mezi mocnou iluzí máji a magickým voláním ducha, mezi egoismem těla a soucitem srdce, jenž nakonec dospívá ke svému zákonitému konci - osvobození.

P.S. Málem bych opomněl nádherné kongeniální ilustrace pana Skřivánka, které zajisté tomuto dílu dodávají další rozměr.

3 29.08.2023

Pro zájemce o Castanedu a nagualismus je toto nepochybně zajímavé dílko. Je tu pár příhod, v nichž figuruje přímo Castaneda jako autorův zkušenější přítel spíše nežli učitel, neboť učitele měl v jiné linii nagualů. Většinu knihy pak tvoří právě zážitky a rozmluvy s těmito učiteli. Velká témata, jimž je věnován podstatnější prostor, jsou zejména neorganické bytosti manipulující lidstvem, společenstvo Opeřeného hada a mistrovství záměru. Není tu ovšem žádný návod a narozdíl od Castanedových knih se nejedná o ucelený příběh a vlastní autorovy zážitky jsou sice zajímavé, ale těžiště knihy leží ve výrocích posbíraných na dané téma, čímž se snaží objasnit věci obtížně uchopitelné racionální myslí tím, že je ukazuje z mnoha různých úhlů pohledu různými slovy. Přečtení knihy pravděpodobně vaším slučovacím bodem samo o sobě nepohne, ale jako přátelské pošťouchnutí žádoucím směrem to může fungovat dobře.

23.08.2023